A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sekundogenitura (z latinského secundus – následující, druhý a genitus – narozený) je takové uspořádání dědického řádu královských, knížecích nebo šlechtických rodů, podle něhož sice prvorozený syn (primogenitus) a jeho potomstvo získává větší díl z rodinného majetku nebo nabývá vlády nad větším územím, ale zároveň získává významná majetková práva nebo nabývá vlády nad určitým územím také druhorozený syn (secundogenitus) a následně i jeho potomstvo.[1][2]
Vznik a některé známé případy
Jedná se o způsob dělení dědictví, který dává další generaci vedlejší rodové linie více majetku a prestiže, než v případě primogenitury. Na rozdíl od rozdělení země, při němž by vznikla dvě nebo i více nezávislých, samostatných území, jsou ale sekundogeniturou zachovány v rámci rodu dvě spolupracující linie. Sekundární linie může mít výrazný podíl na stabilitě a jednání rodu jako celku, ale v některých aspektech může zůstat právně závislá na primogeniturní linii. Přesněji rozdělení majetku a vztah obou linií často určovala závěť společného předka nebo mohlo být vytvoření sekundogenitury regulováno zákonem.
Zavedení sekundogenitury nemuselo být vyvoláno jen potřebou rozdělit z nějakého důvodu správu příliš rozsáhlého majetku, ale mohlo být výhodné i po získání majetku nebo teritoria, jehož vládnoucí rodina vymřela nebo byl rodu jiným způsobem nově postoupen. Princip byl použit např. v habsbursko-lotrinské dynastii, kde toskánští Habsburko-Lotrinkové byli její sekundogeniturou trvající až do roku 1859.[1]
Uplatnil se i v některých významných šlechtických rodech sídlících v Čechách a na Moravě:
- Martinicové – zakladatelem tzv. ahníkovské sekundogenitury byl Maxmilián Quidobald (1664–1733)
- Lobkovicové – zakladatelem mělnické sekundogenitury byl Jan Jiří Kristián (1686–1753)
- Lichtenštejnové – zakladatelem moravskokrumlovské sekundogenitury, označované též jako karlovská větev, byl Karel Boromejský (1730–1789)
- Schwarzenbergové – zakladatelem orlické sekundogenitury byl Karel Filip (1771–1820)
- Fürstenbergové – prvním představitelem křivoklátské sekundogenitury byl Maximilian Egon (1822–1873)
- Kolowrat-Krakowští – zakladatelem sekundogenitury byl Theodor (1806–1875), jehož potomci získali právo užívat predikát Kolowrat-Krakowští-Liebšteinští
Mezi francouzskými monarchisty se od roku 1830 vede spor, zda má na trůn větší právo bourbonská primogeniturní větev (Bourbon-Anjou) nebo bourbonská sekundogenitura (Bourbon-Orléans).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Secundogeniture na anglické Wikipedii.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sekundogenitur na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ottův slovník naučný. Díl 22. Rozkošný-Schloppe. 1. vyd. Praha: J. Otto, 1904. 1002 s. Dostupné online. S. 810.
- ↑ Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 7. díl, ř - š. 1. vyd. Praha: Diderot, 1999. 428 s. ISBN 80-902555-2-3. S. 84.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk