Tuftování (česky také: ruční všívání) je prošívání plošné textilie jednotlivými nitěmi za pomocí ručních nástrojů.^[1]

Historie tuftování

Za nejstarší známý exemplář všívané textilie je považován vlasový koberec z 5. století před n.l. nalezený v jihosibiřském Pazyryku. První mechanické zařízení na všívání vzniklo ve 30. letech v USA z upraveného šicího stroje (Singer model 31-15) s přídavnými nůžkami. Na tomto principu se později vyvinuly stroje ke všívání několika tisíc nití naráz, na kterých se v 21. století ve světě vyrábí až 80 % koberců.^[2] Ke zdokonalení všívání jednotlivých nití přispěly (přenosné) všívací pistole, které se začaly hromadně používat asi od roku 2000.^[3] Přibližně od stejného data se nabízejí namísto dosud jen řemeslně vyráběných jednotlivých exemplářů také větší partie z téměř sériové výroby. Výnos z celosvětového prodeje ručně tuftovaných koberců měl v roce 2022 dosáhnout (podle nepotvrzených informací) 27 miliard USD.^{[4] [5]}

Vlastnosti a použití ručně tuftovaných výrobků

Výrobky mají plyšový povrch podobně jako jiné vlasové textilie (vázané a strojově všívané koberce, žinylkové tkaniny aj). Ve srovnání s nimi jsou některé vlastnosti výrobků tuftovaných s jednou nití (tvar, velikost a vzorování) téměř neomezeně a rychle měnitelné.^[6]

V 21. století se ručně tuftují zejména menší koberce a předložky, nástěnné koberce a nábytkové potahy. Profesionální výroba je organizována jako řemeslo, unikáty vznikají jako umělecké řemeslo nebo amatérským způsobem.^[7]

Technologie výroby

Obvyklý průběh výroby ručně tuftovaných textilií:

• Vzorování – zakreslené na podkladový papír nebo ve formě softwaru =>
• Výběr materiálu – materiálové složení, barvy přízí a druh nosné tkaniny^[8] =>
• Tuftování – uchycení nosné tkaniny v tuftovacím rámu, zanášení nití (z rubní strany) do tkaniny, fixace polohy nití laminováním rubu tkaniny =>
• Postřihování – vyrovnávání povrchu s pomocí speciálního nářadí =>
• Finální úprava – nosná tkanina se přistřihuje podle konečného tvaru, kraje se spojují s rubem, na který se přilepuje podkladová tkanina^[9]

Tuftovací pistole

Vlastní pracovní ústrojí pistole sestává ze dvou jehel nad sebou. Hořejší, vnější jehla (polodutina s drážkou) vpichuje otvor do tkaniny a vrací se, zatímco vnitřní jehla pohybující se v drážce vnější jehly zanáší do otvoru nit a tvoří na lícní straně tkaniny smyčku. V případě tuftování se stříhanými smyčkami jsou na místě vnitřní jehly nůžky.

Tufrovací pistole se staví

• většinou s elektrickým pohonem s délkou vpichu jehly do 20 mm a rychlostí do 45 vpichů za vteřinu.^[10]
• s pneumatickým pohonem – pro tufting s dlouhým vlasem (Shag) vpich 18-70 mm, rychlost 110 vpichů za minutu^[11]
• s pohonem na kličku – vpich do 11 mm, rychlost až 200 vpichů za minutu^[12]

Galerie ručního tuftování

• 
  Předchůdce tuftovací pistole (přístroj na „hákování“ podle patentu z roku 1886)
• 
  Práce s ručním tuftovacím přístrojem (Indonésie 1947)
• 
  Tuftovací rám s elektrickou pistolí
• 
  Elektrická tuftovací pistole na řezaný vlas
• 
  Pistole s pneumatickým pohonem

Odkazy

Související články

Všívání, Plyš, Vázání koberců

Literatura

• Goswami: Advances in Carpet Manufacture, Woodhead Publihing 2017, ISBN 9780081018880, str. 12-14, 459, 473 a 185

Reference