Indianapolis v roce 1945
Základní údaje
Typ	těžký křižník
Třída	třída Portland
Zahájení stavby	31. března 1930
Spuštěna na vodu	7. listopadu 1931
Uvedena do služby	15. listopadu 1932
Osud	potopen 30. července 1945
Takticko-technická data
Výtlak	10 258 tn (standardní) 12 755 tn (plný)
Délka	185,9 m
Šířka	20,12 m
Pohon	4 turbíny, 8 kotlů 107 000 shp
Rychlost	32,5 uzlů
Posádka	807
Pancíř	75 mm boky, 50 mm paluba, 70 mm věže
Výzbroj	(při dokončení): 9× 203 mm (3×3) 8× 127 mm 8× 12,7 mm

USS Indianapolis byl těžký křižník amerického námořnictva třídy Portland. Sesterskou lodí Indianapolisu byl křižník Portland.

Popis

Výzbroj lodi se skládala z obvyklých devíti 203mm kanónů ve třech věžích, doplněných osmi 127mm kanóny a osmi 12,7mm kulomety. Za války byly odstraněny málo účinné kulomety a protiletadlová výzbroj byla výrazně posílena. V roce 1945 ji tvořilo dvacet čtyři 40mm a čtrnáct 20mm kanónů. Pohonný systém odpovídal třídě Northampton.

Služba

Indianapolis operoval po celou druhou světovou válku v oblasti Pacifiku. Známým se stal tím, že v červenci 1945 přivezl na ostrov Tinian atomové bomby Little Boy a Fat Man, které byly posléze svrženy na Hirošimu a Nagasaki.^[1] Na cestě zpět ho zasáhla dvě torpéda z japonské ponorky I-58. Loď se potopila během 12 minut a spolu s ní asi 300 mužů. V důsledku řady administrativních pochybení nebyl Indianapolis nikde postrádán a zbytek posádky byl až po čtyřech dnech náhodou objeven průzkumným letounem Lockheed PV-1. Ten přivolal hydroplán PBY Catalina, který vzal na palubu 56 trosečníků. Taktéž připlula plavidla, která vylovila zbytek přeživších námořníků. Během čtyř dnů po potopení lodi zahynulo několik stovek námořníků, kteří zemřeli na následky zranění, vyčerpání, dehydratace, otravy slanou vodou a při útocích žraloků. Z přibližně 900 trosečníků bylo zachráněno pouhých 317 (v okamžiku útoku bylo na palubě 1196 osob). Kapitán Indianapolis McVay byl později souzen za ztrátu lodi, jelikož s lodí plul přímo a nekličkoval. Během procesu však velitel I-58, kapitán Hašimoto, vypověděl, že kličkování by jeho útoku nijak nezabránilo. V roce 2000 byl McVay Kongresem Spojených států amerických zbaven odpovědnosti za potopení lodi.

Indianapolis byl poslední americkou velkou válečnou lodí, která byla za války potopena a také lodí, při jejímž potopení zemřelo nejvíce členů posádky.

Vrak

Dne 19. srpna 2017 byl ve Filipínském moři v hloubce 5500 m objeven vrak lodi. Vrak našel Paul Allen, který pro jeho hledání založil projekt "USS Indianapolis Project".^[2][3]

Národní památník

Národní památník USS Indianapolis byl slavnostně otevřen 2. srpna 1995. ^[4] Nachází se na Canal Walk v Indianapolis. Pomník z vápence a žuly zobrazuje těžký křižník, pod ním jsou uvedena jména členů posádky.^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 
• HUBÁČEK, Miloš. Odsouzená loď : drama těžkého křižníku Indianapolis. Praha: Paseka, 2001. 339 s. ISBN 80-7185-414-X. 

Související články

• Seznam amerických křižníků

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu USS Indianapolis na Wikimedia Commons
• (česky) Oběť číslo 881, Valka.cz
• (anglicky) Web USS Indianapolis Muzeum
• (anglicky) Fotogalerie lodi Archivováno 20. 2. 2011 na Wayback Machine.
• (anglicky) Sea Lord Mountbatten: USS Indianapolis Sinking: Covering Up Navy Incompetence By Court Martialing A Hero na YouTube