A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sufragánní diecéze v některých křesťanských církvích je diecéze, v jejímž čele stojí sufragánní biskup, který je napojen na metropolitní arcidiecézi, v jejímž čele stojí metropolitní arcibiskup. Metropolitní stolec a jeho sufragánní diecéze tvoří církevní provincii. Kromě přednosti před svými sufragány má metropolita obvykle i další výsady.
Sufragánní diecéze existují zejména v katolické církvi, ale také v dalších křesťanských denominacích, jako je anglikánské společenství a v některých pravoslavných církvích (např. koptská pravoslavná církev a rumunská pravoslavná církev).
Etymologický výklad termínu
Etymologie slova suffragan je nejistá: podle některých pramenů může vycházet z toho, že v provinčním sněmu, jemuž předsedal metropolita, byla suffraganem diecéze biskupa s právem volby (lat. jus suffragii), zatímco podle jiného výkladu byla suffragium účast na společném místě při modlitbách.
V katolické církvi
V katolické církvi v minulosti vazba mezi metropolitou a jeho sufragány zahrnovala také povinnosti kanonické povahy. Od II. vatikánského koncilu je vztah mezi sufragánem a jeho metropolitou převážně čestný, protože oba jsou diecézními biskupy, kteří mají řádnou jurisdikci nad svými jednotlivými biskupstvími, a metropolita nemá přímou moc nad věřícími mimo svou diecézi. Kodex kanonického práva však metropolitovi přisuzuje některé omezené funkce:[1]
- 436, § 1. Metropolitovi přísluší v diecézích biskupů jeho provincie:
1 dozírat na řádné zachovávání víry a církevní kázně, a vyskytnou-li se porušení, podat zprávu papeži;
2 se souhlasem Apoštolského stolce konat vizitace, jestliže je zanedbal biskup jeho provincie;
3 jmenovat administrátora diecéze podle kán. 421, § 2 (*) a 425, § 3 (**). - § 2. Kde to vyžadují okolnosti, může Apoštolský stolec pověřit metropolitu zvláštními úkoly a zmocněními, které stanoví partikulární právo.
§ 3. Metropolitovi nepřísluší žádná jiná moc řízení v ostatních diecézích jeho provincie; může však ve všech jejich kostelích konat bohoslužby jako biskup ve vlastní diecézi, s výjimkou katedrály, kde o tom musí předem vyrozumět diecézního biskupa.
(*) 421 § 2. Jestliže během předepsané lhůty nebyl z jakéholiv důvodu zákonně zvolen administrátor diecéze, jeho jmenování přechází na metropolitu, a jestliže není obsazen úřad metropolity nebo úřad metropolity spojený s úřadem diecézního biskupa provincie, přechází jmenování na služebně nejstaršího diecézního biskupa provincie.
(**) 425 § 1. Platně může být administrátorem diecéze ustanoven pouze kněz, který dovršil třicet pět let svého věku a do tohoto uvolněného úřadu diecézního biskupa nebyl již zvolen, jmenován nebo závazně navržen.
§ 3. Jestliže se nedodrží podmínky stanovené v § 1, metropolita nebo, jde-li o uvolnění úřadu metropolity, služebně nejstarší diecézní biskup provincie ustanoví po zjištění skutečnosti administrátora; avšak jednání osoby, která byla zvolena v rozporu s ustanovením § 1, je neplatné ze samého práva.[2]
Ačkoli nejběžnější formu církevních provincií tvoří metropolitní arcidiecéze a její sufragánní diecéze, v latinské církvi jsou součástí provincií jako sufragány i další místní církve s obvyklým režimem: arcidiecéze, územní prelatury a územní opatství. Výjimečně existují také některá místa misijních území nebo zvláštním řízením: apoštolské vikariáty, apoštolské prefektury, apoštolské administratura a misie sui iuris. Pokud některý z těchto církevních obvodů není sufragánní, říká se, že bezprostředně podléhá Svatému stolci.
Ve východních katolických církvích jsou eparchie ekvivalentem diecézí a obvykle jsou sufragány východního metropolitu nebo patriarchátu na území vlastním východním církvím, stejně jako některé archieparchie. Mimo ně jsou eparchie bezprostředně podřízeny Svatému stolci nebo jsou v některých případech sufragány latinské metropolitní arcidiecéze.
Titulární diecéze již nejsou v Annuario Pontificio uváděna jako sufragány.
Sufragánní diecéze v České republice
V České republice jsou dvě církevní provincie: česká spojená s českým metropolitou a moravská spojená s moravským metropolitou.
České sufragánní diecéze:
- Diecéze litoměřická (založena 1655)
- Diecéze královéhradecká (založena 1664)
- Diecéze českobudějovická (založena 1785)
- Diecéze plzeňská (založena 1993)
Moravské sufragánní diecéze:
- Diecéze brněnská (založena roku 1777)
- Diecéze ostravsko-opavská (založena 1996)
V anglikánském společenství
V anglikánské církvi existují dva metropolitní stolce, Canterbury a York, které stojí v čele svých církevních provincií složených ze sufragánních diecézí. Termín sufragánní biskup se však v anglikánském společenství používá pro biskupy, kteří mají podobné povinnosti jako pomocní biskupové v katolické církvi.
V koptské pravoslavné církvi
Podle alexandrijské tradice uděluje koptský papež malému počtu diecézních biskupů pod svou jurisdikcí hodnost metropolitního biskupa v osobním postavení (in persona episcopi), a nikoliv kvůli velikosti nebo významu diecéze. Hodnost arcibiskupa metropolity však mají ti, jejichž arcidiecéze mají historický význam a v rámci své územní jurisdikce měli nebo mají více než jednu sufragánní diecézi. Ve starověku v Egyptě neexistovaly skutečné metropolie, ale biskup hlavního města každé římské provincie požíval jakéhosi čestného primátu, a v tomto smyslu je spíše metropolitním biskupem než metropolitou ve smyslu, který se mu přisuzuje v ostatních patriarchátech.
V Pravoslaví
V pravoslavných církvích systém církevních provincií v průběhu staletí zanikl, především v důsledku islamizace a vyhánění křesťanského obyvatelstva. Tento systém přežívá v rumunské pravoslavné církvi a v církvi na Krétě.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diócesis sufragánea na španělské Wikipedii.
- ↑ Kodex kanonického práva (CIC), kán. 436. Praha: Zvon, 1994. 812 s. ISBN 80-7113-082-6. S. 194–195.
- ↑ CIC, kán. 423 a 425
Literatura
- POMPEDDA, Mario Francesco. Commento al Codice di Diritto Canonico. Vatikán: Libreria Editrice Vaticana, 2001. 1241 s. ISBN 88-209-7145-3. S. 258–259.
- CHIAPPETTA, Luigi. Il Codice di diritto canonico, 1. (Libri I-II). Vatikán: Libreria Editrice Vaticana, 2011. 874 s. ISBN 978-88-10-40883-4. S. 436–437. (italština)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk