Ribonukleáza

RNáza (též ribonukleáza) je enzym ze skupiny nukleáz, který štěpí řetězce ribonukleové kyseliny (RNA). Umožňuje hydrolytické štěpení fosfodiesterové vazby v RNA.^[1] Byla popsána celá řada RNáz s různými vlastnostmi, několik z nich se používá v laboratoři. RNázy jsou obvykle proteinové povahy, pouze RNáza P je ribozym.^[1] Dají se rozdělit na exoribonukleázy, které štěpí od volného 5' nebo 3' konce, a endoribonukleázy, které štěpí uvnitř molekul.^[1]

Funkce

RNázy plní v tělech organismů široké spektrum funkcí. Např. RNáza A je trávicí enzym přítomný v pankreatické šťávě, který umožňuje rozklad ribonukleových kyselin přítomných v potravě.^[2] V buňkách se spousta RNáz podílí na sestřihu pre-rRNA (u bakterií celá plejáda enzymů, jako je RNáza III, RNáza P, RNáza E, RNáza F, RNáza D, M16, M23 a M5). Podobné RNázy se uplatňují i ve výrobě tRNA. RNáza L se účastní interferonové imunitní odpovědi; po aktivaci této RNázy dojde k degradaci veškeré buněčné mRNA, což zastaví veškerou syntézu bílkovin. RNázy H štěpí RNA v DNA/RNA duplexech, tuto aktivitu má mimo jiné retrovirální reverzní transkriptáza.^[2]

Použití v laboratoři

Na trhu je celá řada RNáz. RNáza A (izolovaná např. z hovězího pankreatu) se používá k odstranění RNA balastu při izolaci DNA nebo při jiné práci s DNA, či k tzv. ribonuclease protection assay. RNáza I a RNáza T1 mají podobné použití. RNáza H umožňuje degradaci RNA v DNA/RNA hybridních duplexech (např. po prvním kroku reverzní transkripce nebo poté, co byla na speciální úsek RNA připevněna nějaká sonda).^[3]

Obrana před RNázami

RNázy jsou všudypřítomné – nachází se na všem, co přichází do kontaktu s prostředím: jsou na pylových zrnech, v prachu i na mastné stopě po otisku prstu.^[4] Jsou navíc velmi odolné, mohou proto kazit výsledky laboratorních experimentů, při nichž se pracuje s RNA. Proto se v RNA laboratořích dodržuje celá řada preventivních opatření proti RNázám. Pro práci s RNA se vyčleňuje speciální sada automatických pipet, které se pro jiné činnosti nepoužívají. Stejné pravidlo platí i pro chemikálie, pufry, laboratorní sklo a náčiní na elektroforézu, které se v RNA experimentech používají. Všechny chemikálie se obvykle rozdělují do malých alikvotů, aby nebylo nutno je opakovaně otevírat a zavírat (což by zvyšovalo riziko kontaminace RNázami). Do vody pro práci s RNA se přidává DEPC (diethylpyrokarbonát), jenž deaktivuje RNázy. Mnohdy se nasazují i další inhibitory RNáz. Nádobí nestačí jen autoklávovat, je vhodné ohřát ho na 300 °C po dobu až 4 hodin. Všechno plastové jednorázové nádobí musí být přísně čisté a certifikované pro práci s RNA.^[5]

Reference

↑ ^a ^b ^c Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
↑ ^a ^b VOET, Donald; VOET, Judith. Biochemistry. 4. vyd. : John Wiley & Sons, 1990. Dostupné online. ISBN 978-0470-57095-1.
↑ Products - Nucleases . Thermo Scientific . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-17.
↑ SCHEIN, Catherine H. Nuclease methods and protocols. : Humana Press, 2001.
↑ SAMBROOK, Joseph; RUSSELL, David W. Molecular Cloning - A Laboratory Manual. 3. vyd. New York: Cold Spring Harbor Laboratory Press, 2001. ISBN 0-87969-576-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu RNáza na Wikimedia Commons

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Ribonukleáza
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[oxf-1] Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.

[biochemistry-2] VOET, Donald; VOET, Judith. Biochemistry. 4. vyd. : John Wiley & Sons, 1990. Dostupné online. ISBN 978-0470-57095-1.

[3] Products - Nucleases . Thermo Scientific . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-17.

[4] SCHEIN, Catherine H. Nuclease methods and protocols. : Humana Press, 2001.

[5] SAMBROOK, Joseph; RUSSELL, David W. Molecular Cloning - A Laboratory Manual. 3. vyd. New York: Cold Spring Harbor Laboratory Press, 2001. ISBN 0-87969-576-5.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]