Prof. Pavel Štěpán
Narození	28. května 1925 Brno Československo Československo
Úmrtí	30. září 1998 (ve věku 73 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	klavírista, pedagog, hudební pedagog, učitel a rozhlasový redaktor
Rodiče	Václav Štěpán a Ilona Štěpánová-Kurzová
Ocenění	zasloužilý umělec (1975) Wiener Flötenuhr
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Štěpán (28. května 1925, Brno – 30. září 1998, Praha) byl český klavírista, jehož doménou byla interpretace děl Josefa Suka, Vítězslava Nováka, W. A. Mozarta a J. S. Bacha.

Život

Narodil se 28. května 1925 v Trnité ul. č.13 v Brně jako syn klavíristy a hudebního skladatele Václava Štěpána a klavíristky prof. Ilony Štěpánové-Kurzové. S rodiči se 7. listopadu 1925 přestěhoval do nového bytu v budově Umělecké besedy v Praze. Obecnou školu navštěvoval v Praze na Malé Straně v letech 1931–1936. Klavírní hru studoval u svého dědečka Viléma Kurze a hudební teorii pod vedením svého otce. Dějiny hudby studoval soukromě během studia na Vančurově reálném gymnáziu v Praze-Smíchově (1936–44). Po skončení druhé světové války studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy několik semestrů hudební vědu, estetiku a filosofii. Působil jako hudební režisér v rozhlase (1944–47), později tamtéž jako hudební referent oddělení pro mládež (od 1949), vedoucí redakce lidové tvořivosti (1951–58) a umělecký vedoucí hudební výroby (do 1. dubna 1959).

V roce 1960 byl jeho rodině zkonfiskován dům a jeho rodina byla vyhnána komunistickými soudci Miroslavem Ferákem a Renatou Tojnerovou.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 v rozhlasu ve Stockholmu komentoval invazi vojsk do Prahy.

Pavel Štěpán zemřel 30. září 1998 v Praze a je pochován na pražském Vyšehradě^[1].

Koncertní činnost

Již jeho prvé výkony vzbudily velké naděje hudební veřejnosti svou uměleckou úrovní. V rozhlase poprvé vystoupil v deseti letech (17. listopadu 1935) a veřejně poprvé koncertoval v šestnácti letech v roce 1941 v Umělecké besedě (pět preludií a fug z Bachova Temperovaného klavíru, Claude Debussy). V osmnácti letech hrál 28. října 1943 s Českou filharmonií řízenou Rafaelem Kubelíkem Mozartův Klavírní koncert c moll, brzy poté provedl s Českou filharmonií Beethovenův koncert G dur. 19. února 1944 uspořádal první samostatný koncert věnovaný dílu Josefa Suka.

Po skončení druhé světové války rozvinul bohatou koncertní činnost a uspořádal několik autorsky zaměřených koncertů (Johann Sebastian Bach, Josef Suk, Vítězslav Novák). Za vynikající reprodukci Smetanových děl získal v roce 1951 první národní cenu v mezinárodní soutěži při Pražském jaru (byla mu udělena ještě zvláštní cena za nejlepší interpretaci Smetanových skladeb), velmi významného úspěchu dobyl v témže roce na mezinárodní soutěži v Berlíně, kde získal třetí cenu.V roce 1947 absolvoval turné po Jugoslávii, dále koncertoval v Maďarsku (1948), Rakousku (1951), Německu (1951) a Rumunsku (1953). Kvůli sporům s vysokým komunistickým funkcionářem Zdeňkem Nejedlým musel v roce 1953 na několik let přerušit koncertní činnost. Po smrti Nejedlého v koncertech pokračoval, často vystupoval v Německu a ve Španělsku, koncertoval ale i ve Švédsku, Belgii, Rakousku, Rusku, Ukrajině, Kazachstánu, Polsku, Bulharsku, a Tunisku. Několikrát se zúčastnil hudebního festivalu Pražské jaro. Spolu s Českou filharmonií získal dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku.

Štěpána charakterizovala nevšední inteligence, veliká stylovost podání a hluboká hudebnost, která se úzkostlivě vyhýbá všemu vnějšímu. Štěpán míjí oblast lisztovské virtuosity a lesku a převážně se zaměřuje k obsahově závažným, významným dílům klavírní literatury, zejména klasické a české. Jeho sólový repertoár byl mimořádně obsáhlý a umožňoval mu provést programy sestavené z děl jednoho autora (Bach, Mozart, Beethoven, Schubert, Chopin, Brahms, Debussy, Prokofjev, Suk, Novák, Janáček) nebo z děl téhož stylového zaměření nebo zeměpisného původu. Z české tvorby je seznam jmen provedených autorů skutečně pozoruhodný a čítá 24 jmen: Dobiáš, Dusík, Dvořák, Fibich, L. Fišer, Hurník, Ištván, Janáček, Jirko, Kabeláč, Kalabis, Kapr, G. Klein, Křička, Lucký, Martinů, Mysliveček, V. Novák, Salich, Schulhof, Smetana, Suk, V. Štěpán, Tomášek. Štěpán byl i znamenitým komorním hráčem, pravidelně hrál čtyřručně s Iljou Hurníkem, na nahrávkách je znám jeho výkon se Smetanovým kvartetem. O kvalitě těchto výkonů a nahrávek svědčí četné domácí i zahraniční kritiky.

Pedagog

Od 16. května 1964 do 31. července 1991 působil na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, vyučoval v pražském Rudolfinu v učebně číslo 5. Mezi jeho žáky patřili Jaromír Klepáč, tragicky zesnulý Tomáš Tvaroch, Jiří Pašek,^[2] Marie Synková,^[3] Věra Nováčková, Marie Kotrčová, Miluše Tomášková,^[4] Irena Havláková, Zdeňka Kolářová, Petra Besová^[5] , Jiří Sedláček a mnoho dalších. Působil také na letních klavírních kurzech v Bechyni, Junsele (Švédsko), St. Roch (Belgie), byl členem porot řady mezinárodních soutěží.

Nejznámější nahrávky

• Josef Suk: Souborné klavírní dílo – Zlatá deska Supraphonline

Nahrávka byla natočena ve dnech 24.-27. září 1975 ve studiu Domovina v době, kdy Pavlovi Štěpánovi umírala matka

• Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír č. 23 A dur KV 488, dirigent Zdeněk Mácal, Česká filharmonie, Wiener Flötenuhr 1971 Supraphonline
• Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír č. 27 B dur KV 595, dirigent Zdeněk Mácal, Česká filharmonie, Wiener Flötenuhr 1971 Supraphonline
• Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír č. 24 c moll KV 491, dirigent Václav Neumann, Česká filharmonie, Wiener Flötenuhr 1982 Supraphonline
• Wolfgang Amadeus Mozart: Rondo D dur KV 382, dirigent Václav Neumann, Česká filharmonie, Wiener Flötenuhr 1982 Supraphonline
• Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert č. 14 (Supraphon 1974) – dirigent Václav Neumann, Česká filharmonie
• Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert č. 24 (Supraphon 1974) – dirigent Václav Neumann, Česká filharmonie
• Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír č. 19 F dur KV 459, dirigent Libor Hlaváček, Musici de Praga
• Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír č. 17 G dur KV 453, dirigent Libor Hlaváček, Musici de Praga
• Josef Suk: Kvintet pro klavír, dvoje housle, violu a violoncello g moll Supraphonline
• Ludvig van Beethoven: Piano sonata No.5,No.17, Seven Bagatelles (Supraphon 1967)
• Recital pro klavír na 4 ruce Johann Christian Bach, Claude Debussy, Johannes Brahms, Francis Poulenc Supraphonline
• Johannes Brahms: Liebeslieder Supraphonline
• Album skladeb Fryderyka Chopina (Supraphon 1977) Supraphonline ;
• Fryderyk Chopin: Nocturnes (Supraphon 1984);
• Dmitrij Kabalevskij: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 D dur, op. 50 (Supraphon 1963), dirigent Alois Klíma, Symfonický orchestr Čs. rozhlasu v Praze Supraphonline

Dále nahrávky W. A. Mozarta, J. S. Bacha, L. van Beethovena, L. Janáčka, Luboše Fišera, Roberta Schumanna, V. J. Tomáška a dalších.

Literární dílo (výběr)

• Dítě u klavíru (Supraphon 1977)
• Das Kind am Klavier (Leipzig, VEB Deutscher Verlag für Musik., 1980).
• Smetana – pianista (Hudební rozhledy 1, 1949, č. 8–9, s. 197–200).
• Jak pracovat v dětských pěveckých souborech (Praha 1955).
• Ze zkušenosti porotce. Na pomoc nové písňové tvorbě (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 17, s. 856–857).
• Svjatoslav Richter (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 992).
• Alexandr Plocek – Josef Páleníček (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 997).
• Slovenští umělci v Praze (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 2, s. 75).
• Klavírní večer Stanislava Knora (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 4, s. 168).
• K pražskému cyklu světové klavírní tvorby (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 8, s. 338).
• Veliký pianista, jeden z největších (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 23, s. 976) – o Emilu Gilelsovi.
• Záleží i na koncertních umělcích (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 19, s. 802).
• Koncerty Svjatoslava Richtera (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 22, s. 940).
• Pianista Detlef Kraus (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 3, s. 121).
• Mezinárodní Chopinova soutěž (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 7, s. 281–283).
• Premiéra Otmara Máchy (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 13, s. 558–559).
• Soutěž klavírních duet v Jeseníku (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 11, s. 495).

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Štěpán na Wikimedia Commons
• Dr. Zdeňka Böhmová-Zahradníčková: Vilém Kurz, SNKL Praha 1954
• Hudební rozhledy 6/1973
• Společnost Josefa Suka: Ilja Hurník o Pavlu Štěpánovi
• Pavel Štěpán na Kinoboxu
• Pavel Štěpán v Internet Movie Database (anglicky)
• http://nealshistoricalcorner.blogspot.com/2008/08/pavel-tpn-plays-josef-suk-schubert.html