A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Théâtre Antoine - Simone-Berriau | |
---|---|
Základní informace | |
Pojmenováno po | Simone Berriau |
Poloha | |
Adresa | 10. obvod, Francie |
Ulice | boulevard de Strasbourg |
Souřadnice | 48°52′14,16″ s. š., 2°21′19,33″ v. d. |
Další informace | |
Kód památky | PA00086514 |
Web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Théâtre Antoine – Simone Berriau je divadlo v 10. obvodu v Paříži.
Historie
Budova divadla byla postavena roku 1881 na bulváru Strasbourg, na místě staršího divadla Les Menus Plaisirs z roku 1866. Roku 1888 sem mladý režisér André Antoine přestěhoval svůj nekonformní soubor a divadlo po něm přejmenoval na Théâtre Libre. Uváděl francouzské premiéry her Ibsenových, Strindbergových, Hauptmannových, Tolstého nebo Turgeněva, z domácích autorů např. Zolu či Claudela. Během prvních tří let existence soubor uvedl více novinek než Comédie-Française a Odéon dohromady. Divadlo si rychle vybudovalo dobré renomé i v zahraničí – podle Antoinova vzoru nazval Otto Brahm své nové berlínské divadlo Freie Bühne (1889). Roku 1906 odešel Antoine do Odéonu a vedení divadla svěřil svému žákovi Firminu Gémierovi, který pokračoval v započatém díle a na počest zakladatele divadlo přejmenoval na Théâtre Antoine. Během jeho vedení zde debutoval Jean Marais nebo Jean-Louis Barrault.
Roku 1943 převzala vedení divadla nová ředitelka Simone Berriau a navázala na tradici uvádění nových her dobrých autorů (Jean-Paul Sartre, Marcel Achard, Jean Anouilh, později Tom Stoppard, Harold Pinter a další). Jako svou první režii ve Francii zde uvedl Peter Brook Williamsovu Kočku na rozpálené plechové střeše. V inscenacích tohoto období se vystřídalo mnoho slavných herců: např. Jean Vilar, Juliette Gréco, Jean-Louis Trintignant, Jeanne Moreau. Po smrti Simone Berriau roku 1984 se řízení divadla ujala její dcera, herečka Héléna Bossis společně s Danielem Darèsem. Kromě uvádění současných autorů (Yasmina Reza si zde ve své hře Třikrát život i zahrála a inscenaci své hry Bůh masakru režírovala) se divadlo vrací i ke klasice (Wilde, Goldoni, Pirandello aj.). V lednu 2003 zde vystoupil v sérii představení Marcel Marceau. V létě 2008 Héléna Bossis zemřela a divadlo nadále vede sám Daniel Darès. Hned v roce 1987, odkdy se ve Francii udělují divadelní ceny Molière, lze najít mezi nominacemi herce z Théâtre Antoine a v dalších letech divadlo několik Molièrů v různých kategoriích také získalo.
Postupné změny názvu divadla: Les Menus Plaisirs (1866), Le Théâtre des Arts, L'Opéra-Bouffe, La Comédie-Parisienne (1881), Théâtre des Menus Plaisirs (1882), Théâtre Libre (1888), Théâtre Antoine (1906), Théâtre Antoine – Simone Berriau (1984).
Některé důležité inscenace
- 1888: Lev Nikolajevič Tolstoj – La Puissance des ténèbres (Vláda tmy), světová premiéra
- 1891: Henrik Ibsen – Le Canard sauvage (Divoká kachna), francouzská premiéra
- 1892: Gerhart Hauptmann – Les Tisserands (Tkalci) s Antoinem a Gémierem v hlavních rolích
- 1901: Émile Zola – La Terre (Země)
- 1902: Guy de Maupassant – Boule-de-Suif (Kulička)
- 1904: William Shakespeare – Le Roi Lear (Král Lear) s Antoinem
- 1908: Alfred Jarry – Ubu roi (Král Ubu) s Gémierem
- 1913: William Shakespeare – Hamlet se Suzanne Després
- 1914: Leo Birinski – La Danse des fous (Tanec bláznů)
- 1937: Miguel Cervantes – Numance (Obklíčení Numantie) v režii Jean-Louise Barraulta
- 1943: Sacha Guitry – À la gloire d'André Antoine (Pocta André Antoinovi)
- 1946: Jean-Paul Sartre – Morts sans sépulture (Mrtví bez pohřbu)
- 1947: Jean-Paul Sartre – La Putain respectueuse (Počestná děvka) s Hélénou Bossis
- 1948: Jean-Paul Sartre – Les Mains sales (Špinavé ruce)
- 1951: Jean-Paul Sartre – Le Diable et le Bon Dieu (Ďábel a milý Bůh) s Jeanem Vilarem
- 1956: Tennessee Williams – La Chatte sur un toit brûlant (Kočka na rozpálené plechové střeše) v režii Petera Brooka a s Jeanne Moreau v hlavní roli
- 1958: Arthur Miller – Vu du pont (Pohled z mostu) v režii Petera Brooka
- 1959: Fjodor Michajlovič Dostojevskij – Les Possédés (Běsi) v Camusově dramatizaci
- 1961: Marcel Achard – L'Idiote (Idiotka); autorem napsáno pro Théâtre Antoine a Annie Girardot
- 1962: Marcel Achard – Turlututu
- 1965: Max Frisch – Andorre (Andorra)
- 1967: Tom Stoppard – Rosencrantz et Guildenstern sont morts (Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi); Harold Pinter – L'Anniversaire (Narozeniny)
- 1973: Ken Kesey – Vol au-dessus d'un nid de coucou (Vyhoďme ho z kola ven)
- 1976: Jean Cocteau – Les Parents terribles (Hrozní rodiče) s Jeanem Maraisem
- 1991: Alfred Uhry – En conduisant Miss Daisy (Řidič slečny Daisy)
- 1994: Molière – Tartuffe
- 1995: Oscar Wilde – Un mari idéal (Ideální manžel)
- 1997: Jean-Claude Carrière – La Terrasse (Terasa); Guy de Maupassant – Bel-Ami (Miláček)
- 1998: Edward Albee – Délicate Balance (Křehká rovnováha)
- 2000: Pierre Corneille – Le Cid (Cid); Yasmina Reza – Trois versions de la vie (Třikrát život) s autorkou v hlavní roli
- 2003: Marcel Marceau; Luigi Pirandello – À chacun sa vérité (Každý má svou pravdu)
- 2004: Jean Giraudoux – Ondine (Ondina)
- 2005: Carlo Goldoni – La Locandiera (Mirandolina)
- 2006: Yasmina Reza – Conversations après un enterrement (Rozhovory po pohřbu); Oscar Wilde – L'importance d'être constant (Jak je důležité míti Filipa)
- 2008: Yasmina Reza – Le Dieu du carnage (Bůh masakru) francouzská premiéra v autorčině režii.
- 2010: Jacques Offenbach / Henry Meilhac a Ludovic Halévy – La Vie parisienne (Pařížský život).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Théâtre Antoine na francouzské Wikipedii.
Literatura
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu théâtre Antoine - Simone-Berriau na Wikimedia Commons
- Internetové stránky divadla Théâtre Antoine
- záznam v evidenci historických památek
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk