A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Růžena Pelantová | |
---|---|
Růžena Pelantová (před r. 1927) | |
Narození | 13. března 1886 Sulislav u Plzně Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 1. září 1959 (ve věku 73 let) [1] New York, USA |
Povolání | učitelka, sociální pracovnice, politička [2] |
Ocenění | Čestné občanství hlavního města Prahy |
Politická strana | Česká strana národně sociální (ČSNS) |
Choť | Karel Pelant |
Rodiče | Josef Hudlický |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Růžena Pelantová (* 13. března 1886 v Sulislavi u Plzně - 1. září 1959, New York, Spojené státy americké[1])[3] byla učitelka,[2] sociální pracovnice[4] a funkcionářka národně socialistické strany[5] Po roce 1945 byla zakladatelkou a předsedkyní Společnosti přátel USA (SPUSA) a první náměstkyní primátora hl. m. Prahy. V americkém exilu založila a předsedala Národní radě žen svobodného Československa.[6]
" ... Růžena Pelantová byla důležitá politička, po válce se stala předsedkyní Společnosti československo - amerického přátelství, měla dobré kontakty v USA. Ona i Milada Horáková úzce spolupracovaly ...."
Stručný životopis
Mládí a studia
Růžena Pelantová (rozená Hudlická) se narodila v chudé, početné, hornické[6] rodině Josefa Hudlického, nadšeného menšinového pracovníka. Její otec pracoval jako důlní v Nýřanech.[3] Studovala v Plzni a na Vysoké obchodní škole v Praze. Byla zprvu učitelkou matematiky.[6][3] Později (ve dvacátých letech) také studovala sociologii na Karlově universitě.[2]
1914 až 1933
Již od mládí byla činná v oblasti sociální péče.[3] Po první světové válce přešla z Plzeňska do Prahy. V roce 1919 k nám na pozvání Alice Masarykové přijely sociální pracovnice z USA,[6] aby vyhotovily statistiku o sociálních poměrech Prahy. Růžena Pelantová jim pomáhala a sociální práce ji zaujala natolik, že v roce 1920 odcestovala do Ameriky, kde rok studovala Školu sociální péče při univerzitě v Chicagu.[3][6] V Americe radou a překlady pomáhala přistěhovalcům (Čechům, Slovákům, Polákům a Rusínům.[6].
Palantová se především zabývala následujícími tematickými okruhy:
- Sociální metodika,
- emigrační a bytová otázka,
- dějiny chudinství,
- péče o děti a mladistvé,
- sociální ústavy v praxi.[6]
Po návratu do vlasti pracovala pro Československý červený kříž. V jeho rámci pomáhala uprchlíkům z Ruska.[6] Účastnila se řešení všech sociálních úkolů v době po skončení 1. světové války.[3]
V roce 1921 se provdala za redaktora Karla Pelanta (* 28. října 1874, Praha – † 24. ledna 1925, Praha). Po jeho tragické smrti v roce 1925 odjela znovu za oceán, kde se na přání Františky Plamínkové[9] účastnila kongresu Mezinárodní ženské rady. V USA pak další tři měsíce získávala nové vědomosti z oblasti sociální péče.[3]
Po návratu do vlasti se účastnila budování Masarykových domovů v Krči (dnešní Thomayerova nemocnice).[3]
1933 až 1938
Na počátku třicátých let 20. století přešla do Ústředního sociálního úřadu pražského magistrátu.[6] V roce 1933 se stala ředitelkou sociálně-pedagogické služby hlavního města Prahy.[3]
Růžena Pelantová (stejně jako Dr. Milada Horáková) působila v České straně národně sociální (ČSNS).[10] [p 2]
V roce 1925 spoluzaložila Ústředí československých hospodyň,[11] v němž se soustředily všechny dosavadní roztříštěné lokální hospodyňské spolky. V letech 1933-1949 byla předsedkyní. Jeho účelem bylo na jedné straně učit ženy racionálním postupům v domácnosti, na druhé straně iniciovat výrobce k produktům na pomoc hospodyním a ženám v placeném zaměstnání.
1938 až 1945
Po Mnichovské zradě (v roce 1938) se brzy ocitla v řadách odboje, kde pomáhala pozůstalým po popravených odbojářích.[2] Byla členkou ilegální organizace ÚVOD. Dne 16. března 1943 ji zatklo gestapo. V Drážďanech byla odsouzena pro velezradu na osm let do káznice.[3] Z nucených prací v koncentračním táboře v německém Kolbermooru [p 3] se vrátila v červnu 1945 do vlasti.
1946 až 1959
Po volbách v srpnu 1946 byla jako první žena vůbec[10] jmenována náměstkyní (viceprimátorkou) primátora hlavního města Prahy (za Československou stranu národně socialistickou stranu[2]).[3] Této funkce byla krátce po 25. únoru 1948 (a to již v březnu 1948[2]) zbavena. Hledala cestu za hranice a v červenci následujícího roku (1949) se díky americkým přátelům, v přestrojení a na americký či anglický pas[12], dostala do Německa[6] a odtud pak emigrovala do USA. Zde v roce 1959[1] v New Yorku zemřela.[10] Urna s jejím popelem byla uložena na Vyšehradském hřbitově až po třiceti šesti letech (v roce 1995).[6]
Medaile a vyznamenání po roce 1945
Portrétní medailon
Portrétní medailon Růženy Pelantové je umístěn v budově Nové radnice [p 4] na schodišti vedoucím z přízemí do prvního patra. [1] Kovový štítek pod medailonem nese nápis: " RUŽENA PELANTOVÁ / SE ZASLOUŽILA / O HLAVNÍ MĚSTO PRAHU / 1997 ".[1] Medailon zhotovila akademická sochařka Jaroslava Lukešová.[1] [p 5] a byl (z iniciativy magistrátu hlavního města Prahy) slavnostně odhalen v roce 1997.[2]
Vyšehradský hřbitov
Od roku 2000 je na Vyšehradském hřbitově umístěn [p 6] symbolický hrob (kenotaf) Dr. Milady Horákové. [p 7] Celý památník navrhl sochař Karel Hořínek . Památník byl hrazen z dobrovolných finančních prostředků shromážděných od dárců z řad členů klubu Milady Horákové.[14] Kenotaf je tvořen bronzovou bustou od akademické sochařky Jaroslavy Lukešové, svazkem ostnatého drátu, modrošedým mramorovým náhrobkem s rytým písmem[13] a pamětní deskou, věnovanou všem obětem totalitních režimů. [13] Tato pamětní deska (umístěná mírně šikmo v dolní polovině symbolického hrobu) připomíná památku významných exilových osobností, jejichž ostatky byly po roce 1989 převezeny do Prahy a uloženy na Vyšehradském hřbitově.[13][15]
Vrátili se z exilu:
Petr Zenkl s chotí Pavlou
Vladimír Krajina s chotí Marií
Otakar Machotka s chotí Jarmilou
Růžena Pelantová
Franta KlátilText na pamětní desce exilovým osobnostem[13]
Knihy, na nichž se podílela
- ŽIKEŠ, Vladimír. Politický brevíř moderní ženy - Několik kapitol o politickém myšlení, které napsali: Dr. Jiřina Popelová (autor), Dr. O. Dymer (autor), Růžena Pelantová (autor), Dr. B. Solnařová, B. Krchová, Dr. R. Bednáříková; (v redakci Vlasty Koseové (editor)). 1. vyd. : Mladá fronta, 1947. 115 s.[16]
- RAZOVSKÁ, Cecilie; PELANTOVÁ, Růžena. Čo má vedieť každý vysťahovalec: poučenie tým. ktorí odchádzajú do cudzej zeme. 1. vyd. : Československý Červený Kríž, 1939. 58 s. (slovensky)[17]
- PELANTOVÁ, Růžena; SEVČÍK, Josef. Vážná krise v Radě Svobodného Československa. : Nový York, 9. 11. 1953. 11 s.[18]
Odkazy
Poznámky
- ↑ PhDr. Zora Dvořáková, CSc. (* 15. února 1934 v Kladně) pracovnice památkové péče, historička, sochařka a spisovatelka literatury faktu, autorka monografií o českých uměleckých osobnostech (kulturní publicistka) a politicích, autorka statí o protikomunistickém odboji. Badatelsky se zabývá českým kulturním a společenským děním a jeho významnými osobnostmi 19. a 20. století a taktéž problematikou protikomunistické rezistence.[7]
- ↑ Dr. Milada Horáková byla členkou České strany národně sociální (ČSNS) od roku 1929, ačkoliv těžiště její činnosti byla nestranická Ženská národní rada (ŽNR).
- ↑ Kolbermoor je město v zemském okrese Rosenheim, v Bavorsku, Německo. Nachází se asi 5 km západně od Rosenheimu na řece Mangfall. Od roku 1943 zde bylo zařazeno na nucených otrockých pracích asi 1000 dělníků. Mnichovská továrna na rukavice Roeckl a firma Auer AG zde vyráběly plynové masky. Zajatí ruští důstojníci zde museli vykonávat vnější práce pro firmu BMW.[zdroj?
- ↑ Praha 1, Staré Město, Mariánské náměstí 2/2, GPS souřadnice: 50°05′14″ s. š., 14°25′04″ v. d. [2][1]
- ↑ Na protější stěně téhož schodiště je umístěn podobně řešený portrétní medailon Dr. Milady Horákové.[1][2]
- ↑ Symbolický hrob vznikl z iniciativy Konfederace politických vězňů. Každoroční setkání politických vězňů na tomto místě organizuje Klub Milady Horákové.[13]
- ↑ Lokalizace symbolického hrobu: Oddělení: 6, číslo hrobu: 1a, GPS souřadnice: 50°03′53″ s. š., 14°25′04″ v. d. [13]
Reference
- ↑ a b c d e f g h PELANTOVÁ Růžena - Praha 1, Staré Město, Mariánské nám. 2/2, budova Nové radnice, na zdi schodiště z přízemí do 1. patra . 2013-05-23 . Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Pamětní deska Růženě Pelantové a Miladě Horákové . . Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k Letáček formátu A6 nalezený v pozůstalosti PhDr. Miloslava Churavého. Na jedné straně je fotografie Růženy Pelantové spolu s jejím podpisem, na druhé straně je její stručný životopis. Letáček byl vydán k jejím 60. narozeninám, tj. pochází z roku 1946 (datum vydání někdy po 13. březnu 1946).
- ↑ Pelantová Růžena, roz. Hudlická, sociální pracovnice a bývalá náměstkyně primátora hl. m. Prahy (1886 - 1959) . Archiv hlavního města Prahy: badatelna.eu . Osobní doklady, texty přednášek a článků, korespondence, fotografie, životopis původkyně od J. Melicharové. Číslo fondu/sbírky: 1232. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-30.
- ↑ Pelantová Růžena (1886-1959), poslankyně, náměstkyně primátora hl. m. Prahy . Archiv Národního muzea: badatelna.eu . Osobní doklady, zlomky publikační činnosti, články v tisku, poznámky, památky na manžela. Číslo fondu/sbírky: 508, Značka fondu/sbírky: Hn 28. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-30.
- ↑ a b c d e f g h i j k UHROVÁ, Eva. Viceprimátorka – Růžena Pelantová. S. Údaj do Krásné paní byl převzat z pramene: Masarykův lid, ročník I, číslo 2, listopad 1995, s. 17. Další prameny nenasvědčují tomu, že Růžena Pelantová během 1. světové války pobývala v USA a zúčastnila se tam zahraničního odboje.. Krásná paní online. Rev. 2008-08-31 cit. 2014-12-23. Čís. 03/07, s. Údaj do Krásné paní byl převzat z pramene: Masarykův lid, ročník I, číslo 2, listopad 1995, s. 17. Další prameny nenasvědčují tomu, že Růžena Pelantová během 1. světové války pobývala v USA a zúčastnila se tam zahraničního odboje.. Dostupné online.[nedostupný zdroj
- ↑ Dvořáková, Zora, 1934- online. cit. 2014-12-29. Dostupné online.
- ↑ UHROVÁ, EVA. RADOSTNÁ I HOŘKÁ FRANTIŠKA PLAMÍNKOVÁ. 1. vydání. vyd. Praha: Mediasys, 2014. 344 s. ISBN 978-80-260-7207-2. S. 302–316.
- ↑ a b c TRJ, PRÁVO. Krnáčová by byla první ženou v čele Prahy. Novinky.cz online. Praha: Borgis, 2014-10-13 cit. 2014-12-22. Dostupné online.
- ↑ UHROVÁ, EVA. Radostná i hořká Františka Plamínková, kapitola První dáma na pražské radnici Růžena Pelantová. s.l.: s.n. S. 308–3011.
- ↑ UHROVÁ, EVA. Radostná i hořká Františka Plamínková. 1. vydání. vyd. Praha: Mediasys, 2014. 344 s. ISBN 978-80-260-7207-2. S. 315.
- ↑ a b c d e f Pamětní místa na komunistický režim, Symbolický hrob Milady Horákové a všech obětí totalitních režimů online. cit. 2014-12-22. Dostupné online.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Ivo. Kenotaf Milada Horáková online. Vyšehrad, hřbitov: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2005-07-13 cit. 2014-12-22. Dostupné online.
- ↑ Hřbitov Praha - Vyšehrad, Ruzena Pelantová online. billiongraves.com cit. 2014-12-23. Dostupné online.
- ↑ Katalog SOkA Rakovník - Politický brevíř moderní ženy Archivováno 30. 12. 2014 na Wayback Machine..
- ↑ Google books - Čo má vedieť každý vysťahovalec.
- ↑ Google Books - Vážná krise v Radě Svobodného Československa.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- DVOŘÁKOVÁ, Zora. Politikové na útěku. Osudy změněné 25. únorem 1948. 1. vyd. Praha: nakladatelství Epocha, 2004. 248 s., 32 stran fotopřílohy. ISBN 80-86328-39-2. EAN: 9788086328393. (Dramatické odchody některých představitelů politických stran z Československa po 25. únoru 1948).
- JIRÁSEK, Zdeněk. Československá poúnorová emigrace a počátky exilu. Brno: nakladatelství Prius, 1999 až 2000. 88 s. (Prameny a studie k dějinám počátků československého exilu (1948-1989) na základě pečlivého rozboru rozsáhlých archivních materiálů).
- KAPLAN, Karel. Pět kapitol o únoru. Brno 1997. vyd. Praha: nakladatelství Doplněk, 2008. 556 s. ISBN 80-85765-73-X. EAN: 9788085765731. (Rozsáhlá publikace o únoru 1948 čerpající též z archivů zpřístupněných až po roce 1989 - archivu ministerstva vnitra a v něm uložených agenturních zpráv od informátorů zpravodajských služeb.).
- KAPLAN, Karel. Poúnorový exil 1948-49. 1. vyd. Liberec: nakladatelství Dialog, 2007. 200 s. ISBN 978-80-86761-69-5. (Poúnorová emigrace a český i československý politický exil v letech 1948-1949.).
- KRATOCHVIL, Jan. Český a slovenský exil 20. století : katalog k výstavám Český a slovenský exil 20. století. Brno: Meadow Art, 2003. 224 s., obrazové a fotografické přílohy. ISBN 80-239-3379-5.
- KODYMOVÁ, Pavla. Historie české sociální práce v letech 1918-1948. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2256-9. EAN: 9788024622569.
- UHROVÁ, Eva. Radostná i hořká FRANTIŠKA PLAMÍNKOVÁ, 1. vyd. Praha: Mediasys, 2014, ISBN 978-80-260-7207-2.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
- Karel Pelant
- JUDr. Milada Horáková
- Petr Zenkl
- Prof. Vladimír Krajina
- Otakar Machotka
- Seznam osobností pohřbených na Vyšehradě
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Růžena Pelantová na Wikimedia Commons
- Záznam v databázi národních autorit - Růžena Pelantová
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Růžena Pelantová
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk