Termíny státní dluh a veřejný dluh (angl. public debt), vládní dluh (angl. government debt) a národní dluh (angl. national debt) se označuje souhrn závazků ústředních vládních institucí a dalších veřejných orgánů dané země vůči jednotlivým věřitelům. Zahrnuje tedy celkové zadlužení vlády, nižších správních celků (v Česku krajů a obcí), mimorozpočtových fondů a fondů sociálního zabezpečení (např. zdravotních pojišťoven).^[3][4]

Správa státního dluhu

Vznik státního dluhu

Veřejný dluh vzniká kumulací schodků (deficitů) veřejných rozpočtů, především státního rozpočtu, v jednotlivých letech. (Také se obvykle udává jako procento ročního hrubého domácího produktu.) Schodku státního rozpočtu vláda dosáhne, pokud její výdaje přesáhnou její příjmy (které jsou tvořeny převážně z daní).

Vláda si většinu chybějících peněz obvykle půjčuje tzv. emisním financováním, vydáváním dluhopisů (neboli obligací) a dalších cenných papírů s úrokovou sazbou v takové míře, aby ostatní subjekty tyto nakoupily, a tedy umožnily vládě pokrýt její výdaje.

Podle toho, kdo je věřitelem, se rozlišuje vnitřní dluh, kdy věřiteli jsou občané státu a právnické osoby v něm registrované, a zahraniční dluh, kdy jsou věřiteli zahraniční subjekty, a to jak soukromé (např. obchodní banky), tak jiné vlády a nadnárodní instituce (např. Evropská centrální banka či Světová banka). Pro vládu je jasně výhodnější vnitřní dluh, kdy stát de facto dluží sám sobě, ale zda je možné obligace na domácím trhu prodat závisí na absorpci domácího trhu.^[5]

Splácení státního dluhu

Většina států své dluhy vůbec nesplácí – když dojde na splatnost dluhopisů, jsou tyto splaceny tak, že jsou vydány dluhopisy nové (tzv. rolování). Ovšem to se týká pouze států, které si to mohou dovolit, tedy států, jejichž obligace jsou finanční trhy ochotné kupovat. To se odvíjí především od odhadu rizika, že dluhy nebudou včas a řádně splaceny, které vyjadřuje rating (hodnocení) vydávaný ratingovými agenturami. Od ratingu se pak odvíjí rizikový příplatek (angl. risk prime) u CDS, což je cena pojištění právě pro případ, že dojde k nesplácení státního dluhu (angl. sovereign default).^[5]

Logickým důsledkem existence státního dluhu je nutnost platit z něj úrok, říká se tomu obsluha státního dluhu a tvoří podstatnou část rozpočtů většiny zemí. Do tzv. dluhové pasti se stát dostane, pokud úroky, které musí platit, jsou vyšší než nominální růst jeho HDP. V důsledku pak stát dostane horší rating, což zase zvýší úrokové sazby; z takové dluhové spirály se nelze jednoduše vymanit.^[6]

Státní dluh a udržitelnost veřejných rozpočtů

Při financování deficitních státních rozpočtů je zásadní, zda stát najde dostatek zájemců, kteří by koupili jeho obligace v domácí měně. V opačném případě mu nezbude než se zadlužit v jedné z mezinárodně uznávaných měn (např. americký dolar nebo euro).^[5] Termín dluh fiskálně suverénních zemí (angl. sovereign debt) je právě proto někdy definován jako souhrn veřejných závazků v zahraniční měně.

Míra zvaná fiskální mezera je lepším měřítkem, protože bere v úvahu všechny výdaje.^[7] Například v USA je 10,5 % HDP, v Německu 1,2 % HDP a v Itálii dokonce -2,3 % HDP.^[8] Znamená, o kolik by se musely teoreticky zvýšit daně, aby byly finance udržitelné (v případě fiskálně zodpovědné Itálie by se tedy mohly snížit).

Hodnocení státního dluhu ekonomickými školami

Klasická ekonomická teorie

Klasici věří, že působení vlády v ekonomice by mělo být do značné míry omezeno, a že volný trh je nejefektivnější cesta rozdělení omezeného množství kapitálu. Podle pohledu klasiků, může vysoká míra národního dluhu vést k inflaci, jelikož bude na krajně aby tlačila více peněz, za účelem splacení jejích dluhů. Advokují za snížení vládních výdajů a omezení půjček, za účelem předejití akumulace národního dluhu. Při splácení státního dluhu zastávají názor fiskální úspory a zvýšení daní za účelem vyrovnání rozpočtu a splacení dluhů. ^[9][10]

Keynesiánství

Zatímco klasici zastávají teorii omezení vládních výdajů, keynesiánští ekonomové mají velmi odlišný názor. Podle Keynese je totiž státní zásah do ekonomiky nezbytný pro její správné fungování. Jeho zastánci věří, že vláda by se neměla bát půjčovat si a zadlužovat se v období recese. Argumentují, že by takto stát stimuloval poptávku a ekonomickou činnost, což by vedlo ke snadnějšímu splacení předchozích dluhů a úroků, bez rizika nemožnosti dluh splatit. ^[11]

Monetarismus

Monetaristé věří, že nejdůležitější částí ekonomiky státu je její peněžní kapitál také, že by vládní nařízení měla být zaměřena na kontrolování inflace právě manipulováním s peněžním kapitálem. Monetaristé vnímají státní dluh jako potenciální hrozbu vůči monetární stabilitě, protože nepřiměřené půjčování si může vést k inflaci, cenové nestabilitě a vyšším úrokovým sazbám. Advokují za snižování vládních výdajů, za účelem vyhnutí se nadměrnému státnímu dluhu. ^[12]

Rakouská ekonomická teorie

Přívrženci této teorie zastávají velmi podobné názory jako přívrženci klasické ekonomické teorie věří ve volný obchod a omezení vládních zásahů do ekonomiky státu. Národní dluh vnímají jako indikátor hlubších ekonomických problémů státu, jako například přílišné vládní výdaje nebo jiné problémy podobného rázu. Advokují za omezení vládních výdajů a vlivu státu na ekonomiku země, také jsou za zrušení veškerého vlivu centrální banky na peněžní kapitál. Snaží se tímto předejít jakémukoli zadlužení. ^[13]

Moderní měnová teorie

Ekonomové přiklánějící se k této teorii věří, že pokud země ovládá svou vlastní měnu, tak se její peníze utratit nikdy nemohou a bude vždy schopna splatit své dluhy. Podle této teorie není národní dluh nutně špatná věc a státy by se neměly obávat zadlužení, pokud tím dosáhnou svých účelů a cílů, co se politiky státu týká. Moderní měnová teorie zastává názor, že skutečným zpomalovačem státních investic je inflace, nikoli státní dluh. ^[14]

Post-Keynesiánství

Zastánci této teorie sdílejí mnoho názorů s původními Keynesiánci, ale s menšími variacemi. Ještě více zdůrazňují a vyzdvihují důležitost role institucionálních faktorů při tvoření ekonomiky státu. Na státní dluh vzhlížejí jako na velmi komplexní problém, který vždy vyžaduje hluboké porozumění a specializovaný přístup. Co se týče vládních zásahů, hájí krátkodobé ekonomické pobídky s dlouhodobou fiskální udržitelností. ^[15]

Příčiny státního dluhu

Primárním důvodem, proč si vlády půjčují, je aby mohla sloužit jako ekonomický „tlumič šoků“. Deficitní financování lze využít například v období recese, kdy státní příjmy prostřednictvím daní klesají a výdaje na stimulaci ekonomické aktivity rostou. Takto vytvořený státní dluh je prospěšný, protože zachovává ekonomickou aktivitu na žádoucí úrovni a umožňuje ekonomice růst, čímž zvyšuje dlouhodobou schopnost státu dluh splácet. Mezi šoky, které mohou vyvolat potřebu vlády půjčit si, patří velké války (2. světová válka), stav nouze pro veřejné zdraví (krize COVID-19) nebo prudký hospodářský pokles (finanční krize 2007-2008).^[16][17]

Další konkrétní příklady potenciálních příčin zadlužení státu mohou být následující: ^[18][19]

• Válečné konflikty, jelikož mohou donutit zemi investovat to techniky, přepravy a válečných operací.
• Sociální programy, zvýšené investice do sociálních programů, jako například resocializační programy, dávky v nezaměstnanosti, důchody, sociální zabezpečení a zdravotní péči, může vést ke zvýšení v oblasti veřejných investic a následně vést k nedostatkům v rozpočtu.
• Investice do infrastruktury, státy si často půjčují peníze za účelem výstavby různých projektů na rozvoj infrastruktury jako například dálnice, silnice nebo veřejná doprava.
• Snižování daní, může vést ke snížení vládního příjmu, což by následně povedlo k potřebě státu půjčovat si.
• Změna demografie obyvatelstva může také vést ke zvýšení státního dluhu. Se stárnoucím obyvatelstvem státu narůstají veřejné výdaje, v oblasti zdravotní péče, důchodů a jiných podobných sférách, rovněž dochází k úbytku lidí v produktivním věku, kteří by ve větší míře přispívali do ekonomiky státu. Taková situace může vést ke zvýšené míře půjčování si a následně státnímu dluhu.
• Přírodní katastrofy a jiné nepředvídatelné situace, státní rozpočet nemůže být nutně připraven na jakoukoli situaci, která je mu předestřena, proto například přírodní katastrofy často mohou vést k nečekanému utrácení státního rozpočtu a dluhům.
• Stejně v tomto hrají roli i politické priority, protože právě vláda rozhoduje o investicích státu, je docela možné, že tyto investice budou ovlivněny populismem, špatný managementem, korupcí nebo chybou v odhadu situace.

Přestože vládní půjčky mohou být prospěšné, je třeba je držet v rozumné míře. Stane-li se vládní dluh neudržitelným, může se vládní sektor dostat do problémů s likviditou i do platební neschopnosti.^[20] Proto mnoho zemí přijalo pravidla pro vyrovnaný rozpočet a omezení státního dluhu. V Evropské unii je například aktuální Pakt o stabilitě a růstu, který má zachovat hrubý veřejný dluh pod 60% HDP.^[21]  

Vliv státního dluhu na ekonomiku

Vyvážený státní rozpočet je základem dlouhodobého ekonomického růstu. Silný fiskální základ umožňuje občanům větší přístup ke kapitálu, větší množství zdrojů pro budoucí veřejné (i soukromé) investice, vyšší spotřebitelskou důvěru a silnější záchrannou síť.^[22]

Pokud se však nepodaří dosáhnout zdravé fiskální situace, hrozí několik znatelných rizik, která se dotknou ekonomiky jako celku. Mezi největší taková rizika patří:  

Snížení soukromých investic

Vládní a soukromé půjčky vzájemně soutěží o finanční prostředky na národních kapitálových trzích. Při větším zadlužení státu bude vyšší potřeba si půjčovat, čímž zvýší úrokové sazby a vytlačí soukromé investice. V určitém okamžiku by investoři mohli začít pochybovat o schopnosti vlády splácet dluh, a tudíž by požadovali ještě vyšší úrokové sazby. Tím by se soukromé investice ještě více omezily a ekonomický růst by zpomalil.^[22][23]

Méně pracovních příležitostí pro občany

Rostoucí státní dluh má přímý dopad na množství pracovních příležitostí. Pokud vysoký státní dluh způsobí vytlačování soukromých investic, firmy budou mít menší možnost se rozvíjet, což má za důsledek snížení počtu pracovních míst.^[22]

Zvýšené riziko fiskální krize

Pokud by investoři ztratili důvěru ve schopnost vlády splácet dluh, zvýšily by se požadavky na výnosy z vládních cenných papírů, což by vedlo k vyšším úrokovým sazbám vládních půjček. To může vést ke zvýšené inflaci, čímž by se snížila hodnota nesplacených vládních cenných papírů a držitelé těchto cenných papírů by zaznamenaly ztráty. Protože mezi tyto držitele zpravidla patří i podílové fondy, penzijní fondy, pojišťovny a banky, tyto ztráty by mohly značným způsobem destabilizovat ekonomiku.^[22][23]

Ohrožení záchranné sítě

Vysoký státní dluh ohrožuje záchrannou síť pro ty nejzranitelnější ve společnosti. Pokud vláda nemá dostatečné zdroje a stabilitu udržitelného rozpočtu, ohrožuje tím vládní programy na podporu těch, kteří to nejvíce potřebují.^[22]

Kurzové riziko

Zadlužení státu může vést k inflaci, což se odrazí v poklesu hodnoty domácí měny na devizovém trhu. Zahraničí držitel tedy čelí riziku poklesu hodnoty domácí měny vůči jeho místní měně. Vláda může vydat dluh v cizí měně, čímž eliminuje kurzové riziko pro zahraniční investory. Tím ovšem půjčující vlády nese veškeré kurzové riziko.^[24][25]

Státní dluh v České republice

Charakteristickým rysem domácích veřejných financí jsou již od vzniku ČR převažující strukturální deficity. Vládní dluh České republiky se začal od roku 2019 opět zvyšovat. Ke konci roku 2020 dosahoval 2 153 mld. Kč. Hlavními příčinami nárůstu relativního vládního dluhu byly v roce 2020 propad HDP a výrazné deficitní hospodaření, které je důsledkem realizací fiskálních stabilizačních opatření české vlády a výpadkem příjmů státu souvisejících s propadem ekonomické aktivity.^[20]

Mezinárodní dluhové srovnání

Dluhové srovnání států EU

Zadlužení v % HDP

stát	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	1Q/2023
Řecko	129,7	148,3	171,3	159,6	177,7	180,1	176,9	180,8	178,6	181,1	176,6	205,6	193,3	171,3	168,3
Itálie	116,4	119,3	116,4	123,3	129,0	132,5	132,7	132,0	131,8	132,2	134,8	155,8	150,8	144,4	143,5
Portugalsko	83,7	94,0	111,1	126,2	129,0	130,2	129,0	129,9	125,7	121,5	117,7	133,6	127,4	113,9	113,8
Španělsko	54,0	61,7	69,2	85,4	93,7	99,3	99,2	99,0	98,3	97,1	95,5	119,9	118,4	113,2	112,8
Francie	79,2	82,4	85,2	89,6	92,4	95,4	96,2	96,6	97,0	98,4	98,1	115,1	112,5	111,6	112,4
Belgie	95,7	95,7	102,0	104,1	105,2	106,5	106,1	105,9	103,1	102,0	98,8	114,1	108,4	105,1	107,4
Velká Británie	67,1	78,4	81,8	85,3	86,2	88,2	89,0	88,2	87,7	86,8	84,1	103,7	95,9	101,0	100,5
Kypr	58,5	61,3	66,0	79,3	102,5	108,2 Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Státní_dluh Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.  Navigácia: Veda > Analytika Antropológia Aplikované vedy Bibliometria Dejiny vedy Encyklopédie Filozofia vedy Forenzné vedy Humanitné vedy Knižničná veda Kryogenika Kryptológia Kulturológia Literárna veda Medzidisciplinárne oblasti Metódy kvantitatívnej analýzy Metavedy Metodika Metodológia vedy Náboženstvo a veda Náučná literatúra Podvody vo vede Popularizácia vedy Potravinárstvo Prírodné vedy Pseudoveda Scientometria Spoločenské vedy Teórie Teatrológia Technické vedy Technika Terminológia Umenie Výskum Veda Veda a technika podľa štátu Veda a technika podľa kontinentu Veda a technika podľa roka Veda v kozme Vedci Vedecká literatúra Vedecké databázy Vedecké experimenty Vedecké konferencie Vedecké metódy Vedecké ocenenia Vedecké organizácie Vedecké parky Vedeckí spisovatelia Vzdelávanie Záhady Príbuzné výrazy: Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk