Přibližně před 75 000 lety došlo v Indonésii na ostrově Sumatra ke gigantické erupci supervulkánu Toba. Množství vyvržené horniny činilo kolem 2800 km³, současně bylo vyvrženo okolo 3300 megatun aerosolu kyseliny sírové^[1] do stratosféry. Další výbuchy mohly následovat i po několika tisících let.^[2] Erupce mohla způsobit zkázu globálních rozměrů a poslední větší globální vymírání.^[3] Některé archeologické nálezy tomu nenasvědčují.^[4] Jde tak o kontroverzní teorii.

Erupce

Erupce supervulkánu Toba byla nejsilnější erupcí za několik milionů let.^[zdroj? Před 840 tisíci lety soptil vulkán Toba srovnatelně s jeho erupcí před 75 tisíci lety.^[5] Tato erupce před 75 tisíci lety (stupně VEI 8) nastala v probíhající poslední době ledové a způsobila další zhoršení klimatických podmínek. Celosvětově se dočasně údajně ochladilo až o 5 °C a výrazně začaly růst polární ledovce, což způsobilo výrazné ochlazení zejména v oblastech vyšších severních šířek. Nicméně některé numerické modely naznačují, že exploze mohla způsobit globální pokles teploty o 5 až 15 °C a navození stavu sopečné zimy podobné nukleární zimě.^[1] Některé zase uvádějí za realistický pokles pouze o 1 °C.^[6] Spíše šlo o krátkodobý výkyv teplot, protože není zaznamenána změna klimatu v škále roků.^[7][8] Bill Rose a Craig Chesner z Michiganské technologické univerzity vyvodili, že celkové množství vyvrženého materiálu bylo asi 2 800 km³ - zhruba 2000 km³ teklo v podobě lávy po povrchu, a kolem 800 km³, spadlo jako sopečný popel, zejména západním směrem od vulkánu. Pyroklastické proudy z erupce dosáhly vzdálenosti až 200 km od vulkánu a úplně zničily oblast 20 000 km² (odpovídající čtvrtině území České republiky).

Jižní Asie se pokryla 15cm vrstvou popela, což mělo nedozírné následky pro místní faunu a floru.^[9] Území přilehlé k Tobě, sahající na západ k Indii a na východ k Malajsii, bylo v okruhu cca 1 000 km místy pokryto popelem do výšky 6 až 9 m. Sopečné sklo bylo nalezeno 9000 km daleko.^[10] Dále bylo vyvrženo přibližně 6 000 milionů tun oxidu siřičitého, který se v oblacích proměnil na kyselinu siřičitou v množství přibližně 10 000 milionů tun, což způsobilo velmi silné kyselé deště po celé planetě, decimující vše živé.^[zdroj?

Pro většinu živočišných a rostlinných druhů v jihovýchodní Asii údajně znamenala erupce Toby rychlé vymření. Následné předpokládané globální hromadné vymírání je posledním větším vymíráním zaznamenaným v historii planety. Podle starší teorie do té doby slibně se rozvíjející lidský druh byl zdecimován na posledních 5000 až 10 000 jedinců.^[11] Na druhou stranu přežili jen ti nejsilnější a přeživší jedinci byli výbornou genetickou základnou pro nové rozšíření lidské rasy. Některé studie toto však popírají,^[12][13] podle Michaela Petraglii z Cambridgeské univerzity nálezy kamenných nástrojů v Indii dokládají, že život lidí nebyl erupcí narušen.^[14][15] Klima planety se brzy začalo vracet do normálu. Příznivý vývoj byl ale přerušen před asi 26 tisíci lety výbuchem dalšího supervulkánu (Oruanui na Novém Zélandu), což vedlo k opětovnému ochlazení a prodloužení posledního glaciálu do doby před 12 tisíci lety.

Toba v současnosti

Celá kaldera se vlivem erupce propadla a na jejím místě vzniklo velké jezero, které nese název Toba a podle kterého je supervulkán pojmenován. Jde o největší jezero na ostrově a vůbec největší sopečné kráterové jezero na Zemi. Má rozlohu 1130 km². Je 100 km dlouhé a 30 km široké. Dosahuje maximální hloubky 529 m. Objem vody činí 240 km³. Leží v nadmořské výšce 911 m.

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tobská katastrofa na Wikimedia Commons
• Toba Volcano, by George Weber Archivováno 22. 4. 2011 na Wayback Machine.