Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou
konflikt: Druhá světová válka
Trvání	Duben - 7. květen 1945
Místo	Západní a jihozápadní Čechy, Protektorát Čechy a Morava
Výsledek	Americko-československé vítězství
Strany
USA (Třetí armáda US Army) Československo Československo (odboj - povstalci) Belgie Belgie (belgický 17. střelecký prapor)[1] Třetí říše (skupina armád Střed)
Velitelé
George S. Patton Jindřich Krejčík Ferdinand Schörner, Herbert Osterkamp[2]
Síla
Americká Třetí armáda (150 000 mužů)[3] Povstalci z českých obcí a měst ...
Ztráty
116 padlých, 406 raněných[4] (dalších 235 padlých v letectvu)[5] 14 padlých [6] 15 500 zajatých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou od německých okupantů bylo jednou z dílčích epizod druhé světové války, které mělo pro Čechy historický význam. Odehrávalo se těsně před a během květnového povstání českého lidu a napomohlo následnému osvobození Československa v roce 1945.

Situace na počátku roku 1945

Na začátku roku 1945 bylo nacistické Německo už ve velmi obtížné situaci. Sovětská vojska se svými polskými, československými a rumunskými spojenci stála na řece Visle, na východním Slovensku a v Maďarsku, spojenecká západní vojska sváděla boje v Ardenách. V průběhu ledna zahájila Rudá armáda řadu ofenzív, proti kterým přesunul Hitler své jednotky a techniku ze západní fronty. Západní spojenci mohli zahájit své tažení Německem. V únoru se na Krymu uskutečnila Jaltská konference, při které byla mimo jiné stanovena demarkační linie, která určila čáru doteku spojenců ze západu a z východu. Mimo jiné měla tato linie, která měla i politický podtext, probíhat na hranicích Čech a Bavorska.^[7]

Britský premiér Winston Churchill se obával sovětského vlivu ve střední Evropě a naléhal na Američany, aby jejich jednotky v Evropě postoupily co nejvíce na východ. Když neuspěl s požadavkem, aby americká armáda osvobodila Berlín, žádal 8. dubna 1945 telegramem vrchního velitele spojeneckých sil generála Eisenhowera, aby Američané osvobodili Prahu. Eisenhower tento požadavek zamítl.^[8]

Také československý prezident Edvard Beneš požadoval, aby americká armáda osvobodila celé Čechy a část Moravy. Doufal, že by se tím oslabil vliv komunistů.^[9]

Osvobozování

V dubnu 1945 se do Bavorska probojovaly jednotky Třetí americké armády, kterým velel generál George S. Patton. Dne 18. dubna 1945 vstoupily americké jednotky na území předmnichovské československé republiky. V 09:55 dorazily první jednotky americké armády k obci Hranice v ašském výběžku. Jednalo se o průzkum roty K 3. praporu 358. pěšího pluku 90. pěší divize z XII. armádního sboru. O dva dny později vnikly jednotky i do Aše.^[8] Vzhledem k tomu, že toto území bylo osídleno Němci (jednalo se o území Říšské župy Sudety), nebyli Američané vítáni jako osvoboditelé. 25. dubna se bojovalo o Cheb, který Američané se ztrátami dobyli. 29. dubna se k hranicím předválečného Československa přesunuly další jednotky V. sboru Třetí americké armády.

Eisenhower poté znovu jednal se sovětským generálem Antonovem o demarkační linii. Antonov stanovil, že povede po linii řek Labe a Vltava.^[9] Eisenhower nespatřoval v postupu do nitra Čech valný vojenský význam; preferoval útok na Německo a Rakousko. Případný postup na Prahu měl za politický, nikoliv vojenský cíl.^[9]

25. dubna dostal Patton rozkaz zabezpečit hranice předválečného Československa až po hranice s Rakouskem. Americké jednotky začaly pronikat hlouběji na Československé území.^[10] 30. dubna si Američané vyžádali na generálním štábu Rudé armády postup na osu Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice, a to z důvodu krytí levého boku 3. americké armády při postupu na Rakousko. Sověti, kteří se v té době probili na Ostravsko a po osvobození Brna stáli na jihu Českomoravské vysočiny, s tímto řešením 30. dubna souhlasili.

30. dubna spáchal Adolf Hitler sebevraždu.^[11] Jeho nástupce admirál Karl Dönitz po svém nástupu do čela Německa doufal v uzavření separátního míru se západními spojenci a pokračování boje proti bolševikům.^[11] Tento plán byl však pro Američany i Brity nepřijatelný.^[10] Generál Eisenhower měl však instrukce nedostat se do konfliktu s ruskou stranou, neboť Američané spoléhali na budoucí podporu SSSR v boji s Japonskem ve válce v Tichomoří.^[8]

Winston Churchill se 30. dubna obrátil dopisem na amerického prezidenta Trumana a požadoval osvobození Prahy západními spojenci.^[9] Truman mu však odpověděl, že útok k Vltavě již chystají Sověti a jeho záměrem bude pouze „postupovat a ničit všechny zbývající organizované německé síly (...) bude-li postup do Československa poté žádoucí a dovolí-li to zdejší podmínky, logicky by naším prvním krokem byl postup na Plzeň a Karlovy Vary. Nepokusím se o žádný krok, který budu z vojenského hlediska považovat za nerozumný.“^[11]

Churchill se protentokrát podvolil,^[11] ale v noci z 3. na 4. května znovu žádal Eisenhowera o osvobozemí Prahy.^[10] Eisenhower začal zvažovat přehodnocení svého postoje v této věci, ale plán odmítl sovětský generál Antonov s tím, že k útoku na Prahu se již chystá Rudá armáda. Ve skutečnosti příprava na tuto operaci ještě ani nezačala.^[12] Mezitím 4. května večer schválil americké osvobození Prahy Pattonův nadřízený generál Omar Bradley.^[12]

Následujícího dne vypuklo v Praze Pražské povstání. Pattonovy jednotky začaly postupovat směrem na české hlavní město. Patton měl k dispozici 540 000 mužů^[12] a byl si vědom toho, že německá miliónová armáda, které velel Ferdinand Schörner, již neklade na západě takový odpor, jak sovětským vojskům tvrdě bojujícím na Moravě.^[13] Mnozí němečtí vojáci měli velké obavy ze sovětského zajetí a snažili se vynutit si ústup na západ, aby se dostali do amerického zajetí.^[14] Američané pronikli ke Kynšperku a osvobodili městys Chodová Planá a Klatovy. 6. května v brzkých ranních hodinách byl útok obnoven. Hlavním cílem byla Plzeň, kde den předtím vypuklo povstání. Kolem osmé hodiny ranní pronikly do Plzně jednotky americké 16. obrněné divize a umlčely poslední německá ohniska odporu. Večer již byla Plzeň bez Němců.^[15] Boje pokračovaly i na dalších místech jihozápadních Čech. Americké oddíly pronikly do Rokycan, Berouna, Strakonic a Písku. Sovětské jednotky byly v tu chvíli asi 160 km od Prahy.^[15] Situace v Praze se začalo pro povstalce rychle zhoršovat a jejich velitelství "Bartoš" Američany žádalo o urychlenou vojenskou pomoc.^[16] Rozkaz dalšímu postupu směrem na Prahu však nepřišel.^[15] 6. května odpoledne Bradley Pattonovi zakázal další postup. K Praze místo toho vyrazila sovětská vojska.^[17]

7. května večer do Prahy přijela americká vojenská delegace a setkala se se zástupci velitelství Bartoš. Přivezla však pouze zprávu o německé kapitulaci a sdělení, že přijít na pomoc Praze Američané nemohou.^[18] Další delegace dorazila do Prahy v noci na 8. května. Jejím cílem byly lázně Velichovky, kde sídlil štáb maršála Schörnera. V Praze členové delegace jednali jak s velitelstvím Bartoš, tak s generálem Toussaintem, velitelem německých sil v Praze. Toho žádali, aby zastavil boje v Praze pomohl přesvědčit Schörnera, aby vydal rozkaz zanechat odporu, neboť třetí říše již kapitulovala.^[19] Není jasné, zda se delegace ve Velichovkách se Schörnerem opravdu setkala - podle některých zdrojů ano, podle jiných Schörner už před tím uprchl.^[19] Němečtí generálové ale zastavení bojů odmítali, vymlouvali se na ztrátu spojení s podřízenými jednotkami a byli odhodláni vynutit si cestu do amerického zajetí zbraněmi.^[19] Na zpáteční cestě se americká vojenská mise Praze vyhnula. V Kralupech a Českém Brodě zabránila Němcům ve vraždě českých rukojmích.^[19]

V úterý 8. května v 18 hodin vešla platnost dohoda, kterou podepsal Toussaint s velitelstvím Bartoš a s představiteli České národní rady (ČNR), podle které se měli Němci začít stahovat do amerického zajetí.^[20] Američané tak mohli do 10. května obsadit zbytek území, která připadla do jejich sféry. Některé skupiny zfanatizovaných Němců dohodu nerespektovaly a pokračovaly v bojích.^[20]

Povstalci v Praze stále neměli informace, jak daleko od Prahy se nalézají sovětská vojska a kdy by mohla dorazit do Prahy.^[21] ČNR i velitelství Bartoš vyslaly své zástupce k Američanům, a diskutovali nimi možnost osvobození Prahy Američany. Američtí velitelé tuto variantu zvažovali, chyběl ale sovětský souhlas.^[21] Britský štáb nakonec české představitele informoval, že spojenci zasáhnou, pokud by po půlnoci na 9. května páchali Němci zvěrstva na obyvatelích Prahy.^[21]

Kolem půlnoci dorazili do Prahy zástupci americké zpravodajské služby Office of Strategic Services. Za ČNR s nimi jednal Josef Smrkovský a ten Američany od postupu na Prahu zrazoval, protože chtěl aby role osvoboditelů hlavního města připadla Rudé armádě.^[22] Americká armáda nakonec rozkaz k osvobození Prahy nikdy nedostala.^[22] 9. května ráno obsadila Prahu Rudá armáda.^[23]

Ustupující Němci se nadále snažili dostat do amerického zajetí. 9. května v 19:00 ale Američané svou demarkační linii uzavřeli a nepřijímali už další zajatce. Někteří němečtí vojáci raději volili boj do posledního okamžiku, než aby se nechali zajmout Sověty. Proto boje na českém území pokračovaly až do 12. května.^[23]

Při osvobozování českého území padlo 116 Američanů, dalších 406 bylo raněných.^[zdroj?

Americké i sovětské jednotky opustily Československo do listopadu 1945.

Odkazy

Reference

Literatura

• PECKA, Jindřich. Na demarkační čáře. Americká armáda v Čechách v roce 1945. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1995. 185 s. 
• FOUD, Karel; JÍŠA, Milan; ROLLINGER, Ivan. 500 hodin k vítězství. Cheb: Svět křídel, 2011. 287 s. 
• ROUČKA, Zdeněk. Američané a západní Čechy. Unikátní fotografie. Plzeň: ZR & T, 2000. 100 s. 
• ROUČKA, Zdeněk. ...a přinesli nám svobodu. Plzeň: ZR & T, 2005. 
• HRBEK, Jaroslav; SMETANA, Vít; KOKOŠKA, Stanislav; PILÁT, Vladimír; HOFMAN, Petr. Draze zaplacená svoboda: osvobození Československa 1944-1945. Praha: Paseka, 2009. 709 s. 
• BARTOŠEK, Karel; PICHLÍK, Karel. Američané v západních Čechách v roce 1945. Svazek 38. Praha: Mladá fronta, 1953. 219 s. obr. příl. s. (Otázky dneška). 
• PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. 

Související články

• Patton Memorial Pilsen
• Plzeňské povstání (1945)
• Květnové povstání českého lidu
• Pražské povstání
• Pražská ofenzíva
• Bitva u Slivice
• Mise Velichovky

Externí odkazy

• Pattonova vojska v Čechách
• Chodová Planá na konci války
• Lerchlova válečná kronika Mariánských Lázní 1945
• Osvobození 1945
• Chronologie osvobození západních Čech jednotkami 3. U.S. Army
• Ze zápisků plukovníka Charlese H. Nobleho
• Co viděly americké kamery v Čechách
• Animace MO ČR - povstání a osvobození na českém a moravském území