Simon Yates
Simon Yates v roce 2014
Osobní informace
Datum narození	7. srpna 1992 (31 let)
Místo narození	Bury, Anglie[1]
Stát	Spojené království Spojené království
Výška	172 cm[1]
Hmotnost	58 kg[1]
Příbuzní	Adam Yates (sourozenec)
Týmové informace
Současný tým	Team Jayco–AlUla
Disciplína	silniční cyklistika dráhová cyklistika
Role	závodník
Typ jezdce	vrchař
Amatérské týmy
2013	100% me
Profesionální týmy
2014–	Orica–GreenEDGE[2]
Úspěchy
Grand Tours Tour de France Soutěž mladých jezdců (2017) 2 etapy (2019) Giro d'Italia 6 etap (2018, 2021, 2022) Vuelta a España Celkový vítěz (2018) Kombinovaná soutěž (2018) 2 etapy (2016, 2018) Etapové závody Tirreno–Adriatico (2020) Tour of the Alps (2021) Další UCI World Tour (2018)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simon Philip Yates (* 7. srpna 1992) je britský silniční a dráhový cyklista jezdící za UCI WorldTeam Team Jayco–AlUla.^[3] Yates se stal mistrem světa v bodovacím závodu na Mistrovství světa v dráhové cyklistice 2013. V silniční cyklistice dosáhl svého největšího úspěchu na Vueltě a España, kterou vyhrál v roce 2018. Také vyhrál soutěž mladých jezdců na Tour de France 2017 a měl skvěle nakročeno i k celkovému vítězství na Giro d'Italia 2018, jenže v 19. etapě odpadl a ztratil půl hodiny na vítěze etapy a pozdějšího celkového vítěze Chrise Frooma. Yatesovým dvojčetem je Adam Yates, jenž je též profesionálním cyklistou.

Kariéra

Začátek kariéry

Oba bratři se dostali k cyklistice díky svému otci Johnovi, jenž se zranil při nehodě na kole. Během svého uzdravovacího procesu je brával na velodrom v Manchesteru na tréninky jeho cyklistického klubu, Bury Clarion, díky čemuž se oba bratři seznámili s ostatními členy týmu. Společně brzy začali za tuto sestavu jezdit silniční závody. Na dráze mezitím reprezentovali barvy týmu Eastlands Velo.

Ve věku 18 let byl Yates vybrán Britským cyklistickým výborem do Britské olympijské akademie. Také byl vybrán do anglického národního týmu pro Hry Commonwealthu 2010 v Dillí, kde bydlel na pokoji společně s Chrisem Froomem.^[4]

Na Mistrovství světa v dráhové cyklistice 2013 vyhrál Yates bodovací závod.^[5]

Orica–GreenEDGE (2014–)

Sezóna 2015

Yates byl vybrán do sestavy týmu Orica–GreenEDGE na Tour de France 2015, společně se svým bratrem Adamem. Simon se umístil osmý ve třetí etapě a jedenáctý ve dvacáté, královské etapě s cílem na Alpe d'Huez.^[6]

Sezóna 2016

V březnu se Yates umístil na celkovém sedmém místě na Paříž–Nice 2016, ale v dubnu se ukázalo, že byl Yates pozitivně otestován na zakázanou látku terbutalin v průběhu závodu.^[7] Yates byl ze závodu zpětně diskvalifikován a na 4 měsíce mu bylo zakázáno závodit. Jeho tým vzal za celou záležitost plnou zodpovědnost a odůvodnil ji jako "administrativní chybu". Kvůli tomu se Yates nemohl zúčastnit Tour de France, kde se jeho bratr Adam umístil na čtvrtém místě v celkovém pořadí a vyhrál soutěž mladých jezdců.^[8]

Po vypršení svého trestu se Yates zúčastnil Vuelty a España.^[9] Yates vyhrál po sólovém útoku ze skupiny uprchlíků šestou etapu a připsal si svůj první etapový triumf na akcích Grand Tours.^[10]

Sezóna 2017

V roce 2017 získal Yates etapová vítězství na Paříž–Nice a Tour de Romandie. Na Tour de France dojel na sedmém místě v celkovém pořadí a vyhrál soutěž mladých jezdců, čímž napodobil výkon svého bratra z předchozího ročníku.^[11]

Sezóna 2018

Na začátku sezóny Yates potvrdil svou účast na Giru d'Italia a Vueltě a España.^[12] V březnu vyhrál Yates sedmou etapu závodu Paříž–Nice a posunul se díky tomu do čela celkového pořadí, avšak následující den zaútočil Marc Soler (Movistar Team), jenž na něj ztrácel pouhých 37 sekund, a díky náskoku 35 sekund v cíli a časovému bonusu za třetí místo v etapě se Soler dostal před Yatese a stal se tak celkovým vítězem závodu. Později téhož měsíce vyhrál Yates závěrečnou etapu závodu Volta a Catalunya poté, co několikrát zaútočil na cílovém 6,6 km dlouhém okruhu kolem parku Montjuïc. V celkovém pořadí se umístil na čtvrtém místě.^[13]

Yates vstoupil do Gira d'Italia jako lídr týmu Mitchelton–Scott společně s Estebanem Chavesem. Jejich podpůrný tým zahrnoval jezdce jako Roman Kreuziger, Mikel Nieve či Jack Haig. Po sedmém místu v úvodní časovce se posunul do čela závodu po šesté etapě, v níž nechal vyhrát týmového kolegu Estebana Chavese. Své vedení zvětšil díky vítězstvím v deváté, jedenácté a patnácté etapě, po níž měl náskok na průběžně druhého obhájce triumfu Toma Dumoulina 2 minuty a 11 sekund a na sedmého Chrise Frooma 4 minuty a 52 sekund.^[14] Po menších ztrátách v sedmnácté etapě, individuální časovce, Yates odpadl v závěrečném stoupání na Prato Nevoso v osmnácté etapě a ztratil 28 sekund na své rivaly. Následná devatenáctá etapa byla klasifikována jako královská etapa s třemi významnými stoupáními v 2. polovině trasy: Colle delle Finestre s štěrkovými a dlážděnými sektory, Sestriere a stoupání do Bardonecchie, kde byl cíl. Yates odpadl na začátku stoupání Finestre, zatímco Froome zaútočil 80 km před cílem. Froomův náskok stoupal a vyrostl až na 3 minuty před stíhací skupinou. Yates ztratil 38 minut a propadl se na průběžné sedmnácté místo.^[15] Nakonec dokončil na dvacátém prvním místě, hodinu a 15 minut za celkovým vítězem Froomem.^[16]

Yatesovým dalším závodem v UCI World Tour byl závod Tour de Pologne, kde se umístil na druhém místě v celkovém pořadí za Michałem Kwiatkowskim. Také získal vítězství v poslední etapě. Na Vueltu a España přijel Yates jako lídr týmu Mitchelton–Scott. Součástí týmu byl i jeho bratr Adam, jenž měl plnit funkci domestika.^[17] Yates se posunul na průběžné třetí místo po čtrvté etapě, první horské zkoušce. V deváté etapě, poslední přede dnem odpočinku, přebral Yates červený dres pro lídra závodu po Rudym Molardovi^[18] O své vedení však přišel ve dvanácté etapě, v níž se spolu se svým týmem rozhodl nestahovat náskok úniku, čímž umožnili Jesúsu Herradovi se posunout do čela závodu. Yates však následující den ukrojil skoro 2 minuty z Herradova náskoku a následně zvítězil ve čtrnácté etapě, díky čemuž se posunul zpět do čela Vuelty. Svůj náskok zvýšil i v šestnácté a devatenácté etapě. V poslední horské etapě zaútočil na posledním stoupání dne a připojil se k Miguelu Ángelu Lópezovi, Nairu Quintanovi a Enricu Masovi, kteří se pohybovali na čele závodu. Etapu nakonec dojel na třetím místě za Masem a Lópezem, kteří se posunuli na druhé a třetí místo v celkovém pořadí poté, co Alejandro Valverde a Steven Kruiswijk ztratili několik minut.^[19] V poslední etapě již bezproblémově dojel do cíle a zajistil si tak své vítězství.

Sezóna 2019

V roce 2019 vyhrál Yates poprvé ve své kariéře individuální časovku, a to na březnovém závodu Paříž–Nice.^[20] Následně se vrátil na Giro d'Italia s cílem vyhrát. Veřejně prohlásil, že se považuje za “favorita číslo jedna” pro Giro.^[21] Hned v úvodní etapě, individuální časovce, se umístil na druhém místě za vítězným Primožem Rogličem. Všechny šance na vítězství však ztratil v deváté etapě, v níž ztratil přes 3 minuty a spadl na celkové 24. místo. Následně ztratil i ve třinácté. etapě s cílem u jezera Serrù. I přesto, že dojel druhý v 19. etapě, se do cíle závodu dostal až na osmém místě v celkovém pořadí, což popsal jako “srdcervoucí”.^[22]

Yates se zúčastnil Tour de France 2019 jako domestik svého bratra Adama. Ve dvanácté etapě závodu se dostal do úniku a v cílovém sprintu proti Gregoru Mühlbergerovi a Pellu Bilbaovi etapu vyhrál.^[23] V závodu pak ještě vyhrál patnáctou etapu, rovněž z úniku, tentokrát však po sólovém nástupu 8,6 km před cílem na závěrečném stoupání dne Prat d'Albis.^[24]

Sezóna 2020

V září 2020 vyhrál Yates etapový závod Tirreno–Adriatico 2020 odložený kvůli pandemii covidu-19 před krajanem Geraintem Thomasem a stal se tak prvním britským vítězem tohoto závodu.^[25] Následující měsíc se Yates zúčastnil odloženého Gira d'Italia, kde byl považován za jednoho z favoritů závodu. Yates však musel odstoupit po 8. etapě závodu poté, co byl pozitivně otestován na covid-19.^[26]

Sezóna 2021

Po neúspěšné obhajobě titulu na Tirrenu–Adriaticu, kde skončil na 10. místě, vyhrál etapový závod Tour or the Alps o 58 sekund před Pellem Bilbaem a Aleksandrem Vlasovem.

Na start Gira d'Italia vstoupil Yates jako jeden z hlavních kandidátů na celkový triumf.^[27] Yates se od začátku závodu držel s ostatními favority a udržoval své šance na celkové vítězství. Ve čtrnácté etapě zaútočil na závěrečném stoupání dne, Monte Zoncolan, a jediný, kdo se ho byl schopen držet, byl lídr závodu Egan Bernal. Ten mu sice ujel, ale Yates do cíle dojel před všemi ostatními favority a posunul se na průběžně druhou příčku.^[28] V šestnácté etapě, která byla kvůli špatným povětrnostním podmínkám zkrácena, však ztratil čas a propadl se na páté místo. V devatenácté etapě zaútočil na závěrečném stoupání dne, Alpe di Mera, 6 km před cílem. Nikdo se Yatese nepokusil dojet, a tak získal etapový triumf. Díky tomu se posunul na průběžnou třetí příčku za Bernala a Damiana Carusa.^[29] Tu si udržel až do cíle v Milánu a připsal si tak své druhé pódiové umístění na Grand Tours.

Sezóna 2023

Yates svou sezónu 2023 zahájil na australském etapovém závodu Tour Down Under, na nějž přijel jako pomocník lídra Teamu Jayco–AlUla Michaela Matthewse. Ten však měl ve druhé etapě před posledním stoupání dne defekt a donutil tak Yatese k tomu, aby reagoval na nástup Jaye Vina. Yates pak s Vinem a dalšími třemi závodníky ujel pelotonu a v cílovém sprintu o vítězství dojel čtvrtý. V celkovém pořadí se díky tomu posunul na dvanáctou příčku se ztrátou 21 sekund na nového lídra závodu a vítěze etapy Rohana Dennise.^[30] Hned v následující etapě musel Yates znovu pokrývat nástup Vina, tentokrát na stoupání Corkscrew. Pouze on a Pello Bilbao se ho udrželi a ocitli se na čele závodu jako vedoucí skupina. Společně dojeli do cíle, v němž ze sprintu vyhrál Bilbao. Yates dojel druhý a posunul se na třetí místo v celkovém pořadí, 16 sekund za Vinem a 1 sekundu za Bilbaem.^[31] V závěrečné páté etapě, jež byla označena za královskou zkoušku závodu, Yates zaútočil na posledním výjezdu na Mount Lofty. Jeho nástup pokryl Vine a Ben O'Connor. V cílovém sprintu nebyl O'Connor schopen konkurovat, takže o vítězství bojoval pouze Yates a Vine. Vítězem etapy se nakonec stal Yates, ale ani to mu nestačilo k poražení Vina, jenž se stal celkovým vítězem závodu. Co se však Yatesovi podařilo, byl posun na druhou příčku v celkovém pořadí před Bilbaa, jenž na Yatesův nástup nereagoval a propadl se na třetí místo.^[32]

Hlavní výsledky

Silniční cyklistika

2011

vítěz Pro-Am Classic

Tour de l'Avenir

vítěz 6. etapy

Thüringen Rundfahrt der U23

9. místo celkově

2013

Národní šampionát

vítěz silničního závodu do 23 let

Arden Challenge

celkový vítěz

vítěz 4. etapy

Tour of Britain

3. místo celkově

vítěz 6. etapy

3. místo La Côte Picarde

An Post Rás

9. místo celkově

vítěz soutěže mladých jezdců

Tour de l'Avenir

10. místo celkově

vítěz etap 5 a 6

Flèche du Sud

10. místo celkově

Thüringen Rundfahrt der U23

10. místo celkově

Czech Cycling Tour

10. místo celkově

2014

Tour of Alberta

vítěz vrchařské soutěže

Národní šampionát

3. místo silniční závod

Kolem Slovinska

7. místo celkově

vítěz soutěže mladých jezdců

2015

Critérium du Dauphiné

5. místo celkově

vítěz soutěže mladých jezdců

Kolem Baskicka

5. místo celkově

Tour de Romandie

6. místo celkově

2016

vítěz Prueba Villafranca de Ordizia

2. místo Circuito de Getxo

Vuelta a Burgos

4. místo celkově

Vuelta a España

6. místo celkově

vítěz 6. etapy

Paříž–Nice

7. místo celkově

7. místo Clásica de San Sebastián

2017

vítěz GP Miguel Indurain

Tour de Romandie

2. místo celkově

vítěz 4. etapy

Tour de France

7. místo celkově

vítěz soutěže mladých jezdců

Paříž–Nice

9. místo celkově

vítěz 6. etapy

2018

vítěz UCI World Tour

Vuelta a España

celkový vítěz

vítěz kombinované soutěže

vítěz 14. etapy

Giro d'Italia

vítěz etap 9, 11 a 15

lídr po etapách 6 – 18

lídr po etapách 9 – 18

Paříž–Nice

2. místo celkově

vítěz 7. etapy

Tour de Pologne

2. místo celkově

vítěz 7. etapy

2. místo Prueba Villafranca de Ordizia

Volta a Catalunya

4. místo celkově

vítěz 7. etapy

2019

Tour de France

vítěz etap 12 a 15

Vuelta a Andalucía

vítěz vrchařské soutěže

vítěz 4. etapy

Paříž–Nice

vítěz 5. etapy (ITT)

Giro d'Italia

8. místo celkově

2020

Tirreno–Adriatico

celkový vítěz

vítěz 5. etapy

Tour de Pologne

3. místo celkově

Tour Down Under

7. místo celkově

10. místo Cadel Evans Great Ocean Road Race

2021

Tour of the Alps

celkový vítěz

vítěz 2. etapy

Giro d'Italia

3. místo celkově

vítěz 19. etapy

CRO Race

4. místo celkově

vítěz vrchařské soutěže

Volta a Catalunya

9. místo celkově

Tirreno–Adriatico

10. místo celkově

2022

Vuelta a Castilla y León

celkový vítěz

vítěz 2. etapy

vítěz Prueba Villafranca de Ordizia

Giro d'Italia

vítěz etap 2 (ITT) a 14

Vuelta Asturias

vítěz bodovací soutěže

vítěz etap 1 a 3

Paříž–Nice

2. místo celkově

vítěz 8. etapy

Vuelta a Andalucía

5. místo celkově

6. místo Clásica de San Sebastián

2023

Tour Down Under

2. místo celkově

vítěz 5. etapy

3. místo Giro dell'Emilia

Tour de France

4. místo celkově

Paříž–Nice

4. místo celkově

4. místo Memorial Marco Pantani

5. místo Il Lombardia

6. místo Grand Prix Cycliste de Montréal

Kolem Baskicka

9. místo celkově

2024

AlUla Tour

celkový vítěz

vítěz 5. etapy

Tour Down Under

7. místo celkově

Výsledky na etapových závodech

Výsledky na Grand Tours
Grand Tour	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023
Giro d'Italia	—	—	—	—	21	8	DNF	3	DNF	—
Tour de France	DNF	89	—	7	—	49	—	DNF	—	4
Vuelta a España	—	—	6	44	1	—	—	—	DNF	—
Výsledky na etapových závodech
Závod	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023
Paříž–Nice	44	29	DSQ	9	2	25	—	—	2	4
Tirreno–Adriatico	—	—	—	—	—	—	1	10	—	—
Volta a Catalunya	—	—	—	—	4	13	NS	9	DNF	—
Kolem Baskicka	11	5	DNF	22	—	—		—	—	9
Tour de Romandie	—	6	—	2	—	—		—	—	DNF
Critérium du Dauphiné	—	5	—	13	—	—	—	—	—	—
Tour de Suisse	Nezúčastnil se během své kariéry

Výsledky na klasikách