Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov! Zásady ochrany osobných údajov. Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím
Uhlíková neutralita (též. čistá nula, čisté nulové emise), tedy bilančně nulové ( anglicky net-zero) emise uhlíku, znamená dosažení rovnováhy mezi čistě lidskými emisemi uhlíku vypouštěnými do atmosféry a opatřeními, která oxid uhličitý z ovzduší odebírají. Ta mohou spočívat v umělém posílení či vytvoření nových tzv. propadů (uložišť uhlíku) přírodními procesy, tak i v technologiích ukládání CO2 do hloubek či biouhlu zejména do půd.[1][2][3] Potřeba dosáhnout uhlíkové neutrality vyplývá z potřeby zastavit globální oteplování. Podle zjištění vědců zkoumající klimatické změny, jejichž poznatky jsou shrnuty ve zprávách Mezivládního panelu pro změnu klimatu, je potřeba pro udržení oteplení pod 2 °C dosáhnout v rozvinutých zemích uhlíkové neutrality do roku 2050. Tento cíl také stanovuje Pařížská dohoda.[4]
Čistou nulu lze specifikovat pro různé druhy skleníkových plynů, ale nejčastěji se odkazuje na oxid uhličitý, který je hlavním přispěvatelem k antropogenním klimatickým změnám. Důležité je, že koncept čisté nuly neznamená úplné odstranění všech emisí, ale spíše vyvážení vypouštěných emisí prostřednictvím opatření, která nějakým způsobem odstraňují nebo kompenzují ekvivalentní množství skleníkových plynů. Pokud bilance antropogenně vypuštěného CO2 a ukládaného bude nulová, jeho koncentrace v ovzduší bude klesat. To povede k zastavení globálního oteplování. U dalších skleníkových plynů lze dosáhnout stabilizace koncentrace, pokud dojde k výraznému poklesu jejich emisí.[5]
Způsoby dosažení uhlíkové neutrality
Koncept uhlíkové neutrality vychází z fyzikálních věd o klimatu, realizován je však prostřednictvím sociálních, politických a ekonomických systémů.[5] Pro dosažení uhlíkové neutrality mohou být využívány strategie, jako jsou snižování emisí, kompenzace emisí prostřednictvím ukládání uhlíku nebo investice do projektů na odstranění skleníkových plynů z atmosféry.[4] Uhlíkově neutrální stav lze dosáhnout dvěma způsoby:
Vyrovnáváním emisí oxidu uhličitého s jeho pohlcováním nad rámec přírodních procesů, ať už prostřednictvím kompenzace uhlíku (investice do projektů, které snižují emise CO2 , jako je podpora obnovitelné energie a energetické účinnosti, nebo vytvářejí nové propady, jako je výsadba stromů) nebo procesy odstraňování nebo sekvestrace oxidu uhličitého z atmosféry buď přímým záchytem a vtlačováním do sedimentů v hloubkách či pyrolýzou různé biomasy na biouhel.[6] Některá uhlíkově neutrální paliva fungují téměř stejným způsobem tím, že jsou vyrobena přímo z oxidu uhličitého, ať už atmosférického nebo ze spalin.[7][8].
Snížením produkce emisí uhlíku změnou zdrojů energie a průmyslových procesů (nízkouhlíková ekonomika). Posun směrem k využívání obnovitelné energie (např. větrné a solární) vykazuje snížení emisí oxidu uhličitého.[9] Přestože jak obnovitelná, tak neobnovitelná energie produkují emise uhlíku, obnovitelná energie má emise uhlíku výrazně nižší či téměř nulové.[10] K snížení emisí uhlíku může přispět i přechod na cirkulární hospodaření (např. recyklace, minimalizace odpadu a udržitelné využívání zdrojů). (I pokud jde o metan, jeho produkci z ustájeného skotu lze možná snížit doplněním krmiva o pěstované mořské řasy, snad až o 40 %.[11])
Odstraňování oxidu uhličitého by mělo být využíváno obezřetně a využívání uhlíkových koncepcí by mělo být regulováno. Čistá nula musí být v souladu s širšími cíli udržitelného rozvoje – spravedlivý přechod na čistou nulu, sociálně-ekologickou udržitelnost a snahu o široké ekonomické příležitosti.[5]
Proces dosažení uhlíkové neutrality
Snahu dosáhnout uhlíkovou neutralitu mohou vyhlásit uskupení států, jednotlivé státy, regiony, města, organizace, firmy či jednotlivci. Pokud tato vyhlášení mají být seriózní, postupují většinou v následujících krocích.[12][13]
Závazek
V případě jednotlivců může být rozhodování jednoduché, ale pro složitější uspořádání (firmy, obce, státy) je potřeba celospolečenskou dohodu, aby mělo úsilí smysl.
Výpočet a analýza
Výpočet a analýza emisí, které je třeba eliminovat, a posouzení možností, jak toho dosáhnout, jsou nejdůležitějším krokem v procesu přípravy uhlíkové neutrality. Tato část přípravy umožňuje stanovit priority – od výběru produktů po využití energie a způsoby dopravy. Je též nutné stanovit ukazatele, které umožní sledovat pokrok v plnění závazku. Toho lze dosáhnout prostřednictvím inventáře skleníkových plynů, jehož cílem je odpovědět na otázky, jako například:
Které operace, činnosti, jednotky by měly být zahrnuty?
Které zdroje by měly být zahrnuty (viz sekce přímé a nepřímé emise)?
Kdo je zodpovědný za které emise?
Které plyny by měly být zahrnuty?
Pro jednotlivce jsou užitečné tzv. kalkulačky uhlíkové stopy. Vstupní data do těchto kalkulaček obvykle bývají spotřeba elektřiny v kWh, množství a typ paliva používaného k ohřevu vody a topení v místě bydliště a počet ujetých a nalétaných kilometrů za rok v jednotlivých dopravních prostředcích. Jednotlivci mohou také stanovit různé limity systému, např. osobní emise skleníkových plynů, emise z domácnosti nebo emise společnosti, pro kterou pracují. K dispozici je mnoho on-line kalkulátorů uhlíkové stopy, které se výrazně liší ve uživatelské přívětivosti a v parametrech, které měří. Některé například zohledňují pouze spotřebu energie pro automobily, letadla a domácnost. Jiné zahrnují také domácí spotřebu nebo volný čas.
Pro včasné snižování emisí odborníci doporučují kombinaci dlouhodobých závazků (určují směr, kterým se bude snižování ubírat) s krátkodobými průběžnými cíli (definují způsoby snižování emisí v časových horizontech relevantních pro rozhodování). [5]
Realizace
Omezení emisí Jedním z nejsilnějších argumentů pro snížení emisí skleníkových plynů je to, že často ušetří peníze. Ceny energie po celém světě rostou, takže je stále obtížnější cestovat, vytápět a svítit domy a továrny a udržovat moderní ekonomiku vitální. Z tohoto důvodu je výhodné snižovat spotřebu energií:
Omezení spotřeby energie a emisí z dopravy (chůze, používání jízdních kol nebo veřejné dopravy, omezení létání, používání vozidel s nízkou spotřebou energie), ale i z provozu budov a zařízení a z dalších procesů.
Získávání elektřiny a jiné energie z obnovitelných zdrojů energie, buď přímo jejich výrobou (například instalace solárních panelů na střechu), nebo výběrem schváleného poskytovatele „zelené energie“ a použitím nízkouhlíkových alternativních paliv, jako jsou udržitelná biopaliva.
Kompenzace (offset) Účelem použití kompenzací uhlíku je vyrovnat určitý objem emisí skleníkových plynů financováním projektů, které by měly dosáhnout stejného pohlcení emisí skleníkových plynů někde jinde. V rámci předpokladu „Nejprve omezte, co můžete, poté vyrovnejte zbytek“, lze kompenzaci provést podporou zodpovědného projektu snižujícího emise uhlíku nebo nákupem uhlíkových kompenzací. Jedná se o strategii, která se používá jako doplněk k snižování přímých emisí a může být součástí celkového plánu dosažení uhlíkové neutrality. Takové možnosti využívají i místní samosprávy ve světě.[14] V roce 2015 UNFCCC, na základě mandátu Výkonné rady CDM, spustila specializovanou webovou stránku, na které mohou organizace, společnosti, ale i soukromé osoby, vyrovnat svou stopu. Hlavní cílem této iniciativy je usnadnění účasti všech na procesu podpory udržitelnosti.[15] Kompenzace jsou někdy vnímány problematicky. Například James Hansen popisuje kompenzace jako „moderní odpustky, prodávané veřejnosti s rostoucími emisemi uhlíku, aby se zbavila svých klimatických hříchů“.[16] Samotné rozšíření využívání uhlíkových kompenzací musí být doprovázeno zásadním zvýšením jejich kvality a zvýšenou regulační kontrolou. S tím souvisí i potřeba sociální a environmentální integrity při odstraňování oxidu uhličitého.[5]
Současně je důležité investovat do výzkumu a vývoje nových technologií s nízkými emisemi uhlíku, které umožní udržitelnější využití zdrojů. Důležitá je i mezioborová a mezi úrovňová spolupráce na stanovení a implementaci opatření ke snižování emisí. Podniky a obce mohou využít k dosažení klimatické neutrality systému environmentálního (nebo udržitelného) řízení (EMS) zavedeného mezinárodní normou ISO 14001 (vyvinutou Mezinárodní organizací pro normalizaci). Dalším možností je systém EMAS – Evropský systém pro ekologické řízení a audit, který používá mnoho společností v celé EU. Mnoho obcí používá systém řízení v určitých sektorech své správy nebo certifikuje všechny své činnosti. Nezastupitelnou roli má i vzdělávání a osvěta - informování veřejnosti o důsledcích změny klimatu, důležitosti uhlíkové neutrality, podpora změny chování a životního stylu směrem k minimalizaci uhlíkové stopy. Pro globální úspěšné zavedení čisté nuly bude nezbytná široká společenská podpora.
Monitorování, vyhodnocení a opakování
V průběhu realizace je důležitý průběžný monitoring emisí uhlíku a také změn navázaných na jednotlivé kroky. Na základě toho lze hodnotit účinnost implementovaných opatření a popřípadě přizpůsobit strategii. Následuje vyhodnocení výsledků a sestavení seznamu navrhovaných vylepšení s výsledky zdokumentovanými a nahlášenými, takže zkušenosti získané z toho, co funguje (a co ne), se sdílejí s těmi, kteří je také mohou dobře využít. A konečně, se vším, co bylo dokončeno, cyklus začíná znovu a znovu, pouze tentokrát s využitím získaných zkušeností. Věda a technologie postupují dál, regulace se zpřísňují, normy, které lidé požadují, rostou. Druhý cyklus tedy půjde dále než první a proces bude pokračovat, každá následná fáze bude stavět na tom, co šlo dříve, a co je třeba zlepšovat.
Přímé a nepřímé emise
Aby byla organizace považována za uhlíkově neutrální, musí snížit svou uhlíkovou stopu na nulu. Určení toho, co je třeba zahrnout do uhlíkové stopy, závisí na organizaci a standardech, které dodržuje. Obecně platí, že přímé zdroje emisí, které zahrnují veškeré znečištění způsobené výrobou, vozidly vlastněnými společností a proplacenými cestami, hospodářskými zvířaty a jakýmkoli jiným zdrojem, který je přímo ovládán vlastníkem, musí být zásadně omezeny a kompenzovány. Emise nepřímé se stanovují obtížněji. Jsou výsledkem výroby zboží a služeb, které používá spotřebitel, ale nejsou přímo produkovány v místě spotřeby. K stanovení nepřímé stopy jsou nezbytné údaje z analýzy životního cyklu výrobků, jsou spojeny s celým životním cyklem produktu - výroba, distribuce, používání, odstranění (např. emise spojené s výrobou a distribucí elektrické energie).[17] Nepřímé emise lze snížit například nákupem obnovitelného zdroje elektřiny.
Například, přímé emise letecké společnosti jsou tvořeny veškerým spáleným leteckým palivem, zatímco nepřímé emise zahrnují výrobu a likvidaci letadel, veškerou elektřinu používanou k provozu kanceláře letecké společnosti a denní emise z cestování zaměstnanců do práce a z práce. V jiném příkladu má energetická společnost přímé emise skleníkových plynů, zatímco úřad, který ji nakupuje, ji považuje za nepřímé emise.
Společenská odpovědnost
Být uhlíkově neutrální je stále více vnímáno jako dobrá firemní či státní společenská odpovědnost a stále více firem a států ohlašují rok, kdy mají v úmyslu stát se zcela neutrální. Události, jako je summit G8[18] a organizace, jako je Světová banka[19] využívají také kompenzační schémata, aby se staly neutrálními z hlediska uhlíku. Umělci jako The Rolling Stones[20] a Pink Floyd[21] vydali alba nebo uskutečnili zájezdy na uhlíkově neutrální.
Olympijské a paralympijské zimní hry ve Vancouveru 2010 byly první uhlíkově neutrální hry v historii.[31]
Budovy jsou výrazným samostatným přispěvatelem k produkci skleníkových plynů. Závazek AIA 2030 Amerického institutu architektů (American Institute of Architects) je dobrovolný program pro členské organizace AIA a další subjekty v urbanizovaném prostředí, který se snaží aby se členské organizace zavázaly navrhovat do roku 2030 všechny své budovy jako uhlíkově neutrální.[32]
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Uhlíková_neutralita Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.