Prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc., dr. h. c. mult.
Petr Pokorný (2014)
Narození	21. dubna 1933 Brno, Československo Československo
Úmrtí	18. ledna 2020 (ve věku 86 let) Praha
Místo pohřbení	evangelický hřbitov v Proseči
Alma mater	Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy (1951–1955) Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (1958–1959) gymnázium Gymnázium Brno, třída Kapitána Jaroše 14
Povolání	teolog, vysokoškolský učitel, farář, hellenist, filozof, historik a překladatel
Zaměstnavatelé	Greifswaldská univerzita Univerzita Karlova Českobratrská církev evangelická
Ocenění	čestný doktor (1998) čestný doktor (2000) medaile Za zásluhy II. stupeň (2005) čestný doktor (2015)
Nábož. vyznání	Českobratrská církev evangelická
Choť	Věra Pokorná (1961–2016)[1][2]
Děti	Marie Ortová[1] Kateřina Čapková[1]
Rodiče	Blahoslav Pokorný a Zdenka Pokorná[3]
Příbuzní	Heřman z Tardy
Funkce	prezident (Studiorum Novi Testamenti Societas; 1994–1995) děkan (Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy; 1996–1999) ředitel (Centrum biblických studií; 2000–2010) předseda (Učená společnost České republiky; 2012–2014)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Pokorný (21. dubna 1933 Brno – 18. ledna 2020^[4]) byl český evangelický teolog, filozof, biblista-novozákoník, historik, vysokoškolský pedagog, v letech 1996–1999 děkan Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, spoluzakladatel a v letech 1998–2010 ředitel Centra biblických studií AV ČR a UK v Praze.

Životopis

Ke studiu teologie jej přivedl starší kolega Ctirad Novák, který byl jeho rádcem v evangelickém skautském oddílu v Brně.^[5] Petr Pokorný pak studoval teologii a řečtinu v Praze, později trimestr v Oxfordu, část semestru v Bonnu a v Ženevě, do roku 1967 působil jako evangelický farář v Praze, roku 1963 získal titul ThDr., roku 1967 se habilitoval, 1968 CSc., 1993 DrSc. (řecká literatura), 1967–1968 docent Nového zákona na univerzitě v Greifswaldu. Od roku 1968 (1972 profesor) působil na Evangelické teologické fakultě v Praze (1990 inkorporované do UK), v letech 1996–1999 byl jejím děkanem. Účastnil se expedice Nag Hammádí III (Egypt) s Claremont Graduate School, CA (patronace UNESCO). Archeologickou praxi absolvoval v Jordánsku a v Izraeli. Působil jako hostující profesor nebo research fellow v Tübingenu (1988–1989, 1995–1996 a 2000), v Pittsburghu (1986 a 1992), v Princetonu (2003–2004 a 2006) a v Heidelbergu (2010). V roce 2005 strávil část semestru v Petrohradě, jaro 2005 v Tesalonice a Athénách. Přednášel na více než 40 univerzitách ve dvanácti zemích Evropy a v USA.

V letech 1994–95 byl prezidentem mezinárodní oborové vědecké organizace Studiorum Novi Testamenti Societas, v letech 1992–1996 předsedou Scholarly forum překladatelského výboru Spojených biblických společností, získal čestné doktoráty (Dr. h. c.) v Bonnu (1998) a Budapešti (2000). V roce 1995 získal Humboldtovu cenu za celoživotní dílo, v roce 1999 cenu ministra školství za výzkum. V roce 2003 byl oceněn zlatou medailí UK a oborovou medailí Josefa Dobrovského AV ČR. V roce 2005 byl vyznamenán medailí za zásluhy 2. stupně. Byl zahraničním členem Akademie věd v Göttingen (1998) a řádným členem Učené společnosti ČR (od 2002, pro období 2012–2014 předseda).

Dílo

Pracovní zaměření

Ve svém díle se zaměřil především na dějiny synoptické tradice a na deuteropavlovské listy, dále na raně křesťanskou teologii v jejím později hlavním proudu i v křesťanské heterodoxii (počátky gnóze, koptské spisy z Nag Hammádí), poté na bádání o Ježíšovi (spoluzakladatel Princeton –Prague – Biennale for Jesus Research /od r. 2005/). V letech 1961–1985 pracoval v týmu pro Český ekumenický překlad Bible).

Monografie

• Die Entstehung der Christologie, 1985 /vyšlo 2× německy, 2× anglicky, česky Vznik christologie, 1988 /
• Literární a teologický úvod do Nového zákona, 1993.
• Theologie der lukanischen Schriften /FRLANT 174/, 1998 /český výtah Vznešený Teofile! (vyd. Mlyn, 1998)/
• Jesus in the Eyes of His Followers /Dead Sea Scrolls and Christian Origins Library 4, 1998/
• Ježíš Nazaretský. Historický obraz a jeho interpretace, 2005, vyd. OIKOYMENH/
• Hermeneutika jako teorie porozumění, 2005 /Vyšehrad/ /2. a 3. část se spolupracovníky, anglicky (Hermeneutics as a Theory of Understanding) /jen 1. část/, 2011, předhovor James H. Charlesworth))
• Komentáře k raně křesťanským spisům (evangelium podle Marka (1975, 1982; ČEK 2: 2015); listu ke Koloským (něm. 1987, 1990. angl. 1991); List Efezským (ČEK 10, vyd. ČBS, 2005); Tomášovo evangelium (překlad s výkladem), 1981, 1982; A Commentary on the Gospel of Thomas, 2009, 2011)
• Einleitung in das Neue Testament s U. Heckelem /UTB 2798/, 2007, ruský 2012, český (Úvod do Nového zákona, Vyšehrad. 2013)
• From the Gospel to the Gospels (de Gruyter, 2013)
• Bibelauslegung als Theologie (Mohr Siebeck 1997). Sborník prací Petra Pokorného a J. B. Součka
• Od Ježíše k teologii. Studie a texty 12 (2008/1) Soubor studií z novozákonní biblistiky – sebrané stati Petra Pokorného z posledních let.
• Jesus in Geschichte und Bekenntnis (Mohr Siebeck, 2016) – Soubor studií
• Od evangelia k evangeliím (Academia 2016) – český překlad knihy From the Gospel to the Gospels
• podílel se na vydání svazků raně křesťanských textů překlady z řečtiny a koptštiny, pro edici pseudepigrafů Starého zákona přeložil v sylabotónickém hexametru židovské Sibylliny knihy)
• napsal mnoho článků a kapitol do odborných periodik, sborníků a učebnic

Populárně vědecké práce

• Píseň o perle, 1986, 1998
• Perspektiva víry (s Josefem Veselým, 1992)
• Řecké dědictví v Orientu 1993
• Apoštolské vyznání, 1994
• Co nevíš o Bibli. Úvod do studia Starého a Nového zákona, spolu s M. Bičem, 1997
• Den se přiblížil, 2007, esej o základním smyslu křesťanství a o jeho dějinné situaci. Doslov L. Karfíková.
• Má to smysl. Rozhovory nad Biblí, 2012, spolu s P. Vaďurou

Sbírka povídek

• A poslední budou první, 2001

Příspěvky do oborových naučných slovníků

• TRE (Theologische Realenzyklopädie): Pseudepigrafie;
• RGG (Religion in Geschichte und Gegenwart, angl. Religion Past and Present) vč. angl. verze: Jesus Christus I.2 aj./)

Rodina

Roku 1961 se oženil s Věrou roz. Kellerovou (1939–2016), 1969 PhDr. u prof. Bohodara Dosužkova. V roce 1972 musela kvůli manželovu povolání opustit Karlovu univerzitu, pracovala v psychologickém poradenství, v roce 1990 byla rehabilitována, studovala u prof. Reuvena Feuersteina v Jeruzalémě, 1997 se habilitovala. V letech 1998 až 2009 působila jako docentka dětské psychologie na UK, od 2009 je předsedkyní společnosti COGITO. Z manželství se narodily čtyři děti.

Odkazy

Reference

Literatura

• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 553. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 600. 

Související články

• Českobratrská církev evangelická
• Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
• Seznam děkanů Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Pokorný na Wikimedia Commons
• Osoba Petr Pokorný ve Wikicitátech
• Osobní stránky Archivováno 19. 5. 2012 na Wayback Machine.
• Krize a naděje – kázání pronesené při slavnosti na Růžovém paloučku 3. 7. 2016
• Petr Pokorný z cyklu České televize Cesty víry (video)