Polsko-ruská státní hranice představuje severní hranici Polska a jižní hranici Ruska. Hranice není vedena mezi souvislým územím Ruské federace a Polskem, nýbrž s ruskou Kaliningradskou oblastí, která je od území zbytku Ruska oddělena územím Litvy a Běloruska.

Průběh hranice

Dlouhá je 232 km a je vedena západo-východním směrem; od Baltského moře (hranice překonává Viselskou kosu a Viselský záliv) až k hranicím s Litvou.

Přesněji hranice vede od trojmezí Polska, Ruska a Litvy východním směrem od hraničního kamene č. 1987 na západ podel obcí Wiżajny, Gołdap, Węgorzewo, Bartoszyce a Braniewo. Přes Vislanský záliv přechází mezi hraničními kameny č. 2417 a 2436 a končí u vesnice Piaski na Viselské kose.

Historie

Polsko a Rusko spolu sdílely hranice od doby, kdy původní Moskevské velkoknížectví ovládla všechna knížectví, která se nacházela mezi ním a Polsko-litevským státem. V letech 1815–1867 (resp. 1912) vedla hranice mezi autonomním Polským královstvím (tzv. Kongresovkou pod vládou ruského cara) a carským Ruskem tokem několika hraničních řek a kopírovala hranici Varšavského knížectví a Ruska. Na severu hranice začínala na prusko-rusko-polském trojmezí (u Smalininkai) a pokračovala řekou Němen (ve směru proti toku) až ke Grodnu, těsně před kterým odbočila a následovala tok řeky Lasosna. Následně hranice pokračovala několik km západním směrem k řece Biebrza, jejíž tokem poté vedla až k ústí Biebrzi do Narewu. Odtud vedla proti toku Narewu po soutok s řekou Liza u města Suraż (jižně od Bělostoku). Poté pokračovala jihozápadním směrem k řece Bug, nejprve tokem Lizy a poté Nurzecem až k jeho ústí do Bugu. Následně hranice pokračovala proti proudu Bugu až k polsko-rusko-rakouskému trojmezí u města Kryłów.

Po první světové válce muselo obnovené Polsko hájit svou nezávislost ve válce se sovětským Ruskem (1919–1921). Válka byla v roce 1921 ukončena Rižským mírem, který na základě polských vojenských úspěchů stanovil polsko-sovětskou hranici na linii: Dzisna–Dokšycy–Sluck–Korec–Ostroh–řeka Zbruč. Hranice byla dlouhá 1407 km. Z hlediska průběhu se hranice relativně blížila hranici mezi Polsko-litevskou unií a Ruskem v letech 1793–1795.

Po druhé světové válce došlo v roce 1945 k posunu sovětsko-polské hranice směrem na západ. Tím byla ustanovena současná hranice mezi Polskem a s ním sousedícími republikami Sovětského svazu (Ruskem, Litvou, Běloruskem a Ukrajinou).^[1] Rusko-polská část hranice vznikla rozdělením východního Pruska na dvě části (severní ruskou a jižní polskou) a její průběh odsouhlasily vítězné mocnosti po druhé světové válce na Postupimské konferenci.^[2] Přesné vytyčení se uskutečnilo v roce 1957.

Hranice je od roku 2004 externí hranicí Evropské unie a od roku 2007 i externí hranicí Schengenského prostoru. V letech 2012–2016 mohli v rámci tzv. malého pohraničního styku cestovat občané Ruské federace na území Polska i přes to, že by potřebovali pro cestu po celém území EU tzv. Schengenské vízum. V roce 2016 tuto možnost polská vláda jednostranně zrušila.^[3][4]

V roce 2016 byly vyměněny sloupy vytyčující hranici.^[5]

• 
  Hranice v roce 1701:

       Polsko-litevská unie

       Rusko
• 
  Hranice po 2. dělení Polska (1793)

       Polsko-litevská unie

       Rusko

       Ruskem zabrané území
• 
  Hranice v letech 1815–1867 resp. 1912

       Polsko

       Rusko
• 
  Hranice v letech 1921–1939

       Polsko

       Sovětský svaz
• 
  Úprava hranice Polska a SSSR v roce 1951

       Polsko

       Sovětský svaz

Hraniční přechody

Silniční

• Bezledy–Bagrationovsk
• Gołdap–Gusjev
• Gronowo–Mamonovo
• Grzechotki–Mamonovo

Železniční

• Braniewo–Mamonovo
• Głomno–Bagrationovsk (mimo provoz)
• Skandawa–Železnodorožnyj

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu polsko-ruská státní hranice na Wikimedia Commons

Hranice Ruska
Ázerbájdžán • Bělorusko • Čína • Estonsko • Finsko • Gruzie • Japonsko • Kazachstán • Litva • Lotyšsko • Mongolsko • Norsko • Polsko • Severní Korea • Spojené státy • Ukrajina
státní hranice s obecně neuznanými státy: Abcházie • Jižní Osetie