Polsko - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Polsko
 ...
Na tento článek je přesměrováno heslo Polská republika. Tento článek je o státu ve střední Evropě. Další významy jsou uvedeny na stránce Polská republika (rozcestník).
Polská republika
Rzeczpospolita Polska
vlajka Polska
vlajka
znak Polska
znak
Hymna
Mazurek Dąbrowskiego
Geografie

Poloha Polska
Poloha Polska

Hlavní městoVaršava (Warszawa)
Rozloha312 679 km² (69. na světě)
z toho 2,6 % vodní plochy
Nejvyšší bodRysy (2499,2 m n. m.)
Časové pásmo+1
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel38 036 118[1] (38. na světě, 2022)
Hustota zalidnění122 ob. / km² (91. na světě)
HDI 0,876 (velmi vysoký) (34. na světě, 2021)
Jazykpolština (úřední jazyk), němčina, běloruština, kašubština, litevština (pomocné úřední jazyky na nějakých místech)
Národnostní
složení
Poláci: 94,8 % (97,5 % polské národnosti a zároveň jiné),
Slezané: 2,2 % (většina z nich se hlásila k polsko-slezské národnosti, menší část pouze ke slezské),
ostatní 3,0 % (pouze jiná nepolská národnost 1,2 %)
Náboženstvíkatolické 71,3 %, ostatní: 28,7 % (2021)
Státní útvar
Státní zřízeníparlamentní republika
Vznik11. listopadu 1918 (obnovení nezávislosti po sjednocení území zabraných Ruskem, Německem a Rakouskem koncem 18. století)
PrezidentAndrzej Duda
Předseda vládyDonald Tusk
Měnazłoty (PLN)
HDP/obyv. (PPP)45 538 USD (40. na světě, 2023)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1616 POL PL
MPZPL
Telefonní předvolba+48
Národní TLD.pl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Polsko (polsky Polska), plným názvem Polská republika (polsky zvuk Rzeczpospolita Polska) je stát v severní části střední Evropy. Na severovýchodě sousedí s Litvou a Ruskem,[pozn. 1] na východě s Běloruskem a Ukrajinou, na jihu se Slovenskem a Českou republikou a na západě s Německem. Sdílí také námořní hranice s Dánskem a Švédskem. Polsko se dělí na 16 vojvodství a má rozlohu 312 700 km2[2][3] a žije v něm přes 38 milionů obyvatel a je tak pátým nejlidnatějším členským státem Evropské unie. Hlavním a největším městem je Varšava. Mezi další velká města patří Krakov, Vratislav, Lodž, Poznaň, Gdaňsk a Štětín. Polsko má mírné přechodné podnebí a jeho území tvoří z velké části Středoevropská nížina, která se rozkládá od Baltského moře na severu až po Sudety a Karpaty na jihu. Nejdelší polskou řekou je Visla a nejvyšším bodem Polska je hora Rysy, která se nachází ve Vysokých Tatrách.

Prehistorická lidská činnost na polském území se datuje přibližně do doby 10 000 let př. n. l. Po celý pozdní starověk se zde vyskytovala kulturně rozmanitá společnost, v raném středověku byl region osídlen kmenovými Polany, kteří dali Polsku jeho jméno. Vznik státnosti v roce 966 souvisel s konverzí pohanského vládce Polanů na křesťanství pod patronací katolické církve. Polské království vzniklo v roce 1025 a v roce 1569 upevnilo své dlouholeté spojení s Litvou, čímž vznikla Polsko-litevská unie. Unie byla v té době jednou z evropských velmocí s jedinečným liberálním politickým systémem, který v květnu 1791 přijal první moderní ústavu v Evropě.

S koncem prosperujícího polského zlatého věku si zemi na konci 18. století rozdělily sousední státy. Polsko získalo svou nezávislost v roce 1918 jako druhá Polská republika a úspěšně ji uhájilo v polsko-sovětské válce v letech 1919-1921. Invaze nacistického Německa a Sovětského svazu do Polska v září 1939 znamenala začátek druhé světové války, která vedla k holocaustu a milionům polských obětí. Jako člen komunistického bloku ve světové studené válce byla Polská lidová republika zakládajícím signatářem Varšavské smlouvy. Díky vzniku a přínosu hnutí Solidarita byla komunistická vláda rozpuštěna a Polsko se v roce 1989 obnovilo jako demokratický stát.

Polsko je parlamentní republikou s dvoukomorovým zákonodárným sborem, který tvoří Sejm a Senát. Jedná se o rozvinutý trh a vysokopříjmovou ekonomiku. Polsko, které je považováno za střední velmoc, má šestou největší ekonomiku v Evropské unii podle hrubého domácí produktu (nominálního) a pátou největší podle HDP přepočtenou na paritu kupní síly. Má velmi vysoký index lidského rozvoje, poskytuje velmi vysokou bezpečnost a ekonomickou svobodu, stejně jako bezplatné vysokoškolské vzdělání a všeobecný systém zdravotní péče. V zemi se nachází 17 památek světového dědictví UNESCO. Polsko je zakládajícím členským státem Organizace spojených národů a také členem Světové obchodní organizace, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Severoatlantické aliance, Evropské unie, schengenského prostoru, ne však eurozóny.

Název

Původ polského slova „Polska“ (česky Polsko) není v historických pramenech doložen. Pravděpodobně se jedná o název západoslovanského kmene Polanů.[pozn. 2] Název Polané zase pochází z indoevropského slova pole, které znamená obdělávané pole nebo otevřené prostranství. Název Polsko se začal používat pro označení celého státu v 11. století a původně fungoval jako forma výrazu „polská země“ (latinsky terra Poloniæ). Z tohoto zdroje pocházejí jak vlastní jména Polska a Poláci (endonyma), tak i většina názvů, které se pro ně používají v jiných jazycích (exonyma).

Gramaticky se název Polska skládá ze dvou částí: kořene pol (od „pole“), který znamená otevřený prostor nebo obdělávané pole, a sufixálního adjektivního afixu -ska. Název Polska je gramaticky přídavné jméno utvořené od podstatného jména pole sufixem -sk, což je adjektivní afix, odvozený od praslovanského *-ьskъ-jь, označujícího příslušnost k něčemu.[4][5] Tento afix je charakteristickým prvkem slovanských a polských místních a pomístních jmen, s jejichž pomocí se tvoří zeměpisná jména.[5] Tato koncovka se vyskytuje i v domácích jménech dalších slovanských zemí, například v českých a slovenských jménech Česko a Slovensko a v chorvatském jménu pro Chorvatsko - Hrvatska.

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polska.

Od pravěku k rozdělení Polska

Rekonstrukce usedlosti lužické kultury z doby bronzové, Biskupin, cca 700 př. n. l.
Měšek I. na obrazu Jana Matejka

Nejznámějším pravěkým archeologickým nálezem v Polsku je opevněné osídlení Biskupin (v němž se dnes nachází skanzen). Vzniklo kolem roku 748 př. n. l., v pozdní době bronzové, v rámci lužické kultury.[6] Mezi 4. stoletím př. n. l. a 5. stoletím se na území současného Polska usadila řada etnických skupin – keltské, sarmatské, skytské, slovanské, baltické i germánské kmeny. Archeologické nálezy v Kujavsku rovněž potvrdily přítomnost římských legií.[7] Jednalo se pravděpodobně o expediční sbor vyslaný k ochraně jantarové stezky. Od 5. století začalo slovanské osídlení převládat.

Polsko jako státní útvar existovalo od 10. století. První zprávy o něm pocházejí z let 962 až 963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. V roce 965 si Měšek vzal za ženu českou princeznu Doubravku Přemyslovnu. Díky jejímu vlivu Měšek i celé Polsko v roce 966 přijali křesťanství.[8] Přechod to však nebyl zcela pokojný, ještě roku 1038 vypuklo velké pohanské povstání, kvůli němuž musel královský dvůr opustit Hnězdno a uchýlit se do Krakova, který se pak stal hlavním městem na mnoho staletí. Měškův rod, Piastovci, vládl v Polsku až do roku 1370, často byl přitom ve sporech s českými Přemyslovci. Jako první se polským králem nechal korunovat Boleslav Chrabrý roku 1025.[9] Titul však nebyl dědičný. V roce 1109 porazil Boleslav III. Křivoústý Jindřicha V. v bitvě na Psích polích a zastavil německý postup do Polska.[10] Bitva byla prvním velkým polským vítězstvím nad agresivním nepřítelem a je proto pevnou součástí polského národního vědomí. Literárně byla zaznamenána v kronice Galla Anonyma. Boleslav byl velkým znovusjednotitelem Polska, avšak jeho vlastní nástupnický řád zemi znovu rozdrobil.

Kazimír III. Veliký

Jeden z lokálních piastovských vládců, Konrád I. Mazovský, pozval do země roku 1226 Řád německých rytířů, což vedlo později k mnoha válkám Poláků s tímto řádem. Když se zdálo, že země bude znovu sjednocena, došlo roku 1241 k mongolskému vpádu. Poláci byli poraženi v bitvě u Lehnice.[11] V osudové bitvě zahynul nejen potenciální sjednotitel Jindřich II. Pobožný, ale bylo zdecimováno takřka celé polské rytířstvo. Rozsáhlé oblasti v jižním Polsku zůstaly zpustošené a mnoho let byly vylidněné. To otevřelo cestu pruské kolonizaci, ale i českému zájmu o území Slezska. Až roku 1320 se podařilo sjednotit rozdrobený polský stát Vladislavu I. Lokýtkovi.[12] Jeho syn, Kazimír III. Veliký (vládl 1333–1370), si vydobyl pověst jednoho z největších polských králů. Rozšířil královskou ochranu Židů a povzbuzoval je k imigraci do Polska.[13] Založil rovněž Krakovskou univerzitu.[14] Posílil moc šlechty (Zlaté svobody) a kodifikoval polské právo. Učinil dohodu s českým králem Karlem IV. – Kazimír se zřekl Slezska na oplátku za to, že čeští králové nebudou usilovat o polskou korunu.[15] Zabránil rozšíření černé smrti do Polska opatřeními na hranicích. S ním ovšem piastovská dynastie vymřela.

Jagellonská Evropa na konci 15. století
Bitva u Grunwaldu

Roku 1385 bylo smlouvou v Krevě dohodnuto spojení polského království s litevským velkoknížectvím (tzv. Krewská unie). Na polský trůn usedli litevští velkovévodové z rodu Jagellonců. Toto soustátí existovalo ve formě volné polsko-litevské personální unie až do roku 1569, kdy byla Litva s polským královstvím spojena těsněji (tzv. Lublinská unie).[16] Stát spojením obou národů posílil. Roku 1410 polsko-litevské vojsko definitivně rozdrtilo německé rytíře v bitvě u Grunwaldu.[17] Jagellonci navíc získali roku 1471 českou korunu a posléze i uherskou. K velkému rozkvětu polsko-litevského dvojstátí došlo v 16. století. Na jeho konci, roku 1596, bylo hlavní město přesunuto do Varšavy a tamní královský palác se stal první velkolepou renesanční stavbou v Polsku. Rozvoj byl provázen oslabováním moci panovníka a růstem vlivu početné šlechty. Již roku 1505 zákon zvaný Nihil novi přenesl většinu pravomocí z panovníka na Sejm.[18] V důsledku toho začal být tento stát nazýván Rzecz Pospolita Obojga Narodów (věc veřejná obou národů, překlad latinského res publica). Sejm navíc vydal zákon o náboženské toleranci (Varšavská konfederace), takže se Polsku v 16. století vyhnuly boje mezi protestanty a katolíky.[19] Blahobyt se projevil i rozvojem věd – jejich symbolem je zvláště Mikuláš Koperník, průkopník heliocentrismu z Toruně.[20] Sílu polsko-litevské unie manifestovalo dobytí Moskvy roku 1610, při němž se vyznamenal polský vojevůdce Stanisław Żółkiewski. Nechybělo tehdy mnoho, aby polský král uzmul i carskou korunu.[21] Po definitivním vítězství v rusko-polské válce roku 1618 dosáhl polský stát vrcholu své územní expanze (asi milion kilometrů čtverečních).

     Hranice Polska po roce 1945
     Hranice Polska 1918–1939
     Polsko-litevská unie 1569
     Polsko okolo roku 1000
Border changes in history of Poland.png

V polovině 17. století však Polskem otřáslo Chmelnického povstání na Ukrajině a následné války s Osmanskou říší, Švédskem, Ruskem a nájezdy krymských Tatarů (historici odhadují, že krymskotatarské vpády stály v letech 1494 až 1694 život jednoho milionu obyvatel Polska a Litvy). Na konci 17. století zemi postavil na nohy – alespoň vojensky – Jan III. Sobieski. Ten se proslavil i svým vítězstvím v bitvě u Vídně, kde roku 1683 porazil vojska Kary Mustafy a definitivně zastavil turecký postup do středu Evropy.[22] V ostatních oblastech společenského života se však králi už tolik nedařilo. Úpadek se prohloubil v 18. století, kdy se na polský trůn dostali Wettinové. První panovník tohoto rodu August II. Silný zatáhl Polsko do severní války a přivedl ho k porážce v ní, následované rozvratem celé země. Ten ještě prohloubil král August III. Polský, který se trůnu chopil s ruskou pomocí, a proto toleroval rostoucí zásahy Ruska do vnitřní polské politiky (zejm. ve prospěch vlivného rodu Poniatowských, soupeřícího s jiným rodem – czartoryšským). Když byl roku 1764 králem zvolen Stanislav II. August Poniatowski, vnímaný jako vyložený poskok ruské carevny Kateřiny II., polská šlechta to již nevydržela, založila tzv. Barskou konfederaci a zahájila proti králi povstání.[23][24] Tím začala katastrofa, neboť porážka tohoto povstání a následné peripetie vedly v letech 1772, 1793 a 1795 k dělení Polska.[25] Jeho území si rozdělily na základě velmocenských dohod Rusko, Prusko a Rakousko a polský stát tak zanikl. Posledním vzmachem odporu bylo Kościuszkovo povstání.[26]

Mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem

Jan Henryk Dąbrowski během Velkopolského povstání

V roce 1806 vypuklo v pruském záboru tzv. velkopolské povstání vedené Janem Henrykem Dąbrowskim. Protože se v zásadě snažilo pomoci Napoleonovi bojujícímu právě v tu dobu v Prusku, nechal Napoleon rok poté zřídit na části území předtím zabraném Pruskem a Rakouskem Varšavské knížectví, které se stalo jeho spojencem.[27] Po Napoleonově porážce roku 1815 však bylo zrušeno a na jeho místě bylo, rozhodnutím Vídeňského kongresu, zřízeno autonomní Království polské (tzv. Kongresové Polsko či Kongresovka), podléhající ruskému carovi.[28] Roku 1831 vypuklo ve Varšavě a dalších místech Listopadové povstání, jedno z největších národních povstání 19. století, které však bylo carskou armádou potlačeno.[29] Následkem toho byla v roce 1832 autonomie knížectví omezena. V roce 1863 vypuklo Lednové povstání.[30] Vzniklo spontánně z odporu mladých Poláků, kteří odmítali sloužit v Ruské armádě a utíkali do lesů. Za osmnáct měsíců bylo ale poraženo a roku 1866 byly zrušeny poslední zbytky polské autonomie v rámci Ruska.

Území, kde byla roku 1910 převažujícím jazykem polština (světle modře).

Část obsazená Rakouskem nesla název Království haličsko-vladiměřské (s autonomní vládou od roku 1861). Město Krakov s okolím bylo v letech 18151846 nezávislou Krakovskou republikou (pod patronátem tří sousedních mocností).[31] Po potlačení Krakovského povstání však bylo připojeno k Rakouské Haliči, jejíž východní část obývali převážně Malorusové (Ukrajinci) a Židé. Přes národnostní třenice a relativní zaostalost byla rakouská část s městy Krakov a Lvov v 2. polovině 19. století díky mírnějšímu pronásledování hlavní scénou polské kultury a vědy.[32]

Území obsazené Pruskem se nazývalo v letech 18151848 Poznaňské velkovévodství (s omezenou autonomií), poté byla jeho autonomie – v reakci na polské protipruské povstání během revoluce roku 1848 – rovněž zrušena a vznikla tzv. Provincie Poznaň. Hospodářsky rozvinuté Slezsko náleželo Prusku již od sedmileté války, Pomořansko bylo připojeno ještě dříve. Pruský zábor měl oproti ruskému a rakouskému více průmyslu, zemědělství a železnic.

Sjednocení Polska až druhá světová válka

Poláci ve válce se Sověty

Během první světové války, po obsazení většiny polského území do té doby patřícího Rusku Německem a Rakouskem, bylo na tomto území zřízeno autonomní Polské království jako loutkový stát pod patronátem Ústředních mocností. Polsko opět získalo skutečnou suverenitu až po jejich porážce v roce 1918. Díky Velkopolskému povstání z roku 1918 a Hornoslezským povstáním mu versailleská smlouva přisoudila řadu území ve válce poraženého Německa.[33] Nezávislost si Polsko udrželo i v následné válce se sovětským Ruskem.[34][35] O své hranice bojovalo též s Ukrajinci, Němci, Litevci a Čechy (Sedmidenní válka).[36][37] V roce 1922 byla Polskem anektována Střední Litva.[38]

Józef Piłsudski se svým oblíbeným koněm Kaštankou

Druhá polská republika byla ustavena jako parlamentní republika, avšak kvůli neochotě polských politických stran se dohodnout, nacionálnímu napětí, růstu politického extremismu a hospodářským potížím byly polské vlády velmi nestabilní. Ozývalo se volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Piłsudski, který provedl Květnový převrat a zavedl vojenskou diktaturu (tzv. sanační režim), jež vedla k politické perzekuci a potlačování demokratických principů a práv.[39][40][41] Před vypuknutím druhé světové války měl důležitou pozici v Polsku také maršál Edward Śmigły-Rydz a ministr zahraničí Józef Beck.[42] Polsko díky Beckovi v roce 1934 podepsalo s Německem pakt o neútočení a v roce 1938 vojensky obsadilo a anektovalo českou část Těšínska.[43]

Oběti Katyňského masakru v hromadném hrobě

Na počátku druhé světové války v roce 1939 bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem.[44] Během války bylo zničeno mnoho polských měst a polské území se stalo hlavním dějištěm holocaustu. Odhaduje se, že během německé okupace Polska zahynulo přes 2,8 milionu etnických Poláků a 3 miliony polských Židů (asi 90 procent polského židovstva). Polsko tak za války ztratilo největší podíl obyvatelstva mezi všemi národy. Přibližně 22 tisíc důstojníků a příslušníků polské inteligence bylo na Stalinův příkaz povražděno v roce 1939 při tzv. Katyňském masakru.[45] Několik desítek tisíc předních Poláků bylo zavražděno ve stejný rok Němci během tzv. operace Tannenberg v rámci nacistického plánu genocidy Generalplan Ost.[46] Ve východních oblastech bylo povražděno ukrajinskými nacionalisty z UPA (tzv. banderovci) až 100 000 polských civilistů (viz též Volyňský masakr).[47]

Centrum Varšavy zničené nacisty po Varšavském povstání

Poláci ale též tvrdě bojovali, jejich exilové vojsko se proslavilo zejména v bitvě u Monte Casina[48], pod sovětským velením fungovala 1. polská armáda podílející se na dobytí Berlína, polští piloti se vyznamenali v 303. stíhací peruti během Bitvy o Británii.[49] Na polském území se rovněž rozvinulo mohutné odbojové hnutí, největší jeho organizací byly Polský podzemní stát a Zemská armáda (Armia Krajowa).[50] Proslulou odbojovou akcí se stalo neúspěšné Varšavské povstání v roce 1944, v němž zahynulo přes 200 000 lidí a Varšava byla po něm Němci srovnána se zemí.[51] Jedním ze záměrů povstání bylo osvobodit Polsko ještě před příchodem Rudé armády a zabránit tak poválečnému nástupu komunistů. Přesně to se ale nepodařilo a sovětský vůdce Stalin také přesně kvůli tomu nechal povstání vykrvácet.[52]

Vývoj polských hranic. Plnou červenou čarou hranice meziválečného Polska, čerchovaně Polsko po r. 1945

V roce 1945 jaltská konference přijala rozhodnutí, že východní hranice Polska povede po Curzonově linii a Sovětský svaz většinu svého původního záboru ve východních oblastech osídlených převážně Bělorusy a Ukrajinci anektoval. Jako „odškodnění“ byla k Polsku naopak připojena západní „nová území“ až po dnešní hranici s Německem na Nise a Odře a dále část Východního Pruska.[53][54] Posun hranic vyvolal obrovské nucené přesuny obyvatelstva, kdy Poláci přicházeli z území anektovaných Sovětským svazem a osidlovali zejména západní území, z nichž bylo vyhnáno německé (a tedy prakticky veškeré) obyvatelstvo. V roce 1947 během Operace Visla bylo ze svých domovů násilně vysídleno i ukrajinské obyvatelstvo.[55] Jaltská konference rovněž ignorovala polskou exilovou vládu v Londýně a uznala provizorní prokomunistickou vládu zformovanou v Sovětském svazu, což řada Poláků dodnes vnímá jako zradu Západu.[56] Faktem však také je, že Stalin nedodržel řadu slibů, které ohledně Polska západním spojencům dal, například že umožní demokratické volby.[57][58]

Po roce 1945

Podrobnější informace naleznete v článku Polská lidová republika.
Władysław Gomułka

Po válce se Polsko pod sovětským vlivem stalo komunistickým státem. Tzv. Polská lidová republika byla oficiálně vyhlášena roku 1952. Proběhla násilná kolektivizace a znárodňování, oproti jiným komunistickým státům byl však režim tolerantnější k tradičně vlivné katolické církvi. Poznaňské povstání roku 1956 bylo násilně potlačeno.[59] Následné uvolnění po roce 1956, symbolizované postavou nového vůdce Władysława Gomułky, bylo provázeno hospodářskou stagnací. Na studentské protesty žádající větší demokratizaci v březnu 1968 režim reagoval antisemitskou kampaní a oficiálně šířenou teorií o sionistickém spiknutí, do níž byli brzy zahrnuti i představitelé Pražského jara v sousedním Československu, což poté pomohlo ospravedlnit účast Polska na invazi Varšavské smlouvy, jež pokus o liberalizaci v Československu udusila.[60] Další vlnu protestů v roce 1970, vyvolaných zejména špatnou hospodářskou situací, režim brutálně potlačil.[61]

Protest Solidarity v Gdaňsku roku 1980

Velký vliv na polské vědomí mělo zvolení Poláka Karola Wojtyły katolickým papežem v roce 1978 (seděl na Petrově stolci pod jménem Jan Pavel II.). V roce 1979 papež rodné Polsko navštívil a mnozí dávají jeho návštěvu do souvislosti se vzedmutím opozičního hnutí v Polsku krátce poté.[62] Klíčovým v tomto procesu bylo, když byly v roce 1980, po vlně stávek, vytvořeny nezávislé odbory Solidarita (Solidarność), které se postupně staly důležitou politickou silou.[63] Po zesílení jejich protestů vyhlásil generál Wojciech Jaruzelski v roce 1981 výjimečný stav.[64] Pád režimu tím oddálil, ale k němu nakonec stejně došlo, přičemž zásadním mezníkem byly tzv. kulaté stoly, tedy jednání mezi vládou a opozicí, jež začaly 6. února 1989 a vyústily v dohodu o volbách naplánovaných na léto 1989, jichž se bude moci zúčastnit i opozice.[65] Nakonec Solidarita v těchto volbách zvítězila, čímž komunistický režim v Polsku definitivně padl.[66]

Po roce 1989

Podrobnější informace naleznete v článcích Třetí polská republika a Čtvrtá polská republika.
Lech Wałęsa a George Bush

Jako přesná data počátku tzv. „třetí republiky“ (III Rzeczpospolita) se uvádějí vítězství Solidarity v polských (polo)svobodných volbách 4. června 1989, jmenování Tadeusze Mazowieckého premiérem 24. srpna 1989, novelizace ústavy měnící oficiální název státu na Rzeczpospolita Polska 29. prosince 1989 nebo dokonce až 22. prosinec 1990, kdy exilový prezident předal odznaky moci během inaugurace polského prezidenta Lecha Wałęsy. Tehdy Wałęsa pronesl slova „touto chvílí slavnostně začíná III. polská republika“.

Po pádu komunistického režimu Polsko přijalo šokovou terapii s cílem transformovat svoji ekonomiku.[67][68] Radikální transformační plán neoliberála Leszka Balcerowicze způsobil krátkodobé sociální otřesy, ale zkrotil inflaci a nastartoval nejrychlejší ekonomický růst v postkomunistickém bloku. V roce 1999 se země stala členem Severoatlantické aliance (NATO) a byla jednou z deseti zemí přistoupivších k Evropské unii v květnu 2004.

Polští politici Radosław Sikorski, Donald Tusk a Lech Kaczyński oslavují podpis Lisabonské smlouvy 13. prosince 2007

Konzervativní část veřejnosti však s těmito výsledky transformace nebyla zcela spokojena. V roce 2005 se stal premiérem Jarosław Kaczyński a prezidentem jeho dvojče Lech Kaczyński. Již během kampaně před parlamentními a prezidentskými volbami bratři Kaczyńští a jejich strana Právo a spravedlnost (PiS) operovali termínem „čtvrtá republika“ (IV Rzeczpospolita).[69] Čtvrtá republika měla podle nich opravit všechno špatné ze třetí republiky, zejména skoncovat s korupcí, provést důslednou dekomunizaci, rozbít vazby na lidi z předešlého režimu apod. Strana nastolila silně konzervativní a nacionalistický politický kurz, který na evropské úrovni budil kontroverze.[70] Vítězství Občanské platformy roku 2007 posunulo zemi znovu blíže k liberálnímu režimu.

Havárie u Smolenska

Dne 10. dubna 2010 zahynul prezident Lech Kaczyński ve Smolensku v Rusku se svou manželkou a řadou dalších polských politiků a příslušníků nejvyššího velení polské armády (vrchní velitel pozemních, leteckých, námořních i speciálních sil) při letecké nehodě, když letěl do Ruska uctít památku Poláků zavražděných během Katyňského masakru.[71]

Aféra s odposlechy otřásla v roce 2014 polskou politickou scénou a přiměla premiéra Donalda Tuska podat demisi.[72] Po následných volbách v říjnu roku 2015, po 8 letech vlády Občanské platformy, se opět dostala k moci strana Právo a spravedlnost.[73] Předsedkyní vlády se stala Beata Szydłová, rozhodující slovo měl však předseda strany Jarosław Kaczyński. Prezidentem se stal kandidát Práva a spravedlnosti Andrzej Duda. Dne 7. prosince 2017 ustála Beata Szydłová hlasování o nedůvěře polské vlády, avšak již následujícího dne podala jakožto předsedkyně vlády demisi do rukou polského prezidenta Dudy, který vzápětí jmenoval novým předsedou vlády jejího stranického kolegu, bývalého místopředsedu vlády a ministra financí Mateusze Morawieckého.[74] Své postavení Kaczyńského strana uhájila i ve volbách roku 2019.[75]

Státní symboly

Vlajka

Podrobnější informace naleznete v článku Polská vlajka.

Polská vlajka je tvořena listem o poměru stran 5:8 se dvěma vodorovnými pruhy, bílým a karmazínovým.

Státní vlajka má uprostřed bílého pruhu státní znak.

Znak

Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Polska.

Polský státní znak je tvořen bílou orlicí se zlatou korunou, zobákem a drápy na karmazínovém štítu.

Hymna

Podrobnější informace naleznete v článku Polská hymna.

Polská hymna je píseň Mazurek Dąbrowskiego (česky Dąbrowského mazurka), známá též jako Jeszcze Polska nie zginęła (česky Ještě Polsko nezhynulo). Autor hudby je neznámý a její text napsal Józef Wybicki.

Geografie

Podrobnější informace naleznete v článcích Geografie Polska a Koruna hor Polska.
Polsko dnes
Vysoké Tatry na polské straně hranic

Se svou rozlohou 312 679 km² je Polsko 9. největší zemí v Evropě, 4× větší než Česká republika a z rozlohy Evropské unie zabírá 7,1 %. Délka hranic činí 3 511 km, z toho 440 km připadá na mořské hranice (délka pobřeží, jež ovšem není hranicí, tvoří 770 km). Polsko hraničí s následujícími státy:[76]

Zatímco poměrně členitá jižní hranice s Českem a se Slovenskem probíhá po horských pásmech a v dějinách se prakticky neměnila, východní a západní hranice jsou teprve z roku 1945 a často probíhají v přímém směru nebo po řekách (Bug, Nisa, Odra). Jižní hranice s českým Slezskem (s Jesenickem (kromě Rychlebských hor a Zlatohorska), s Krnovskem a s Opavskem z roku 1742, s Hlučínskem a s Českotěšínskem z roku 1920) také probíhá v přímém směru nebo po řekách (Opavice, Opava, Olše).

Povrch a vodstvo

Související informace naleznete také v článcích Seznam řek v Polsku a Seznam jezer v Polsku.
Pobřeží Baltského moře v Západopomořanském vojvodství
Mazury v severovýchodním Polsku byly obývany etnikem Mazurů

Kromě jižních oblastí je většina státu pokryta rozsáhlými nížinami a rovinami Polské nížiny. Téměř tři čtvrtiny území leží do 200 m n. m.

V Polsku se nachází více než 7 tisíc jezer. Severní Polsko vyplňují Pomořanská i Mazurská jezerní plošina jako pozůstatek pleistocenního zalednění; místy se na pobřeží vyskytují i písečné přesypy a kosy. V oblasti Mazurských jezer se nachází 3300 jezer, největší z nich jsou jezera Sniardwy, Mamry a Niegocin.[77] Středovýchodní a Jihovýchodní část tvoří nízké vrchoviny Malopolská vrchovina a Lublinská vrchovina. Jih Polska prostupuje v příhraniční pás prvohorních horských masivů Sudety (Jizerské hory, Krkonoše, Soví hory, pískovcové Stolové hory, Bystřické hory, Králický Sněžník, Rychlebské hory a Zlatohorská vrchovina). Třetihorní Karpaty zahrnují pohoří Vysokých a Nízkých Beskyd, Tatry a Bukovské vrchy. Tatry dosahují v Polsku téměř 2 500 m n. m.

Polsko má velmi hustou říční síť. Největší splavné řeky Visla a Odra odvádějí vodu asi z 90 % území Polska do Baltského moře. Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu.

Podnebí

Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná teplota činí v lednu regionálně −8/3 °C a v červenci 20/28 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm.

Ochrana přírody

Podrobnější informace naleznete v článku Národní parky v Polsku.
Wolinský národní park

Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km² území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků:

Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński.

Nejstarší z nich je Białowieski Park Narodowy na východě Polska, vyhlášený v roce 1947 a naopak zatím nejmladší je Národní park Ústí Warty na západě Polska, vyhlášený roku 2001. Největším polským národním parkem je Biebrzański národní park na severovýchodě Polska, s rozlohou 592,23 km². Největší koncentrace národních parků je v nížině na severovýchodě při hranicích s Běloruskem a Ukrajinou a na jihovýchodě v Karpatech při hranicích se Slovenskem. Při hranicích s Českou republikou leží Krkonošský národní park přiléhající ke stejnojmennému českému Krkonošskému národnímu parku a Národní park Stolové hory, jež je pokračováním české chráněné krajinné oblasti Broumovska.

Politika

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Polska.
Jednací sál polského Sejmu

Polsko je parlamentní republikou. Parlament je od roku 1989 opět dvoukomorový: tvoří jej Sejm (460 poslanců) a Senát (100 senátorů). Poslanci Sejmu i senátoři jsou voleni na společné čtyřleté volební období. Do Sejmu platí poměrný volební systém ve 41 vícemandátových volebních obvodech s pětiprocentní volební klauzulí (8 % pro koalice), která se ale nevztahuje na zástupce národnostních menšin. Senátoři jsou voleni systémem relativní většiny, kdy v každém ze 100 jednomandátových volebních obvodů připadne mandát kandidátovi s největším počtem platných obdržených hlasů. Při společném zasedání tvoří členové Sejmu a Senátu Národní shromáždění (Zgromadzenie Narodowe). Národní shromáždění se může sejít u příležitosti tří událostí: když nový prezident skládá přísahu, při hlasování o žalobě proti prezidentovi republiky ke státnímu soudu (Trybunał Stanu) a je-li prohlášen prezident trvale neschopným vykonávat své povinnosti v důsledku zdravotního stavu. Druhé dva případy zatím nikdy nenastaly.

Prezidentský palác, od roku 1994 sídlo prezidenta
Sídlo premiéra na ulici Aleje Ujazdowskie

Hlavou státu je prezident. Je volen přímo podle dvoukolového absolutně většinového systému na 5 let, kandidát na prezidenta musí být polský občan starší 35 let a musí předložit 100 tisíc podpisů podporující jeho kandidaturu.[78] Nejvyšší exekutivní funkcí je předseda vlády, v Polsku zvaný Prezident rady ministrů (polsky: Prezes Rady Ministrów). Mezi úřady prezidenta a předsedy vlády v minulosti docházelo k řadě kompetenčních konfliktů. Příčinou byla jednání u kulatých stolů, kde byl v roce 1989 dohodnut přechod od komunistického režimu k demokracii. Z jednání vzešel kompromis, v němž poměr mezi prezidentem a premiérem nebyl zcela vyjasněn. Poté co byl v přímé volbě zvolen první postkomunistický prezident Lech Wałęsa, pokusil se vymoci prezidentský či poloprezidentský systém francouzského typu.[6] Nakonec ale tyto snahy nebyly úspěšné. V období 1996-1997 byla parlamentem schválena řada reformních zákonů, které posílily moc předsedy vlády. To stvrdila ústava z roku 1997, načež nastala v Polsku éra silných premiérů.[7] O pouhé ceremoniální funkci prezidenta však nejde hovořit, neboť prezidentovi zůstala v ruce silná zbraň: právo vetovat vládní zákon, přičemž toto veto může být přehlasováno jen velkou - třípětinovou - většinou hlasů v Sejmu.

Sídlo Nejvyššího soudu

Nejvyššími soudními orgány jsou Nejvyšší soud (Sąd Najwyższy), Nejvyšší správní soud (Naczelny Sąd Administracyjny), Ústavní soud (Trybunał Konstytucyjny) a Státní soud (Trybunał Stanu). Poláci mají ve velké úctě ústavu, neboť mají velkou tradici ústavnosti: ústava z 3. května 1791 je často označována za první svého druhu v Evropě. Zavedla politickou rovnost mezi měšťany a šlechtou, rolníky postavila pod ochranu vlády. Zrušila také možnost paralyzovat parlament vetem kteréhokoli z poslanců (liberum veto). Přijetí této průkopnicky demokratické ústavy bylo jednou z hlavních příčin, proč se konzervativní monarchie v sousedství – zejména Prusko a Rusko – rozhodly polský stát zničit. Současná ústava byla přijata 2. dubna 1997, schválena národním referendem 25. května 1997 a nabyla účinnosti 17. října 1997.

Vznik Visegrádské skupiny roku 1991. Smlouvu podepisují Václav Havel (Československo), József Antall (Maďarsko) a Lech Wałęsa (Polsko).

Polsko se v květnu 2004 stalo členem Evropské unie, spolu s deseti dalšími státy, zejména střední a východní Evropy. Polsko je šestým nejlidnatějším členským státem Evropské unie a má v Evropském parlamentu 51 zástupců. V roce 2007 vstoupilo do schengenského prostoru, nepřijalo ale zatím euro. V březnu 1999 se stalo členem NATO, ve stejný moment jako Maďarsko a Česko. Klíčovými geopolitickými uskupeními pro Polsko jsou Visegrádská skupina (vytvářená spolu s Maďarskem, Českem a Slovenskem), Výmarský trojúhelník (v němž je po boku Německa a Francie) a Rada států Baltského moře, v níž zasedá Polsko spolu s Ruskem, pobaltskými a skandinávskými státy. Zejména od roku 2015, od evropské migrační krize, je aktivním Visegrád. Zvláště ideová blízkost Kaczinského vládní strany a maďarského vládnoucího hnutí Fidesz Viktora Orbána je dlouhodobě zřejmá. Na velmi staré geopolitické polské koncepce navazuje Iniciativa Trojmoří, která spojuje visegrádské státy s Balkánem a Rakouskem. Polsko se rovněž snaží – díky společné historii a navzdory jejím temnějším stránkám – budovat vztahy s Ukrajinou a Běloruskem.[79] S Ukrajinou se to daří, čehož důkazem je například uspořádání společného mistrovství Evropy ve fotbale roku 2012. Vztahy se pak velmi utužily po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022.[80][81] S Běloruskem spolupráce spíše skřípe – zvlášť od doby, co běloruský diktátor Alexandr Lukašenko zahájil v roce 2005 kampaň proti polské etnické menšině a organizoval migraci z Blízkého východu přes polské hranice, aby Polsko destabilizoval.[82][83]

Polsko je též členem OSN, Světové obchodní organizace, Rady Evropy, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a dalších mezinárodních organizací. V Česku má Polsko velvyslanectví v Praze, generální konzulát v Ostravě a konzulát v Brně.

Administrativní dělení

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Polska.
Polská vojvodství

Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na 16 vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu „obec“ oproti polskému – gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu – se v článcích používá výraz gmina.

Polsko se dělí na následujících 16 vojvodství:

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Polska.

Národní hospodářství

Přístav ve městě Gdyně
Polský zemědělec v Podkarpatském vojvodství
  • Nominální HDP (2015): US$ 474.783 mld. (2008 – 567,4 mld.);
  • HDP podle parity kupní síly (2015): US$ 1.005.449 mld.;
  • struktura HDP (2011): služby – 63 %, průmysl – 33,6 %, zemědělství – 3,4 %;
  • struktura zaměstnanosti (2011): služby – 61,4 %, průmysl – 26,2 %, zemědělství – 12,4 %.

Polsko patří k vyspělým státům bývalého sovětského bloku s vysokým indexem lidského rozvoje – což je snaha o vyjádření kvality lidského života na území určitého státu, s ohledem na gramotnost, vzdělání, průměrnou délku života, HDP, porodnost a další faktory vypracované OSN. Roční HDP se v Polsku pohybuje kolem US$ 678,6 mld. (2008). Export se týká hlavně Německa a to z 30%, Itálie – 6,1%, Francie – 6%, Česka – 4%. V importu znovu převládá hlavně Německo z 24%, Itálie – 7%, Rusko – 7%, Francie – 6%, Čína – 4%.

Vývoj od 80. let 20. století

V 80. letech se ekonomika Polska nacházela v důsledku neefektivity plánované ekonomiky v těžké krizi. Komunistický režim si půjčoval mnoho peněz od západních zemí, které nedokázal splatit, v roce 1980 vzniklo hnutí Solidarita a v roce 1981 bylo vyhlášeno stanné právo. Stály se fronty dokonce i na základní potraviny jako mléko a cukr.[84] V roce 1990 byl HDP Polska na hlavu (v dolarech z roku 1990) 1700 $, zatímco HDP Československa bylo 3100 $ a HDP Rakouska 19 200 $.[85]

Od pádu komunismu zažívá Polsko silný a nepřetržitý hospodářský růst. Mezi lety 1989 a 2007 polská ekonomika narostla o 177% – nejvíce ze všech zemí střední a východní Evropy.[86] Jako jediná země EU si zachovalo růst ekonomiky i během světové finanční krize v letech 2008–2009.

Životní úroveň se nicméně stále nevyrovnala západním zemím, v roce 2015 činil HDP (PPP) na hlavu přibližně 26 000 dolarů, zatímco např. v Rakousku to bylo 47 000. Velké množství Poláků proto pracuje v zahraničí, především v zemích EU, kde se mnohdy i natrvalo usadí.

Po zavedení tržního hospodářství se zároveň rychle prohlubuje ekonomická nerovnost mezi jednotlivými regiony Polska. Největší vzrůst HDP vykazovala Varšava (s okolním Mazovským vojvodstvím), nejnižší pak venkovské regiony převážně na východě země. V roce 1997 činil HDP na hlavu v Mazovském vojvodství 128 % celopolského průměru, zatímco v nejchudším Podkarpatském vojvodství 76%; v roce 2007 už byl tento poměr 160% vs. 68%.[87]

Průmyslová odvětví

Polsko je průmyslově-zemědělský stát s významnou těžbou nerostných surovin. Poměrně úspěšně provedený přechod od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu způsobu hospodaření.

Hlavní průmyslová odvětví jsou těžební průmysl, strojírenství (osobní auta, autobusy, lodě), hutnictví, chemický, elektrotechnický, textilní a potravinářský průmysl. Těží se černé a hnědé uhlí, měď, olovo, zinek, sůl, síra, magnezit, kaolin a menší množství ropy a zemního plynu.

Zemědělství

Podrobnější informace najdete v článku Zemědělství, lesnictví a rybářství v Polsku

V zemědělství převažuje rostlinná produkce nad živočišnou. Orná půda představuje skoro 1/2 plochy státu, louky a pastviny 13 % a lesy 30 %. Pěstuje se pšenice, žito, ječmen, len, oves, brambory, cukrová řepa, řepka, chmel, ovoce a zelenina. Polsko je v produkci žita, lnu, brambor a cukrové řepy na 2. místě v Evropě (po Rusku). Chovají se prasata, skot, ovce, koně a drůbeže. Význam má i rybolov. Produkuje se vlna, med a rybí výrobky. Významná je i těžba dřeva.

Energetika

Vývoj ekonomiky je závislý na dostatku elektrického proudu. Většina elektřiny v Polsku je vyrobená v tepelných elektrárnách, kde dochází ke spalování uhlí. Polsko doposud nemá žádnou jadernou elektrárnu. V letech 1982–1990 stavělo v Žarnovci poblíž Gdyně na severu Polska svou první atomovou elektrárnu s výkonem 1600 megawattů, ale po černobylské havárii byla výstavba zastavena a dnes jsou z ní pouze ruiny. [88]

Doprava

Silniční dopravaeditovat | editovat zdroj

Související informace naleznete také v článku Dopravní značení v Polsku.
Most na rychlostní silnice S3 ve Wolini, nedaleko Štětína

Dálniční síť je tvořena třemi hlavními tahy v různých fázích rozestavěnosti (A1, A2, A4, A6, A8, A18). Hotová je jihopolská dálnice A4 (670 km), část evropské silnice E40. Navazuje na německou dálnici od Drážďan, v Polsku pokračuje přes města Legnica, Vratislav, Katovice, Krakov a Řešov až k hranicím Ukrajiny. Druhou východozápadní dálnicí je A2 (E30, 620 km), která vede od Berlína přes Poznaň, Lodž, Varšavu a Siedlce k hranicím s Běloruskem. V severojižním směru je budována trasa A1 (E75, 568 km), ve směru GdaňskToruň – Lodž – Katovice – Bohumín. Celkově v roce 2016 je v provozu 1660 km dálnic z plánovaných asi 2027 km.

Polsko mělo oproti většině sousedů méně rozvinutou silniční a dálniční síť a stereotyp „špatných polských silnic“ byl starý několik století[89], ale tento stav se v poslední době rychle mění. Silniční doprava má v Polsku dominantní podíl stejně jako jinde v Evropě, registrováno je zhruba 19 milionů automobilů (2007), tedy dvojnásobek oproti počátku 90. let.

V Polsku dálniční síť je doplňována sítí rychlostních silnic, např. rychlostní silnice S3 (E65) z bývalého hraničního přechodu Lubawka-Královec do Svinoústí. Celkově je v Polsku plánováno 5650 km rychlostních silnic, co společně s dálnicemi bude tvořit 7650 km mezinárodních silnic.

Mapa dálnic a rychlostních silnic v Polsku
     v provozu
     ve výstavbě
     probíhající výběrové řízení
     plánované
Dálniční uzel Gliwice-Sosnica

Železniční dopravaeditovat | editovat zdroj

Warszawa Centralna, hlavní nádraží v Polsku, otevřené v roce 1975. Nástupiště jsou kompletně v podzemí

Polsko, obnovené po 1. světové válce, zdědilo nerovnoměrnou železniční síť, jíž od (pruského) západu k (ruskému) východu ubývalo. V 90. letech a na počátku 21. století byla železniční doprava v úpadku, bylo zrušeno mnoho převážně lokálních tratí (přibližně 30 % sítě), výkony se významně snižovaly. V posledních letech[kdy? se rozvíjí hlavně dálková doprava (vlaky Pendolino) a příměstská železnice; na železnici byla napojena např. některá letiště.

Hlavní polský provozovatel dráhy PKP Polskie Linie Kolejowe v současnosti (2019) provozuje 18 680 km tratí,[90] další provozovatelé spravují lokální sítě v délce několika desítek až stovek kilometrů. Hlavní tratě jsou zpravidla elektrifikované a dvoukolejné.

Obecně vedou hlavní železniční tahy v podobných směrech jako dálniční (viz výše). Nejmodernější trasou je Centralna Magistrala Kolejowa, jež spojuje Slezsko a Krakov s Varšavou. V provozu je také několik úzkorozchodných tratí a vedle několika krátkých širokorozchodných tratí je v provozu také téměř 400 km dlouhá širokorozchodná trať Linia Hutnicza Szerokotorowa.

Největšími osobními dopravci jsou PKP Intercity (v majetku státního holdingu Polskie Koleje Państwowe) a Polregio vlastněné vojvodstvími. Provoz je obecně o něco řidší než v ČR či Německu. Zejména ve Varšavě a Trojměstí zajišťuje železnice podstatnou část příměstské dopravy. Ve většině vojvodství neprovozuje regionální dopravu dopravce Polregio, ale dopravci vytvoření daným vojvodstvím, například v Dolnoslezském vojvodství provozuje regionální dopravu společnost Koleje Dolnośląskie, v Malopolském firma Koleje Malopolskie apod..

V nákladní dopravě je velkým dopravcem PKP Cargo z holdingu PKP s tržním podílem cca 40 % (dle přepravního výkonu),[91] stále větší význam však nabývají jiní dopravci.

Letecká dopravaeditovat | editovat zdroj

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam letišť v Polsku.
Letiště v Polsku

Jediným celosvětově významným letištěm je letiště Frédérica Chopina, které odbavuje polovinu všech leteckých pasažérů v Polsku (10,6 milionu v roce 2013); nad milion pasažérů ročně odbaví ještě letiště Krakov-Balice, Katovice-Pyrzowice, Gdaňsk-Rębiechowo, Vratislav-Strachowice a Poznaň-Ławica.[92] Největším dopravcem jsou Polskie Linie Lotnicze LOT.

10. dubna 2010 postihlo polskou leteckou dopravu největší neštěstí v její historii. Při letu polského vojenského leteckého speciálu do Ruska se letoun TU 154 při přistávání ve špatných podmínkách střetl se stromy, a poté začal okamžitě hořet. Na palubě byl i prezident Lech Kaczyński, jeho žena a další vrcholní představitelé Polské politiky. Havárii poblíž ruského letiště ve městě Smolensk nikdo nepřežil. Cestující mířili do Ruska uctít památku zesnulých při katyňském masakru.

Městská dopravaeditovat | editovat zdroj

Městská hromadná doprava v Polsku je v evropském kontextu rozvinuta průměrně. Tvoří ji především autobusy a tramvaje, dále dvě linky Varšavského metra[93] a trolejbusové sítě měst Gdyně, Lublin a Tychy. Největší, avšak velmi zastaralý je tramvajový systém v konurbaci okolo Katovic. V okolí Lodži je zase v provozu meziměstská tramvaj, jedna z nejdelších linek na světě. V Poznani, Krakově, ve Štětíně a dalších městech jsou budovány tramvajové rychlodráhy. Ve Vratislavi funguje lanová dráha[94]. V některých městech fungují také přívozy – například pro ostrovní část Svinoústí jde o hlavní dopravní prostředek.

V posledních letech jsou zejména ve velkých městech budovány cyklostezky, pro něž má rovinaté Polsko příznivý terén (např. Varšava, Štětín, Police, Gdyně).

Vodní dopravaeditovat | editovat zdroj

Největšími námořními přístavy jsou Gdaňsk, Gdyně, Štětín, Svinoústí, Police a Kolobřeh. V provozu jsou trajektové linky z Polska do Švédska a Dánska. Specifickou úlohu hrají vnitrozemské vodní cesty, které se zde vyvíjely. Mimořádný význam zde hraje město Bydhošť, kde se nachází kanál spojující povodí Visly a Odry, na které je v současnosti především vodní doprava provozována. Výstavba tohoto kanálu začala koncem 18. století a v 19. století došlo k jeho postupnému rozšíření. Tato vnitrozemská vodní doprava také ovlivňovala i obchod, který se dynamicky rozvíjel.

Cestovní rucheditovat | editovat zdroj

Po vstupu do Evropské unie v roce 2004 zaznamenalo Polsko nárůst počtu turistů. Cestovní ruch významně přispívá k hospodářským výsledkům země a tvoří poměrně velký podíl[jaký? na trhu služeb. Polsko je podle údajů Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) 16. nejnavštěvovanější zemí zahraničními turisty na světě.

Hrad na Wawelu v Krakově
Molo v Sopotech

Turistické zajímavosti v Polsku se liší, od hor na jihu (viz též Koruna hor Polska) až po písečné pláže na severu (zejm. „letní hlavní město Polska“ Sopoty se slavným molem, nejdelším v Evropě[95]). Historická města nabízejí památky téměř každého architektonického stylu. Nejnavštěvovanějším městem je Krakov (polsky Kraków).[96] Je bývalým hlavním městem Polska a upomíná na polský zlatý věk, zejména svou renesanční architekturou. Většina polských králů byla korunována právě zde, a to i poté, co se hlavním městem stala Varšava. Dokud byl ještě hlavním městem Krakov, sídlili králové na Wawelském hradě, jež je dnes nejnavštěvovanější polskou historickou památkou. Korunovace probíhaly v proslulé místní katedrále. Tisíce turistů míří rovněž na krakovský Rynek Glowny, s proslulou tržnicí Sukiennice uprostřed a gotickým Kostelem Nanebevzetí Panny Marie ve východním rohu.

Hala století ve Vratislavi
Afrikarium-Oceanárium ve vratislavském ZOO

Mezi další významné turistické lokality v zemi patří Vratislav (polsky Wrocław), jedno z nejstarších měst v Polsku, jehož rozvoj byl kdysi podmíněn tím, že leželo na křižovatce dvou klíčových cest, Via Regia a Jantarové stezky. Je přezdívané také „Benátky střední Evropy“, neboť se v něm nachází přes 130 mostů a lávek. V dějinách města je výrazná česká stopa, bylo dlouho součástí Českého království a jeho zakladatelem by měl být český kníže Vratislav I., po němž se také jmenuje. Je zde také nejstarší restaurace v Evropě Piwnica świdnicki, která je v provozu od roku 1275.[77] Vratislav má velké tržní náměstí se dvěma městskými sály, stejně jako nejstarší zoologickou zahradu v zemi (založena 1865). Počtem chovaných druhů zvířat je třetí největší na světě.[97] Láká především na své Afrikarium. Populární atrakcí jsou také stovky bronzových sošek trpaslíků, které jsou rozeseté po celé Vratislavi.[98] Vratislavská Katedrála svatého Jana Křtitele je proslulá svými vitrážemi, Hala století v centru vratislavského výstaviště se dostala i na seznam Světového dědictví UNESCO.[99]

Královský zámek ve Varšavě
Muzeum varšavského povstání

Polské hlavní město Varšava a historické Staré Město byly zcela zničeny za druhé světové války, ale z velké části byly zrekonstruovány.[100] Z popela povstal i varšavský královský zámek (a sloup krále Zikmunda III. stojící před ním) nebo Katedrála svatého Jana Křtitele, kde je pohřben i Henryk Sienkiewicz. Wilanowský palác nabízí krom vrcholného baroka i rozsáhlé zahrady. Esenci stalinské architektury lze studovat na Paláci kultury a vědy, stále nejvyšší varšavské budově (231 metrů). Z muzeí jsou nejdůležitější Národní muzeum ve Varšavě, Národní galerie umění Zachęta, Muzeum varšavského povstání a Muzeum dějin polských Židů, které disponuje unikátní budovou navrženou finským ateliérem Rainera Mahlamäkiho. Velké divadlo je hlavní baletní a operní scénou v zemi.

Zámek Książ
Hrad Malbork
Katedrála v Gdańsku

Mimo velká města patří k nejvýznamnějším památkám křižácký hrad Malbork nebo klášter Jasná Hora ve městě Čenstochová, jenž je nejvýznamnějším poutním místem Polska. V klášterní bazilice Nalezení svatého Kříže a Nanebevzetí Panny Marie se nachází slavná ikona Panny Marie Čenstochovské, které řada věřících připisuje zázračné vlastnosti. Svými rozměry ohromuje katedrála v Gdańsku, postavená ve 14. století, stejně jako zámek Książ nedaleko Valbřichu. Dalšími městy, které přitahují turisty, jsou Poznaň, Štětín, Lublin nebo Toruň. K nejnavštěvovanějším památkám patří rovněž koncentrační tábor Osvětim, jakož i jiné koncentrační tábory z doby nacistické okupace, zhusta Němci budované právě na území Polska (Majdanek, Treblinka ad.). Také památník na Westerplatte připomíná děje druhé světové války, konkrétně její zahájení. Diskuse budí nově postavená Bazilika Matky Boží Bolestné Královny Polska v Licheni Starém napodobující styly minulosti, nicméně turisté si místo rychle oblíbili. K průmyslovým památkám patří například Depo Pilská Kruhovka.

Ogrodzieniec

Cykloturistika a pěší turistika patří v Polsku k oblíbeným činnostem. Značení těchto cest je obdobné jako v České republice. K oblíbeným stezkám patří např. Stezka orlích hnízd, která se nachází v Krakovsko-čenstochovské juře, což je vápencová vysočina vysoká 300 až 515 m. Na jejím území se nachází velké množství skalních útvarů, jeskyní, hradů a zřícenin středověkých hradů, od jejichž polohy na skalách se odvozuje jejich název - orlí hnízda. Turistická stezka se nachází mezi Krakovem a Čenstochovou a je dlouhá 163,9 km. Mezi nejvýznačnější hrady a zříceniny hradů patří: Korzkiew, Ojców, královský hrad Bobolice, hrad na Pieskowej Skale, ruiny hradů Rabsztyn, Bydlin, Smoleń, Pilica, Ogrodzieniec, Morsko, Mirów, Olsztyn, Udórz, Tenczyn. Celkový počet registrovaných jeskyní v této oblasti je asi 1800, jeskyní delších než 40 metrů je jen asi 130, z toho čtyři jeskyně jsou veřejnosti přístupné: Ciemna, Łokietka, Nietoperzowa a Wierzchowska Górna.

Obyvatelstvoeditovat | editovat zdroj

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Polska.

Polsko má zhruba 38 386 000 obyvatel (k roku 2019).[101] To je osmá největší populace v Evropě a pátá největší v Evropské unii. Průměrný věk je 41,1 roku.[102] Od druhé světové války zažívalo Polsko setrvalý růst počtu obyvatelstva (zhruba z 24 milionů), který se však zastavil na počátku 21. století. Velkou roli v tom hraje rostoucí emigrace Poláků, zejména po vstupu Polska do EU. Ta míří zejména do Británie, Irska a Německa. Chybějící lidi Polsko nahrazuje masivní imigrací zvláště z Ukrajiny. Nejen odchody do ciziny však hrají ve stagnaci populační křivky roli, také pokles porodnosti je demografickým faktem, jemuž nezabraňuje ani to, že je Polsko jedním z nejvíce katolických států Evropy a byl zde obnoven zákaz potratů s výjimkou ohrožení života nebo zdraví matky a početí ze znásilnění či incestu. Roku 2020 rozhodl ústavní soud o protiústavnosti potratů handicapovaných plodů.

Etnické složeníeditovat | editovat zdroj

Kašubská dívka v národním kroji
Mešita polských Tatarů v polské obci Kruszyniany

Druhá světová válka drasticky omezila etnickou pestrost předválečného Polska. Po 1. světové válce tvořili Poláci 68,5% populace, nyní je to zhruba 98,7%. Byl to výsledek deportací a dalších genocid za 2. světové války. Změnu složení obyvatelstva přineslo i poválečné měnění hranic, kdy Polsko přišlo o ukrajinský a běloruský východ a naopak získalo další německá území, odkud byli Němci vysídleni. Kašubové na pobřeží Baltského moře, Goralé v Karpatech a Slezané jsou považováni za etnické podskupiny polského národa. Část Slezanů v Horním Slezsku hovoří slezštinou, která má několik nářečí. V Horním Slezsku žije také velmi početná německá menšina a stále se zde používá slezská němčina.

Židé v Polsku představovali před 2. světovou válkou největší židovskou komunitu na světě čítající 3–3,3 miliony osob. Židé tvořili kolem třetiny obyvatel ve městech jako Varšava, Krakov, Lodž či Lublin.[104] Během války bylo německými nacisty povražděno asi 90 % židovské populace v Polsku.

Česká menšina v Polsku žije především v okolí Zelova a jedná se o potomky českobratrských exulantů.[105] Před druhou světovou válkou žilo v Zelově kolem 6 000 Čechů. Česká menšina žila také na území tzv. Českého koutku v Kladsku. V roce 2002 se k menšině hlásilo 386 obyvatel.

Lehká tatarská jízda byla v minulosti součástí polsko-litevských vojsk a v Polsku stále žije starousedlá menšina Tatarů – takzvaní Lipkové.[106]

V rámci Operace Visla, která byla původně namířena proti banderovcům, bylo z jihovýchodního Polska v roce 1947 deportováno asi 140 000 Ukrajinců na území, která Polsko po válce nově získalo od Německa. Na počátku 21. století do Polska přijelo za prací více než milion Ukrajinců.[107]

Náboženstvíeditovat | editovat zdroj

Socha Krista Krále ve Świebodzinu je nejvyšší Kristovou sochou na světě
Katedrála svatých apoštolů Petra a Pavla v Poznani z roku 968 je nejstarší katedrálou v Polsku.
Náboženství v Polsku[108]
Římskokatolické
87,6 %
Nedeklarované
7,1 %
Nevěřící
2,4 %
Jiné náboženství
1,3 %

Polsko má jednu z nejvíce náboženských populací v Evropě.[pozn. 3] Současně polská společnost se ale sekularizuje nejrychleji v historii[110].

V roce 2013 se odhadovalo, že 87 % populace se hlásilo ke katolické církvi. Po staletí Slované žijící na území dnešního Polska praktikovali různé formy pohanství známé jako rodnověří. V roce 966 Měšek I. konvertoval ke křesťanství. Pohanské víry však přetrvávaly v zemi do 11. století, od té doby je Polsko převážně katolickým národem. Jan Pavel II. byl prvním Polákem a Slovanem, který se stal římskokatolickým papežem. Papežství zastával v letech 1978 až 2005. Socha Krista Krále ve Świebodzinu je nejvyšší socha Ježíše Krista na světě. Socha je vysoká 52 m a váží 440 tun. Slavnostně byla odhalena 21. listopadu 2010.

V minulosti bylo Polsko proslulé náboženskou tolerancí. Roku 1264 byl přijat tzv. kališský zákon, zvaný též kališské privilegium nebo velká listina židovských svobod, který udělil vyznavačům židovského náboženství značná práva, v té době v Evropě zcela bezprecedentní. Proto v Polsku židé dlouho hledali ochranu a vytvořila se tam tak velká komunita. Podobně Polsko reagovalo na vznik protestantismu, zákonem zvaným Varšavská konfederace. Také mnozí jinde pronásledovaní protestanti v Polsku hledali azyl – včetně Jednoty bratrské a Jana Amose Komenského po roce 1621. Zajímavou výjimkou z této tradice byl Edikt wieluńský, jehož vydání si katolická církev vynutila na králi roku 1424, a který zakazoval v Polsku praktikovat české husitství. Polské protestantství nebylo nikdy masové, ale protestanty byla řada významných osobností: básník Mikołaj Rej, spisovatel Stefan Żeromski, ministr zahraničí Józef Beck, premiér Jerzy Buzek, skokan Adam Małysz, zpěvačka Ewa Farna a dokonce i diktátor Józef Piłsudski, který ovšem nakonec z taktických důvodů konvertoval ke katolictví. Zázemí měl protestantismus vždy zejména na jihu Polska, ve Slezsku.

Před druhou světovou válkou mělo Polsko po USA druhou největší židovskou populaci na světě, jedna pětina všech Židů (přibližně 3 miliony) bydlela na jeho území. Polská židovská populace však byla téměř kompletně zničena k roku 1945, kdy židé umírali hladem v ghettech a nacistických vyhlazovacích táborech. Po válce se v Polsku odhadoval počet okolo 200 000 židů. Stará synagoga v Krakově je nejstarší synagogou v Polsku.

Městaeditovat | editovat zdroj

Související informace naleznete také v článcích Seznam měst v Polsku a Seznam měst v Polsku podle počtu obyvatel.
   Město Polský název Vojvodství Počet obyvatel (2021)
Varšava – centrum města
Krakov – Sukiennice
Gdaňsk
Vratislav
1. Varšava Warszawa Mazovské 1 864 679
2. Krakov Kraków Malopolské 790 279
3. Vratislav Wrocław Dolnoslezské 669 564
4. Lodž Łódź Lodžské 665 259
5. Poznaň Poznań Velkopolské 541 782
6. Gdaňsk Gdańsk Pomořské 477 276
7. Štětín Szczecin Západopomořanské 391 404
8. Lublin Lublin Lublinské 331 243 Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Polsko
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


'Ndrangheta
Étienne Arago
Étienne Jeaurat
Írán
Ónodský sněm
Úmrtí v roce 2021
Únor
Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu
Červen
Červený obr
Česká státoprávní demokracie
Česká strana sociálně demokratická
Česká televize
Česká Wikipedie
Česko
Řád karmelitánů
Říjen
Římské číslice
Řehoř XV.
Šarlota Amálie Hesensko-Wanfriedská
Šarlota Meklenbursko-Střelická
Španělsko
Špicberky
Špicberská dohoda
Špionáž
Švédské tažení do Ruska
Švédsko
1. únor
1. červen
1. říjen
1. květen
1. srpen
10. únor
10. říjen
10. březen
10. listopad
10. prosinec
1003
11. únor
11. červenec
11. duben
11. květen
11. listopad
11. prosinec
11. září 2001
12. únor
12. květen
12. leden
12. listopad
12. prosinec
13. únor
13. červenec
13. březen
1323
1368
13th Floor Elevators
14. únor
14. březen
14. srpen
1420
1491
15. únor
15. říjen
15. březen
15. květen
15. listopad
15. srpen
16. únor
16. říjen
16. leden
16. srpen
16. století
16. září
1621
1623
1631
1638
1640
1641
1643
1649
1653
1654
1656
1658
1659
1660
1673
1676
1681
1688
1698
1699
17. únor
17. březen
17. století
1700
1703
1704
1705
1706
1707
1708
1709
1710
1711
1712
1717
1718
1728
1735
1737
1744
1752
1756
1757
1759
1761
1763
1764
1765
1768
1770
1773
1776
1777
1778
1780
1781
1782
1783
1785
1786
1789
1791
1793
1796
1798
18. únor
18. leden
18. prosinec
18. srpen
18. století
1800
1802
1808
1809
1812
1816
1822
1826
1830
1834
1838
1841
1845
1846
1848
1849
1852
1856
1862
1863
1864
1865
1867
1868
1871
1873
1874
1876
1877
1883
1892
1895
1896
19. únor
19. červen
19. říjen
19. leden
19. listopad
19. století
1900
1901
1902
1905
1906
1908
1912
1914
1916
1918
1920
1924
1928
1929
1930
1931
1932
1934
1937
1938
1940
1941
1942
1945
1946
1947
1948
1951
1952
1954
1956
1958 v hudbě
1959
1960
1961 v hudbě
1962
1962 v hudbě
1963 v hudbě
1964 v hudbě
1965 v hudbě
1966
1966 v hudbě
1967
1967 v hudbě
1968
1968 v hudbě
1969 v hudbě
1971
1972
1975
1976
1976 v hudbě
1977
1978
1979
1980
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2. únor
2. červen
2. červenec
2. březen
2. duben
2. tisíciletí
20. únor
20. leden
20. století
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2008
2010
2012
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2022
21. únor
21. leden
21. prosinec
21. září
22. únor
22. březen
22. listopad
23. únor
23. květen
23. leden
23. prosinec
24. únor
24. duben
25. únor
25. duben
26. únor
26. červen
26. srpen
27. únor
27. březen
27. duben
27. leden
28. únor
28. červen
28. říjen
28. březen
28. duben
28. leden
28. prosinec
29. červen
29. duben
29. prosinec
3. únor
3. červen
3. říjen
3. květen
3. srpen
30. duben
30. leden
30. listopad
30. prosinec
31. říjen
31. leden
31. srpen
3D film
4. únor
4. červen
4. březen
4. duben
4. leden
4. prosinec
461
474
5. únor
5. červen
5. květen
5. listopad
6. únor
6. květen
6. listopad
7. únor
7. červen
7. březen
7. listopad
8. únor
8. červen
8. červenec
8. duben
8. prosinec
9. únor
9. říjen
9. duben
9. leden
9. listopad
9. prosinec
A-12
A. R. Rahman
Abdulaziz
Achtung Baby
Adam Clayton
Adam Ignác Mladota ze Solopysk
Adolf Fridrich II. Meklenbursko-Střelický
Aféra U-2
Afghánistán
Ahmed III.
Aklamace
Akustická kytara
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
Alan Freed
Albrecht von Haller
All That You Can't Leave Behind
Alternativní rock
Americký dolar
Amnestie
Amnesty International
Anatolian rock
Andrej Babiš
Angličtina
Anglo-španělská válka (1654–1660)
Anna Petrovna
Anna Stuartovna
Antioch Dmitrijevič Kantemir
Apolena
Apollo 14
Apple
Apple Computers
Aretha Franklinová
Argentina
Argentinské tango
Arlingtonský národní hřbitov
Arnošt Josef z Valdštejna
Arthur Batut
Art rock
Asie
Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki
Audiokazeta
Aun Schan Su Ťij
Austrálie
Autorita (knihovnictví)
Autoritní kontrola
Avenida Corrientes
Bílý dům
Bílý trpaslík
Březen
B. B. King
Band of Gypsys
Basová kytara
Batman Forever
Beat
Berlín
Bible
Bibliografie dějin Českých zemí
Bicí nástroj
Bicí souprava
Billboard (časopis)
Billboard Hot 100
Bitva u Lesné
Bitva u Oudenaarde
Bitva u Trenčína
Blind Faith
Blowin' in the Wind
Blues
Blues rock
Bob Dylan
Bob Geldof
Bodø
Bohemia Energy
Boleslav III.
Bono
Bootleg
Borša
Boy (album)
Brian Eno
Britpop
Britská invaze
BRIT Awards
Buddy Holly
Byzantská říše
Církev československá husitská
Canned Heat
Carl Perkins
Cena Grammy
Central Intelligence Agency
Chicago (skupina)
Chubby Checker
Clash
Cleveland
Cliff Richard
Columbia Records
Commons:Featured pictures/cs
Country
Country Joe and the Fish
Country rock
Coververze
Covid-19
Cream
Crosby, Stills, Nash and Young
Curtis Mayfield
Cyrilice
Dánsko-Norsko
Dóm svaté Alžběty
Daniel Bernoulli
Daniel Lanois
Davis Cup
Derek and the Dominos
Derry
Detroit
Dick Dale
Diskžokej
Diskografie U2
Dlouhohrající deska
Dodavatel poslední instance
Dominikánská republika
Donovan
Dorotea Braniborská (1420–1491)
Družice
Druhá světová válka
Dublin
duo
Dwight D. Eisenhower
Ehrenfried Walther von Tschirnhaus
Eight Miles High
Elektrická kytara
Elektrické blues
Elektrický folk
Elektronické knihy na objednávku
Elton John
Elvis Presley
Encyklopedie
Eric Clapton
Etiopie
Evžen Savojský
Evangelium podle Matouše
Exil
Experimentální rock
Extended play
Fairport Convention
Felix Benda
Ferdinando Carulli
Ferdinand Bonaventura II. z Harrachu
Ferdinand Pečenka
Filadelfie
Filipíny
Filip V. Španělský
Fleetwood Mac
Folk
Folk rock
Fonograf
Fotoaparát
François de Montmorency-Laval
Francis Gary Powers
Francouzská národní knihovna
Francouzské království
Frank Sinatra
František I. Štěpán Lotrinský
František II. Rákóczi
František M. Hník
Franz II. Rákóczi?oldid=78993218
Franz Xaver Gabelsberger
Fran Saleški Finžgar
Frederik IV. Dánský
Frederik Willem de Klerk
Fridrich I. Pruský
Funk
Funk rock
G8
Gama Sagittae
Garage rock
Gemeinsame Normdatei
George H. W. Bush
Giovanni Battista Lampugnani
Giovanni Battista Triumfetti
Giuseppe Avossa
Glam rock
Glasgow
Glienicker Brücke
Gospel
Grateful Dead
Gregoriánský kalendář
Grunge
Gubernie
Guru
Gymnázium Vítězslava Nováka
Habsburkové
Habsburská monarchie
Haiti
Hammondovy varhany
Hannoversko
Hardcore
Hard rock
Harmonika
Heartland rock
Heath Freeman
Heavy metal
Hedvika Žofie Švédská
Helena Veverková-Winandová
Helena Zrínská
Herman's Hermits
Hermann Föttinger
Heroin
Higašijama
Hirošima
Hladomor
Hlavní strana
HMAS Sydney (D48)
Hmotná nouze
Hnědý trpaslík
Horslips
Housle
How to Dismantle an Atomic Bomb
Hudební žánr
Husajn Šáh
Hvězdná velikost
Ilegální obchod s drogami
IMAX
Imrich Tököly
Indie
Indie rock
Industriální rock
Instrumentální rock
International Standard Book Number
Interscope Records
In memoriam
IPod
Irská libra
Irsko
Island
Island Records
Itálie
ITunes
Jaderná zbraň
James B. Donovan
James Brown
Jana Altmannová
Janis Joplin
Jano Köhler
Jan Barner
Jan Haubert
Jan Jíra
Jan Křtitel Jiří Neruda
Jan Máchal
Jan P. Kučera
Jan Sedláček (architekt, 1848)
Jan V. Portugalský
Japonsko
Jaroslav Šaroch
Jaroslav Svoboda (výtvarník)
Jazz
Jazz fusion
Jean Cruveilhier
Jefferson Airplane
Jekatěrinburg
Jemeljan Ukrajincev
Jiří Čart
Jiří Balvín
Jiří Brady
Jiří Dánský
Jiří Javorský
Jiří Trávníček
Jižanský rock
Jižní Korea
Jimi Hendrix
Jimmy Page
Jindřichův Hradec
Joan Baez
Johannes Kepler
Johann Baptist von Spix
Johann Gottlieb Janitsch
Johnny Winter
John Benjamin Stone
John Blow
John Churchill, vévoda z Marlborough
John Maxwell Coetzee
John Mayall
John Mayall & the Bluesbreakers
John McVie
Josef Bonaventura Piter
Josef Führich
Josef Florian
Josef I. Habsburský
Josef Jiří Kolár
Josef Kratochvíl (fotbalista)
Josef Ladislav Turnovský
Josef Maršál (moderátor)
Josef Masopust
Josef Pfeifer
Josef Pilnáček
Josef Schaniak
Jozue
Jugoslávie
Juka krátkolistá
Jupiter (planeta)
Křesťan
Kabinová lanová dráha na Ještěd
Kalábrie
Kalifornie
Kamehameha IV.
Kansas City (Missouri)
Karel Blažej Kopřiva
Karel Ludvík Fridrich Meklenbursko-Střelický
Karel VI.
Karel XI.
Karel XII.
Kateřina Brožová
Katedrála svaté Alžběty
Kategorie:Úmrtí v roce 1708
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Narození v roce 1708
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kauza Čapí hnízdo
Kazaňský chanát
KGB
Klávesový nástroj
Klávesy
Klasická hudba
Klaudios Ptolemaios
Klavír
Klement XI.
Kníže
Košice
Kompaktní disk
Koncert
Konference OSN o změně klimatu 2021 v Glasgow
Konotace
Konstantinopol
Kormoran (1940)
Kosmodrom Bajkonur
Královské Uhersko
Království Velké Británie
Krvavá neděle (1972)
Kuruci
Květen
kvarteto
Kytara
Lamezia Terme
Lara Croft – Tomb Raider
Larry Mullen, Jr.
Larry Mullen mladší
Las Vegas
Latina
Latinskoamerická hudba
Leadbelly
Leden
Led Zeppelin
Leopold I.
Leopold Ignác z Ditrichštejna
Letecká základna Incirlik
Letectvo
Libius Severus
Library of Congress Control Number
LIBRIS
Libuše Baudyšová
Lidská práva
Like a Rolling Stone
Limerick
Live 8
Live Aid
Lockheed Corporation
Lockheed U-2
Londýn
Lonnie Mack
Lozang Kalzang Gjamccho
Luboš Holeček
Luciano Pavarotti
Ludolf Bakhuizen
Ludvík XIV.
Lynyrd Skynyrd
Měsíc
Maďarština
Maďarský forint
Madison Square Garden
Magdalena Neunerová
Mainstream
Manfred Mann
Marek Vokáč
Marie Terezie
Markéta Brabantská (1323–1368)
Martin Luther King, Jr.
Martin Scorsese
Marvin Gaye
Massachusetts
Matteo Capranica
MC5
McDonald's
Memorial
Mercury Records
Meteorologie
Mezinárodní astronomická unie
Mezinárodní měnový fond
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Mezinárodní vesmírná stanice
Michail Lomonosov
Mick Fleetwood
Midge Ure
Milan Jablonský
Miloš Štědroň
Miloš Zeman
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
Miroslav Žbirka
Miroslav Středa
Mission: Impossible
Mojmír Preclík
Moravská zemská knihovna
Moskva
Mr. Tambourine Man
MTV
Mysterium Cosmographicum
Náboženská svoboda
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Editace ve Vizuálním editoru
Nápověda:Obsah
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Izraele
Nadace Wikimedia
Nagasaki
NASA
Neděle
New York (stát)
Nice
Nikita Sergejevič Chruščov
Nizozemská královská knihovna
Norsko
Nová vlna (hudba)
Nový Zéland
Nova
No Line on the Horizon
Nu metal
Obelisk (Buenos Aires)
Obrazovka
Oceánie
October (album)
Oklahoma
Olympie Manciniová
Opičí selfie
Organizace spojených národů
Osmanská říše
Otto Trefný
Pákistán
Péšávar
P2P
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Panství
Papež
Paul Hewson
Paul McCartney
Pavel Schmidt
Pavel Verner (hudebník)
Pavol Molnár
Pentangle
Peter and Gordon
Peter Frampton
Peter Green
Pete Seeger
Petr Fiala
Petr I. Veliký
Petula Clark
Pet Sounds
Planeta
Platónské těleso
Platinová deska
Ploutvonožci
Požarevacký mír
Poddanství
Polská národní knihovna
Polské království
Polsko
Populární hudba
Populární kultura
Pop (album, U2)
Pop music
Pop rock
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Fotografie
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Letectví
Portál:Lidé
Portál:Maďarsko
Portál:Náboženství
Portál:Novověk
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Politika
Portál:Rusko
Portál:Spojené státy americké
Portál:Sport
Portugalské království
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Post-punk
Postupim
Povstání Imricha Tökölyho
Power pop
Pozoun
Praha
Praní špinavých peněz
Prezident České republiky
Pride (In the Name of Love)
Prodigy
Program Apollo
Progresivní rock
Prophets of Rage
Prosinec
Protopunk
Prozatímní irská republikánská armáda
Pruské království
První list Korintským
Psychedelický rock
Psychoaktivní droga
Public Enemy
Punk
Punk rock
PVO
Q181333
Q181333#identifiers
Q181333#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q396
Q396#P166
Q748379#identifiers
Q748379#identifiers|Editovat na Wikidatech
Queen
Q (časopis)
Rákóczi
Rákócziho povstání
R-7 (balistická raketa)
Radar
Raga rock
Rap
Rap rock
Rastattský mír
Ray Charles
Referendum o členství Spojeného království v Evropské unii 2016
Reverb
Rhythm and blues
Ricimer
Robert Browning
Robert Johnson
Rock
Rockabilly
Rocková opera
Rock (rozcestník)
Rock and roll
Rock and Roll Hall of Fame
Rod Stewart
Rok
Rolling Stone
Rolling Stone – 100 největších umělců všech dob
Ron Flowers
Rudé právo
Rudolf Vytlačil
Ruské carství
Rusko
Sóseki Nacume
S-75 Dvina
Safíovci
Salman Rushdie
Salvador
Samuel Jurkovič
Sam Cooke
San Diego
SARS-CoV-2
Satmárský mír
Saturday Night Live
Saxofon
Sečany
Sedmihradsko
Semej
Severní Amerika
Severní Irsko
Severní válka
Sex Pistols
Seznam nejprodávanějších hudebních umělců
Seznam panovníků Svaté říše římské
Seznam sedmihradských panovníků
Sigbert Heister
Simon & Garfunkel
Singapur
Skotsko
Slovensko
Slunce
Soft rock
Sojuz 17
Solidarita (Polsko)
Songs of Experience
Songs of Innocence
Songs of Innocence (album)
Soubor:2005-11-21 U2 @ MSG by ZG.JPG
Soubor:Bono and Edge of U2 in Toronto 5-19-81.jpg
Soubor:Bono as The Fly Cleveland 1992.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-074-27, Hilfskreuzer Kormoran.jpg
Soubor:Coa Transylvania Country History (shaded).svg
Soubor:Elvis Presley promoting Jailhouse Rock.jpg
Soubor:Eric "slowhand" Clapton.jpg
Soubor:Everlys Brothers in concert.jpg
Soubor:Francis Gary Powers U2 at Moscow.jpg
Soubor:II. Rákóczi Ferenc aláírása.jpg
Soubor:II. Rákóczi Ferenc Mányoki.jpg
Soubor:J.M. Coetzee.JPG
Soubor:Jimi Hendrix 1967.png
Soubor:Joan Baez Bob Dylan.jpg
Soubor:Katerina Brozova 2009.JPG
Soubor:Macaca nigra self-portrait large.jpg
Soubor:Magdalena Neuner Wallgau 2011 (2).jpg
Soubor:MC5 & Lemmy, Download Festival 2005.JPG
Soubor:OperationGrandSlam1960.jpg
Soubor:Portrait of Emperor Francis I (so-called Emperor Joseph II).jpg
Soubor:RIAN archive 793484 Exhibition of remains of U.S. destroyed U-2 spy-in-the-sky aircraft.jpg
Soubor:RIAN archive 793498 Exhibition of remains of U.S. U-2 spy-in-the-sky aircraft.jpg
Soubor:RIAN archive 793502 Exhibition of remains of U.S. destroyed U-2 spy-in-the-sky aircraft.jpg
Soubor:Sagitta constellation map.png
Soubor:Tango Porteño.jpg
Soubor:The Fabs.JPG
Soubor:Tschirnhaus.jpg
Soubor:U2-Anaheim 2005 Band.jpg
Soubor:U2 at Apple keynote event 9-9-14.jpg
Soubor:U2 in the heart.jpg
Soubor:U2 on Joshua Tree Tour 2017 Brussels 8-1-17.jpg
Soubor:U2 on Unforgettable Fire Tour 09-09-1984.jpg
Soubor:U2 War Tour-1983-05-30 - Devore.jpg
Soubor:Usaf.u2.750pix.jpg
Soubor:Wikipedia-logo-v2-cs.svg
Soubor:WIKI CHUBBY CHECKER 1.jpg
Soubor:Wiki letter w.svg
Souhvězdí
Souhvězdí Šípu
Soul
Soul (hudba)
Sovětský svaz
SpaceX
SpaceX Crew-3
Space rock
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Přihlásit
Speciální:Statistika
Speciální:Vytvořit účet
Speciální:Zdroje knih/80-7185-380-1
Spojené království
Spojené státy americké
SPOLU
Státní zastupitelství
Stanislav I. Leszczyński
Stanislav Rolínek
Stanislav Titzl
Stavy
Steeleye Span
Stevie Wonder
Stoner rock
Studená válka
Suchoj Su-9
Summit
Sunday Bloody Sunday (píseň)
Superskupina (hudba)
Super Bowl
Surf rock
Svatý Patrik
Symfonický rock
Syntezátor
Synthpop
Tádžikistán
Těsnopis
Techno
Tekirdağ
Tenis
Texas
The Allman Brothers Band
The Animals
The Beach Boys
The Beatles
The Byrds
The Chemical Brothers
The Dave Clark Five
The Edge
The Ed Sullivan Show
The Everly Brothers
The Guardian
The Hollies
The House of the Rising Sun
The J. Geils Band
The Jimi Hendrix Experience
The Joshua Tree
The Kinks
The Lovin' Spoonful
The Mamas & the Papas
The Rolling Stones
The Searchers
The Shadows
The Stooges
The Troggs
The Unforgettable Fire
The Yardbirds
Thomas Paine
Time
Tokio
Tomáš Krystlík
Tovaryšstvo Ježíšovo
Trabant
trio
Trubka
Tulsa
Turecko
Twist
U2
U2 (linka metra v Berlíně)
U2 (rozcestník)
Umělá družice
Univerzitní systém dokumentace
Václav Ignác Brasch
Václav Jan Kopřiva
Václav Matěj Kramérius
Válka o španělské dědictví
Vít Vlnas
Vakcína proti covidu-19
Varšavská univerzita
Vasilij Andrejevič Žukovskij
Vatikánská apoštolská knihovna
Velký strahovský stadion
Versailles (zámek)
VH1
VHS
Viktor Ivanovič Bělenko
Viljam Genrichovič Fišer
Violoncello
Virtual International Authority File
Vláda Petra Fialy
Vladimír Liščák
Vokály
Volby prezidenta USA 2016
Volejbal
Vršovci
Vražda
Vsevolod Emiljevič Mejerchold
Vstupenka
Vydírání
Vystřelovací sedadlo
War (album, U2)
Wembley Stadium (1923)
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2021
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Co Wikipedie není
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Editujte s odvahou
Wikipedie:Encyklopedická významnost
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Nezaujatý úhel pohledu
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2021
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Věrohodné zdroje
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vizuální editor
Wikipedie:Vybraná výročí dne/listopad
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:WikiProjekt Překlad/Rady
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2021
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wilbur Smith
Wilhelm Maybach
William G. Morgan
William Henry Harrison
William Pitt
Wilson Bentley
Wim Wenders
Woody Guthrie
WorldCat
YMCA
Zdeněk Hoření
Zenon (císař)
Zikmund z Haimhausenu
Zoe Hauptová
Zooropa
Zpětná vazba
Zpěv
Zpěvák
ZZ Top




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk