Sálští Frankové nebo Sáliové byla podskupina starověkého germánského kmene Franků, kteří původně žili na římském pomezí na území severně od řeky Rýn.

Historie

Franští králové zodpovědní za dobytí Galie byli Sáliové. Od 3. století se sálští Frankové objevují v historických záznamech jako germánští válečníci a piráti a také jako Laeti (nepřátelé Římanů). Byli prvním germánským kmenem, který permanentně osídlil římské území za Limes Romanus. V roce 358 přistoupili na dohodu se Římany, kteří jim dovolili usadit se v Toxandrii (území současného Nizozemí a Belgie přibližně u Severního Brabantska, Antwerp a Vlámského Brabantu).

V roce 422 Wisogast, Bodogast (Arogast), Salogast a Windogast stvrdili svůj nový kmenový svaz sepsáním Sálského zákoníku (Lex Salica).^[1]

V době zániku západořímské říše byl králem sálských Franků a správcem římské provincie Belgica secunda Childerich I. (457/458–481) z dynastie Merovejců. Jeho syn Chlodvík I. se stal zakladatelem Franské říše.

Původ jména je nejistý, snad podle řeky Isala, dnešní IJssel.

Později ovládali území na toku Franské Sály; jejich sídlo leželo v dnešním Hammelburgu poblíž Würzburgu. V 8.–9. století se působiště Sálských Franků rozšířilo i na Sálu bez přívlastku; jejich sídlem byla např. Dobrogora (Gutenberg) u Halle.^[2]

Reference

Související články

• Dějiny Francie

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.