První marocká krize, též zvána Tangerskou krizí, byla způsobena návštěvou císaře Viléma II. v Tangeru, kterou zahájil 31. března 1905. Pronesl řeč, ve které vyzvedl marockou nezávislost, zpochybnil francouzský mandát a pokusil se vrazit klín mezi Francii a Velkou Británii, jež spolu v roce 1904 uzavřely Srdečnou dohodu.

Krizi nakonec vyřešila konference převážně evropských zemí, která stvrdila francouzskou kontrolu nad Marokem. Krize zhoršila vztahy Německa s Francií a Spojeným královstvím a pomohla posílit nové anglo-francouzské spojenectví.

Německý císař Vilém II. vnímal výsledek krize jako ponižující a rozhodl se napříště neustoupit mezinárodnímu tlaku, což vedlo k účasti Německa na druhé marocké krizi.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu První marocká krize na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.