Stálice je historické označení pro hvězdy, které vůči sobě navzájem nemění svoji polohu a vytvářejí dobře známá souhvězdí.

Starověcí astronomové se proto domnívali, že tyto hvězdy jsou upevněny na nebeskou klenbu (lat. firmamentum), zatímco Slunce, Měsíc a planety se vůči této klenbě pohybují. Na rozdíl od stálic, jejichž světlo se mírně třpytí a jsou pozorovány pouze jako body, svítí planety klidným světlem a při velkém zvětšení dalekohledu se jeví jako malé kotoučky. Když se ukázalo, že odlišnost planet spočívá v tom, že stejně jako Země obíhají kolem Slunce, kdežto domnělá "stálost" ostatních hvězd plyne z jejich mnohem větší vzdálenosti, pojem stálice ztratil význam a užívá se už jen v astrologii. Vlastní pohyb „stálic“ objevil roku 1718 Edmund Halley.

Literatura

• Ottův slovník naučný, heslo Hvězdy. Sv. 11, str. 977.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.