Sibylina proroctví nebo věštby, latinsky Oracula Sibyllina, je soubor velmi různorodých textů, pocházejících z doby mezi rokem 150 př. n. l. a rokem 300 n. l., který někde ve východní části Římské říše sestavil neznámý křesťanský autor v 6. století.

Nezaměňovat s římskými Sibylinskými knihami (Libri Sibyllini), které se nezachovaly.

Popis

Soubor je rozdělen do 14 knih, které obsahují kratší i delší texty židovského, křesťanského i pohanského původu. Knihy I.-II. jsou křesťanské zpracování židovské předlohy, kdežto kniha III., kterou mnozí badatelé pokládají za nejstarší část souboru, je čistě židovského původu a vznikla patrně v Egyptě ve 2. století př. n. l. Kniha IV. je dílo židovského autora, vzniklé někdy kolem roku 80 a vedle narážky na zničení Pompejí roku 79 obsahuje i narážky na zničení Jerusalémského chrámu roku 70. Verše 49-101 obsahují starší text pohanského původu, obvykle datovaný do 3. století př. n. l., který shrnuje světové dějiny do čtyř následných království o deseti generacích. Kniha V. obsahuje velmi různorodé věštecké výroky (orákula), namířené například proti Egyptu nebo proti Římu, stať o válce mezi hvězdami, ale i seznam římských císařů až do Hadriána. Proto se obvykle datuje kolem roku 80. ^[1] Knihy VI.-VIII. jsou křesťanského původu, kdežto knihy IX. a X. jen opakují texty z jiných knih, a proto se v moderních vydáních vynechávají.

Význam

Přes různá přepracování představují Sibylina proroctví cenný materiál pro studium spíše lidových náboženských a historických představ té doby, včetně výkladu politických událostí císařské doby.

Působení

Křesťanští autoři od pozdní antiky pokládali Sibyly za prorokyně a od vrcholného středověku se knihy jejich (domnělých) výroků v Evropě velmi rozšířily, takže se někdy vyskytují i v rukopisech Bible. Lze je rozdělit do čtyř textových linií:

1. Eritrejská Sibyla (Sibylla eritrea) vychází z řecké předlohy a zmiňuje se o ní už svatý Augustin (+430).^[2] Od 12. století byla velmi rozšířena.
2. Tiburtinská Sibyla (Sibylla tiburtina) vznikla v 11. století v jižní Itálii a měla největší vliv. Zachovala se ve více než 130 rukopisech a významně ovlivnila eschatologické představy pozdního středověku.
3. Sibyla Kúmská (Sibylla cumana)
4. a Delfská čili Samská měly podstatně menší význam.

Odkazy

Reference

Literatura

• Sibyliny věštby III.-V., přel. P. Pokorný. In: Z. Soušek (vyd.), Knihy tajemství a moudrosti I. Praha: Vyšehrad 1995, str. 290-356.
• Petr Pokorný: Sibyliny věštby. Úvod. In: Z. Soušek (vyd.), Knihy tajemství a moudrosti I. Praha: Vyšehrad 1995, str. 290-295.

Související články

• Apokryf
• Sibyla

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sibylina proroctví na Wikimedia Commons
• Latinský text na Archive.org
• Německý překlad knih III.-V. na Wikisource