A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Václav Halíř | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 28. září 1926 Žeravice |
Úmrtí | 22. března 1999 (ve věku 72 let) Brno |
Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
Povolání | operní pěvec a koncertní pěvec |
Nástroje | hlas |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Halíř (28. září 1926 Žeravice – 22. března 1999 Brno)[1][2] byl český operní pěvec s basovým[2] (či basbarytonovým[3]) hlasem, působící zejména v brněnské opeře.
Život
Narodil se 28. září 1926 v Žeravicích na Hané, pozdější místní části Přerova.[4] Vyučil se zedníkem.[1] Už od svých osmi let se však učil hrát i na housle.[2] Po skončení 2. světové války, v letech 1946–1950 studoval na Brněnské konzervatoři:[1][2] Původně se hlásil do houslové třídy, byl mu však doporučen kontrabas.[2] Dva roky tedy studoval hru na kontrabas u Rudolfa Tuláčka a pak na doporučení sbormistra přešel na zpěv u Josefa Války.[1][2] Poté pokračoval ve studiu zpěvu na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně u Bohumila Soběského.[1][2] Tamní studium ukončil v roce 1955.[1][2][5]
Během studií hostoval v brněnské Janáčkově opeře jako Vodník ve Dvořákově Rusalce.[2][3] V rámci Pražského jara 1954 se zúčastnil mezinárodní pěvecké soutěže o cenu Emy Destinnové a Karla Buriana,[2][1] v níž vyhrál ve své kategorii první cenu.[3] Vyhrál i přidruženou soutěž o nejlepší interpretaci Dvořákovy písně „Když mne stará matka zpívat učívala“.[2] Téhož roku absolvoval turné s violoncellistou Vášou Černým a klavíristou Janem Ermlem v Číně a Mongolsku a po návratu získal roku 1955 druhou cenu na pěvecké soutěži ve Varšavě.[2][1]
Tehdejší umělecký šéf Janáčkovy opery František Jílek mu už v roce 1953 nabídl sólové angažmá basisty[2] a Halíř přijal, aby zde vytrval až do svého penzionování v roce 1991.[2] Vedle operní interpretace se věnoval také koncertní činnosti v oratorní, kantátové a písňové tvorbě. Dva roky po vzniku Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN), v roce 1954 začal s tímto souborem spolupracovat na interpretaci písňové tvorby.[2][6]
V roce 1974 byl oceněn Smetanovou medailí Ministerstva kultury a 1978 Janáčkovou medailí Ministerstva kultury za zásluhy o interpretaci a propagaci hudby obou skladatelů.[2]
Dílo
Václav Halíř byl velmi muzikální, disponoval sytým hlasem mnoha barevných odstínů a strhujícím přednesem.[2] Mojmír Weimann napsal v roce 2014, u příležitosti 15. výročí pěvcova úmrtí: „Faktory velkých úspěchů Václava Halíře byly jeho velký hlasový rozsah, s nímž dovedl díky své přirozené muzikálnosti a důkladnému hudebnímu školení perfektně pracovat, a stejnou měrou jeho, na operního zpěváka mnohdy nezvyklá herecká všestrannost.“[3]
Za svůj život ztvárnil v brněnské opeře 68 postav, v širokém záběru od komických po dramatické.[2] Kromě Osudu účinkoval ve všech operách Leoše Janáčka.[3] Hrál ku příkladu Revírníka v inscenaci Příhod lišky Bystroušky, jíž byla 2. října 1965 slavnostně otevřena nová budova brněnského Janáčkova divadla (v pozdějších nastudováních v ní ztvárnil i dvojroli Faráře a Jezevce).[3][2] Nahrávka Její pastorkyně z roku 1979 s orchestrem opery Státního divadla v Brně pod vedením Františka Jílka, v níž zpíval Rychtáře, získala prestižní ocenění Grand Prix du Disque de l’Académie Charles Cros a Orphée d'Or de l'Académie du Disque Lyrique.[3][7][8] Uplatnil se hojně i v operách Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.[3] S Vodníkem z Dvořákovy Rusalky ku příkladu oslavil v roce 1976 své 50. narozeniny.[2]
V první wagnerovské inscenaci v poválečném Brně, jíž se v roce 1960 stal Bludný Holanďan, odehrál titulní roli.[3][2] Dále hrál Telramunda v jeho Lohengrinovi a městského písaře Beckmessera v Mistrech pěvcích norimberských.[2]
Kromě klasického repertoáru hrál také v moderních operních dílech. V roce 1957 se objevil jako Baron Ochs v inscenaci Straussova Růžového kavalíra,[2] v níž se setkal s tehdy startující hvězdou Soňou Červenou.[3] V březnu 1962 ztvárnil kněze Grigorise v teprve druhém jevištním uvedení Řeckých pašijí Bohuslava Martinů (premiéra díla proběhla jen o 5 měsíců dříve v Curychu).[3] Dne 20. dubna 1963 hrál Ruprechta v československé premiéře opery Ohnivý anděl Sergeje Prokofjeva.[9]
Celkem devětkrát vystoupil na festivalu Smetanova Litomyšl, z toho 3× se Smetanovým Daliborem v roli Budivoje, naposled v roce 1995 v úloze Monteroneho ve Verdiho Rigolettovi.[10]
Věnoval se významně také koncertní činnosti. Z ní byl významný mimo jiné v roce 1960 italský zájezd se Symfonickým orchestrem FOK,[2] kde zpíval v Kytici Bohuslava Martinů a v Beethovenově Deváté symfonii.[3]
Drobnou reminiscencí se mu už v důchodovém období, v roce 1993 stala televizní inscenace Na dvojce je Pavarotti, v níž spolu s dalšími osobnostmi sekundoval Svatopluku Benešovi v roli penzionovaného operního pěvce.[11][12]
Rodinný život, úmrtí a odkaz
Za manželku měl Helenu Halířovou-Supovou,[1] též operní pěvkyni, s níž se seznámil už na studiích.[2] V závěru života bydlel v brněnské Voroněžské ulici. Zemřel dne 22. března 1999. Jeho ostatky byly uloženy na Ústředním hřbitově v Brně.[13]
Dne 28. září 2006[14] mu k jeho nedožitým osmdesátinám byla v rodném Přerově odhalena pamětní deska.[1][2] V roce 2012 byl in memoriam uveden do Síně slávy Národního divadla Brno.[15]
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j Jis; MŠ. Václav Halíř . Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2014-03-23 . Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z KOLOFÍKOVÁ, Klára. Halíř, Václav . Český hudební slovník osob a institucí, rev. 2010-10-07 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.
- ↑ a b c d e f g h i j k l WEIMANN, Mojmír. Brněnská březnová jubilea: Václav Halíř a Géza Fischer. S. 1–2. OperaPlus . 2014-03-27 . S. 1–2. Dostupné online.
- ↑ O místní části Žeravice . Magistrát města Přerova, 2011-10-03 . Dostupné online.
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 147.
- ↑ KOVAŘÍKOVÁ, Katka. Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů . Český rozhlas, 2011-10-31 . Dostupné online.
- ↑ Janáček, L. Její pastorkyňa. Opera / Beňačková, Přibyl, Kniplová, Krejčík / Sbor a orch. Státního divadla v Brně /Jílek . Supraphon . Dostupné online.
- ↑ Janáček: Její pastorkyňa. Opera o 3 dějstvích - komplet . Supraphon . Dostupné online.
- ↑ WEIMANN, Mojmír. Výročí jedné premiéry. OperaPlus . 2014-04-20 . Dostupné online.
- ↑ Přehled účinkujících pěvců A-G . Smetanova Litomyšl . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Na dvojce je Pavarotti . Česká televize . Dostupné online.
- ↑ Na dvojce je Pavarotti online. Česko-Slovenská filmová databáze cit. 2021-07-31. Dostupné online.
- ↑ Frypat. BRNO - Ústřední hřbitov potřetí. Frypatův blog online. 2013-12-17 cit. 2014-06-07. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.
- ↑ DUFKOVÁ, Eugenie. K poctě pěvce Václava Halíře. Aplaus. Říjen 2006, roč. VII, čís. 8, s. 20–21. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ O Síni slávy NDB online. Národní divadlo Brno cit. 2014-06-07. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-24.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk