A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Spojené státy americké (anglicky United States of America), zkráceným názvem Spojené státy[2][3] (anglicky United States), zkratkou USA (nebo také US), jsou demokratická federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se mezi Atlantským oceánem na východě a Tichým oceánem na západě. Na severu sousedí s Kanadou a na jihu s Mexikem. Díky státu Aljaška sahá území Spojených států amerických i k břehům Severního ledového oceánu (Beringova úžina je dělí od asijského území Ruska), zahrnuje také některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, jednoho federálního území s hlavním městem a sídlem prezidenta, Kongresu a Nejvyššího soudu (District of Columbia), šesti závislých území (Portoriko, Severní Mariany, Guam, Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa a atol Palmyra) a deseti malých ostrovů či útesů.[3]
S rozlohou 9,8[1] milionu kilometrů čtverečních jsou Spojené státy třetí největší zemí na světě (po Rusku a Kanadě).[4] S téměř 340 miliony obyvatel jsou třetí nejlidnatější zemí planety (po Číně a Indii).[5] Populace je tradičně koncentrována na obou pobřežích, na východním leží největší město Spojených států New York, na západním pobřeží druhé největší město Los Angeles. Hlavním městem je Washington. Východní část země je hustěji osídlena než západní.
Podle nominálního HDP jsou Spojené státy největší světovou ekonomikou[6], podle HDP v paritě kupní síly druhou největší (po Číně).[7] Jejich ekonomický výkon představuje přibližně čtvrtinu celosvětového HDP. Jsou největším světovým dovozcem a druhým největším vývozcem. Staly se symbolem a průkopníkem ekonomiky založené na volném trhu, v mnohém v tom inspirovaly Evropu nebo Čínu. Oproti Evropě ovšem vykazují menší míru přerozdělování bohatství a větší ekonomické rozdíly mezi lidmi.[8] V nominálním HDP na obyvatele jsou na osmém místě na světě[9], v HDP v paritě kupní síly na hlavu na dvanáctém[10], v indexu lidského rozvoje na třináctém.[11] Americká měna, dolar, je hlavní rezervní měnou světa.[12] Americký průmysl a obchod dosáhl vynikajících výsledků a dobyl trhy po celém světě (Ford, Coca-Cola, Boeing, JP Morgan, Exxon, Johnson & Johnson, Walmart, Amazon, Apple, Microsoft, Google, Facebook).[13]
Podle většiny kritérií jsou vojensky nejmocnější zemí světa. Čtyřicet procent vojenských výdajů na světě připadá právě na USA.[14] Jsou jadernou velmocí a jedinou zemí, která jadernou zbraň použila ve vojenské operaci. Jsou jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Geopoliticky jsou hodnoceny jako supervelmoc, přičemž tento statut získaly především po roce 1945, po svém vítězství ve druhé světové válce. Po konci studené války (1989) se dokonce hovořilo o tom, že jsou supervelmocí jedinou, což se dnes snaží změnit zejména Čína a Rusko. Specifické jsou vztahy Spojených států s Evropou a zejména Spojeným královstvím, neboť to byly evropské velmoci, které severní Ameriku kolonizovaly, aby pak čelily vzpouře místních kolonistů a hnutí za nezávislost, přičemž střet s Brity byl rozhodující (nezávislost na Británii Američané vyhlásili roku 1776). Vzhledem k prosazení se angličtiny jako hlavního a úředního jazyka USA však specifická vazba mezi Spojenými státy a Británií (a stejně tak dalšími anglicky mluvícími zeměmi Commonwealthu, jako je Kanada či Austrálie) přetrvává. Vazba se západní kontinentální Evropou byla dána imigračními vlnami v 19. století (zejména z Německa a Itálie), posílena byla po americkém osvobození této části Evropy od nacismu v roce 1945. Spojené státy se pak, mj. prostřednictvím vojenské organizace NATO, staly garantem bezpečnosti této části Evropy. Po pádu komunismu ve střední a východní Evropě se vytvořily podobně úzké spojenecké vazby i zde, klíčovým spojencem je pro Američany zejména Polsko. Jako supervelmoc se však USA snaží budovat spojenecké vazby ve všech regionech světa, na Blízkém východě patří ke klíčovým spojencům Izrael a Saúdská Arábie, v Asii Japonsko a Jižní Korea, v jižní Americe Kolumbie.
Americká kultura, zejména pak pop-kultura, získala globální vliv (Hollywood, Disney, jazz, rock n roll, rap, televizní seriály), stejně jako americký životní styl (automobilismus, fast food), a to až takový, že se mimo USA začalo hovořit o americkém kulturním imperialismu[15] či amerikanizaci života.[16] Výborných výsledků dosahuje americká věda a školství (systém univerzit s Harvardem v čele, vynález atomové bomby, internetu, přistání na Měsíci).
Etymologie
Původ pojmu Amerika je znám: V roce 1507 vyrobil německý kartograf Martin Waldseemüller mapu světa, na níž na počest italského objevitele a kartografa Ameriga Vespucciho (latinsky Americus Vespucius) označil země západní polokoule „Amerika“. Zvolil Vespucciho a nikoli Kryštofa Kolumba, který doplul k americkým břehům dříve, neboť Vespucci si na rozdíl od Kolumba uvědomil, že je na novém kontinentě, kdežto Kolumbus se domníval, že dorazil do Asie. Sám Vespucci nazýval nový kontinent „Nový svět“.[17]
První užití pojmu “Spojené státy americké” je doloženo v dopise z 2. ledna 1776, který napsal irský generál americké revoluční armády Stephen Moylan asistentovi George Washingtona Josephu Reedovi.[18] Ve veřejném textu se pojem prvně objevil v anonymní eseji v novinách The Virginia Gazette, jež vycházely ve Williamsburgu. Článek vyšel 6. dubna 1776. V právně závazném textu se název objevil v druhém návrhu Článků konfederace a trvalé unie, který připravil John Dickinson. Návrh vyhotovil k 17. červnu 1776 a uvádělo se v něm: “Jméno této konfederace je Spojené státy americké“. V červnu 1776 také Thomas Jefferson napsal pojem “Spojené státy americké” velkými písmeny do nadpisu originálního hrubého návrhu Deklarace nezávislosti.[19]
Běžně se užívá též krátká verze názvu „Spojené státy“, anglická zkratka „USA“ v anglické i české výslovnosti (logický český ekvivalent SSA proti tomu zaveden není) či pojem „Amerika“. V 18. století se užívalo též pojmu „Columbia“, který odkazoval k objeviteli kontinentu Kryštofu Kolumbovi. Tento pojem, spíše literární, časem vymizel, ale je zachován v označení federálního území (de facto hlavního města) „District of Columbia“.[20]
V angličtině se pojem United States nejprve užíval v množném čísle („United States are...“). Po občanské válce se začal používat v čísle jednotném („United States is...“), aby bylo zdůrazněno, že jde o nerozbornou jednotku.[21] V češtině se ale tato verze neprosadila a užívá se nadále plurál („Spojené státy jsou...“).
U přídavného jména „americký“ převážil v češtině význam „vztahující se ke Spojeným státům“, ačkoli pojem může značit i „vztahující se k celému americkému kontinentu“ (tedy severní i jižní Americe). Druhý význam je však typický jen pro odbornější geografické, geologické či jiné přírodovědné publikace. V běžné řeči a publicistice převažuje význam prvý. Ještě více pak u pojmu Američan, kterým je prakticky vždy míněn „občan Spojených států amerických“. Stejné je to v angličtině u pojmu „American“. Američané jím označují jak „občana USA“, tak „příslušníka amerického národa“, neboť v tom ve Spojených státech prakticky není rozdíl, vzhledem k americké politické (státní) koncepci národa. V Evropě převažuje pojetí národa kulturní (jazyk, kultura) či etnické (společný původ). V USA také pojem „nation“ prakticky splývá s pojmem „stát“ či „lid státu“. Pro pojem národ v evropském smyslu se užívá spíše pojem „ethnicity“.
Dějiny
Původní osídlení
Původní obyvatelstvo, tj. Indiáni a Eskymáci, osídlilo americký kontinent pravděpodobně z Asie. Tradiční odhad příchodu tzv. paleoindiánů přes zamrzlou Beringovu úžinu je zhruba 12 000–11 000 let př. n. l., některé novější výzkumy počítají i s časnějším osídlením, a to po moři (viz též solutréenská hypotéza). Kolonisté ze Sibiře postupovali ze severu na jih podél pobřeží Tichého oceánu a patrně takto osídlili nakonec i jižní Ameriku. Jejich kultura je nazývána kultura Clovis, pozůstatky po ní byly nalezeny zejména v dnešním Novém Mexiku, Texasu, Virginii či Pensylvánii, ale také v Chile. Clovis byla dlouho považována za nejstarší domorodou kulturu obou Amerik a prapředka všech kultur pozdějších, množí se ale důkazy i o některých starších kulturách.[22][23][24]
Z pozdějších předkolumbovských komunit byla nejvýznamnější Mississippská kultura, která kulminovala v období mezi léty 800–1600, s centrem v Cahokii, nedaleko dnešního St. Louis, kde bylo nalezeno osmdesát mohyl, z nichž největší je Monks Mound, s rozlohou pět hektarů.[25] Odhaduje se, že zde žilo 30 000 obyvatel. Doloženo bylo vyspělé zemědělství se zásadní rolí kukuřice, ptačí kult a lidské oběti. Třetí nejvýznamnější předkolumbovskou kulturu vytvořili Anasaziové v oblasti dnešního Nového Mexika, Arizony, Colorada a Utahu. Stavěli sídla zvaná pueblo, nejslavnější z nich se nachází v Mesa Verde.[26] Pozoruhodná kultura se nacházela rovněž v Louisianě, v archeologické lokalitě Poverty Point.[27] Na severu Spojených států byla nejvýznamnějším útvarem Irokézká liga, která však zažívala svůj vrchol až po příchodu Evropanů a sehrávala svou roli ještě v britsko-amerických konfliktech.[28] O velikosti americké populace před příchodem Evropanů se vedou spory a odhady se značně rozcházejí, od 500 000 lidí až k 9 milionům.[29]
Pro současnou evropskou civilizaci byl tzv. Nový svět objeven výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492, i když již předtím, okolo roku 1000, přistáli u břehů Ameriky Vikingové vedeni Leifem Erikssonem (viz též Vinland).[30]
Koloniální období
V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantského pobřeží. Od roku 1664 se Anglie a později Království Velké Británie postupně zmocnily nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořily na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia). Ty se staly základem budoucích USA.
Přestože evropské mocnosti, které kolonizovaly sever amerického kontinentu, zdůrazňovaly, že jejich postup není kořistnický jako postup Španělů a Portugalců v jižní Americe, evropská kolonizace znamenala i zde pro původní obyvatele katastrofu.[31] Nové zavlečené nemoci jako neštovice, chřipka a spalničky zredukovaly jejich populaci místy až o 90 % a zcela zničily jejich sociální struktury.[32] Ale již při této kolonizaci se rodil i nový svobodný duch budoucího státu, neboť řada z prvních osadníků byli Evropané, kteří odcházeli ze starého kontinentu kvůli náboženskému útlaku a věřili, že v novém světě naleznou útočiště. Náboženská svoboda a tolerance se tak stala jedním z klíčových témat při formování novodobé severoamerické kultury. Amerika díky tomu též nekopírovala evropské sekularizační trendy a modernismus zde byl prosazován naopak v součinnosti s vírou, která získala specifický, naléhavý, osobní charakter (viz První velké probuzení), zejména mezi protestanty, kteří nakonec mezi osadníky převážili.[33] Specifický americký přístup k náboženskému prožitku se v kultuře a politice USA projevuje dodnes (viz americký evangelikalismus).[34] Typickým rysem prvních osadnických kultur byl rovněž důraz na samosprávu a konstitucionalismus, tedy práva zaručená základními zákony.
Kolem roku 1770 dosáhla populace ve třinácti britských koloniích 2,1 milionu obyvatel, což představovalo třetinu populace tehdejší Británie. Tradiční důraz na samosprávnost, rostoucí ekonomická síla i populace a koroze idejí monarchismu u klíčových myslitelů (John Adams, Thomas Paine, James Madison)[35] předurčily střet mezi kolonií a kolonizačním centrem v Evropě.
Vznik Spojených států amerických a jejich expanze
Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici. Pověstným incidentem se stalo zvláště tzv. Bostonské pití čaje roku 1773. Napětí vyvrcholilo v roce 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Článků Konfederace z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byl schválen tzv. Bill of Rights – listina práv, prvních 10 dodatků ústavy - jehož ratifikace byla ukončena v roce 1791. Roku 1789 byl prvním prezidentem Spojených států zvolen George Washington, který dovedl povstaleckou armádu k vítězství nad Brity.
Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796) a Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (viz Koupě Louisiany), jejíž malá část byla přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812. Pokračující spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím vedly k britsko-americké válce, jež je někdy nazývána druhou válkou za nezávislost a trvala mezi lety 1812 a 1814. Spojené státy válku vyhlásily v přesvědčení, že budou moci využít zaneprázdněnosti Spojeného království, které zaměstnávala válka s Napoleonem, a zabrat zbytek britského panství v Severní Americe. Neuspěly však; jejich vpád do Kanady skončil debaklem a Spojené království postupně začalo na americký kontinent přesouvat další síly. Britové ovšem o tuto válku nestáli a nehodlali investovat prostředky do tak nejistého podniku, jakým by byl pokus o znovudobytí Severní Ameriky, a obě strany se tedy dohodly na návratu ke statu quo ante doplněném dohodami řešícími největší kontroverze.
Obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni). Toto období je někdy nazýváno era of good feelings neboli érou dobré shody. Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820) a Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846–1848 Alta California a Santa Fe de Nuevo México (Kalifornie jako stát od 1850). Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858) a Oregon (1859).
Americká občanská válka
V 19. století začaly narůstat rozpory mezi americkým severem a jihem. Sever byl lidnatý (19 milionů obyvatel), industriální a odmítal otroctví. Jih byl méně osídlený (8 milionů obyvatel z toho polovina byli černí otroci), zemědělský (zejména plantáže bavlny) a žil z otroctví. Hnutí, založené na protestantské teologii, které otroctví odmítalo, se nazývalo abolicionismus. Pozvolna se na severu otázka otroctví ovšem začala politizovat. Odpůrci otroctví založili i novou Republikánskou stranu. Její ústřední osobností se stal Abraham Lincoln. Když byl roku 1860 zvolen prezidentem, došlo k secesi (odtržení) jedenácti jižních států (Jižní Karolíny, Mississippi, Floridy, Alabamy, Georgie, Louisiany, Texasu, Virginie, Arkansasu, Severní Karolíny a Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké.
To nakonec vedlo k občanské válce (známé též jako válka Severu proti Jihu). Ta začala 12. dubna 1861 útokem konfederačních jednotek na americkou pevnost Fort Sumter v Jižní Karolíně. Zpočátku dosáhly jižní jednotky solidních úspěchů díky zkušenosti svého velitele Roberta Edwarda Leea, jeho vojska však byla roku 1863 poražena v klíčové bitvě u Gettysburgu. Armádu Unie, tedy Severu, nakonec přivedl k vítězství Ulysses S. Grant (budoucí prezident, v letech 1869–1877). Válka trvala do roku 1865. Po vítězství Severu musely všechny jižní státy ratifikovat třináctý dodatek ústavy, který otroctví zakazoval. Vítězství to však nebylo zdaleka definitivní. Nejenže byl Lincoln zavražděn, ale k moci se na jihu dostala frakce Demokratické strany zvaná Redeemers, která hlásala nadřazenost bělochů a zavedla rasovou segregaci (tzv. Zákony Jima Crowa).[36] (O odstranění jejích posledních zbytků se vedl tuhý politický boj až do 60. let 20. století). Válka nicméně znatelně posílila federální moc a umožnila další expanzi.
Posilování velmocenského postavení
Mohutný hospodářský rozvoj po skončení občanské války způsobil, že se USA již roku 1872 staly hospodářsky nejsilnější zemí světa.[37] Za tímto rozmachem na konci 19. a začátku 20. století stáli průmyslníci jako Cornelius Vanderbilt, John D. Rockefeller, Henry Ford a Andrew Carnegie, či bankéř John Pierpont Morgan. Ekonomický boom byl doprovázen další expanzí na západ. Ještě před občanskou válkou a poté až do první světové války zde vzniklo 15 dalších unijních států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona a Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruského impéria rozsáhlé území Aljašky. Od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu, především do Karibiku a do Tichomoří. Vítězství ve španělsko-americké válce a další intervence měly několik důsledků: protektorát nad Portorikem, Kubou a ostrovem Guam, obsazení Filipín, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německou říší roku 1899 a kontrola nad průplavovým pásmem v Panamě.
Na počátku 20. století se Spojené státy staly jednou ze světových velmocí. Kromě svého již velkého vlivu na západní polokouli, resp. na obou kontinentech Ameriky, se však USA ve světové politice až do první světové války angažovaly jen poměrně málo. Jejich politika byla do značné míry izolacionistická (viz Monroeova doktrína). Zásadní roli při překonávání amerického izolacionismu sehrál prezident Woodrow Wilson. Američané se díky němu v roce 1917 zapojili na straně Dohody do první světové války. Wilson svou koncepcí práva na sebeurčení národů též významně ovlivnil podobu Evropy po konci války.[38]
20. léta 20. století přinesla další mohutný rozmach hospodářství.[39] Americkým sebevědomím zacloumal až krach na newyorské burze v roce 1929.[40] Ten způsobil celosvětovou ekonomickou krizi, jež katalyzovala zejména politický vývoj v Evropě (pomohla zvláště vzestupu fašismu a nacismu). V samotných Spojených státech vedla k opuštění čisté „laissez faire“ ekonomické politiky a větším státním zásahům do ekonomiky v rámci plánu zvaného New Deal, který připravil Demokrat Franklin Delano Roosevelt.[41] Plán měl své kritiky, ale obzvláště dobře se hodil pro válečný stav, do něhož se USA dostaly poté, co Japonsko napadlo jejich základnu Pearl Harbor v Pacifiku.[42] Američané následně vyhlásili válku nejen Japonsku, ale i jeho spojenci, nacistickému Německu, a vstoupili tak do druhé světové války (již předtím ovšem hospodářsky podporovaly Spojence podle Zákona o půjčce a pronájmu z roku 1941[43]). USA se podílely přímo na poražení Německa na evropském kontinentě (viz Den D a bitva o Normandii), Japonce pak porazily i za pomoci zcela nové zbraně – atomové bomby – kterou v roce 1945 svrhly na japonská města Hirošima a Nagasaki. Vítězné mocnosti, tedy USA, Británie a Sovětský svaz, pak dohodami ekonomickými (konference v Bretton Woods) i politickými (Jaltská konference) narýsovaly podobu poválečného světa.[44][45]
Studená válka
Za války, která přímo nezasáhla území kontinentálních USA, se americká průmyslová výroba zdvojnásobila, zatímco Evropa byla hospodářsky na kolenou. Bylo zřejmé, že Spojené státy se staly klíčovou mocností Západu. Po válce pomohly těžce postižené Západní Evropě včetně Západního Německa v rámci Marshallova plánu. Západoevropské státy díky němu nejen poměrně rychle překonaly nejhorší problémy, ale navíc nastoupily cestu k výraznému hospodářskému růstu a k doposud nebývalému blahobytu.[46] Po válce dostaly USA též do správy poručenská území OSN v Tichém oceáně, jež byla předtím pod správou Japonska, a většina z nich se později stala volně přidruženými územími Spojených států (Marshallovy ostrovy, Severní Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny dva – dosud poslední – státy Unie: Aljaška a Havaj.
Rozdělení sfér vlivu mezi vítěznými mocnostmi druhé světové války proběhlo poklidně, ale klid nevydržel dlouho – po roce 1947 vzniklo mezi Spojenými státy (a jeho západními spojenci) a Sovětským svazem napětí, kterému se pak říkalo studená válka.[47] Toto napětí se projevovalo jak pozitivně, tedy snahou o ekonomické předběhnutí soupeřícího tábora či proslulým „vesmírným závodem“, v jehož rámci Sověti vyslali prvního člověka do kosmu (1961) a Američané přistáli na Měsíci (1969), ale občas i různými, často velmi krvavými, proxy wars (zástupnými konflikty). Na některých z nich se Spojené státy tak či onak přímo podílely – korejská válka (1950–1953), karibská krize (1962), vietnamská válka (1959-1975). Zejména vietnamský konflikt vyvolal pnutí i uvnitř americké společnosti, odpor proti této válce probíhal v součinnosti s hnutím za práva Afroameričanů, které vedl především reverend Martin Luther King.[48] Tento boj, podpořený zejména demokratickým prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym (zavražděn 1963), byl úspěšný: Zákony na obranu lidských práv z let 1964 (školy, zaměstnání a ubytování), 1965 (volby) a 1968 (trh s bydlením) zakázaly diskriminaci na základě rasy nebo barvy pleti. Hnutí 60. let (někdy se hovoří o kontrakultuře) přinesla však i některé sporné jevy, jako je adorace drog a promiskuity, černošský radikalismus (Černí panteři, Malcolm X aj.), nebo levicový extremismus (obdiv k násilnické čínské kulturní revoluci apod.).
To vše v 70. a 80. letech přineslo protipohyb – neokonzervatismus, v USA reprezentovaný především republikánským prezidentem Ronaldem Reaganem. Reagan zvolil tvrdý postup i vůči Sovětům, avšak byl to právě Reagan, který nakonec reagoval vstřícně na reformátorského vůdce Sovětského svazu Michaila Gorbačova (1985–1991) a sérií dohod o odzbrojení (např. smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1987) de facto studenou válku ukončil. Ta definitivně skončila pádem komunismu v Evropě (1989) a rozpadem Sovětského svazu (1991). O Spojených státech se začalo hovořit jako o jediné světové supervelmoci.
Po roce 1989
Euforie z konce studené války a triumfu západního modelu společnosti trvala takřka po celá 90. léta 20. století. Americké ekonomice, opojené průnikem na nové trhy a možnostmi internetu, digitalizace a nových technologií, se dařilo (90. léta jsou nejdelším obdobím setrvalého ekonomického růstu v americké historii).[49] Svět do značné míry akceptoval i roli Spojených států jako „světového četníka“ (zejména válka v zálivu roku 1991).[50] Roku 2001 přišel však zlom. Jednak došlo k prasknutí „dot-com bubliny“ na trzích a poté éru poklidného vývoje narušil teroristický útok z 11. září 2001 na newyorská Dvojčata, který provedli islámští teroristé ze skupiny Al-Káida.[51] Ačkoli se demokratický svět s Američany a jejich prezidentem Georgem W. Bushem v té chvíli solidarizoval, jejich reakce, obecně nazvaná válka proti terorismu, jež především spočívala v invazi do Iráku roku 2003, již tolik respektována nebyla a vzrostlo i napětí uvnitř americké společnosti. Jistotami zacloumala i finanční krize z roku 2008, která začala jako americká hypoteční krize, avšak přerostla v krizi celosvětovou.[52] Později vzrostlo rovněž napětí mezi Spojenými státy a dalšími velmocemi, které s nelibostí nesou americkou hegemonii - především Ruskem a Čínou. Někdy se dokonce hovoří o druhé studené válce.[53][54] Oslabeny byly vztahy i se západní Evropou (krom Británie).[55] Tyto trendy vyvrcholily za vlády Donalda Trumpa. Roku 2014 vystřídala USA na pozici největšího HDP podle parity kupní síly Čína.[37]
Státní symboly
Vlajka
Vlajka USA je tvořena třinácti vodorovnými pruhy (sedmi červenými a šesti bílými) a modrým kantonem (o šířce sedmi pruhů), ve kterém je umístěno padesát bílých pěticípých hvězd v devíti řadách (střídavě po pěti a šesti hvězdách).
Pruhy představují třináct původních, zakládajících států Unie, hvězdy současný počet států Unie. Poslední varianta vlajky USA byla přijata dne 4. července 1960 (po přijetí státu Havaj).
Znak
Státní znak USA je tvořen lícovou stranou velké státní pečeti, která byla poprvé veřejně použita roku 1782 a jejímiž autory jsou Charles Thomson a William Barton.
Hlavní postavou lícové strany pečeti, tedy i znaku, je orel bělohlavý v letu. Na prsou nese srdeční štítek s modrou hlavou štítu, pod kterou je šest svislých červených pruhů na stříbrném poli, čímž vytváří sedm bílých pruhů. Orel má ve svém heraldicky levém pařátu svazek třinácti šípů a v pravém olivovou ratolest (s třinácti listy a třinácti olivami). Heraldicky vpravo hledící hlava orla drží v zobáku stuhu s latinským heslem E PLURIBUS UNUM ve smyslu „Z mnohých jeden“, původně mnozí, různí, dnes národ jeden. Nad hlavou se vznáší třináct hvězd na modrém poli, které jsou uspořádány do řady 1-4-3-4-1. Zpod modrého pole vychází dokola zlaté sluneční paprsky končící pod prstencem bílých obláčků.
Hymna
Hymna USA je píseň The Star-Spangled Banner (česky Hvězdami posetý prapor). Text napsal Francis Scott Key a hudbu složil John Stafford Smith.
Francis Scott Key, právník a amatérský básník, napsal text poté, co byl během Britsko-americké války v noci z 13. na 14. září 1814 svědkem, jak posádka americké pevnosti Fort McHenry v Baltimoru úspěšně vzdoruje těžkému ostřelování z moře.
Geografie
Poloha
Spojené státy americké leží v Severní Americe. Jejich břehy omývá z východu Atlantský oceán a ze západu Tichý oceán. Stát Aljaška leží v severní části kontinentu a je ze severu omýván Severním ledovým oceánem.
Aljašku odděluje od Euroasijského kontinentu Beringův průliv. Mezi nejznámější poloostrovy patří Florida na jihu USA, která odděluje Mexický záliv od Atlantského oceánu. Ze severu mají USA společnou hranici s Kanadou, na jihu pak s Mexikem. Floridský průliv odděluje USA od souostroví Bahamy a od Kuby.
Rozloha
Americké úřady postupně mění definici toho, co počítají do rozlohy, CIA World Factbook udávala:
- 9 372 610 km² (1989–1996) – pouze pevnina a vnitřní vody
- 9 629 091 km² (1997–2003) – přidána Velká jezera a pobřežní vody (coastal waters)
- 9 631 418 km² (2004–2005)
- 9 631 420 km² (2006)
- 9 826 630 km² (2007–2008) – přidána pobřežní moře (territorial waters)
Zahrnování plochy pobřežního moře do rozlohy státu je sice věcně naprosto správné, přesto ale dosti neobvyklé. Jedním z motivů může být i snaha „předběhnout“ v rozloze Čínu. (Ta je v ročence CIA měřena bez sporných území i bez pobřežního moře.)[56]
Povrch
USA leží v Severní Americe. Základem tohoto kontinentu je starý kanadský štít, který se rozprostírá v severovýchodní části kontinentu a jehož střední část je protlačena a tvoří dno Hudsonova zálivu. Je tvořen velmi starými přeměněnými a vyvřelými horninami.
V současnosti se pod západní okraj desek amerických kontinentů podsouvá tichooceánská litosférická deska a zároveň se Jižní Amerika pohybuje směrem k Severní. V důsledku pohybů litosférických desek vznikla vysoká horská hradba, která se táhne od Aleutských ostrovů přes Aljašský poloostrov až po Ohňovou zemi.
Kordillery, jejichž nejvyšším bodem v USA je se svou výškou 6190[57] metrů Denali (dříve Mount McKinley), začínají Aljašským hřbetem a táhnou se na jih ve dvou výrazných pásmech: při pobřeží Tichého oceánu leží Pacifické pobřežní pásmo a ve vnitrozemí Skalnaté hory. Mezi jednotlivými pásy Kordiller se rozprostírají sníženiny a plošiny, např. Koloradská plošina či Velká pánev. Nejvyšší bod tzv. sousedících Spojených států (tj. bez Aljašky a Havaje) je vrchol Mount Whitney (4417 m) v kalifornském pohoří Sierra Nevada.
Jen pár desítek kilometrů od Sierry Nevady leží nejníže položené místo USA i Ameriky v Údolí smrti (anglicky Death Valley). Tato proláklina je 86 metrů pod úrovní hladiny moře a své jméno dostala podle nehostinných podmínek pro život: jedná se o poušť bez vodních zdrojů, kde byla naměřena dosud nejvyšší teplota na Zemi, 56,7 °C ve stínu.
Poblíž východního pobřeží se táhne staré pohoří Apalačské hory a mezi Apalačskými horami a Atlantským oceánem se rozprostírá pak Pobřežní nížina. Mexický záliv lemuje Mississippská nížina. Mezi Apalačskými horami a Kordillerami se postupně od východu rozprostírají Vnitřní roviny a Velké planiny.
Vodstvo
Větší část území USA patří do úmoří Atlantského oceánu. Vlévají se do něj veletoky, jako je Mississippi s přítokem Missouri, což je nejdelší říční soustava USA, dlouhá 6212 km, a dále také Řeka Svatého Vavřince či Rio Grande. Tichý oceán zásobují vesměs kratší toky tekoucí z Kordiller, například řeky Columbia a Colorado.
V USA najdeme i mnoho jezer. Ledovcového původu jsou Velká jezera (Hořejší jezero, Michiganské jezero, Huronské jezero a jezero Ontario), které tvoří největší zásobárnu sladké vody na světě a přírodní hranici mezi USA a Kanadou. Velké Solné jezero se rozprostírá v bezodtoké oblasti mezi Skalnatými horami a Coastal Range.
V USA je množství vodopádů; nesporně nejznámější jsou Niagarské vodopády mezi Erijským a Ontarijským jezerem.
Podnebí
Díky své velikosti leží USA v několika významných podnebných pásech. Počasí v Americe je značně nestálé a teplotní výkyvy mohou nastávat dokonce i několikrát denně. Severní část území leží v mírném pásu, je ale chladnější a vlhčí než v Evropě. Způsobuje to studený Labradorský proud, který omývá severovýchodní a východní pobřeží. Ve Vnitřních rovinách a Velkých planinách padá úměrně vzdálenosti od Atlantského oceánu čím dál tím méně srážek. Zajímavým jevem je sněhový efekt Velkých jezer, způsobující sněhové kalamity v jejich blízkosti, a to zejména na jejich jihozápadním pobřeží, které je převážně na území USA. Chladnější podnebí panuje v oblasti západního pobřeží, kde se pod vlivem proudů Tichého oceánu udržuje teplota vesměs konstantní. Nejchladnější zimy najdeme ve Skalistých horách a Sierra Nevadě, kde můžeme naměřit jedny z nejsilnějších mrazů v Americe.
V oblastech Jižní Ameriky, Velkých plání, jižních částí atlantického pobřeží, Floridy a ve státech u Mexického zálivu panují v letním období až tropická vedra, která může doprovázet i nesnesitelná vlhkost. Jižní část USA leží v příjemném subtropickém podnebném pásu a Mexický záliv s poloostrovem Florida v tropickém pásu. Výjimku tvoří vysoce položené pohoří a plošiny, kde je podstatně chladněji, jelikož se zde projevuje výšková stupňovitost. Aljaška leží v subarktickém pásu a Havajské ostrovy v tropickém pásu. Tvar povrchu Ameriky umožňuje takřka bezproblémový přesun vzdušných mas ze severu na jih a naopak. Proto jsou časté hlavně vpády arktického vzduchu z vyšších zeměpisných šířek až do oblasti Mexického zálivu. Proudění v rovnoběžkovém směru stojí v cestě horské bariéry Kordiller, proto se vláha, která by se s proudícím vzduchem dostávala do vnitrozemí Ameriky z Tichého oceánu, vyprší nad oceánem, úzkou pobřežní nížinou a návětrnými svahy tichooceánského pásma. Texas je jinak známý pro svá tornáda, která se vyskytují hlavně na otevřených plochách v období května a září.
Období | Anchorage | Atlanta | Boston | Chicago | Houston | Las Vegas | Miami | New Orleans
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Spojené_státy_americké Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia. Úřad vlády ČR Úmrtí v roce 2021 Únor 1948 Ústřední vedení odboje domácího Ústava České republiky Ústava Československé republiky Ústava Československé socialistické republiky Ústavní listina Československé republiky Ústavní vývoj v Česku Ústavní zákon o československé federaci Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků Úterý Čeština Čechy Černá věž (Pražský hrad) Černé moře Česká a Slovenská Federativní Republika Česká národní rada (odboj) Česká socialistická republika Česká Wikipedie České Budějovice České království České Slezsko Česko Československá hymna Československá republika (1948–1960) Československá samostatná obrněná brigáda Československá socialistická republika Československé parlamentní volby 1946 Československé perutě v RAF Československé pozemní jednotky na Západě 1939–1945 Československý národní výbor Československý odboj (1939–1945) Československý pěší prapor 11 – Východní Československý spisovatel Československý vojenský hřbitov La Targette Československo ČRo Čtvrtá vláda Jozefa Tisa Říšský protektor Římské číslice Říp Řecko Šablona:Infobox - demografie Šemík Šestá hodnotící zpráva IPCC Španělsko Štěchovický poklad Štefan Osuský Švédsko Železná opona Železniční trať Plzeň – Furth im Wald Židé Žito (Staré pověsti české) Župní dům (Košice) Žytomyrsko-berdyčevská operace 1. československá armáda na Slovensku 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky 1. československá smíšená letecká divize v SSSR 1. československý armádní sbor 1. říjen 1. březen 1. duben 1. horská divize (Wehrmacht) 1. prosinec 1. září 10. duben 10. květen 10. leden 10. srpen 11. únor 11. květen 11. prosinec 11. srpen 12. květen 12. listopad 12. září 13. únor 13. březen 13. srpen 13. století 14. březen 14. duben 14. květen 14. století 1427 1428 1442 1463 1476 1486 1492 1493 1494 1495 1496 1497 1498 1499 15. únor 15. červenec 15. březen 15. srpen 15. století 15. září 1500 1506 1516 1521 1533 1544 1550 1558 1560 1566 1570 1576 1584 16. květen 16. leden 16. století 17. březen 17. duben 17. století 1775 18. únor 18. duben 18. století 1849 1866 1894 19. červen 19. duben 19. leden 19. prosinec 19. srpen 19. století 1905 1926 1936 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1946 ve filmu 1946 ve fotografii 1946 v hudbě 1946 v letectví 1946 v loďstvech 1947 1948 1949 1950 1952 ve filmu 1956 1961 1966 1976 1981 1992 1999 2. únor 2. československá paradesantní brigáda v SSSR 2. březen 2. srpen 2. tisíciletí 20. únor 20. říjen 20. březen 20. květen 20. leden 20. listopad 20. století 2000 2007 2008 2009 ve filmu 2011 2012 2013 2015 2017 2021 2022 21. únor 21. březen 21. duben 21. květen 21. leden 21. listopad 21. srpen 21. století 21. září 22. únor 22. červenec 22. březen 22. duben 22. květen 23. únor 23. květen 23. listopad 24. únor 24. květen 24. leden 25. květen 26. říjen 26. březen 26. květen 27. únor 27. březen 27. leden 28. říjen 28. březen 28. duben 28. září 29. duben 29. květen 29. září 3. únor 3. červen 3. duben 3. květen 3. srpen 30. březen 30. duben 30. květen 31. květen 310. československá stíhací peruť RAF 311. československá bombardovací peruť RAF 312. československá stíhací peruť RAF 313. československá stíhací peruť RAF 4. únor 4. červen 4. březen 4. leden 4. srpen 5. březen 5. květen 5. srpen 6. únor 6. červen 6. květen 6. leden 6. listopad 7. květen 7. listopad 7. srpen 8. květen 8. srpen 9. únor 9. červenec 9. březen 9. srpen Adolf Hitler Adolf Hrubý Afrika Agde Albánie Albatros (nakladatelství) Aleš Skřivan Alena Macurová Alexandrie Alexandr Kramer Alexandr VI. Alois Jirásek Alois Liška Amanda Gormanová Amharsko Angličtina Anglie Antoine Marès Antonín Procházka (malíř) Archiv výtvarného umění Argentina Arnošt Goldflam Atentát na Heydricha Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki August Sedláček Autorita (knihovnictví) Avala-Modrý kruh Aztécká říše Bílá paní Bělehradská operace Bělorusko Břetislav I. Břetislav Pojar Barokní architektura Bedřich Neumann Bedřich Smetana Bejrút Benešovy dekrety Benedikt Rejt Berlínská zeď Bernal Díaz del Castillo Bibliografie dějin Českých zemí Bitva o Británii Bitva o Czajankova kasárna Bitva o Francii Bitva o Kyjev (1943) Bitva u Jasla Bitva u Kresčaku Bitva u Slivice Bitva u Sokolova Bitvy českých dějin Bivoj Blaničtí rytíři Boček z Poděbrad Boeing B-29 Superfortress Bohuslav Laštovička Boje o Liptovský Mikuláš Boj o Český rozhlas (1945) Boj v kostele svatých Cyrila a Metoděje Bombový útok na hotel Krále Davida Bratrstvo (Jirásek) Brigádní generál Britové Britský mandát Palestina Bruncvík Buckinghamshire Budapešť Budyně nad Ohří Bulharština Carl Gustaf Emil Mannerheim Charles de Gaulle Cheb Clément Marot Clement Attlee Commons:Featured pictures/cs Conquista Covid-19 Cromwell (tank) Crusader (tank) Dívčí válka (pověst) Dějiny Česka Dějiny Československa Dějiny Československa#Porevoluční vývoj Dějiny Slovenska Dětský fond Organizace spojených národů Děvín (národní přírodní rezervace) Daliborův nález Daliborka Dalibor (opera) Dalibor z Kozojed Dalimilova kronika Daniela Kolářová De iure Diecéze míšeňská Diskuse k šabloně:Infobox - demografie Divize (vojenství) Divizní generál Dobývání Aztécké říše Doktor Miroslav Tyrš (partyzánská jednotka) Domažlice Drahomír Koudelka Družstvo v prvním sledu Druhá Československá republika Druhá exilová vláda Jana Šrámka Druhá republika Druhá světová válka Druhá světová válka na Blízkém východě Druhá světová válka v Africe Druhá vláda Augustina Vološina Druhá vláda Jana Syrového Druhá vláda Jozefa Tisa Druhá vláda Rudolfa Berana Dušan Tříska Dušan Tomášek Dunkerk Dusty Hill Eduard Kohout Eduard Outrata Edvard Beneš Edward Frederick Lindley Wood Egypt Ellen Jilemnická Emanuel Moravec Emily Greene Balch Emil Hácha Encyklopedie Epika Erwin Rommel Etiopie Evangelická církev Eva Hašková Eva Romanová Exilová vláda Fülane Hatun F. L. Věk F. L. Věk (seriál) Fat Man Faustův dům Federalizace Československa Filip I. Sličný Film Filmová hudba Filosofská historie Filosofská historie (film) Forces françaises libres Francie Francouzština Francouzská cizinecká legie František Bartoš (etnograf) František Panchártek Fredric March Fultonský projev Görlitz Gedera Gemeinsame Normdatei Gien Globální oteplování Golem Gotická architektura Gregoriánský kalendář Gustav I. Vasa Hájkova kronika Hana Zagorová Havířov Hedvika Vilgusová Herbert George Wells Hermann Hesse Hermann Joseph Muller Hernán Cortés Hilo Hlavní město Hlavní strana Horní Lužice Horymír (vladyka) Hraný film Humber (obrněný automobil) Husitský král (román) Husitství I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova (Jugoslávie) I. ilegální ÚV KSČ Indie Indočínská válka Internace International Standard Book Number International Standard Serial Number Irgun Isabela Portugalská (1496) Italština Ivana Janů Ivan Štampach Ivan Vyskočil (1946) Ján Gronský Jaan Kaplinski Jakabov palác James Batcheller Sumner Jana I. Kastilská Jan Šrámek Jan Žižka (film, 1956) Jan Žižka z Trocnova Jan Živný Jan Aragonský a Kastilský Jan Bechyna Jan Berwid-Buquoy Jan František Beckovský Jan Hus (film) Jan I. Olbracht Jan II. Kastilský Jan Kodeš Jan Kozina (partyzánská jednotka) Jan Kratochvíl (generál) Jan Kuklík (právník) Jan Lucemburský Jan Masaryk Jan Nedvěd Jan Roháč (divadelní hra) Jan Smejkal Jan starší Hodějovský z Hodějova Japonština Japonsko Jaroslava Obermaierová Jaroslav Beneš (fotograf) Jaroslav Krejčí Jaroslav Nešetřil Jaroslav Veis Jazyk (lingvistika) Ječmínek Jean-Paul Sartre Jehuda ben Becalel Jericho Jermak (partyzánská jednotka) Jeruzalém Jiří Bělohlávek Jiří Brdečka Jiří Chalupa Jiří Kabeš Jiří Kabele Jiří Mucha (soudce) Jiří Poláček Jiří Pujman Jiří Trnka Jiří z Kunštátu a Poděbrad (opera) Jiřina Šedinová Jindřich IV. Jindřich Kamenický Jindřich VII. Tudor Jitka ze Schweinfurtu João de Barros John Howard Northrop John Mott Jordánsko Josef Frais Josef ha-Kohen Josef Kalfus Josef Mathauser Josef Pecinovský Josef Richard Vilímek (1860) Josef Svátek Josef Zieleniec Josip Broz Tito Jozef Kochan Juan Perón Judská poušť Jugoslávie Juho Kusti Paasikivi Junkers Ju 88 Juraj Jánošík Kapitulace u Világoše Karel Höger Karel Klapálek Karel VIII. Francouzský Karlovy Vary Karpatská Ukrajina Karpatsko-dukelská operace Kat Kateřina Burianová Kategorie:Čas Kategorie:Články podle témat Kategorie:Život Kategorie:Dorozumívání Kategorie:Geografie Kategorie:Historie Kategorie:Hlavní kategorie Kategorie:Informace Kategorie:Kultura Kategorie:Lidé Kategorie:Matematika Kategorie:Narození v roce 1946 Kategorie:Příroda Kategorie:Politika Kategorie:Právo Kategorie:Rekordy Kategorie:Seznamy Kategorie:Společnost Kategorie:Sport Kategorie:Technika Kategorie:Umění Kategorie:Věda Kategorie:Vojenství Kategorie:Vzdělávání Kategorie:Zdravotnictví Kazi Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století Klement Gottwald Kněžna Libuše (film) Košice Košický vládní program Kolébka (opera) Komunismus Komunistická strana Československa Komunistický režim v Československu Konflikt v Tigraji 2020 Korsuň-ševčenkovská operace Kosmova kronika Kostel svatého Petra a Pavla (Görlitz) Kréta Kramerius (digitální knihovna) Krok (vojvoda) Kryscina Cimanouská Kurt Biedenkopf Květnové povstání českého lidu Ladislav Sitenský Lalibela Legie Čechů a Slováků Leopold Chalupa Letní čas Letní olympijské hry 2020 Libanon Libri Libuše (kněžna) Lillian Hellmanová Listina základních práv a svobod Literární druh Litoměřice Loira Londýn Lužická Nisa Lubomír Holeček Lubomír Zajíček Lucerna (divadelní hra) Lucerna (film, 1938) Lucerna (film, 1967) Lucerna (opera) Lucká válka Ludvík XII. Lu Č’ (malíř) Městské okresy v Německu Mšené-lázně M3 Half-track M3 Scout Car M5 Stuart Maďarština Maďarská revoluce 1848–1849 Maďarské království Maďarsko Magdalena Jetelová Mariánské Lázně Marie Terezie Marie Tudorovna (1496 - 1533) Markéta Habsburská (1480–1530) Marna Martin Kratochvíl Maryla Maryla (Ambros) Maximilián I. Habsburský Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary Mezinárodní měnový fond Mezivládní panel pro změnu klimatu Mezi proudy Michal Prokop Michal Vitanovský Mikoláš Aleš Milan Buben Milavče Miroslava Besserová Miroslav Jindra Miroslav Machotka Mk VIII Challenger Mnetěš Mnichovská dohoda Mongolština Morava Motto Myrna Loy Nápověda:Úvod Nápověda:Úvod pro nováčky Nápověda:Obsah Národní fronta Čechů a Slováků Národní hnutí pracující mládeže Národní hymna Národní knihovna České republiky Národní souručenství Národně socialistická německá dělnická strana Němčina Němci Německá demokratická republika Německá okupace Čech, Moravy a Slezska Německo Německo-polská státní hranice Naše řeč Nacistické Německo Nadace Wikimedia Nagasaki Nejlepší léta našeho života Neklan New York Nobelova cena za chemii Nobelova cena za fyziku Nobelova cena za fyziologii a lékařství Nobelova cena za literaturu Nobelova cena za mír Norimberský proces Normalizace Norsko Novorossijsk Obec sokolská v odboji Obléhání Dunkerque (1944–1945) Obléhání Tobrúku Obléhání Tobruku Obrana národa Odborové hnutí Oldřich (kníže) Oldřich Dočekal Oldřich Dudek Oldřich Machač Oldřich Svojanovský Olympijské hry Opatovický klášter Opera Operace Anthropoid Operace Carbon Operace Exporter Operace Spelter Operace Tetřev Operace Wolfram Opyš (Pražská plošina) Organizace spojených národů Ostravská operace Osvobození Československa Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou Otec (divadelní hra, Jirásek) Ottovo nakladatelství O Křesomyslu a Horymírovi Předlitavsko Předměstí Přemysl Oráč Přimda (hrad) Paříž Pagekon obří Palestina Palestinská autonomie Památková rezervace Památková rezervace (Česko)
Památková rezervace (Slovensko) Památková zóna Pandemie covidu-19 Pandemie covidu-19 v Česku Panoráma Papež Parlament Partyzánská brigáda Mistr Jan Hus Partyzánský pluk Ludvíka Svobody Paul Hindemith Pavel Šremer Pavel Brümer Pavel Bratinka Pavel Frýbort Pavel Lohonka Percy Williams Bridgman Petiční výbor Věrni zůstaneme Petr Hannig Petr Moos Petr Směja Petr Vronský Piccadilly Pilot Ploutvonožci Plukovník Poddanství Podkarpatská Rus Podkarpatská Rus#Samostatná Karpatská Ukrajina Polština Politické ústředí Polsko Pomlčková válka Poprava stětím Portál:Aktuality Portál:Doprava Portál:Druhá světová válka Portál:Geografie Portál:Historie Portál:Kultura Portál:Lidé Portál:Literatura Portál:Náboženství Portál:Obsah Portál:Příroda Portál:Sport Portugalsko Posádka Pověst Právo útrpné Pražské ghetto Pražské jaro Pražské jaro (festival) Pražské povstání Pražský hrad Praha Praotec Čech Pravda vítězí Prevét Prezident Finska Prokop Maxa Protektorát Čechy a Morava Proti všem Proti všem (film) Prozatímní ústava Prozatímní česko-slovenská vláda Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé Prozatímní státní zřízení Pruské Slezsko První československý samostatný stíhací letecký pluk První exilová vláda Jana Šrámka První italská válka První republika První vídeňská arbitráž První vláda Augustina Vološina První vláda Jozefa Tisa První vláda Rudolfa Berana První vláda Zdeňka Fierlingera Psohlavci Psohlavci (opera) Q1157931 Q1157931#identifiers Q1157931#identifiers|Editovat na Wikidatech Q11918639 Q3491167 Q3491167#identifiers Q3491167#identifiers|Editovat na Wikidatech Růžena Děcká Růžena Nasková Růžový palouček Rada tří Radek Tomášek Radka Fidlerová Rakousko-Uhersko Ratihabice Referendum Reinhard Heydrich René Přibil Renesanční architektura Republiky v Československu Revoluční odborové hnutí Richard Bienert Robert Kvaček Robotní patent (1775) Rok Rokycany Ropná skvrna Ruština Rudá armáda Rudolf Hrušínský mladší Rudolf Viest Rumunština Rusko Rytíř Sýrie Sakrální stavba Sametová revoluce Santo Domingo SARS-CoV-2 Sasko Sergěj Ingr Sergej Adamovič Kovaljov Seznam československých parašutistů v boji proti nacismu Seznam římských králů Seznam exilových vlád Československa Seznam forem vlády Seznam představitelů Protektorátu Čechy a Morava Seznam premiérů Česka Seznam světového dědictví v Africe#Etiopie Seznam vlád Československa Seznam vlád Protektorátu Čechy a Morava Sherman Firefly Sibylina proroctví Silvestr Skřipec Skotsko Slezská kuchyně Slovenština Slovenská republika (1939–1945) Slovenská socialistická republika Slovenská země (1938–1939) Slovenské povstalecké letectvo Slovenský štát Slovensko Smrt fašismu (partyzánská jednotka) Soubor:Ales golem.jpg Soubor:Berlinermauer.jpg Soubor:Brno, Semilasso, 2. Beatfest, Martin Kratochvíl.jpg Soubor:Cerny-Jirasek.jpg Soubor:Dalibor-ve-vezi.jpg Soubor:DanielaKolarova.jpg Soubor:Edvard Beneš.jpg Soubor:England Region - London.svg Soubor:Eva Romanová and Pavel Roman 1965 (cropped) - Romanova.jpg Soubor:Flag of the Czech Republic.svg Soubor:Goldflam 2010.jpg Soubor:Hana Zagorová - Show Jana Krause (30. 5. 2014).png Soubor:Havířov, kostel svaté Anny - památník v areálu kostela (2).JPG Soubor:HonzaNedved.JPG Soubor:Horymýr - O. Cihelka.jpg Soubor:Jan Šrámek.jpg Soubor:Jan Kodeš.JPG Soubor:Jan Vilímek - Alois Jirásek.jpg Soubor:Jaroslav Krejčí.jpg Soubor:Josef Mathauser - Kníže Krok s dcerami (Kazi, Teta, Libuse).jpg Soubor:Josef Mathauser - Praotec Čech na hoře Říp.jpg Soubor:La Panne Belgie 1945.jpg Soubor:Lesser coat of arms of Czechoslovakia.svg Soubor:Medium coat of arms of Czechoslovakia (1918-1938 and 1945-1961).svg Soubor:Michal Prokop.jpg Soubor:Middle coat of arms of Czechoslovakia.svg Soubor:MikolasAles Bivoj.PNG Soubor:Nagasakibomb.jpg Soubor:Oldřich Dudek 2013.JPG Soubor:Petr Hannig 2015.JPG Soubor:Rudolf Hrušinský mladší (2).JPG Soubor:Stare povesti ceske 1932.jpg Soubor:Thilafushi1.jpg Soubor:Věnceslav Černý - Ctirad a Šárka.jpg Soubor:VHarapes.JPG Soubor:Vladimír Merta (2017).jpg Soubor:Wiki letter w.svg Souborný katalog České republiky Sovětský svaz Speciální:Co odkazuje na/Památková rezervace Speciální:Kategorie Speciální:Nové stránky Speciální:Statistika Speciální:Zdroje knih/80-00-01213-8 Speciální:Zdroje knih/80-206-0247-X Speciální:Zdroje knih/80-246-1027-2 Speciální:Zdroje knih/80-246-1210-0 Speciální:Zdroje knih/80-85821-67-2 Speciální:Zdroje knih/80-85899-24-8 Speciální:Zdroje knih/80-86182-69-X Speciální:Zdroje knih/978-80-243-3664-0 Speciální:Zdroje knih/978-80-7277-415-9 Speciální:Zdroje knih/978-80-7277-502-6 Speciální:Zdroje knih/978-80-7308-254-3 Speciální:Zdroje knih/978-80-7360-796-8 Speciální:Zdroje knih/978-80-7502-475-6 Speciální:Zdroje knih/978-9639241084 Spojené království Spojené státy americké Spojenci (druhá světová válka) Společnost národů Srážka vlaků u Milavčí Státní rada Československá Státní znaky Československa Střední Evropa Střední východ Středoevropská univerzita Středozemní moře Střetnutí u Coulommiers Střetnutí u La Ferté sous Jouarre Stanislav Motl Staré letopisy české Staré pověsti české Staré pověsti české/O Daliborovi z Kozojed Staroměstský orloj Sudety Sulejman I. Světskost Svatá říše římská Svatý kopeček (přírodní rezervace) Svatopluk I. Třetí Československá republika Třetí Francouzská republika Třetí vláda Augustina Vološina Třetí vláda Jozefa Tisa Tři konšelé Tři králové (protinacistický odboj) Temno (film) Temno (román) Tenochtitlán Terry Cooper Teta (mytologie) Thilafushi Tigrajská lidově osvobozenecká fronta Tobruk Tokijský proces Tokio Tomáš Linka Tony Esposito (lední hokejista) Ukrajina Ukrajinská sovětská socialistická republika UNESCO Universal carrier Univerzita Palackého v Olomouci Václav IV. Václav Trojan Václav Vydra (1876) Východní fronta (druhá světová válka) Východní Germáni Věnceslav Černý Vakcína proti covidu-19 Valné shromáždění OSN Velké okresní město Vichy Virtual International Authority File Vital Šyšov Vláda Štefana Tisa Vláda Aloise Eliáše Vláda Andreje Bródyho Vláda Júlia Révaye Vláda Jaroslava Krejčího Vláda Jozefa Siváka Vláda Karola Sidora Vláda Richarda Bienerta Vláda Vojtecha Tuky Vladimíra Čerepková Vladimír Just Vladimír Merta Vladimír Petlák Vladimír Veit Vladislav Jagellonský Vlastenský slovník historický/Dalibor Vlastimil Harapes Vojenský hřbitov Adinkerke Vojenský historický ústav Praha Vojnarka (divadelní hra) Vojnarka (film, 1936) Vojnarka (opera) Volba prezidenta Československé republiky#Volba prezidenta 19. června 1946 Volyňští Češi Vratislav I. z Pernštejna Vyšehrad Vznik Československa Vzpoura kutnohorských havířů (1496) Walter Bertsch Wendell Meredith Stanley Wiki Wikicitáty:Hlavní strana Wikidata:Hlavní strana Wikiknihy:Hlavní strana Wikimedia Česká republika Wikimedia Commons Wikipedie:Údržba Wikipedie:Časté chyby Wikipedie:Často kladené otázky Wikipedie:Článek Wikipedie:Článek týdne Wikipedie:Článek týdne/2021 Wikipedie:Citování Wikipedie Wikipedie:Dobré články Wikipedie:Dobré články#Portály Wikipedie:Kontakt Wikipedie:Název článku Wikipedie:Nejlepší články Wikipedie:Obrázek týdne Wikipedie:Obrázek týdne/2021 Wikipedie:Ověřitelnost Wikipedie:Pahýl Wikipedie:Požadované články Wikipedie:Pod lípou Wikipedie:Portál Wikipedie Wikipedie:Potřebuji pomoc Wikipedie:Průvodce Wikipedie:Rozcestníky Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie Wikipedie:Velvyslanectví Wikipedie:Vybraná výročí dne/srpen Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření Wikipedie:Zajímavosti Wikipedie:Zajímavosti/2021 Wikipedie:Zdroje informací Wikislovník:Hlavní strana Wikiverzita:Hlavní strana Wikizdroje:Hlavní strana Wikizprávy:Hlavní strana William Wyler Winston Churchill WorldCat Zákon o nezávislosti Indie Zákon o obnovení univerzity v Olomouci Zákon o zřízení samostatného státu československého Zánik Československa Západní fronta (druhá světová válka) Západní Slované Západokarpatská operace Zahajovací koncert Pražského jara Zakarpatská oblast Zdeněk Štěpánek Zdeněk Koudelka Zdeněk Nejedlý Zdeněk Volný Země Koruny svatoštěpánské Zemské desky Zemský okres Zhořelec Zemský soud Zgorzelec Zikmund Habsburský Zpravodajská brigáda Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk |
---|