A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jako světový, mezinárodní či standardní operní repertoár se označuje soubor oper uváděných často na významných operních scénách po celém světě. Liší se tím jak od národních operních repertoárů, tedy oper, které se častěji uvádějí v jedné jazykové oblasti, tak i od operních děl uváděných jen výjimečně nebo vůbec. Standardní operní repertoár není ovšem pevně definován a odborníci se mohou lišit v názorech na to, zda daná opera do něj patří nebo ne. Navíc se operní repertoár vyvíjí tak, jak se objevují nové úspěšné kusy a starší upadají v zapomenutí anebo jsou naopak objevovány a znovu uváděny na scény.[1]
Níže uvedený seznam obsahuje operní díla, která se nacházejí na většině seznamů významných oper, uvedených v sekci Podklady k sestavení seznamu. Protože jde o seznamy pocházející výhradně z anglické jazykové oblasti a jsou v nich zahrnuty některé opery specifické pouze pro tuto oblast, byla vypuštěna díla skladatelů anglicky mluvících zemí, která nebyla podle databáze Operabase.com[2] od roku 2006 do poloviny roku 2008 ani jednou nastudována mimo anglicky mluvící země. Seznam pokrývá všechny hlavní žánry a zachycuje opery, jež se počátkem 21. století častěji objevovaly na světových operních scénách. Historicky sahá od raných oper 17. století psaných Monteverdim, Cavallim a Purcellem až po díla pozdního 20. století, jejichž autory jsou Messiaen, Berio či Britten. Stručné poznámky opery charakterizují či vysvětlují, proč jsou považovány za významné. Seznam je řazen podle data premiéry s výjimkou případů, kdy k ní došlo dlouho po skladatelově smrti; tehdy se řadí podle přibližného data vytvoření hudby.
Způsob sestavení seznamu zapříčinil, že v něm chybí některá díla populární či významná z historického hlediska, například vůbec nejstarší opery Dafné od Jacopa Periho, Händelův Xerxes či Auberova Němá z Portici, nemluvě o řadě stěžejních oper českého repertoáru. Také zde nejsou ani jedním dílem zastoupeni někteří významní operní skladatelé, vedle již zmíněného Periho například Alessandro Scarlatti, Antonio Vivaldi nebo Philip Glass. Je však velmi obtížné najít kritérium výběru, které by zohlednilo stejnou měrou popularitu na světových jevištích, postavení v českém repertoáru i historický význam oper a jejich skladatelů.
Opery jsou uváděny pod názvem nejčastěji používaným v Česku. Není-li ustálen, nebo pokud se jedná o opery v Česku méně známé, je připojen i originální nebo alternativní název.
1600–1699
Název opery | Jiné názvy | Autor hudby | Rok | Popis |
---|---|---|---|---|
Orfeus | orig. L’Orfeo | Claudio Monteverdi | 1607 | Orfeus je obvykle považován za první mistrovské operní dílo.[3] |
Odyseův návrat do vlasti | orig. Il ritorno d'Ulisse in patria | Claudio Monteverdi | 1640 | Monteverdiho první opera pro Benátky, založená na Homérově Odysseji, dokazuje skladatelovo mistrovství v portrétování jedinečných osobností.[4] |
Korunovace Poppey | orig. L’incoronazione di Poppea | Claudio Monteverdi | 1642 | Monteverdiho poslední opera se dnes často uvádí. Její benátský kontext může vysvětlit úplnou nepřítomnost moralizujícího tónu, častého v tehdejších operách.[4] |
Ormindo | Francesco Cavalli | 1644 | Jedna z prvních Cavalliho oper znovuoživených ve 20. století je považována za jedno ze skladatelových nejatraktivnějších děl.[4] | |
Giasone | Francesco Cavalli | 1649 | V této opeře poprvé došlo k oddělení árie a recitativu.[4] Zároveň to byla nejpopulárnější opera 17. století.[5] | |
La Calisto | Francesco Cavalli | 1651 | Devátá z jedenácti oper, které Cavalli napsal s libretistou Faustinim. Je známá svou satirou na božstva klasické mytologie.[6] | |
Gli equivoci nel sembiante | Alessandro Scarlatti | 1679 | Scarlattiho první opera seria, napsal ji v 19 letech. Byla uvedena v Římě, v Teatro Sala Capranica. | |
Dido a Aeneas | Henry Purcell | 1683 | Často považována za první skutečnou operu v angličtině. Nebyla poprvé provedena roku 1689 v dívčí škole, jak se někdy uvádí, ale již roku 1683 na dvoře krále Karla II.[7] | |
Královna víl | orig. The Fairy Queen | Henry Purcell | 1692 | Spíše semiopera než skutečná opera. Často považována za nejlepší Purcellovo dramatické dílo.[7] |
1700–1749
Název opery | Jiné názvy | Autor hudby | Rok | Popis |
---|---|---|---|---|
Agrippina | Georg Friedrich Händel | 1710 | Händelova poslední opera komponovaná v Itálii byla nesmírně úspěšná,[8] a založila jeho pověst jako skladatele italské opery.[9] | |
Rinaldo | Georg Friedrich Händel | 1711 | Händelova první opera pro Londýnské jeviště byla zároveň první operou v italštině uvedenou v Londýně.[9] | |
Giulio Cesare | Georg Friedrich Händel | 1724 | Opera známá svou bohatou orchestrací.[9] | |
Tamerlano | Georg Friedrich Händel | 1724 | Dílo nadané velkou dramatickou silou.[9] | |
Žebrácká opera | Johann Christoph Pepusch | 1728 | Satira na italskou opera seria, autorem libreta je John Gay; formát Žebrácké opery si udržel popularitu až do současnosti.[10] | |
Acis a Galatea | Georg Friedrich Händel | 1731 | Jediné autorovo dramatické dílo na anglické libreto.[11] | |
Orlando | Georg Friedrich Händel | 1733 | Další mistrovská Händelova opera, patřící k jeho nejlepším dílům.[11] | |
Služka paní | Giovanni Battista Pergolesi | 1733 | Model mnoha dalších děl ve stylu opera buffa včetně Mozartových.[12] | |
Hippolyte et Aricie | Jean-Philippe Rameau | 1733 | Premiéra Rameauovy první opery vyvolala velkou kontroverzi.[13] | |
Ariodante | Georg Friedrich Händel | 1735 | Dodnes vysoce hodnocena hudebními kritiky.[9] | |
Alcina | Georg Friedrich Händel | 1735 | Spolu s předchozí operou Ariodante byla součástí první Händelovy operní sezóny v Covent Garden.[9] | |
Les Indes galantes | Jean-Philippe Rameau | 1735 | V tomto díle Rameau dal tradičně lehčímu žánru opery-baletu emocionální hloubku a sílu.[13] | |
Castor et Pollux | Jean-Philippe Rameau | 1737 | Dílo zprvu nepříliš úspěšné bylo znovu uvedeno roku 1754 a od té doby je přijímáno jako jedno z autorových nejlepších.[13] | |
Semele | Georg Friedrich Händel | 1744 | Dílo bylo původně provozováno jako oratorium. Jeho dramatické kvality ho však v současnosti prosadily i na operní scéně.[14] | |
Platée | Jean-Philippe Rameau | 1745 | Nejslavnější Rameauova komická opera. Původně určena ke dvorní zábavě, její nové uvedení roku 1754 jí zajistilo nesmírnou popularitu celého francouzského publika.[13] |
1750–1799
Název opery | Jiné názvy | Autor hudby | Rok | Popis |
---|---|---|---|---|
La buona figliuola | Niccolò Piccinni | 1760 | Piccinniho dílo bylo ve své době nesmírně populární v celé Evropě. Do roku 1790 je známo 70 nastudování opery, která byla prováděna ve všech evropských velkoměstech.[15] | |
Orfeus a Eurydika | orig. Orfeo ed Euridice | Christoph Willibald Gluck | 1762 | Gluckova nejznámější opera. První dílo, v němž se skladatel pokusil reformovat výstřelky italské opera seria.[16] |
Alcesta | Alceste | Christoph Willibald Gluck | 1767 | Gluckova druhá „reformní“ opera, nyní obvykle provozovaná ve francouzské revizi z roku 1776.[17] |
Bastien a Bastienka | Wolfgang Amadeus Mozart | 1768 | Mozartův jednoaktový singspiel parodoval Rousseaův operní pokus Le Devin du Village.[18] | |
Mitridates, král pontský | orig. Mitridate, re di Ponto | Wolfgang Amadeus Mozart | 1770 | Čtrnáctiletý Mozart tuto operu napsal pro ansámbl virtuózních zpěváků a provedení trvá přes šest hodin.[18] |
Lucio Silla | Wolfgang Amadeus Mozart | 1772 | Další opera Mozartova dospívání. Po sepsání zaznamenala 25 repríz, a poté byla znovu uvedena až roku 1929.[18] | |
Ifigenie v Aulidě | orig. Iphigénie en Aulide | Christoph Willibald Gluck | 1774 | Gluckova první opera určená pařížskému jevišti.[19] |
Zahradnice z lásky | orig. La finta giardiniera | Wolfgang Amadeus Mozart | 1775 | První významnější Mozartova opera buffa.[18] |
Král pastýřů | orig. Il re pastore | Wolfgang Amadeus Mozart | 1775 | Poslední opera Mozartova dospívání byla vytvořena na Metastasiovo libreto.[18] |
Il mondo della luna | Joseph Haydn | 1777 | Poslední že tří Haydnových oper na Goldoniho libreta.[20] | |
Armida | Christoph Willibald Gluck | 1777 | Gluck pro toto dílo použil libreto původně zhudebněné Lullym a Armidu měl sám ze svých oper nejraději.[21] | |
Ifigenie na Tauridě | orig. Iphigénie en Tauride | Christoph Willibald Gluck | 1779 | Gluckovo „poslední a snad největší mistrovské dílo“.[22] |
Idomeneus | orig. Idomeneo | Wolfgang Amadeus Mozart | 1781 | Dílo považované za autorovu první zralou operu Mozart napsal po delší přestávce, během které žádné jevištní dílo nevytvořil.[23] |
Únos ze serailu | orig. Entführung aus dem Serail | Wolfgang Amadeus Mozart | 1782 | První Mozartovo mistrovské dílo komického žánru a na německé libreto se dnes uvádí velmi často.[24] |
Lazebník sevillský | Giovanni Paisiello | 1782 | Paisiellova nejznámější komická opera byla později zastíněna Rossiniho stejnojmenným dílem.[25] | |
Divadelní ředitel | orig. Der Schauspieldirektor | Wolfgang Amadeus Mozart | 1786 | Další Mozartův singspiel měl premiéru spolu se Salieriho operou Prima la musica, poi le parole[18] |
Figarova svatba | orig. Le nozze di Figaro | Wolfgang Amadeus Mozart | 1786 | První ze slavné řady oper, při níž s Mozartem spolupracoval libretista Lorenzo da Ponte. Dnes je Figarova svatba nejpopulárnější Mozartovou operou.[18] |
Don Giovanni | Wolfgang Amadeus Mozart | 1787 | Druhá slavná Mozartova opera na text od Lorenza Da Ponte, nesčetněkrát promýšlený a záhadný příběh svůdníka Dona Juana.[18] Premiéra se konala v Praze v Nosticově divadle (dnes Stavovské divadlo). | |
Così fan tutte | Wolfgang Amadeus Mozart | 1790 | Třetí a poslední Mozartova opera na Da Ponteho libreto, Così fan tutte (Takové jsou všechny) se v 19. století provozovala jen zřídka, protože zápletka byla považována za nemravnou.[26] | |
Titus | La clemenza di Tito | Wolfgang Amadeus Mozart | 1791 | Předposlední Mozartova opera byla mimořádně populární zhruba do roku 1830, pak pozbyla obliby, její kritické hodnocení začalo upadat a na původní úroveň se dostalo až po druhé světové válce.[18] |
Kouzelná flétna | orig. Die Zauberflöte | Wolfgang Amadeus Mozart | 1791 | Dílo hodnocené jako „apoteóza singspielu“ bylo v 19. století kritizováno jako zmatené a postrádající jasnou formu.[24] Je velmi populární v Německu a Rakousku. |
Tajné manželství | orig. Il matrimonio segreto | Domenico Cimarosa | 1792 | Obvykle považováno za Cimarosovu nejlepší operu.[27] Císaři Leopoldu II. se tříhodinová premiéra líbila tolik, že zpěváky přemluvil, aby dílo ještě téhož dne reprízovali.[28] |
Medea | Luigi Cherubini | 1797 | Jediná francouzská opera doby Revoluce, která se dnes pravidelně uvádí. Proslavená sopránovým partem, umožňujícím zazářit hvězdám jako Maria Callasová.[29] |
1800–1824
Název opery | Jiné názvy | Autor hudby | Rok | Popis |
---|---|---|---|---|
Fidelio | Ludwig van Beethoven | 1805 | Beethovenova jediná opera prozrazuje skladatelovy svobodomyslné názory.[30] | |
Vestálka | orig. La Vestale | Gaspare Spontini | 1807 | Spontiniho opera o zamilované vestálce měla silný vliv na Berlioze a byla předchůdkyní francouzského žánru grand opera.[31] |
Hedvábný žebřík | La scala di seta | Gioacchino Rossini | 1812 | Rané Rossiniho dílo je typickou ukázkou žánru farsa comica.[32] |
Italka v Alžíru | orig. L'Italiana in Algeri | Gioacchino Rossini | 1813 | Richard Osborne toto dílo hodnotí jako „Rossiniho první mistrovskou buffo operu v plně rozvinuté dvouaktové formě“.[32] |
Tancredi | Tankred | Gioacchino Rossini | 1813 | Toto melodramma eroico (heroické melodrama) popsal básník Giuseppe Carpani takto: „Je to kantiléna a pořád kantiléna: krásná kantiléna, nová kantiléna, magická kantiléna, vzácná kantiléna.“[32] |
Turek v Itálii | Gioacchino Rossini | 1814 | Od ostatních Rossiniho oper se liší častými sbory a nepřítomností árií.[32] | |
Lazebník sevillský | orig. Il barbiere di Siviglia | Gioacchino Rossini | 1816 | Nejpopulárnější autorova opera buffa.[32] |
Otello | Gioacchino Rossini | 1816 | Skladatel Giacomo Meyerbeer napsal: „Třetí jednání Otella založilo jeho pověst tak pevně, že jí nemůže otřást ani tisíc chyb.“[32] | |
Popelka | orig. La Cenerentola | Gioacchino Rossini | 1817 | Napsání této komedie Rossinimu trvalo jen o něco víc než tři týdny.[32] |
Straka zlodějka | orig. La gazza ladra | Gioacchino Rossini | 1817 | V této opeře Rossini použil tehdy oblíbený motiv záchrany hlavní postavy.[32] Velmi populární je její předehra. |
Mojžíš v Egyptě | orig. Mosè in Egitto | Gioacchino Rossini | 1818 | Dílo bylo pojato jako posvátné drama vhodné k uvádění během postu.[32] |
Jezerní panna | orig. La donna del lago | Gioacchino Rossini | 1819 | Romantická opera inspirovaná dílem Waltera Scotta.[32] |
Čarostřelec | orig. Der Freischütz | Carl Maria von Weber | 1821 | Weberovo mistrovské dílo je první velkou německou romantickou operou.[33] |
Euryanta | Carl Maria von Weber | 1823 | Přes slabé libreto měla Euryanta velký vliv na další vývoj německé opery včetně Wagnerova Lohengrina.[34] | |
Semiramis | Gioacchino Rossini | 1823
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Světový_operní_repertoár Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Analytika
Antropológia Aplikované vedy Bibliometria Dejiny vedy Encyklopédie Filozofia vedy Forenzné vedy Humanitné vedy Knižničná veda Kryogenika Kryptológia Kulturológia Literárna veda Medzidisciplinárne oblasti Metódy kvantitatívnej analýzy Metavedy Metodika Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk |