A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Spojené státy americké (anglicky United States of America), zkráceným názvem Spojené státy[2][3] (anglicky United States), zkratkou USA (nebo také US), jsou demokratická federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se mezi Atlantským oceánem na východě a Tichým oceánem na západě. Na severu sousedí s Kanadou a na jihu s Mexikem. Díky státu Aljaška sahá území Spojených států amerických i k břehům Severního ledového oceánu (Beringova úžina je dělí od asijského území Ruska), zahrnuje také některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, jednoho federálního území s hlavním městem a sídlem prezidenta, Kongresu a Nejvyššího soudu (District of Columbia), šesti závislých území (Portoriko, Severní Mariany, Guam, Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa a atol Palmyra) a deseti malých ostrovů či útesů.[3]
S rozlohou 9,8[1] milionu kilometrů čtverečních jsou Spojené státy třetí největší zemí na světě (po Rusku a Kanadě).[4] S téměř 340 miliony obyvatel jsou třetí nejlidnatější zemí planety (po Číně a Indii).[5] Populace je tradičně koncentrována na obou pobřežích, na východním leží největší město Spojených států New York, na západním pobřeží druhé největší město Los Angeles. Hlavním městem je Washington. Východní část země je hustěji osídlena než západní.
Podle nominálního HDP jsou Spojené státy největší světovou ekonomikou[6], podle HDP v paritě kupní síly druhou největší (po Číně).[7] Jejich ekonomický výkon představuje přibližně čtvrtinu celosvětového HDP. Jsou největším světovým dovozcem a druhým největším vývozcem. Staly se symbolem a průkopníkem ekonomiky založené na volném trhu, v mnohém v tom inspirovaly Evropu nebo Čínu. Oproti Evropě ovšem vykazují menší míru přerozdělování bohatství a větší ekonomické rozdíly mezi lidmi.[8] V nominálním HDP na obyvatele jsou na osmém místě na světě[9], v HDP v paritě kupní síly na hlavu na dvanáctém[10], v indexu lidského rozvoje na třináctém.[11] Americká měna, dolar, je hlavní rezervní měnou světa.[12] Americký průmysl a obchod dosáhl vynikajících výsledků a dobyl trhy po celém světě (Ford, Coca-Cola, Boeing, JP Morgan, Exxon, Johnson & Johnson, Walmart, Amazon, Apple, Microsoft, Google, Facebook).[13]
Podle většiny kritérií jsou vojensky nejmocnější zemí světa. Čtyřicet procent vojenských výdajů na světě připadá právě na USA.[14] Jsou jadernou velmocí a jedinou zemí, která jadernou zbraň použila ve vojenské operaci. Jsou jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Geopoliticky jsou hodnoceny jako supervelmoc, přičemž tento statut získaly především po roce 1945, po svém vítězství ve druhé světové válce. Po konci studené války (1989) se dokonce hovořilo o tom, že jsou supervelmocí jedinou, což se dnes snaží změnit zejména Čína a Rusko. Specifické jsou vztahy Spojených států s Evropou a zejména Spojeným královstvím, neboť to byly evropské velmoci, které severní Ameriku kolonizovaly, aby pak čelily vzpouře místních kolonistů a hnutí za nezávislost, přičemž střet s Brity byl rozhodující (nezávislost na Británii Američané vyhlásili roku 1776). Vzhledem k prosazení se angličtiny jako hlavního a úředního jazyka USA však specifická vazba mezi Spojenými státy a Británií (a stejně tak dalšími anglicky mluvícími zeměmi Commonwealthu, jako je Kanada či Austrálie) přetrvává. Vazba se západní kontinentální Evropou byla dána imigračními vlnami v 19. století (zejména z Německa a Itálie), posílena byla po americkém osvobození této části Evropy od nacismu v roce 1945. Spojené státy se pak, mj. prostřednictvím vojenské organizace NATO, staly garantem bezpečnosti této části Evropy. Po pádu komunismu ve střední a východní Evropě se vytvořily podobně úzké spojenecké vazby i zde, klíčovým spojencem je pro Američany zejména Polsko. Jako supervelmoc se však USA snaží budovat spojenecké vazby ve všech regionech světa, na Blízkém východě patří ke klíčovým spojencům Izrael a Saúdská Arábie, v Asii Japonsko a Jižní Korea, v jižní Americe Kolumbie.
Americká kultura, zejména pak pop-kultura, získala globální vliv (Hollywood, Disney, jazz, rock n roll, rap, televizní seriály), stejně jako americký životní styl (automobilismus, fast food), a to až takový, že se mimo USA začalo hovořit o americkém kulturním imperialismu[15] či amerikanizaci života.[16] Výborných výsledků dosahuje americká věda a školství (systém univerzit s Harvardem v čele, vynález atomové bomby, internetu, přistání na Měsíci).
Etymologie
Původ pojmu Amerika je znám: V roce 1507 vyrobil německý kartograf Martin Waldseemüller mapu světa, na níž na počest italského objevitele a kartografa Ameriga Vespucciho (latinsky Americus Vespucius) označil země západní polokoule „Amerika“. Zvolil Vespucciho a nikoli Kryštofa Kolumba, který doplul k americkým břehům dříve, neboť Vespucci si na rozdíl od Kolumba uvědomil, že je na novém kontinentě, kdežto Kolumbus se domníval, že dorazil do Asie. Sám Vespucci nazýval nový kontinent „Nový svět“.[17]
První užití pojmu “Spojené státy americké” je doloženo v dopise z 2. ledna 1776, který napsal irský generál americké revoluční armády Stephen Moylan asistentovi George Washingtona Josephu Reedovi.[18] Ve veřejném textu se pojem prvně objevil v anonymní eseji v novinách The Virginia Gazette, jež vycházely ve Williamsburgu. Článek vyšel 6. dubna 1776. V právně závazném textu se název objevil v druhém návrhu Článků konfederace a trvalé unie, který připravil John Dickinson. Návrh vyhotovil k 17. červnu 1776 a uvádělo se v něm: “Jméno této konfederace je Spojené státy americké“. V červnu 1776 také Thomas Jefferson napsal pojem “Spojené státy americké” velkými písmeny do nadpisu originálního hrubého návrhu Deklarace nezávislosti.[19]
Běžně se užívá též krátká verze názvu „Spojené státy“, anglická zkratka „USA“ v anglické i české výslovnosti (logický český ekvivalent SSA proti tomu zaveden není) či pojem „Amerika“. V 18. století se užívalo též pojmu „Columbia“, který odkazoval k objeviteli kontinentu Kryštofu Kolumbovi. Tento pojem, spíše literární, časem vymizel, ale je zachován v označení federálního území (de facto hlavního města) „District of Columbia“.[20]
V angličtině se pojem United States nejprve užíval v množném čísle („United States are...“). Po občanské válce se začal používat v čísle jednotném („United States is...“), aby bylo zdůrazněno, že jde o nerozbornou jednotku.[21] V češtině se ale tato verze neprosadila a užívá se nadále plurál („Spojené státy jsou...“).
U přídavného jména „americký“ převážil v češtině význam „vztahující se ke Spojeným státům“, ačkoli pojem může značit i „vztahující se k celému americkému kontinentu“ (tedy severní i jižní Americe). Druhý význam je však typický jen pro odbornější geografické, geologické či jiné přírodovědné publikace. V běžné řeči a publicistice převažuje význam prvý. Ještě více pak u pojmu Američan, kterým je prakticky vždy míněn „občan Spojených států amerických“. Stejné je to v angličtině u pojmu „American“. Američané jím označují jak „občana USA“, tak „příslušníka amerického národa“, neboť v tom ve Spojených státech prakticky není rozdíl, vzhledem k americké politické (státní) koncepci národa. V Evropě převažuje pojetí národa kulturní (jazyk, kultura) či etnické (společný původ). V USA také pojem „nation“ prakticky splývá s pojmem „stát“ či „lid státu“. Pro pojem národ v evropském smyslu se užívá spíše pojem „ethnicity“.
Dějiny
Původní osídlení
Původní obyvatelstvo, tj. Indiáni a Eskymáci, osídlilo americký kontinent pravděpodobně z Asie. Tradiční odhad příchodu tzv. paleoindiánů přes zamrzlou Beringovu úžinu je zhruba 12 000–11 000 let př. n. l., některé novější výzkumy počítají i s časnějším osídlením, a to po moři (viz též solutréenská hypotéza). Kolonisté ze Sibiře postupovali ze severu na jih podél pobřeží Tichého oceánu a patrně takto osídlili nakonec i jižní Ameriku. Jejich kultura je nazývána kultura Clovis, pozůstatky po ní byly nalezeny zejména v dnešním Novém Mexiku, Texasu, Virginii či Pensylvánii, ale také v Chile. Clovis byla dlouho považována za nejstarší domorodou kulturu obou Amerik a prapředka všech kultur pozdějších, množí se ale důkazy i o některých starších kulturách.[22][23][24]
Z pozdějších předkolumbovských komunit byla nejvýznamnější Mississippská kultura, která kulminovala v období mezi léty 800–1600, s centrem v Cahokii, nedaleko dnešního St. Louis, kde bylo nalezeno osmdesát mohyl, z nichž největší je Monks Mound, s rozlohou pět hektarů.[25] Odhaduje se, že zde žilo 30 000 obyvatel. Doloženo bylo vyspělé zemědělství se zásadní rolí kukuřice, ptačí kult a lidské oběti. Třetí nejvýznamnější předkolumbovskou kulturu vytvořili Anasaziové v oblasti dnešního Nového Mexika, Arizony, Colorada a Utahu. Stavěli sídla zvaná pueblo, nejslavnější z nich se nachází v Mesa Verde.[26] Pozoruhodná kultura se nacházela rovněž v Louisianě, v archeologické lokalitě Poverty Point.[27] Na severu Spojených států byla nejvýznamnějším útvarem Irokézká liga, která však zažívala svůj vrchol až po příchodu Evropanů a sehrávala svou roli ještě v britsko-amerických konfliktech.[28] O velikosti americké populace před příchodem Evropanů se vedou spory a odhady se značně rozcházejí, od 500 000 lidí až k 9 milionům.[29]
Pro současnou evropskou civilizaci byl tzv. Nový svět objeven výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492, i když již předtím, okolo roku 1000, přistáli u břehů Ameriky Vikingové vedeni Leifem Erikssonem (viz též Vinland).[30]
Koloniální období
V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantského pobřeží. Od roku 1664 se Anglie a později Království Velké Británie postupně zmocnily nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořily na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia). Ty se staly základem budoucích USA.
Přestože evropské mocnosti, které kolonizovaly sever amerického kontinentu, zdůrazňovaly, že jejich postup není kořistnický jako postup Španělů a Portugalců v jižní Americe, evropská kolonizace znamenala i zde pro původní obyvatele katastrofu.[31] Nové zavlečené nemoci jako neštovice, chřipka a spalničky zredukovaly jejich populaci místy až o 90 % a zcela zničily jejich sociální struktury.[32] Ale již při této kolonizaci se rodil i nový svobodný duch budoucího státu, neboť řada z prvních osadníků byli Evropané, kteří odcházeli ze starého kontinentu kvůli náboženskému útlaku a věřili, že v novém světě naleznou útočiště. Náboženská svoboda a tolerance se tak stala jedním z klíčových témat při formování novodobé severoamerické kultury. Amerika díky tomu též nekopírovala evropské sekularizační trendy a modernismus zde byl prosazován naopak v součinnosti s vírou, která získala specifický, naléhavý, osobní charakter (viz První velké probuzení), zejména mezi protestanty, kteří nakonec mezi osadníky převážili.[33] Specifický americký přístup k náboženskému prožitku se v kultuře a politice USA projevuje dodnes (viz americký evangelikalismus).[34] Typickým rysem prvních osadnických kultur byl rovněž důraz na samosprávu a konstitucionalismus, tedy práva zaručená základními zákony.
Kolem roku 1770 dosáhla populace ve třinácti britských koloniích 2,1 milionu obyvatel, což představovalo třetinu populace tehdejší Británie. Tradiční důraz na samosprávnost, rostoucí ekonomická síla i populace a koroze idejí monarchismu u klíčových myslitelů (John Adams, Thomas Paine, James Madison)[35] předurčily střet mezi kolonií a kolonizačním centrem v Evropě.
Vznik Spojených států amerických a jejich expanze
Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici. Pověstným incidentem se stalo zvláště tzv. Bostonské pití čaje roku 1773. Napětí vyvrcholilo v roce 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Článků Konfederace z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byl schválen tzv. Bill of Rights – listina práv, prvních 10 dodatků ústavy - jehož ratifikace byla ukončena v roce 1791. Roku 1789 byl prvním prezidentem Spojených států zvolen George Washington, který dovedl povstaleckou armádu k vítězství nad Brity.
Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796) a Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (viz Koupě Louisiany), jejíž malá část byla přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812. Pokračující spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím vedly k britsko-americké válce, jež je někdy nazývána druhou válkou za nezávislost a trvala mezi lety 1812 a 1814. Spojené státy válku vyhlásily v přesvědčení, že budou moci využít zaneprázdněnosti Spojeného království, které zaměstnávala válka s Napoleonem, a zabrat zbytek britského panství v Severní Americe. Neuspěly však; jejich vpád do Kanady skončil debaklem a Spojené království postupně začalo na americký kontinent přesouvat další síly. Britové ovšem o tuto válku nestáli a nehodlali investovat prostředky do tak nejistého podniku, jakým by byl pokus o znovudobytí Severní Ameriky, a obě strany se tedy dohodly na návratu ke statu quo ante doplněném dohodami řešícími největší kontroverze.
Obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni). Toto období je někdy nazýváno era of good feelings neboli érou dobré shody. Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820) a Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846–1848 Alta California a Santa Fe de Nuevo México (Kalifornie jako stát od 1850). Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858) a Oregon (1859).
Americká občanská válka
V 19. století začaly narůstat rozpory mezi americkým severem a jihem. Sever byl lidnatý (19 milionů obyvatel), industriální a odmítal otroctví. Jih byl méně osídlený (8 milionů obyvatel z toho polovina byli černí otroci), zemědělský (zejména plantáže bavlny) a žil z otroctví. Hnutí, založené na protestantské teologii, které otroctví odmítalo, se nazývalo abolicionismus. Pozvolna se na severu otázka otroctví ovšem začala politizovat. Odpůrci otroctví založili i novou Republikánskou stranu. Její ústřední osobností se stal Abraham Lincoln. Když byl roku 1860 zvolen prezidentem, došlo k secesi (odtržení) jedenácti jižních států (Jižní Karolíny, Mississippi, Floridy, Alabamy, Georgie, Louisiany, Texasu, Virginie, Arkansasu, Severní Karolíny a Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké.
To nakonec vedlo k občanské válce (známé též jako válka Severu proti Jihu). Ta začala 12. dubna 1861 útokem konfederačních jednotek na americkou pevnost Fort Sumter v Jižní Karolíně. Zpočátku dosáhly jižní jednotky solidních úspěchů díky zkušenosti svého velitele Roberta Edwarda Leea, jeho vojska však byla roku 1863 poražena v klíčové bitvě u Gettysburgu. Armádu Unie, tedy Severu, nakonec přivedl k vítězství Ulysses S. Grant (budoucí prezident, v letech 1869–1877). Válka trvala do roku 1865. Po vítězství Severu musely všechny jižní státy ratifikovat třináctý dodatek ústavy, který otroctví zakazoval. Vítězství to však nebylo zdaleka definitivní. Nejenže byl Lincoln zavražděn, ale k moci se na jihu dostala frakce Demokratické strany zvaná Redeemers, která hlásala nadřazenost bělochů a zavedla rasovou segregaci (tzv. Zákony Jima Crowa).[36] (O odstranění jejích posledních zbytků se vedl tuhý politický boj až do 60. let 20. století). Válka nicméně znatelně posílila federální moc a umožnila další expanzi.
Posilování velmocenského postavení
Mohutný hospodářský rozvoj po skončení občanské války způsobil, že se USA již roku 1872 staly hospodářsky nejsilnější zemí světa.[37] Za tímto rozmachem na konci 19. a začátku 20. století stáli průmyslníci jako Cornelius Vanderbilt, John D. Rockefeller, Henry Ford a Andrew Carnegie, či bankéř John Pierpont Morgan. Ekonomický boom byl doprovázen další expanzí na západ. Ještě před občanskou válkou a poté až do první světové války zde vzniklo 15 dalších unijních států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona a Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruského impéria rozsáhlé území Aljašky. Od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu, především do Karibiku a do Tichomoří. Vítězství ve španělsko-americké válce a další intervence měly několik důsledků: protektorát nad Portorikem, Kubou a ostrovem Guam, obsazení Filipín, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německou říší roku 1899 a kontrola nad průplavovým pásmem v Panamě.
Na počátku 20. století se Spojené státy staly jednou ze světových velmocí. Kromě svého již velkého vlivu na západní polokouli, resp. na obou kontinentech Ameriky, se však USA ve světové politice až do první světové války angažovaly jen poměrně málo. Jejich politika byla do značné míry izolacionistická (viz Monroeova doktrína). Zásadní roli při překonávání amerického izolacionismu sehrál prezident Woodrow Wilson. Američané se díky němu v roce 1917 zapojili na straně Dohody do první světové války. Wilson svou koncepcí práva na sebeurčení národů též významně ovlivnil podobu Evropy po konci války.[38]
20. léta 20. století přinesla další mohutný rozmach hospodářství.[39] Americkým sebevědomím zacloumal až krach na newyorské burze v roce 1929.[40] Ten způsobil celosvětovou ekonomickou krizi, jež katalyzovala zejména politický vývoj v Evropě (pomohla zvláště vzestupu fašismu a nacismu). V samotných Spojených státech vedla k opuštění čisté „laissez faire“ ekonomické politiky a větším státním zásahům do ekonomiky v rámci plánu zvaného New Deal, který připravil Demokrat Franklin Delano Roosevelt.[41] Plán měl své kritiky, ale obzvláště dobře se hodil pro válečný stav, do něhož se USA dostaly poté, co Japonsko napadlo jejich základnu Pearl Harbor v Pacifiku.[42] Američané následně vyhlásili válku nejen Japonsku, ale i jeho spojenci, nacistickému Německu, a vstoupili tak do druhé světové války (již předtím ovšem hospodářsky podporovaly Spojence podle Zákona o půjčce a pronájmu z roku 1941[43]). USA se podílely přímo na poražení Německa na evropském kontinentě (viz Den D a bitva o Normandii), Japonce pak porazily i za pomoci zcela nové zbraně – atomové bomby – kterou v roce 1945 svrhly na japonská města Hirošima a Nagasaki. Vítězné mocnosti, tedy USA, Británie a Sovětský svaz, pak dohodami ekonomickými (konference v Bretton Woods) i politickými (Jaltská konference) narýsovaly podobu poválečného světa.[44][45]
Studená válka
Za války, která přímo nezasáhla území kontinentálních USA, se americká průmyslová výroba zdvojnásobila, zatímco Evropa byla hospodářsky na kolenou. Bylo zřejmé, že Spojené státy se staly klíčovou mocností Západu. Po válce pomohly těžce postižené Západní Evropě včetně Západního Německa v rámci Marshallova plánu. Západoevropské státy díky němu nejen poměrně rychle překonaly nejhorší problémy, ale navíc nastoupily cestu k výraznému hospodářskému růstu a k doposud nebývalému blahobytu.[46] Po válce dostaly USA též do správy poručenská území OSN v Tichém oceáně, jež byla předtím pod správou Japonska, a většina z nich se později stala volně přidruženými územími Spojených států (Marshallovy ostrovy, Severní Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny dva – dosud poslední – státy Unie: Aljaška a Havaj.
Rozdělení sfér vlivu mezi vítěznými mocnostmi druhé světové války proběhlo poklidně, ale klid nevydržel dlouho – po roce 1947 vzniklo mezi Spojenými státy (a jeho západními spojenci) a Sovětským svazem napětí, kterému se pak říkalo studená válka.[47] Toto napětí se projevovalo jak pozitivně, tedy snahou o ekonomické předběhnutí soupeřícího tábora či proslulým „vesmírným závodem“, v jehož rámci Sověti vyslali prvního člověka do kosmu (1961) a Američané přistáli na Měsíci (1969), ale občas i různými, často velmi krvavými, proxy wars (zástupnými konflikty). Na některých z nich se Spojené státy tak či onak přímo podílely – korejská válka (1950–1953), karibská krize (1962), vietnamská válka (1959-1975). Zejména vietnamský konflikt vyvolal pnutí i uvnitř americké společnosti, odpor proti této válce probíhal v součinnosti s hnutím za práva Afroameričanů, které vedl především reverend Martin Luther King.[48] Tento boj, podpořený zejména demokratickým prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym (zavražděn 1963), byl úspěšný: Zákony na obranu lidských práv z let 1964 (školy, zaměstnání a ubytování), 1965 (volby) a 1968 (trh s bydlením) zakázaly diskriminaci na základě rasy nebo barvy pleti. Hnutí 60. let (někdy se hovoří o kontrakultuře) přinesla však i některé sporné jevy, jako je adorace drog a promiskuity, černošský radikalismus (Černí panteři, Malcolm X aj.), nebo levicový extremismus (obdiv k násilnické čínské kulturní revoluci apod.).
To vše v 70. a 80. letech přineslo protipohyb – neokonzervatismus, v USA reprezentovaný především republikánským prezidentem Ronaldem Reaganem. Reagan zvolil tvrdý postup i vůči Sovětům, avšak byl to právě Reagan, který nakonec reagoval vstřícně na reformátorského vůdce Sovětského svazu Michaila Gorbačova (1985–1991) a sérií dohod o odzbrojení (např. smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1987) de facto studenou válku ukončil. Ta definitivně skončila pádem komunismu v Evropě (1989) a rozpadem Sovětského svazu (1991). O Spojených státech se začalo hovořit jako o jediné světové supervelmoci.
Po roce 1989
Euforie z konce studené války a triumfu západního modelu společnosti trvala takřka po celá 90. léta 20. století. Americké ekonomice, opojené průnikem na nové trhy a možnostmi internetu, digitalizace a nových technologií, se dařilo (90. léta jsou nejdelším obdobím setrvalého ekonomického růstu v americké historii).[49] Svět do značné míry akceptoval i roli Spojených států jako „světového četníka“ (zejména válka v zálivu roku 1991).[50] Roku 2001 přišel však zlom. Jednak došlo k prasknutí „dot-com bubliny“ na trzích a poté éru poklidného vývoje narušil teroristický útok z 11. září 2001 na newyorská Dvojčata, který provedli islámští teroristé ze skupiny Al-Káida.[51] Ačkoli se demokratický svět s Američany a jejich prezidentem Georgem W. Bushem v té chvíli solidarizoval, jejich reakce, obecně nazvaná válka proti terorismu, jež především spočívala v invazi do Iráku roku 2003, již tolik respektována nebyla a vzrostlo i napětí uvnitř americké společnosti. Jistotami zacloumala i finanční krize z roku 2008, která začala jako americká hypoteční krize, avšak přerostla v krizi celosvětovou.[52] Později vzrostlo rovněž napětí mezi Spojenými státy a dalšími velmocemi, které s nelibostí nesou americkou hegemonii - především Ruskem a Čínou. Někdy se dokonce hovoří o druhé studené válce.[53][54] Oslabeny byly vztahy i se západní Evropou (krom Británie).[55] Tyto trendy vyvrcholily za vlády Donalda Trumpa. Roku 2014 vystřídala USA na pozici největšího HDP podle parity kupní síly Čína.[37]
Státní symboly
Vlajka
Vlajka USA je tvořena třinácti vodorovnými pruhy (sedmi červenými a šesti bílými) a modrým kantonem (o šířce sedmi pruhů), ve kterém je umístěno padesát bílých pěticípých hvězd v devíti řadách (střídavě po pěti a šesti hvězdách).
Pruhy představují třináct původních, zakládajících států Unie, hvězdy současný počet států Unie. Poslední varianta vlajky USA byla přijata dne 4. července 1960 (po přijetí státu Havaj).
Znak
Státní znak USA je tvořen lícovou stranou velké státní pečeti, která byla poprvé veřejně použita roku 1782 a jejímiž autory jsou Charles Thomson a William Barton.
Hlavní postavou lícové strany pečeti, tedy i znaku, je orel bělohlavý v letu. Na prsou nese srdeční štítek s modrou hlavou štítu, pod kterou je šest svislých červených pruhů na stříbrném poli, čímž vytváří sedm bílých pruhů. Orel má ve svém heraldicky levém pařátu svazek třinácti šípů a v pravém olivovou ratolest (s třinácti listy a třinácti olivami). Heraldicky vpravo hledící hlava orla drží v zobáku stuhu s latinským heslem E PLURIBUS UNUM ve smyslu „Z mnohých jeden“, původně mnozí, různí, dnes národ jeden. Nad hlavou se vznáší třináct hvězd na modrém poli, které jsou uspořádány do řady 1-4-3-4-1. Zpod modrého pole vychází dokola zlaté sluneční paprsky končící pod prstencem bílých obláčků.
Hymna
Hymna USA je píseň The Star-Spangled Banner (česky Hvězdami posetý prapor). Text napsal Francis Scott Key a hudbu složil John Stafford Smith.
Francis Scott Key, právník a amatérský básník, napsal text poté, co byl během Britsko-americké války v noci z 13. na 14. září 1814 svědkem, jak posádka americké pevnosti Fort McHenry v Baltimoru úspěšně vzdoruje těžkému ostřelování z moře.
Geografie
Poloha
Spojené státy americké leží v Severní Americe. Jejich břehy omývá z východu Atlantský oceán a ze západu Tichý oceán. Stát Aljaška leží v severní části kontinentu a je ze severu omýván Severním ledovým oceánem.
Aljašku odděluje od Euroasijského kontinentu Beringův průliv. Mezi nejznámější poloostrovy patří Florida na jihu USA, která odděluje Mexický záliv od Atlantského oceánu. Ze severu mají USA společnou hranici s Kanadou, na jihu pak s Mexikem. Floridský průliv odděluje USA od souostroví Bahamy a od Kuby.
Rozloha
Americké úřady postupně mění definici toho, co počítají do rozlohy, CIA World Factbook udávala:
- 9 372 610 km² (1989–1996) – pouze pevnina a vnitřní vody
- 9 629 091 km² (1997–2003) – přidána Velká jezera a pobřežní vody (coastal waters)
- 9 631 418 km² (2004–2005)
- 9 631 420 km² (2006)
- 9 826 630 km² (2007–2008) – přidána pobřežní moře (territorial waters)
Zahrnování plochy pobřežního moře do rozlohy státu je sice věcně naprosto správné, přesto ale dosti neobvyklé. Jedním z motivů může být i snaha „předběhnout“ v rozloze Čínu. (Ta je v ročence CIA měřena bez sporných území i bez pobřežního moře.)[56]
Povrch
USA leží v Severní Americe. Základem tohoto kontinentu je starý kanadský štít, který se rozprostírá v severovýchodní části kontinentu a jehož střední část je protlačena a tvoří dno Hudsonova zálivu. Je tvořen velmi starými přeměněnými a vyvřelými horninami.
V současnosti se pod západní okraj desek amerických kontinentů podsouvá tichooceánská litosférická deska a zároveň se Jižní Amerika pohybuje směrem k Severní. V důsledku pohybů litosférických desek vznikla vysoká horská hradba, která se táhne od Aleutských ostrovů přes Aljašský poloostrov až po Ohňovou zemi.
Kordillery, jejichž nejvyšším bodem v USA je se svou výškou 6190[57] metrů Denali (dříve Mount McKinley), začínají Aljašským hřbetem a táhnou se na jih ve dvou výrazných pásmech: při pobřeží Tichého oceánu leží Pacifické pobřežní pásmo a ve vnitrozemí Skalnaté hory. Mezi jednotlivými pásy Kordiller se rozprostírají sníženiny a plošiny, např. Koloradská plošina či Velká pánev. Nejvyšší bod tzv. sousedících Spojených států (tj. bez Aljašky a Havaje) je vrchol Mount Whitney (4417 m) v kalifornském pohoří Sierra Nevada.
Jen pár desítek kilometrů od Sierry Nevady leží nejníže položené místo USA i Ameriky v Údolí smrti (anglicky Death Valley). Tato proláklina je 86 metrů pod úrovní hladiny moře a své jméno dostala podle nehostinných podmínek pro život: jedná se o poušť bez vodních zdrojů, kde byla naměřena dosud nejvyšší teplota na Zemi, 56,7 °C ve stínu.
Poblíž východního pobřeží se táhne staré pohoří Apalačské hory a mezi Apalačskými horami a Atlantským oceánem se rozprostírá pak Pobřežní nížina. Mexický záliv lemuje Mississippská nížina. Mezi Apalačskými horami a Kordillerami se postupně od východu rozprostírají Vnitřní roviny a Velké planiny.
Vodstvo
Větší část území USA patří do úmoří Atlantského oceánu. Vlévají se do něj veletoky, jako je Mississippi s přítokem Missouri, což je nejdelší říční soustava USA, dlouhá 6212 km, a dále také Řeka Svatého Vavřince či Rio Grande. Tichý oceán zásobují vesměs kratší toky tekoucí z Kordiller, například řeky Columbia a Colorado.
V USA najdeme i mnoho jezer. Ledovcového původu jsou Velká jezera (Hořejší jezero, Michiganské jezero, Huronské jezero a jezero Ontario), které tvoří největší zásobárnu sladké vody na světě a přírodní hranici mezi USA a Kanadou. Velké Solné jezero se rozprostírá v bezodtoké oblasti mezi Skalnatými horami a Coastal Range.
V USA je množství vodopádů; nesporně nejznámější jsou Niagarské vodopády mezi Erijským a Ontarijským jezerem.
Podnebí
Díky své velikosti leží USA v několika významných podnebných pásech. Počasí v Americe je značně nestálé a teplotní výkyvy mohou nastávat dokonce i několikrát denně. Severní část území leží v mírném pásu, je ale chladnější a vlhčí než v Evropě. Způsobuje to studený Labradorský proud, který omývá severovýchodní a východní pobřeží. Ve Vnitřních rovinách a Velkých planinách padá úměrně vzdálenosti od Atlantského oceánu čím dál tím méně srážek. Zajímavým jevem je sněhový efekt Velkých jezer, způsobující sněhové kalamity v jejich blízkosti, a to zejména na jejich jihozápadním pobřeží, které je převážně na území USA. Chladnější podnebí panuje v oblasti západního pobřeží, kde se pod vlivem proudů Tichého oceánu udržuje teplota vesměs konstantní. Nejchladnější zimy najdeme ve Skalistých horách a Sierra Nevadě, kde můžeme naměřit jedny z nejsilnějších mrazů v Americe.
V oblastech Jižní Ameriky, Velkých plání, jižních částí atlantického pobřeží, Floridy a ve státech u Mexického zálivu panují v letním období až tropická vedra, která může doprovázet i nesnesitelná vlhkost. Jižní část USA leží v příjemném subtropickém podnebném pásu a Mexický záliv s poloostrovem Florida v tropickém pásu. Výjimku tvoří vysoce položené pohoří a plošiny, kde je podstatně chladněji, jelikož se zde projevuje výšková stupňovitost. Aljaška leží v subarktickém pásu a Havajské ostrovy v tropickém pásu. Tvar povrchu Ameriky umožňuje takřka bezproblémový přesun vzdušných mas ze severu na jih a naopak. Proto jsou časté hlavně vpády arktického vzduchu z vyšších zeměpisných šířek až do oblasti Mexického zálivu. Proudění v rovnoběžkovém směru stojí v cestě horské bariéry Kordiller, proto se vláha, která by se s proudícím vzduchem dostávala do vnitrozemí Ameriky z Tichého oceánu, vyprší nad oceánem, úzkou pobřežní nížinou a návětrnými svahy tichooceánského pásma. Texas je jinak známý pro svá tornáda, která se vyskytují hlavně na otevřených plochách v období května a září.
Období | Anchorage | Atlanta | Boston | Chicago | Houston | Las Vegas | Miami | New Orleans
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Spojené_státy_americké Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia. Émile Zola Írán Úmrtí v roce 2022 Únor Čína Češi Čechy ČEKA Červená pyramida Česká televize Česká Wikipedie České vysoké učení technické v Praze Česko Československý odboj (1939–1945) Československo Čestmír Vlček Řád svatého Benedikta Římské číslice Řehoř VI. Řezno Šáhanšáh Šarlota Amálie Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Plönská Šebestián Hněvkovský Šimpanz Španělsko Štrasburské přísahy Švédsko Žofie Magdalena Braniborská 1. červen 1. březen 1. květen 1. leden 1. listopad 1. prosinec 1. srpen 1. září 10. únor 10. červen 10. červenec 10. říjen 10. květen 10. leden 10. listopad 10. prosinec 10. září 1046 11. únor 11. říjen 11. duben 11. leden 11. listopad 11. prosinec 11. srpen 1100 1192 12. červen 12. březen 12. duben 12. květen 12. leden 12. listopad 12. prosinec 13. červen 13. květen 13. leden 13. listopad 13. prosinec 13. srpen 14. únor 14. červen 14. říjen 14. březen 14. duben 14. leden 14. listopad 14. prosinec 1409 15. únor 15. červenec 15. duben 15. leden 15. prosinec 15. srpen 15. září 1504 1512 1537 1543 1576 1580 1592 1597 16. únor 16. červen 16. říjen 16. duben 16. leden 16. prosinec 16. srpen 16. století 1616 1620 1624 1633 1640 1642 1654 1666 1669 1673 1689 1690 1692 1695 1696 17. únor 17. červen 17. červenec 17. říjen 17. březen 17. leden 17. listopad 17. prosinec 17. století 1700 1703 1705 1709 1712 1713 1716 1722 1729 1732 1741 1744 1750 1752 1754 1757 1760 1762 1766 1767 1768 1769 1770 1771 1772 1773 1774 1778 1780 1783 1784 1785 1790 1792 1793 1794 1797 1799 18. červen 18. červenec 18. březen 18. duben 18. leden 18. prosinec 18. srpen 18. století 18. září 1802 1804 1810 1814 1815 1819 1820 1823 1824 1825 1826 1827 1828 1830 1831 1835 1836 1837 1838 1839 1840 1840 ve fotografii 1841 1842 1843 1844 1845 1846 1847 1848 1849 1850 1851 1853 1854 1856 1857 1858 1860 1861 1862 1866 1868 1869 1870 1871 1872 1873 1874 1875 1877 1879 1881 1883 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 19. červen 19. březen 19. duben 19. leden 19. listopad 19. prosinec 19. století 19. září 1900 1901 1902 1903 1904 1905 1906 1907 1908 1909 1910 1911 1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1934 1935 1936 1938 1939 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1958 1959 1960 1961 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1972 1976 1977 1979 1981 1982 1983 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1993 1994 1995 1996 1999 2. únor 2. červen 2. červenec 2. březen 2. duben 2. květen 2. leden 2. prosinec 2. tisíciletí 20. červen 20. červenec 20. říjen 20. březen 20. květen 20. leden 20. listopad 20. prosinec 20. století 2000 2001 2002 2004 2005 2006 2007 2008 2012 2014 2015 2016 2017 2018 2020 2022 2023 21. únor 21. červen 21. červenec 21. leden 21. listopad 21. prosinec 21. století 22. únor 22. duben 22. leden 22. listopad 22. prosinec 22. srpen 23. únor 23. červenec 23. říjen 23. březen 23. duben 23. leden 23. listopad 23. prosinec 23. srpen 23. září 24. červen 24. červenec 24. březen 24. duben 24. květen 24. leden 24. listopad 24. prosinec 24. srpen 25. únor 25. červen 25. leden 25. listopad 25. prosinec 25. září 26. únor 26. červenec 26. březen 26. květen 26. leden 26. listopad 26. prosinec 27. říjen 27. březen 27. květen 27. leden 27. prosinec 27. srpen 28. červenec 28. březen 28. duben 28. květen 28. leden 28. listopad 28. prosinec 28. srpen 29. červen 29. říjen 29. březen 29. duben 29. leden 29. listopad 29. prosinec 29. srpen 29. září 3. únor 3. červen 3. říjen 3. duben 3. květen 3. leden 3. prosinec 3. srpen 30. červen 30. říjen 30. březen 30. květen 30. leden 30. listopad 30. prosinec 31. květen 31. leden 31. prosinec 31. srpen 4. únor 4. červen 4. duben 4. květen 4. leden 4. listopad 4. prosinec 4. srpen 4. září 5. únor 5. červenec 5. březen 5. duben 5. leden 5. listopad 5. prosinec 5. srpen 6. únor 6. červen 6. červenec 6. březen 6. květen 6. leden 6. listopad 6. prosinec 6. srpen 6. září 7. únor 7. červen 7. červenec 7. říjen 7. březen 7. duben 7. květen 7. leden 7. prosinec 7. srpen 7. září 8. červenec 8. březen 8. duben 8. květen 8. leden 8. prosinec 8. srpen 8. září 805 806 829 843 865 876 9. únor 9. říjen 9. březen 9. duben 9. leden 9. prosinec 9. srpen Abbás II. Abeceda (teória automatov) Adalbert Horawitz Adam Jerzy Czartoryski Adolf Bradáč Adolf Hitler Adolf I. Fridrich Adolf Kubeš Agáta Kestřánková Akademie múzických umění v Praze Alžír Albert Škarvan Aleš Balcárek Aleš Ulm Alexandr V. Alexandr Württemberský Alfréd Radok Alois Beer Alois Kirnig Alois Zima Alphonse Daudet Amédée Louis Michel Lepeletier Americká občanská válka Americký dolar André-Jacques Garnerin Anglie Anna Letenská Anna Malinová Anticharta Antonín Bedřich I. Mitrovský Antonín Matějček Antonín Moudrý (fotbalista) Antonín Oktábec Antonín Rejcha Antonín Sum Antonio Palomba Anton Foerster (skladatel) Anton Pavlovič Čechov Anton Thomas Hanke Architekt Archiv český Archiv Národního divadla Archiv výtvarného umění Ariane 5 Arnošt Freissler Arnold Geulincx Arnulf Korutanský Ashley Cole Atentát na Heydricha Auguste Rodin August Bebel August Salaba Aura Herzogová Austrálie Automat (teória automatov) Autorita (knihovnictví) Autoritní kontrola Bělorusko Břetislav Bauman Břetislav II. Bavorsko Bazilika svatého Petra a Pavla Beatrix Nizozemská Bedřich Kubice Benedikt IX. Bengálský hladomor 1770 Bertel Thorvaldsen Betlémská kaple Betty White Bezkontextová gramatika Bibliografie dějin Českých zemí Bill Clinton Bitva u Bolimova Bitva u Kahulu Bitva u Largy Bitva u ostrova Chios Bitva u Stalingradu Bitva v Ardenách Božena Studničková Bohuš Stejskal Bohumil Bachura Bohumil Janda Bohumil Tomáš Bohuslav Strnad Boj v kostele svatých Cyrila a Metoděje Boris Savinkov Bostonský masakr Bratislava Brexit Brno Brusel Bulhaři Císař říše římské Carlo Innocenzo Frugoni Carl Menger Charles Avison Charles Booth Charles Warren Charlotta Belgická Chemická zbraň Chomského hierarchia Claude Monet Commons:Featured pictures/cs Covid-19 Dánsko Dóm svatého Petra (Řezno) Důl ČSM Damien de Veuster Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze Divadlo DISK Dominik Riegel Dominique Joseph Vandamme Druhá italská válka Dušan Klein Dušan Třeštík Dyckov jazyk Dynastie EBR-1 Eduard Fusek Eduard Schnitzer Eduard von Knorr Emanuel Bořický Emanuel František Züngel Emanuel Heinrich Komers Emanuel Hruška Emilie Fryšová Encyklopedie Ermengarda z Hesbaye Ernst Abbe Eugen Kadeřávek Evropská komise Evropská unie Explorer 1 Favoritka Ferdinando Carulli Ferdinand II. Aragonský Ferdinand III. Habsburský Ferdinand Schmidt (fotograf) Florián Červeň Forchheim Formálny jazyk Frázová gramatika François-Étienne Kellermann François Boucher François Gérard Francesco Araja Francie Francouzská Guyana Francouzská národní knihovna Francouzské království Franco Faccio Frankfurt nad Mohanem Franská říše František Černý (divadelní historik) František Šípek František Antonín Kolovrat František Borový František Brusák František Bureš (hudebník) František Huml František Kalousek František Kovářík František Král (1884) František Pánek František Palacký František Pettrich František Salzer František Schwarz (1840–1906) František Slavíček (odbojář) František Tröster František Václav Mareš František Wichterle František Xaver Pokorný Františka Zelenková Franz Schubert Fridrich II. Veliký Fridrich Vilém III. Fridrich Vilém IV. Friedrich Hölderlin Friedrich Paulus Fuldské letopisy Gabriel Jean Joseph Molitor Gabriel Max Gaetano Donizetti Gemeinsame Normdatei Georges Mouton de Lobau George Cadogan, 5. hrabě Cadogan George Canning George Grenville Georg Wilhelm Friedrich Hegel Gertruda Šašková Gian Francesco de Majo Giovanni Battista Tiepolo Giuseppe Tartini Go-Sakuramači Gramatika (informatika) Gregoriánský kalendář Gregor Wolný Gruzínská písma Gustav Heverle Guyanské kosmické centrum Habsburská monarchie Ham (šimpanz) Hans Ernst Karl von Zieten Hans Makart Hans Watzek Harry S. Truman Helena Voldan Hemma z Altdorfu Heydrichiáda Hiram Stevens Maxim Historický lexikon Švýcarska Hlavní strana Horní Police Housle Hudební skladatel Hymna Ruské federace Iejasu Tokugawa Ignác Šechtl Ignác Jaksch (arciděkan) International Standard Book Number Invalidovna (Paříž) Irmgarda z Buchau Istanbul Ivan Fjodorovič Kruzenštern Ivo Grüner Ján Adam Rayman Jakub Arbes Jakub Chromeček Jakub Hron Metánovský Jakub Janda (1990) James Bruce James Cook James G. Blaine James Hogg Janko Drašković Jan Čaloun Jan Baryl Jan Bejbl Jan Evangelista Andres Jan František Régis Jan Hus Jan III. Švédský Jan Jesenský (1904) Jan Křtitel Lachenbauer Jan Karel Hraše Jan Kubiš Jan Masaryk Jan Radimský Jan Sarkander Jan Theobald Held Jan Václavík Japonsko Jardins des Champs-Élysées Jaromír Pleskot Jaroslav Čvančara Jaroslav Heyrovský Jaroslav Klemeš Jaroslav Novák (skautský spisovatel) Jaroslav Radimský Jaroslav Starý (odbojář) Jaroslav Strnad Jean de Carro Jeremy Wariner Jeskyně krystalů Jiří Frejka Jiří Hilmera Jiří III. Jiří Jesenský Jiří Kunert Jiří Pleskot (právník) Jiří Víšek Jiří Vilém ze Schaumburg-Lippe Jižní Karolína Jindřiška Nováková Jindřich I. Portugalský Jindřich III. Černý Jindřich Niederle Johann David Starck John Boyd Dunlop Josef Dostál (botanik) Josef Frankovský Josef II. Josef Janeček (1902) Josef Liška Josef Schulz Josef Truhlář Joseph Schubert Jozef Gabčík Judita Bavorská (795–843) Křest čtrnácti českých knížat roku 845 Karel Čurda Karel Adámek Karel Bulíř (pedagog) Karel Husárek Karel II. Holý Karel III. Španělský Karel III. Tlustý Karel Jernek Karel Jonáš Karel Krejčík Karel Loprais Karel Louda Karel Ludvík Rakousko-Uherský Karel Schinzel Karel Svěrák Karel Veliký Karel Vraný Karloman II. Francouzský Karloman Východofranský Karlovci Karl Heinrich Dzondi Karolína Králová Karolína Marie Tereza Parmská Karviná Kasym-Žomart Kemeluly Tokajev Kateřina Etrychová Kateřina II. Veliká Kategorie:Úmrtí v roce 1770 Kategorie:Čas Kategorie:Články podle témat Kategorie:Život Kategorie:Dorozumívání Kategorie:Geografie Kategorie:Historie Kategorie:Hlavní kategorie Kategorie:Informace Kategorie:Kultura Kategorie:Lidé Kategorie:Matematika Kategorie:Narození v roce 1770 Kategorie:Narození v roce 1840 Kategorie:Příroda Kategorie:Politika Kategorie:Právo Kategorie:Rekordy Kategorie:Seznamy Kategorie:Společnost Kategorie:Sport Kategorie:Technika Kategorie:Umění Kategorie:Věda Kategorie:Vojenství Kategorie:Vzdělávání Kategorie:Zdravotnictví Kavkazská válka Kazachstán Klement František de Paula Klement II. Klement XIV. Kolín Koncentrační tábor Mauthausen Konečný automat Kontextová gramatika Kontextový jazyk Král Království Velké Británie Krize v České televizi Lány (okres Kladno) Lány (zámek, okres Kladno) Ladislav Boháč Ladislav Lohniský Ladislav Pešek Lajos Abafi Landsberg am Lech Laza Kostić Ležáky Ledňáček říční Leden Lední hokej Lelek americký Leopold Lohniský Liboslava Fafková mladší Library of Congress Control Number Lidija Aleksejevna Čarská Lidská práva v Rusku Lilek brambor Listopad Liutgarda Saská Lotharingie Lothar I. Franský Lothar II. Lotrinský
Louis-Nazaire Bégin Louis-Nicolas Davout Louis Gabriel Suchet Ludmila Brožová-Polednová Ludmila Ryšavá Ludmila Slavíčková Ludvík I. Pobožný Ludvík II. Němec Ludvík III. Mladší Ludvík IV. Dítě Ludvík XV. Ludvík XVI. Ludvík z Montfortu Ludwig van Beethoven Luisa Landová-Štychová Lunalilo Luna 9 Lydie Bondyová Lyon Měšťanská beseda Měsíc Maastricht Macao Magdalena Dobromila Rettigová Malá pevnost Terezín Malíř Manuel Belgrano Maorové Marek Matějovský Marie Anna Habsburská (1654) Marie Antoinetta Marie Bradáčová Marie Brunclíková Marie Formáčková Marie Kotrbová (odbojářka) Marie Kovárníková Marie Kubicová Marie Moravcová Marie Moravcová#Manžel Alois Moravec Marie Moravcová#Syn Vlastimil Moravec Marie Stará (učitelka) Marie Terezie Marie Terezie Habsbursko-Lotrinská Marie Valterová Marika Mario Lanza Markéta Saská Marshallovy ostrovy Martin Florian Martin Patřičný Martin Schulz Martin Van Buren Martin van Meytens Maxmilian von Merveldt McDonald's Mečislav Borák Meerssenská smlouva Memorial Mexiko Mezinárodní standardní identifikátor jména Milán Milada Frantová Miliarda Miloš Zeman Miroslav Kostelka Modrý Nil Mosasaurus Moskva Mustafa III. Muzeum Karlova mostu Nápověda:Úvod Nápověda:Úvod pro nováčky Nápověda:Obsah Národní knihovna České republiky Národní knihovna Izraele Národní umělec Německé císařství Německo Nadace Wikimedia Napoleon Bonaparte Nauru Neapol Nepokoje v Kazachstánu 2022 Nicolas-Toussaint Charlet Nils Ericson Nizozemská královská knihovna Nizozemsko Nobelova cena za chemii Norman Mailer Oběti heydrichiády Obalkyknih.cz Obléhání Bastogne Obodrité Odboj během druhé světové války Odilon Redon Oldřich Frolík Oldřich Zakopal Oleg Homola Opatství Lorsch Opera Operace Anthropoid Operace Bivouac Operace Intransitive Operace Out Distance Operace Platinum-Pewter Operace Silver A Operace Steel Ordinatio imperii Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti Oskar Höcker Osmanská říše Otakar Brůna Otakar Hřímalý Ota Ornest Otomar Krejča Otto Jírovec Pád (řeka) Paříž Pandemie covidu-19 Pandemie covidu-19 v Česku Papež Pasquale Bini Pavel Štecha Pavel Janák Pavel Majerík Penny Black Per Teodor Cleve Petra Kvitová Petr Fafek Petr Iljič Čajkovskij Petr Pavlík (malíř) Pierre Cambronne Pipin I. Akvitánský Ploutvonožci Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530–935) Poštovní známka Polabští Slované Polská národní knihovna Polské království Pondělí Portál:Aktuality Portál:Doprava Portál:Druhá světová válka Portál:Geografie Portál:Historie Portál:Kultura Portál:Lidé Portál:Náboženství Portál:Německo Portál:Obsah Portál:Příroda Portál:Sport Portál:Středověk Portugalsko Povodeň v Nizozemsku 1953 Pražská konzervatoř Praha Pravomil Raichl Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje (Praha) Pravoslav Vykouk Prezident Kazachstánu Prezident Spojených států amerických Profesor Program Mercury Prosinec Prostějov Protesty v Bělorusku (2020–2021) Pruské království První anglo-afghánská válka První opiová válka První plavba Jamese Cooka Q12017540 Q12017540#identifiers Q12017540#identifiers|Editovat na Wikidatech Q152463 Q152463#identifiers Q152463#identifiers|Editovat na Wikidatech Rakousko-Uhersko Regulárna gramatika Reinhard Heydrich Rekurzívne vyčísliteľný jazyk Rela Fafková Remedius Prutký Richardis Alsaská Richard Genzer Richard Jahn Richard Leakey Richard Lví srdce Robert Holman Robert Jenkinson Rok Rostislav Roudnice nad Labem Rudolf Kříženecký Ruské impérium Ruský prezident Rusko Rusko-turecká válka (1768–1774) São Paulo Séraphin-Médéric Mieusement Safíovci Samuel Lišovíni SARS-CoV-2 Saturnin Heller Scénograf Seznam římských císařů (800–924) Seznam bavorských panovníků Seznam představitelů Protektorátu Čechy a Morava Seznam panovníků Svaté říše římské Seznam popravených na Kobyliské střelnici Seznam pruských panovníků Seznam východofranských králů Sidney Poitier Silvestr III. Sjarhej Cichanouski Sjednocená kanadská provincie Slovenské národní divadlo Slovo (teória automatov) Smlouva z Waitangi Soběslav Sobek Soubor:ACole.JPG Soubor:Alcedo atthis - Riserve naturali e aree contigue della fascia fluviale del Po.jpg Soubor:Alois.Moravec.(1887-1942).gif Soubor:Anna Letenská (1904-1942).jpg Soubor:Anna Malinova 1914 1942.gif Soubor:Anna Malinova 1914 1942 Portret.jpg Soubor:Antonín Oktábec (1905-1943).jpg Soubor:Armoiries Bavière.svg Soubor:Armoiries Saint-Empire monocéphale.png Soubor:Auguste Rodin fotografato da Nadar nel 1891.jpg Soubor:Beatrix05.jpg Soubor:Bedrich Kubice 1900 1942.png Soubor:Beethoven.jpg Soubor:Claude Monet 1899 Nadar crop.jpg Soubor:Egypt.Dashur.RedPyramid.01.jpg Soubor:Emile Zola MOPA.jpg Soubor:Emil Brunclik 1889 1942.gif Soubor:Festakt 500 Jahre Kölner Transfixbrief-8651.jpg Soubor:Film 108 027a.jpg Soubor:Frantisek Kral 1884 1942.jpg Soubor:Frantiska Zelenkova 1901 1942.png Soubor:Gertruda Saskova 1896 1942.gif Soubor:Hegel portrait by Schlesinger 1831.jpg Soubor:Heyrovsky Jaroslav.jpg Soubor:Hilda Bondyova Bergmannova 1887 1942.png Soubor:Jakub Arbes.jpg Soubor:Jan Vilímek - Magdalena Dobromila Rettigová.jpg Soubor:Jessica Walter.jpg Soubor:Jiří Jesenský (1905-1942).jpg Soubor:Jindriska Novakova 1928 1942 Blue.jpg Soubor:JIRI Pleskot.jpg Soubor:Josef Janecek 1902 1942.gif Soubor:JUDr.Frantisek.Slavicek.(1890-1942).gif Soubor:Křest 14 knížat - Fuldské letopisy.png Soubor:Karolina Sabina Kralova 1900 1942KTM.jpg Soubor:Liboslava Fafkova Mladsi 1922 1942.gif Soubor:Louis II de Germanie.jpg Soubor:Louis I of East Francia.jpg Soubor:Ludmila Sonnevendova Ortova Rysava 1908 1942 cca 1927.jpg Soubor:Ludmila Soukupova Kovarnikova 1912 1942.gif Soubor:Ludwig der Deutsche.jpg Soubor:Lydie Bondyova Holznerova 1921 1942.jpg Soubor:Marie Brunclikova 1898 1942.gif Soubor:Marie Kotrbova 1904 1942.png Soubor:Marie Kovarnikova 1914 1942.gif Soubor:Marie Kovarnikova 1914 1942 Portret.gif Soubor:Marie Kubicova 1905 1942.png Soubor:Mario Lanza Pinkerton.jpg Soubor:MUDr Alexander Bondy 1874 1942.png Soubor:Norman Mailer (1948).jpg Soubor:Oldrich.Frolik.(1909-1943).Identity.Card.gif Soubor:Osaka07 D7A Jeremy Wariner post-victory.jpg Soubor:Pavla Vykoukova 1896 1942.png Soubor:Petr Fafek (1893-1942).jpg Soubor:Pomník se jmény v Resslově ulici.jpg Soubor:Pravoslav Vykouk 1902 1942 Portret.png Soubor:Rela Fafkova 1920 1942 Portret.gif Soubor:Sebestian Hnevkovsky Scheiwl.png Soubor:Tchaikovsky2.jpg Soubor:Terezie Kaliberova 1901 1942.png Soubor:Treaty of Verdun cs.svg Soubor:Vaclav.Ornest.(1887-1942).gif Soubor:Vladimir Ort 1911 1942 Portret.gif Soubor:Vlasta Oktábcová (1913-1942).jpg Soubor:Vlastimil Ata Moravec 1921 1942.jpg Soubor:Western Empire-Europe870.JPG Soubor:Wiki letter w.svg Soubor:Zdenka Pakova 1906 1942.png Souborný katalog České republiky Sovětský svaz Speciální:Kategorie Speciální:Nové stránky Speciální:Statistika Speciální:Zdroje knih/3-222-11973-2 Speciální:Zdroje knih/3-7868-1470-8 Speciální:Zdroje knih/3-89678-452-8 Speciální:Zdroje knih/80-207-0419-1 Speciální:Zdroje knih/80-7106-138-7 Speciální:Zdroje knih/80-85625-19-9 Speciální:Zdroje knih/978-80-86339-38-2 Speciální:Zdroje knih/978-80-86852-51-5 Speciální:Zdroje knih/9780801438905 Spojené království Spojené státy americké Srbové Středa Stanislav Albrecht Stanislav Huml Stanislav II. August Poniatowski Stanislav Rudolf Stefan Stambolov Stonava Strana Whigů Světová výstava Světová výstava 1958 Svatá říše římská Svatá Helena (ostrov) Svatopluk I. Svrchovanost Tři sestry (divadelní hra) Tajná policie Teória formálnych jazykov Terezie Kaliberová Theodore William Richards Theodoros Kolokotronis Theodor Tomášek Thomas Chatterton Thomas Hardy Thomas Johann Seebeck Tomáš Černý (politik) Tomáš Dytrych Tomáš Koupal Tomáš Tožička Tomáš Zíb Torpor Townshendovy zákony Turingov stroj Učitel Uničov Union List of Artist Names Univerzita Karlova Univerzitní systém dokumentace Václav Šimerka Václav Bednář Václav Chochola Václav Farník Václav Khodl Václav Khodl mladší Václav Král (1891) Václav Mareček Václav Mollenda Václav Nekvasil Václav Ornest Václav Posejpal Václav Svatopluk Štulc Vídeň Výbuch metanu v dole ČSM Východofranská říše Věra Kučerová Vakcína NovaVax proti covidu-19 Vakcína proti covidu-19 Valentina Kameníková Valerián Karoušek Valerie Chmelová Vatikánská apoštolská knihovna Velezrada Velkomoravská říše Verdunská smlouva Vesmír Vesmírný dalekohled Jamese Webba Viktor Šulc Viktor Vrabec Viktor Wilhelm Russ Vilém I. Nizozemský Vilém II. Nizozemský Viliam Pauliny Viola Virtual International Authority File Vláda Petra Fialy Vladimír Bergauer Vladimír Kýn Vladimír Ort Vladimir Putin Vlasta Fabianová Vlasta Oktábcová Vlastenský slovník historický/Ludvík Vlastislav Janík Vratislav Hošek Vrbičany (okres Litoměřice) Vyšehrad Vyšehradský hřbitov Vyhlazení Lidic Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze Wiki Wikicitáty:Hlavní strana Wikidata:Hlavní strana Wikiknihy:Hlavní strana Wikimedia Česká republika Wikimedia Commons Wikipedie:Údržba Wikipedie:Časté chyby Wikipedie:Často kladené otázky Wikipedie:Článek týdne Wikipedie:Článek týdne/2022 Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl Wikipedie:Citování Wikipedie Wikipedie:Dobré články Wikipedie:Dobré články#Portály Wikipedie:Kontakt Wikipedie:Nejlepší články Wikipedie:Obrázek týdne Wikipedie:Obrázek týdne/2022 Wikipedie:Pahýl Wikipedie:Požadované články Wikipedie:Pod lípou Wikipedie:Portál Wikipedie Wikipedie:Potřebuji pomoc Wikipedie:Průvodce Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie Wikipedie:Velvyslanectví Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření Wikipedie:Zajímavosti Wikipedie:Zajímavosti/2022 Wikipedie:Zdroje informací Wikislovník:Hlavní strana Wikiverzita:Hlavní strana Wikizdroje:Hlavní strana Wikizprávy:Hlavní strana William Henry Harrison William Pittenger William Wordsworth WorldCat XVIII. sjezd KSČ Západofranská říše Zásobníkový automat Zane Grey Zbečno Zbyněk Zajíc z Hazmburka Zdeněk Bergman (1970) Zdenka Paková Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk |
---|