A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
starší Babenberkové (Popponi) | |
---|---|
Země | Franky |
Mateřská dynastie | Robertovci |
Tituly | markrabata hrabata |
Zakladatel | Cancor |
Rok založení | polovina 8. století |
Větve rodu | Babenberkové z Hannenberku ze Sweinfurktu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popponi, jindy zváni staršími Babenberky (podle hradu Bamberk[1] ve Francích), patřili mezi starou a významnou šlechtu s působností převážně v oblasti Franckého vévodství. Původ rodu údajně sahá až do poloviny 8. století k rodu Robertovců.
Historie
Původ
Nejstarším známým předkem rodu byl Poppo I., hrabě z Grabfeldu, nacházející se na pomezí Durynska a Bavorska v oblasti severovýchodní části Franckého vévodství, který roku 819 daroval majetek klášteru Fulda.[2] Jeho údajným předkem měl být Cancor z rodu Robertovců, ze kterého později vzešel významný královský rod Kapetovců. Tento Cancor, hrabě z Oberrheingau (dnešní Hesensko), roku 764 založil Opatství Lorsch[3] a byl bratrem Roberta z Hesbaye, předka Ody Pařížského, prvního Kapetovce na francouzském trůnu.
Poppo patřil k významným straníkům franského císaře Ludvíka Zbožného a naopak neměl právě dobré vztahy s jeho synem Ludvíkem Němcem. Jeho jméno se objevuje ještě roku 839 při směně majetku, ale vzhledem k jeho loajalitě k bývalému císaři Ludvíku Zbožnému (†840) se dá předpokládat, že po ovládnutí Východofranské říše Ludvíkem Němcem svá postavení nejspíše ztratil.[4] Bez zajímavosti jistě není ani to, že ve zmíněných listinách je zapsán jako Boppo, nikoliv tedy jako Poppo.
Popponi v 9. století
Významnými osobnostmi rodu byli sourozenci Heinrich a Poppo II., u kterých však není jisté, v jakém příbuzenském vztahu byli s Poppem I., dá se však předpokládat, že patřili až k třetí generaci.
Heinrich (Heimrih) († 886) se vyznamenal jako uznávaný velitel a válečník, především pak ve službách syna Ludvíka Němce Ludvíka III., který po smrti otce (†876) získal Franky, Sasko a Durynsko. Heimrih se stal obávaným nepřítelem Vikingů, bojoval i za věc svého bratra Poppa II. v Durynsku. V období mezi léty 861 až 866 se zapletl do vzpoury proti Ludvíku Němci, vyjednával o spojenectví s Velkomoravským knížetem Rastislavem, avšak díky přízni Ludvíka Mladšího to pro něj nemělo fatální následky. Po smrti svého ochránce Ludvíka Mladšího († 882) sloužil dalším karolinským vládcům a dosáhl roku 886 titulu markýze z Neustrie a také vysoké vojenské hodnosti princeps militiae, avšak téhož roku padl při obraně Paříže, když jej Vikingové vlákali do pasti.[5][6] Taktéž je znám jako zakladatel hradu Babenberg.[7]
Poppo II. je prvně zmiňován v roce 880 jako vítězný velitel výpravy proti Slovanům a stal se markrabětem Srbské (Durynské) marky. Roku 883 zvítězil v konfliktu nad vévodou Durynským Eginem,[8] snad mladším bratrem. Avšak jeho moc padla v roce 892, kdy jej Východofranský král Arnulf Korutanský zbavil této državy a předal ji Konrádu Staršímu z rodu Konrádovců, což předznamenalo začátek sporu mezi těmito dvěma rody. Poppo II. však zcela neupadl v nemilost, neboť v období panování syna Arnulfova Ludvíka IV. Dítěte získal titul hraběte z Nordgau, aspoň podle dobových dokumentů z roku 903. Ještě roku 906 je zmiňován při daru klášteru Fulda. Své postavení si udržel i proto, že se nezapletl do sporů mezi svými synovci a Konrádovci.[9]
Spor s Konrádovci
Heimrih měl tři syny. Adalberta, Adalharda a Heinricha, kteří se pustili do otevřeného sporu s Konrádovci. I když Arnulf Korutanský přibrzdil mocenský růst Popponů na úkor jiných rodů, snažil se o jistou rovnováhu mezi nimi. To se změnilo jeho smrtí a nástupem jeho syna Ludvíka na východofranský trůn. Chlapec měl při nástupu na trůn sedm let a jeho vychovatel Hatto, mohučský arcibiskup, měl na něj značný vliv. Ten navíc stranil Konrádovcům, kteří byli s vládnoucím rodem pokrevně spřízněni. V předcházejícím období od roku 897 ztratili Popponi na úkor Konrádovců své statky v Hesensku a západních Francích a Konrádovec Gebhard se stal lotrinským vévodou. A jak poznamenal autor Reginonis Chronicon, tak: „Od malé jiskry vzplanul velký žár“.[10] Vše vyvrcholilo bojem o východní část Franckého vévodství roku 902, když würzburský biskup Rudolf, sám Konrádovec, oblehl hrad Babenberg. Ztráty po bitvě z 21. září[7] čítaly obě strany. Padl Konrádovec Eberhard, z Popponů Heindrich a zajatého Adalharda nechal popravit vévoda Gebhard roku 903. Unikl pouze nejstarší Adalbert.[11][12]
Přeživší Adalbert posiloval svoje pozice po odchodu mladého krále Ludvíka do Bavorska. Začal na Konrádovce vojensky dotírat a vše vyvrcholilo přepadením Konráda Staršího a jeho vojska ze zálohy u Fritzlaru 27. února 906. Konrád Starší zde padl a Adalbert se po vítězné bitvě pustil do rozsáhlého rabování a vrátil se na hrad Babenberk, kterého se dočasně zmocnil. V červenci byl povolán před říšský sněm, aby se zodpovídal ze svého činu, ale k tomu se vůbec nedostavil. Byl tedy mladým králem prohlášen za psance, narušitele míru a říšským škůdcem. Za této situace ho opustil při obléžení hradu Theres jeho jediný spojenec, bratranec Egin, který se vzdal královským vojskům. Adalbert pak byl údajně zradou polapen a 9. září 906 sťat.[13][14][15]
Babenberkové
Rodová návaznost mezi staršími a mladšími Babenberky je sporná. Tuto legendu začali budovat samotní Babenbergové zásluhou Oty z Freisingu. První známí noví Babenberkové Leopold a Berthold mohli být syny Arnulfa Bavorského a jejich původ tak v rodu Luitpoldovců, ovšem vzhledem k tomu, že větev rodu odvozena od výše zmíněného Bertholda z Nordgau měla značný vliv ve Würzburku i Bamberku, nejde vyloučit, že tento rod markrabat ze Schweinfurktu mohl být pokračovateli dříve významných Popponů. Stejně tak se objevují domněnky, že Popponi se v přímé mužské linii stali hrabaty z Hennebergu, nacházejícím se v jižním Durynsku a severních Francích. Tento rod vymřel koncem 16. století a měl pocházet od potomků Poppa II. zmiňovaného výše, původně snad byli purkrabími ve Würzburku.[16]
Není však vyloučena ani jiná rodová příbuznost Popponů, a to s mocným rodem Liudolfingů, tedy předrodem Otonů a to tak, že Hendrich I. (Heimrih) měl mimo tří syny, kteří zahynuli ve válce s Konrádovci, i dceru Hedwigu, která byla manželkou Oty Saského (†912), otce Jindřicha Ptáčníka.[6][17] To vysvětluje i to, proč Liudolfingové stáli vytrvale na straně Popponů proti Konrádovcům.
Heimrihův syn Adalbert po sobě zanechal syna Heindricha[18], který mohl být mimo jiné otcem výše zmiňovaných bratrů Leopolda (zakladatele rakouských Babenberků) a Bertholda (předka markrabat ze Schweinfurktu).[19]
Najít však skutečné vazby mezi starým rodem Babenberků a tím novějším je obtížné potvrdit.
Odkazy
Reference
- ↑ babenberger_aeltere. www.manfred-hiebl.de . . Dostupné online. (německy)
- ↑ Franconia Nobility. fmg.ac . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lorsch: Altenmünster. www.kloster-lorsch.de . . Dostupné online. (německy)
- ↑ Die Popponen – höchster karolingischer Reichsadel | Mittelaltergazette . . Dostupné online. (německy)
- ↑ Die Popponen – höchster karolingischer Reichsadel(německy)
- ↑ a b mittelalter-genealogie:Heindrich I. z Frieslandu(německy)
- ↑ a b Ottův slovník naučný/Babenberg – Wikizdroje. cs.wikisource.org . . Dostupné online.
- ↑ Monumenta Germaniae Historica: Annales Fuldenses(latinsky)
- ↑ poppo_2_markgraf_der_sorbischen_mark_+_906. www.manfred-hiebl.de . . Dostupné online. (německy)
- ↑ Monumenta Germaniae Historica: Reginonis Chronicon(latinsky)
- ↑ Franconia Nobility. fmg.ac . Foundation for Medieval Genealogy . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ heinrich_2_graf_+_902. www.manfred-hiebl.de . . Dostupné online. (německy)
- ↑ adalbert_fraenkischer_pfalzgraf_+_906. www.manfred-hiebl.de . cit. 2020-05-06. Dostupné online. (německy)
- ↑ Konrad der Ältere Graf im Lahngau + 906. www.manfred-hiebl.de online. cit. 2020-05-06. Dostupné online. (německy)
- ↑ Babenberger Fehde - Vorgeschichte, Ablauf und Folgen. Geschichte-Lernen.net online. 2015-03-01 cit. 2020-05-06. Dostupné online. (německy)
- ↑ poppo_3_graf_im_grabenfeld_+_945. www.manfred-hiebl.de online. cit. 2020-05-06. Dostupné online. (německy)
- ↑ KELLER, Hagen Otoni, Praha: Vyšehrad, 2004, ISBN 80-7021-733-2
- ↑ heinrich_graf_in_ostfranken_+_935. www.manfred-hiebl.de online. cit. 2020-05-06. Dostupné online. (německy)
- ↑ KOSTLÁN, Antonín, MORAVCOVÁ, Dagmar, VANÍČEK, Vratislav, Encyklopedie dějin Německa, Praha: Ivo Železný, 2001, ISBN 80-237-3590-X, heslo Babenberkové
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Encyklopedické heslo Babenberg v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk