Skalní město

Skalní město se řadí k mezoformám reliéfu. Jedná se o odborný geomorfologický termín používaný pro seskupení různých skalních tvarů, jako jsou skalní bloky, věže, stěny aj., které vznikly zvětráváním a následným odnosem materiálu v různých typech hornin (vulkanických, sedimentárních, krystalických aj.).^[1]

Vývoj

Skalní města jsou součástí reliéfů tabulí, tj. reliéfu na horizontálně uložených horninách. V počátečním stádiu vývoje tohoto typu reliéfu vzniká tzv. stupňovina, která je složena z úrovní tvořených strukturními plošinami a strukturními stupni. Strukturní stupně jsou erozní činností vody, větru a gravitace u úpatí podkopávány tak, že ustupují a ve druhé fázi vznikají svědecké vrchy a hory se stejnou výškou, jako má původní tabule. Tam, kde tabule budují masívní horniny, jako jsou kvádrové pískovce, mohou vznikat právě skalní města.^[2]

Nejvyvinutější skalní města se utváří v pískovcích, které bývají protkány sítí různě ukloněných, často navzájem kolmých puklin.^[3] Tyto pukliny dělí horninu na jednotlivé bloky – kvádry. Erozní činitelé pak na takto rozrušenou horninu působí mnohem intenzivněji.

Podle Rubína et al. (1986)^[1] se méně dokonalá skalní města vyvíjejí i v dalších sedimentárních horninách (vápencích, dolomitech a travertinech), ve vyvřelých horninách (výlevných i hlubinných) či v krystalických břidlicích.

Forma

V pískovcových skalních městech se díky dobré propustnosti hornin a erozi působící zejména podél preferenčních cest, tj. puklin, mohly vyvinout rozličné tvary skalních věží, jehel, bloků, kulis, stěn a štítů. Tyto tvary ve skalních městech dosahují výšek úctyhodného rozpětí – od několika málo jednotek až desítek metrů, po hodnoty přesahující 100 metrů. Skalní tvary od sebe oddělují úzké soutěsky a hluboké kaňony.

K mikroformám reliéfu, které se vyvinuly ve skalách pískovcových měst, se řadí voštiny, lišty, římsy, skalní hodiny, okna aj. K mezoformám potom náleží jeskyně, skalní převisy, brány, viklany aj.

Rozšíření

Česká republika

V České republice je vznik skalních měst vázán především na oblasti výskytu křemenných kvádrových pískovců v České křídové tabuli. Výšky českých skal se pohybují v rozmezí 10 – 80 metrů. K nejznámějším oblastem v ČR patří:^[1]

Oblasti skalních měst jsou v České republice chráněné, většinou jako CHKO či NP:

Rubín et al. (1986)^[1] dále pokládá za skalní města také některé tvary v neovulkanitech (Kozelka u Manětína) a v žulách. K nim patří oblasti pohraničních pohoří:

Existují také skalní města z kulmských hornin, např.

Potštátské skalní město

Evropa

Na Slovensku jsou zmiňována tato skalní města:

ve třetihorních vápnitých slepencích: Súlovské skály
ve vulkanitech: Vtáčnik (Buchlov, Žarnov), Kremnické vrchy (Zlatá Studňa), Polana (Ľubietovský Vepor)
v dolomitech: Malá Fatra (Veľký Rozsutec), Západní Tatry (Osobitá), Rajecké Teplice (Rajecké skály)

V Evropě jsou nejvýznamnější skalní města:

v pískovcích: Německo (Saské Švýcarsko – Elbsandsteingebirge, Lužické hory jižně od Žitavy), Polsko (Góry Stolowe), Bulharsko (Belogradčické skály), Lucembursko (Echternach), Francie (Fontainbleau, Causses – Chaos de Montpellier-le-Vieux)

Svět

Ve světě jsou skalní města rozšířena například v:

1. pouštních a polopouštních oblastech:

Alžírsko: Tamritský masív, Tasílie
Jordánsko: Arabská proláklina
USA: Utah

2. granitických horninách:

Mongolsko: u Goricha

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d RUBÍN, Josef; BALATKA, Břetislav. Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. 1.. vyd. Praha: Academia, 1986. 388 s. S. 78.
↑ DEMEK, Jaromír. Obecná geomorfologie. Praha: ČSAV, 1988. 476 s. S. 94.
↑ HÄRTEL, Handrij et al. (eds.). Sandstone Landscapes. Praha: Academia, 2007. 493 s. ISBN 978-80-200-1577-8. S. 34–43. (anglicky)

Literatura

RŮŽIČKA, Jiří; JORDÁNOVÁ, Jana; POZLOVSKÁ, Zuzana. Skalní města do kapsy. Praha: KMa s.r.o., 2006. 444 s. ISBN 80-7309-324-3. – přehled skalních oblastí v ČR

Externí odkazy

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Skalní_město
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[:0-1] RUBÍN, Josef; BALATKA, Břetislav. Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. 1.. vyd. Praha: Academia, 1986. 388 s. S. 78.

[:1-2] DEMEK, Jaromír. Obecná geomorfologie. Praha: ČSAV, 1988. 476 s. S. 94.

[sandstone-3] HÄRTEL, Handrij et al. (eds.). Sandstone Landscapes. Praha: Academia, 2007. 493 s. ISBN 978-80-200-1577-8. S. 34–43. (anglicky)

[1]

[2]

[3]