Tasemnice

Tasemnice
	Taenia solium
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	ploštěnci (Platyhelminthes);
Podkmen	Neodermata;
Třída	tasemnice (Cestoda);
Řády
	kruhovky (Cyclophyllidea); štěrbinovky (Pseudophyllidea); Amphilinidea; Gyrocotylidea; Aporidea; Caryophyllidea; Diphyllidea; Lecanicephalidea; Litobothridea; Nippotaeniidea; Proteocephalidea; Nippotaeniidea; Spathebothriidea; Tetraphyllidea; Trypanorhyncha;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tasemnice (Cestoda) jsou třídou bezobratlých živočichů, patřící do kmene ploštěnci (Platyhelminthes), kteří žijí parazitickým způsobem života. Je známo zhruba 5000 druhů tasemnic, jež parazitují u všech skupin obratlovců, zejména pak ryb a paryb. Mají nepřímý vývojový cyklus, což znamená že se vyvíjí přes mezihostitele. Dospělé tasemnice u definitivního hostitele se nacházejí vždy ve střevě, larvální stadia u mezihostitelů se mohou nacházet v celé řadě orgánů.

Popis

Dospělá tasemnice se skládá z hlavičky (skolex) a vlastního článkovaného těla (strobila). Na skolexu jsou umístěny přichycovací orgány – kruhové přísavky (Cyclophyllidea) nebo přísavné rýhy (tzv. botrie) u Pseudophyllidea. U řady kruhovek se nacházejí rovněž háčky nebo výsuvný chobotek. Tvar skolexu a charakter přichycovacích orgánů je druhově specifický. Skolex slouží k uchycení tasemnice ke sliznici střeva, z krčku hlavičky pučí nové segmenty (proglotidy) těla. Vlastní tělo je složeno z několika nebo mnoha článků (proglotid). Proglotidy jsou relativně pevně spojené, plochého tvaru, přičemž těsně za hlavičkou jsou menší a pohlavně nezralé, naopak na konci těla jsou články větší a pohlavně zralé. Existují tasemnice pouze s několika články (rod Echinococcus) o celkové délce několika milimetrů, anebo s velmi mnoho články (rod Taenia) o celkové délce těla až několik metrů. Zvláštní nečlánkované tělo, resp. tvořené jen jedním článkem, mají zástupci Caryophyllidea.^[1] Tasemnice jsou anaerobní (tzn. nepotřebují ke svému životu kyslík), potravu vstřebávají celým povrchem těla, vylučovací soustavu představují protonefridie tvořené plaménkovitými buňkami.

Reprodukční soustava a vývojový cyklus

Tasemnice jsou hermafrodité. Charakteristickým rysem tasemnic je, že každý článek představuje samostatnou reprodukční jednotku – obsahuje samčí i samičí pohlavní orgány. Ty jsou tvořeny varlaty, žloutkovými váčky, vaginou, dělohou. K oplození dochází buďto mezi různými články stejné tasemnice, nebo mezi dvěma tasemnicemi. Pohlavně zralé proglotidy na konci těla tasemnic obsahují v děloze již oplodněná vajíčka. U některých druhů tasemnic se vajíčka uvolňují skrze uterinní pór do lumen střeva hostitele. U jiných dochází k uvolnění celých kaudálních článků, které opouštějí spolu s trusem hostitele. Ještě v děloze nebo až ve vnějším prostředí se uvnitř vajíčka formuje larva (lykofóra nebo onkosféra). Larvy v mezihostiteli se označují jako metacestodi. Existuje celá řada morfologických typů larev. Až na některé výjimky nedochází u většiny larev tasemnic k asexuálnímu rozmnožování, což znamená, že z jednoho vajíčka se vyvine jen jedna larva v mezihostiteli. Ta dá vzniknout jedné dospělé tasemnici ve střevě definitivního hostitele. Výjimkou jsou tasemnice rodu Echinococcus, u kterých v larvocystách dochází k partenogenezi. V jedné larvocystě v mezihostiteli tak mohou vzniknout stovky až tisíce zárodků malých tasemnic – tzv. protoskolexů.^[1]

Tasemnice mají většinou 2, u několika druhů i 3 hostitele. Až na některé výjimky dochází k přenosu perorálně – tedy pozřením ústy. Vývojový cyklus tasemnic tak souvisí s potravním řetězcem hostitelů.^[1]

Parazitismus

Tasemnice jsou obligátní parazité obratlovců s různým stupněm hostitelské specificity. Některé druhy jsou specializované na jeden druh hostitele (např. tasemnice bezbranná cykluje výhradně mezi člověkem a turem domácím), jiné tasemnice se mohou uchytit u celé řady nepříbuzných hostitelů (škulovec u rybožravých savců). Řada tasemnic představuje významné patogeny z hlediska humánní i veterinární medicíny. U definitivního hostitele jsou tasemnice přisáté hlavičkou ke stěně střeva a živí se látkami střevního obsahu. Nezpůsobují tak prakticky žádnou výraznější imunitní odpověď v podobě zánětu, ani nijak nepoškozují tkáně hostitele. Naproti tomu larvální stádia tasemnic (boubel, larvocysta) v mezihostitelích se lokalizují v různých orgánech a mohou tak negativně působit jejich funkčnost v závislosti na typu tkáně a velikosti larváních cyst.^[1]

Tasemnice u lidí

Několik druhů tasemnic může parazitovat u člověka. V případě dospělých tasemnic ve střevech (člověk jako definitivní hostitel), nejsou tasemnice pro člověka příliš patogenní. Nákaza je často bez příznaků nebo jen s lehkým průjmem či zažívacími potížemi (bolesti břicha, nevolnost). Naopak infekce larválními stádii tasemnic v orgánech (Echinococcus, Taenia solium) mohou skončit fatálně.^[2] Výskyt tasemnic u lidí v ČR je velmi sporadický. Mezi lety 2003-2012 byla u lidí v ČR nejčastěji diagnostikovaným druhem tasemnice bezbranná (okolo 5-35 případů ročně).^[3]

Přehled nejvýznamnějších druhů tasemnic parazitujicích u člověka
Druh tasemnice	Latinský název	Mezihostitel	Definitivní hostitel	Charakter infekce u člověka	Rozšíření	Reference
škulovec široký	Dibothriocephalus latus	1. korýši, 2. ryby	rybožraví savci, člověk*	tasemnice ve střevech	kosmopolitní	^[4]
	Echinococcus canadensis	přežvýkavci, prase, člověk*	psovití (vlk, šakal)	larvální cysty (hydatidy) v játrech, plicích nebo mozku	kosmopolitní	^[2]^[5]
měchožil zhoubný	Echinococcus granulosus	ovce, koza, skot, člověk*	psovití (pes, vlk, šakal)	larvální cysty (hydatidy) v játrech a plicích	kosmopolitní	^[2]
měchožil bublinatý	Echinococcus multilocularis	hlodavci (Arvicolinae), člověk*	liška obecná, liška polární, kojot	larvální mnohočetné cysty (alveokoky) v játrech	severní polokoule	^[2]
tasemnice asijská	Taenia asiatica	prase, koza ??	člověk	tasemnice ve střevech	jihovýchodní Asie	^[6]
tasemnice bezbranná	Taenia saginata	skot	člověk	tasemnice ve střevech	kosmopolitní	^[7]
tasemnice dlouhočlenná	Taenia solium	prase, člověk*	člověk	tasemnice ve střevech (ténióza), larvy (cysticerky) v orgánech – mozek, svaly, podkoží (cysticerkóza)	kosmopolitní (s výjimkou vyspělých států a muslimských zemí)	^[8]
tasemnice dětská	Hymenolepis nana	hmyz, člověk	člověk, hlodavci	tasemnice ve střevech	kosmopolitní	^[9]
tasemnice krysí	Hymenolepis diminuta	hmyz	hlodavci (myš, krysa); člověk*	tasemnice ve střevech	kosmopolitní	^[10]

*člověk jako náhodný či atypický hostitel

Tasemnice u zvířat

Většina tasemnic představuje parazity sladkovodních a mořských ryb, paryb a dalších vodních organismů. Některé druhy jsou však významnými patogeny také suchozemských savců a ptáků, včetně domácích zvířat. Tasemnice rodu Taenia, Echinococcus nebo Hydatigera parazitují ve střevech psovitých, kočkovitých ale i jiných šelem, přičemž hlodavci, zajícovci a kopytníci slouží jako mezihostitelé. U rybožravých ptáků a savců se vyskytují zástupci šterbinovek rodu Dibothriocephalus. Jiné druhy tasemnic se vyvíjejí přes bezobratlé živočichy. Například dlouhé tasemnice Moniezia u přežvýkavců či Anoplocephala u koní se dostanou do hostitele pozřením volně žijících roztočů na pastvě. U psů a koček je známá tasemnice psí (Dipylidium caninum), kterou se nakazí pozřením blech či vší obsahující cysticerkoid. Rovněž hrabavá a vodní drůbež může mít tasemnice ve střevech (rod Raillietina nebo Davainea).^[11]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d Volf P, Horák P a kol. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.
↑ ^a ^b ^c ^d DEPLAZES, P.; RINALDI, L.; ALVAREZ ROJAS, C. A. Chapter Six - Global Distribution of Alveolar and Cystic Echinococcosis. Příprava vydání P. Deplazes and A. J. Lymbery R.C.A. Thompson. Svazek 95. : Academic Press (Echinococcus and Echinococcosis, Part A). Dostupné online. DOI 10.1016/bs.apar.2016.11.001. S. 315–493. DOI: 10.1016/bs.apar.2016.11.001.
↑ HŮZOVÁ, Zuzana; TOLAROVÁ, Věra. Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2012 . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
↑ SCHOLZ, Tomás; GARCIA, Hector H.; KUCHTA, Roman. Update on the human broad tapeworm (genus diphyllobothrium), including clinical relevance. Clinical Microbiology Reviews. 2009-01-01, roč. 22, čís. 1, s. 146–160, Table of Contents. PMID: 19136438 PMCID: PMC2620636. Dostupné online . ISSN 1098-6618. DOI 10.1128/CMR.00033-08. PMID 19136438.
↑ SCHNEIDER, Renate; GOLLACKNER, Bernd; SCHINDL, Martin. Echinococcus canadensis G7 (Pig Strain): An Underestimated Cause of Cystic Echinococcosis in Austria. The American Journal of Tropical Medicine and Hygiene. 2010-5, roč. 82, čís. 5, s. 871–874. PMID: 20439969 PMCID: PMC2861383. Dostupné online . ISSN 0002-9637. DOI 10.4269/ajtmh.2010.09-0639. PMID 20439969.
↑ JEON, Hyeong-Kyu; EOM, Keeseon S. Molecular approaches to Taenia asiatica. The Korean Journal of Parasitology. 2013-02-01, roč. 51, čís. 1, s. 1–8. PMID: 23467738 PMCID: PMC3587737. Dostupné online . ISSN 1738-0006. DOI 10.3347/kjp.2013.51.1.1. PMID 23467738.
↑ DORNY, P.; PRAET, N. Taenia saginata in Europe. Veterinary Parasitology. 2007-10-21, roč. 149, čís. 1–2, s. 22–24. PMID: 17706360. Dostupné online . ISSN 0304-4017. DOI 10.1016/j.vetpar.2007.07.004. PMID 17706360.
↑ DONADEU, M.; LIGHTOWLERS, M. W.; FAHRION, A. S. Taenia solium: WHO endemicity map update. Releve Epidemiologique Hebdomadaire. 2016-12-09, roč. 91, čís. 49–50, s. 595–599. PMID: 27966846. Dostupné online . ISSN 0049-8114. PMID 27966846.
↑ WILLCOCKS, Briony; MCAULIFFE, Gary N.; BAIRD, Robert W. Dwarf tapeworm (Hymenolepis nana): Characteristics in the Northern Territory 2002-2013. Journal of Paediatrics and Child Health. 2015-10-01, roč. 51, čís. 10, s. 982–987. PMID: 25940598. Dostupné online . ISSN 1440-1754. DOI 10.1111/jpc.12885. PMID 25940598.
↑ PATAMIA, Ildebrando; CAPPELLO, Elisa; CASTELLANO-CHIODO, Donato. A human case of Hymenolepis diminuta in a child from eastern Sicily. The Korean Journal of Parasitology. 2010-06-01, roč. 48, čís. 2, s. 167–169. PMID: 20585535 PMCID: PMC2892574. Dostupné online . ISSN 1738-0006. DOI 10.3347/kjp.2010.48.2.167. PMID 20585535.
↑ JACOBS, Dennis; FOX, Mark; GIBBONS, Lynda, HERMOSILA, Carlos:. Principles of Veterinary Parasitology. 1. vyd. Chichester: Wiley Blackwell, 2016. 312 s. ISBN 978-0-470-67042-2. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu tasemnice na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo tasemnice ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Tasemnice
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[:1-1] Volf P, Horák P a kol. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.

[:0-2] DEPLAZES, P.; RINALDI, L.; ALVAREZ ROJAS, C. A. Chapter Six - Global Distribution of Alveolar and Cystic Echinococcosis. Příprava vydání P. Deplazes and A. J. Lymbery R.C.A. Thompson. Svazek 95. : Academic Press (Echinococcus and Echinococcosis, Part A). Dostupné online. DOI 10.1016/bs.apar.2016.11.001. S. 315–493. DOI: 10.1016/bs.apar.2016.11.001.

[3] HŮZOVÁ, Zuzana; TOLAROVÁ, Věra. Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2012 . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.

[4] SCHOLZ, Tomás; GARCIA, Hector H.; KUCHTA, Roman. Update on the human broad tapeworm (genus diphyllobothrium), including clinical relevance. Clinical Microbiology Reviews. 2009-01-01, roč. 22, čís. 1, s. 146–160, Table of Contents. PMID: 19136438 PMCID: PMC2620636. Dostupné online . ISSN 1098-6618. DOI 10.1128/CMR.00033-08. PMID 19136438.

[5] SCHNEIDER, Renate; GOLLACKNER, Bernd; SCHINDL, Martin. Echinococcus canadensis G7 (Pig Strain): An Underestimated Cause of Cystic Echinococcosis in Austria. The American Journal of Tropical Medicine and Hygiene. 2010-5, roč. 82, čís. 5, s. 871–874. PMID: 20439969 PMCID: PMC2861383. Dostupné online . ISSN 0002-9637. DOI 10.4269/ajtmh.2010.09-0639. PMID 20439969.

[6] JEON, Hyeong-Kyu; EOM, Keeseon S. Molecular approaches to Taenia asiatica. The Korean Journal of Parasitology. 2013-02-01, roč. 51, čís. 1, s. 1–8. PMID: 23467738 PMCID: PMC3587737. Dostupné online . ISSN 1738-0006. DOI 10.3347/kjp.2013.51.1.1. PMID 23467738.

[7] DORNY, P.; PRAET, N. Taenia saginata in Europe. Veterinary Parasitology. 2007-10-21, roč. 149, čís. 1–2, s. 22–24. PMID: 17706360. Dostupné online . ISSN 0304-4017. DOI 10.1016/j.vetpar.2007.07.004. PMID 17706360.

[8] DONADEU, M.; LIGHTOWLERS, M. W.; FAHRION, A. S. Taenia solium: WHO endemicity map update. Releve Epidemiologique Hebdomadaire. 2016-12-09, roč. 91, čís. 49–50, s. 595–599. PMID: 27966846. Dostupné online . ISSN 0049-8114. PMID 27966846.

[9] WILLCOCKS, Briony; MCAULIFFE, Gary N.; BAIRD, Robert W. Dwarf tapeworm (Hymenolepis nana): Characteristics in the Northern Territory 2002-2013. Journal of Paediatrics and Child Health. 2015-10-01, roč. 51, čís. 10, s. 982–987. PMID: 25940598. Dostupné online . ISSN 1440-1754. DOI 10.1111/jpc.12885. PMID 25940598.

[10] PATAMIA, Ildebrando; CAPPELLO, Elisa; CASTELLANO-CHIODO, Donato. A human case of Hymenolepis diminuta in a child from eastern Sicily. The Korean Journal of Parasitology. 2010-06-01, roč. 48, čís. 2, s. 167–169. PMID: 20585535 PMCID: PMC2892574. Dostupné online . ISSN 1738-0006. DOI 10.3347/kjp.2010.48.2.167. PMID 20585535.

[11] JACOBS, Dennis; FOX, Mark; GIBBONS, Lynda, HERMOSILA, Carlos:. Principles of Veterinary Parasitology. 1. vyd. Chichester: Wiley Blackwell, 2016. 312 s. ISBN 978-0-470-67042-2. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]