Rudolf Quoika
Narození	6. května 1897 Žatec
Úmrtí	7. dubna 1972 (ve věku 74 let) Freising
Povolání	hudební skladatel, muzikolog a varhaník
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Quoika (6. května 1897 Žatec^[1] – 7. dubna 1972 Freising) byl muzikolog, organolog, hudební skladatel a pedagog.

Životopis

Narodil se v dnes už neexistujícím domě čp. 470. Jeho otec Josef, který pocházel z Malměřic, provozoval v Žatci dopravní živnost, matka Josefa se narodila v Brodech. Rudolf studoval na učitelském ústavu v Chomutově, kde zároveň absolvoval výuku ve hře na klavír a varhany.^[2] V letech 1923–1925 si rozšířil vzdělání studiem muzikologie, historie a německé literatury na pražské německé univerzitě.^[3] Muzikologii studoval u Heinricha Rietsche a Paula Nettla. Praktické zkušenosti v oblasti komponování získal v Praze u Vojtěcha Říhovského a v Mnichově u Gottfrieda Rüdigera (1886–1946).^[4]

Roku 1924 složil státní zkoušky z pedagogiky, o rok později získal aprobaci i pro střední školy, kde vyučoval němčinu, dějepis, zeměpis a později i náboženství. Postupně učil v Bochově, Postoloprtech a na gymnáziu v Žatci. V letech 1923–1941 zastával Quoika místo regenschoriho v žateckém děkanském kostele.^[5] Roku 1941 byl z politických důvodů penzionován.

V roce 1947 odešel do Bavorska. Nejprve žil v Pfaffenhofenu u města Roth, později se usadil ve Freisingu, kde prožil zbytek života. Věnoval se zde komponování a organizaci hudebního života, především varhanní hudby. Stal se jednatelem Gesellschaft der Orgelfreunde (Společnosti přátel varhan). Při příležitosti 70. narozenin mu rakouský spolkový president udělil titul profesor.^[4] Quoikova pozůstalost je uložena v augustiniánském klášteře v Rohru v Dolním Bavorsku.^[4]

Dílo

Ve své publikační činnosti se věnoval především dějinám varhan a varhanní hudby. Vydal díla českých skladatelů: Černohorského, Brixiho, Segera a Zacha.

Bibliografie (výběr)

• Kirchenmusik als liturgisches Prinzip, Stiepel Verlag, Žatec 1935
• Die große Orgel des Abbate F. X. Chrismann in St. Florian, Rheingold Verlag, Mainz 1948
• 0rgelwerke altböhmischer Meister: Johann Zach (1699–1773) Franz Xaver Brixi (1732–1771), Breitkopf & Härtel, Wiesbaden 1949
• Die Orgel der Teinkirche zu Prag, Rheingold Verlag, Mainz 1949
• Die Orgel von St. Mauritius in Olmütz, Rheingold Verlag, Mainz 1949
• Über die sudetendeutsche Kirche, Gans Verlag, München 1949
• Barocke Orgelkultur im Stifte Osseg, Kirchenmusikalisches Jahrbuch 34, 1950, s. 96–100
• Die Musik der Deutschen in Böhmen und Mähren, Merseburger Verlag, Berlin 1956
• Der Orgelbau in Böhmen und Mähren, Rheingold Verlag, Mainz 1966
• Chronik der letzten hundert Jahre: Saaz von 1848–1948, Verlag Saazerland Hauner, Mondorf 1970
• Ein Orgelkolleg mit Albert Schweitzer, nákladem vlastním, Freising 1970

Hudební kompozice

Quoika se rovněž věnoval komponování, zejména duchovní hudby. Jeho moteto pro pět hlasů Veni Sancti Spiriti se hrálo v roce 1937 na festivalu liturgické hudby v Paříži.^[6] Složil rovněž několik komorních skladeb, hlavně pro housle a klavír. Je rovněž autorem varhanního koncertu.

Odkazy

Reference