A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Paralingvistika (nebo parajazyk) zkoumá zvukovou stránku verbální komunikace. Parajazyk může být vyjádřen vědomě i nevědomě. Zahrnuje také v komunikaci použitý tón, hlasitost a někdy též intonaci řeči. Někdy je definice paralingvistiky omezena na zkoumání použití lidského hlasu.
Paralingvistické hledisko hraje důležitou roli v lidské řečové komunikaci. Řeč vždy obsahuje paralingvistický aspekt, jelikož je modulována hlasem. Paralingvistika se liší nejen od lingvistiky, ale i od psaného textu či znakového jazyka.
Jaro Křivohlavý uvádí, že paralingvistika tvoří přechod od mimoslovních – neverbálních ke slovním projevům. Paralingvistické složky mluvy pomáhají jednak vyjádřit a zdokumentovat pravost sdělované informace, tak i správně dešifrovat význam sdělení a postoj řečníka.
Paralingvistické složky akustického projevu
Lze je rozdělit do 4 skupin.
Hlasové dimenze akustického projevu
Hlas netlumočí jen obsah sdělení, nýbrž vypovídá i o psychickém rozpoložení hovořící postavy. Tento psychický stav se odráží především v tónu řeči a hlasitosti slovního projevu. Např. u maniodepresivní psychózy lze snadno rozlišit, v jakém aktuálním stavu se pacient nachází – smutek, skleslost během depresivní polohy či naopak živost a vzrušení při fázi manické. Obdobně lze v mírnějších podobách tyto aspekty zaznamenat i u osob bez vážnějších psychických potíží.[1]
Zabarvení hlasu lze považovat za ukazatele aktuální nálady osoby. Někteří lidé mají velmi citlivý sluch k těmto projevům a dokáží zaregistrovat i sebemenší záchvěv v tónu hlasu. [1][2]
Časové aspekty akustického projevu
Rychlost, tempo řeči je u lidí rozdílné. Řada studií zkoumala množství slov, která pronese muž a žena za den. Ženy toho řekly za den více, u sledované skupiny žen tvořila denní produkce cca 26 000 slov, muži vyřkli 10 000 až 12 000 slov během dne.[3]
Mimo tohoto kritéria (produkce slov za časovou jednotku) jsou zde i další. Dynamika řeči ve vztahu s tématem hovoru naznačuje, co se děje v nitru hovořící osoby v různých časových fázích mluveného projevu. Fáze ticha může naznačovat nejistotu, rozpaky a váhání, naopak rychlý proud řeči zaujetí a citové vzrušení.[3]
Tempo řeči by nemělo být monotónní. Mluví-li se o věcech nových, neobvyklých či o „těžkých“ tématech, je vhodnější zvolit pomalejší řeč. Dynamika slovního projevu by měla být úměrná obsahu a měla by brát ohled na posluchače. Při rychlejším tempu je vyšší pravděpodobnost nedorozumění.[3]
Interakční vztahy ve skupině při rozhovoru
V rozhovoru více osob lze vypozorovat několik znaků:
- délka řeči jednotlivých účastníků
- přestávky v řeči
Při rozborech rozhovorů byly odhaleny některé vztahy. Ukázalo se, že délka promluvy roste s počtem členů ve skupině. Ten, kdo si vezme slovo, využívá příležitosti, která zde není tak častá (jako např. při rozhovoru ve dvou) a mluví déle. Dalším faktorem při rozhovoru ve větší skupině je vliv délky předcházejícího projevu na délku toho následujícího. Pokud řečník mluvil krátce, existuje velká pravděpodobnost, že i následující člověk bude mluvit krátce. Lze uvést, že předchozí řečník poskytl jistý vzor, kterého se další osoby drží.[4]
Důležitou roli sehrává i téma rozhovoru. Určitým tématům se věnuje méně času (např. intimní záležitosti, osobní postoje…) a jiným naopak mnoho (např. neosobní témata, věcná témata – počasí, sport,…).[4]
Mimoslovní složky hlasového projevu
O rozpoložení hovořící osoby něco vypovídají i všelijaké těžko popsatelné zvuky při slovním projevu. Kromě různých „ehm ehm...“, „hmmm...“, „éééé...“ sem patří i povzdechnutí a další projevy dýchání. Zjistilo se, že řada těchto zvuků má určitý smysl. Např. řečník, jenž v paměti formuluje větu či hledá správná slova, vyplní ticho (které mu může připadat trapné) podobným zvukem. Posluchači jsou tímto zvukem ujištěni, že se nejedná o konec projevu a mohou očekávat pokračování.[5]
Chybami v řeči mohou být nedokončené věty, opomenutí, opakování již vyřčeného (pokud nejde o záměr), různá parazitická slova a fráze (naučené výrazy – např. „jaksi“, „že jo“, „jak se říká“,…), přeřeknutí a zakoktání. Podrobnější studie výskytu těchto chyb ukázala, že běžně je možno počítat průměrně s jednou chybou za 4 až 6 sekund.[5] Zvýšenou četnost chyb může ovlivnit vnitřní tíseň hovořícího a osoba naslouchajícího (před někým se cítíme uvolněně, před jiným napjatě).
Pomlky v plynulé řeči
Pomlky, pauzy v řeči, zmlknutí a podobné projevy také narušují plynulost řeči. Větné pomlky (mezi jednotlivými větami – trvají 0,5 až 1 sekundu) jsou potřebné, řeč se tak nestává lavinou či směsicí slov a je srozumitelná. Pomlky v jiných místech jsou tzv. „pomlky váhání“. Posluchač dokáže zaregistrovat takový náznak zaváhání již při délce pomlky 200 milisekund (jedna pětina sekundy).[6] Větné pomlky (na rozdíl od pomlk váhání) souvisí i s pohyby účastníků rozhovoru (např. pokývnutí hlavou, přitakání).[7]
Pomlky a přerušení hovoru naznačují, že existuje jisté kognitivní, poznávací plánování řeči. Osoba hovoří nejen tehdy, když má jasno v tom, co hodlá sdělit, ale i tehdy, když plánuje, o čem bude v další fázi hovořit. Studie naznačují, že tento proces je v mozku rozdělen mezi levou a pravou hemisféru.
Mezi další paralingvistické složky patří i slovní i větný přízvuk (akcent), intonace (melodie) řeči, dynamika (síla) hlasu, intenzita (hlasitost) a řada dalších, které spadají více do oblasti zájmu fonetiků, odborníků na rétoriku a estetiků řeči.
Paralingvistické charakteristiky řeči (podle J. Křivohlavého)
- Hlasitost řeči
- velmi tichá – šepot
- v mezích normálu
- hlasitá – hlučná
- Výška tónu řeči
- Rychlost řeči
- mluví pomalu – až příliš pomalu
- mluví středně rychle
- mluví velmi rychle
- Objem řeči
- řekne toho málo
- hovoří přiměřeně
- sdělí toho mimořádně mnoho
- Plynulost řeči
- není plynulá – se zámlkami a pomlkami
- přirozená plynulost
- mimořádná plynulost („mluví jako kniha“)
- Intonace – melodie řeči
- stále stejná, monotónní
- přirozená
- přehnaná intonace („téměř zpívá“)
- Chyby v řeči
- mnoho chyb a přeřeknutí v řeči, nedokončené věty apod.
- chyby jsou v mezích normálu
- řeč je téměř dokonalá, bez chyb
- Správnost výslovnosti
- nepečlivá, ledabylá výslovnost, vede k nesrozumitelnosti
- normální výslovnost
- přehnaná výslovnost („rádoby“ co nejsprávnější)
- Kvalita řeči – věcnost hovoru
- velmi strohý projev (téměř jen „ano“ a „ne“)
- tématu přiměřený projev
- rozvláčný projev – upovídaný
- Členění řečí – frázování
- bez výraznějších přestávek a pauz (mluví „jako stroj“, chybí např. přestávky mezi větami)
- normální
- přehnané členění – roztrhání řeči
Mimoslovní hlediska komunikace (podle G. Tragera)
- trvalá, k nimž patří hlasové rozpětí, hlasitost, rychlost, plynulost a výslovnost řeči
- přechodná, k nimž patří intenzita, změny výšky a rychlosti hlasu
- tok řeči, kam patří pauzy, jejich typy, váhání a chyby
Odkazy
Reference
- ↑ a b KŘIVOHLAVÝ J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Paralingvistika - svrchní tóny řeči, str. 135
- ↑ L.D. Duncan, Paralinguistic Behavior in Client-Therapist Communication in Psychotherapy. Dissertation. University of Chicago 1965 (anglicky)
- ↑ a b c KŘIVOHLAVÝ J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Paralingvistika - svrchní tóny řeči, str. 136-138
- ↑ a b KŘIVOHLAVÝ J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Paralingvistika - svrchní tóny řeči, str. 138-140
- ↑ a b KŘIVOHLAVÝ J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Paralingvistika - svrchní tóny řeči, str. 140-142
- ↑ KŘIVOHLAVÝ J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Paralingvistika - svrchní tóny řeči, str. 142-145
- ↑ A.T. Dittman, L.G. Llewellyn, The Phonemic Clause as A Unit of Speech Decoding, Journal of Pers. and Soc. Psychology, 1967, č. 6, str. 341-349 (anglicky)
Literatura
- Křivohlavý, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda, 1988. 240 str., číslo 25-095-88
- A.Měchurová: Jak dobře mluvit a úspěšně jednat, Praha 2002
Související články
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk