Oleg Homola
Oleg Homola (rok 1939)
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci: 1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1953 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci: 1960 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 1969 – 1969
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	31. ledna 1921 Praha Československo Československo
Úmrtí	8. prosince 2001
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Rodiče	Bedřich Homola; Galina Homolová (rozená Faddějeva; 1900–1960)
Děti	Oleg Homola mladší; Zdeněk Homola
Zaměstnání	náměstek MKI (ředitel odboru knihovnictví a muzejnictví, literátní a zámecké archivnictví); ředitel PNP; ústřední tajemník ÚV SČSP
Profese	literární vědec, spisovatel, politik, malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleg Homola starší (31. ledna 1921 Praha – 8. prosince 2001^[1][2][3]) byl český a československý literární vědec, spisovatel, ředitel Památníku národního písemnictví. Do roku 1969 působil i jako politik Komunistické strany Československa, poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Biografie

Jeho otcem byl generál a popravený odbojář Bedřich Homola, matkou Galina Homolová (rozená Faddějeva; 1900–1960). Vystudoval malostranskou reálku a započal studium architektury, které ale bylo přerušeno po studentských bouřích v listopadu 1939. Byl internován v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde pod vlivem spoluvězňů dospěl k levicovým názorům. Po návratu zjistil, že ho mezitím opustila dívka a krátce nato byl popraven jeho otec. Po pražském povstání v květnu 1945 se profiloval jako studentský vůdce. Působil jako malíř a spisovatel (erotická novela Třešňový andílek, román z prostředí koncentračního tábora Slunce v aspiku^[4] nebo detektivní novela Modelka).^[3] K roku 1954 se profesně uvádí jako ústřední tajemník Ústředního výboru Svazu československo-sovětského přátelství (ÚV SČSP).^[5]

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.^[6] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948. V nich se poslancem nestal. Poslanecké křeslo ovšem nabyl dodatečně v březnu 1953 za KSČ ve volebním kraji Praha jako náhradník poté, co rezignovala poslankyně Marie Šplíchalová.^[7] Mandát získal i ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební kraj Praha-venkov),^[8] volbách do Národního shromáždění roku 1960 (po nich poslancem Národního shromáždění ČSSR)^[9] a volbách do Národního shromáždění roku 1964.^[10] X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ (1962) ho zvolil kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.^[11]

V Národním shromáždění zasedal do roku 1968, kdy se v souvislosti s federalizací Československa přesunul do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V prosinci 1969 na mandát rezignoval.^[12] Dne 18. října 1968 se při hlasování o dočasném pobytu vojsk Varšavské smlouvy zdržel hlasování^[13] (spolu s 9 dalšími poslanci, 4 hlasovali proti pobytu), za tento čin dostal stranickou důtku, byl přesunut z místa náměstka ministra kultury a informací (ředitel odboru knihovnictví a muzejnictví, literátní a zámecké archivnictví MKI) na post ředitele Památníku národního písemnictví (PNP). Zpracoval zde slovník českých nakladatelů (Přehled osob a institucí zajišťujících náklad, výrobu a prodej českých tisků, 1460–1918) a zabýval se restaurátorstvím.^[3],^[14] Po vyloučení z KSČ dne 13. srpna 1970 byl sesazen z místa ředitele na místo odborného pracovníka literárního archivu PNP.^[3] Byl také zařazen na Seznam osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice.^[15]

V dubnu 1990 mu ministr kultury Milan Lukeš předal rehabilitační dekret za „neohrožené hájení demokratických principů“.^[3] Polistopadový ředitel Památníku Národního písemnictví Pravoslav Kneidl poděkoval při příležitosti narozenin Olega Homoly dne 30. ledna 1991 takto:

Jsme si vědomi toho jak jste svým pevným postojem a osobní statečností zabránil postihu pracovníků PNP a represáliím, které byly v jiných organizacích běžné

Pravoslav Kneidl, 30. ledna 1991, ^[3]

Román Slunce v aspiku

V říjnu 2021 vyšel (k výročí 100 let od narození autora a 20 let po jeho smrti) v rodinném nakladatelství ZHOLA^[16] rozsáhlý (485 stránek) autobiografický román s názvem Slunce v aspiku,^[17] který edičně, redakčně a graficky připravil jeho syn Zdeněk Homola.^[18] Autorem objemného románu, jehož předloha čítala přes tisíc normostran, je Oleg Homola, který strojopisnou předlohu románu sepsal v normalizačních letech 1984 až 1985.^[18]

Román Slunce v aspiku pojednává o internaci 1230 českých vysokoškolských studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen v letech 1939–1942. (Jednalo se o nacistickou pomstou za nepokoje 15. listopadu 1939 při pohřbu zastřeleného medika Jana Opletala.^[17]) Dle vyjádření historiků se jedná o zatím nejúplnější literárně zpracované osobní svědectví^[17] o životě vězněných vysokoškoláků v tomto německém „vzorovém“ koncentračním táboře.^[18] Nezanedbatelnou roli hraje i faktografické pozadí románu umocněné literárně hodnotným, nápaditým jazykem autora, kterým popisuje strastiplný život studentů v nesmírně krutém prostředí esesáky střeženého nacistického lágru.^[17] Kniha obsahuje 15 barevných ilustrací. Jedná se o olejomalby a akvarely Olega Homoly inspirované a evokované vzpomínkami na jeho pobyt v koncentračním táboře.

V rozsáhlém Homolově díle jsou zmiňovány i některé československé osobnosti, v Sachsenhausenu internované, například Josef Čapek; dirigent a hudební vědec František Marušan (* 20. října 1919, Příbor, okres Nový Jičín); houslista Bohumír Červinka; novinář Ivan Herben a Antonín Zápotocký).^[17]

Autor, projektovaný do hlavní postavy příběhu – studenta Kosti, prodělá v tomto „vývojovém románu“ (pod vlivem extrémně nelidského prostředí) zásadní osobnostní i světonázorovou změnu.^[17] Po Hitlerově vítězství ve volbách v Německu v roce 1933 byli jeho političtí odpůrci – němečtí levicoví politici (senátoři a poslanci bývalé německé republiky) zatčeni a byli to právě oni, kdo v roce 1936 (coby političtí vězni) byli nuceni postavit koncentrační tábor.^[19] Logicky tak v táborové vězeňské hierarchii zastávali v letech 1939 až 1942 klíčové funkce v tamní samosprávě.^[19] Ačkoliv obecně sehrávali v nacistickém lágru kladnou roli, byli někteří z nich komunisté s postranním úkolem – pomocí slibů o budoucím rudém ráji na zemi získávat pro komunistické myšlenky zbrusu nové (nejlépe mladé) adepty. A jedním z těch, koho zmámila ideologie těchto „rudých srdcí“, byl i student Kosťa – autor románu – Oleg Homola.^[19]

• KT Sachsenhausen
• 
  Vězni při zemních pracích (rok 1936)
• 
  Vězni v roce 1936 během nástupu^{[p. 1]}
• 
  Oleg Homola na vězeňské fotografii z roku 1939
• 
  Vězni v roce 1941

Publikace vydané posmrtně

• HOMOLA, Oleg. Slunce v aspiku: autobiografický román o internaci českých studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen v letech 1939-1942. První vydání. V Praze: ZHOLA, Zdeněk Homola, 2021. 485 stran. ISBN 978-80-908238-0-8.
• HOMOLA, Oleg. Třešňový andílek: erotický kvaš. V Praze: ZHOLA, Zdeněk Homola, 2023. 261 stran. ISBN 978-80-908238-5-3. (Krátká novela odhalující vnitřní svět a city hlavního hrdiny na jeho cestě za láskou a vzájemnou intimitou.)^[20]

Odkazy

Poznámky

Reference

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Zdeněk Homola
• Oleg Homola mladší

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oleg Homola
• Oleg Homola v parlamentu
• Slunce v aspiku nad Sachsenhausenem na YouTube – Datum: 7. listopadu 2023; Autor: Zdeněk Homola; Stopáž: 18 minut a 19 sekund (Krátký film – k mezinárodnímu dni studenstva 17. listopadu – s ukázkami z autobiografického románu Olega Homoly staršího Slunce v Aspiku čte a komentuje jeho syn Zdeněk Homola – demonstrace v roce 1939, internace českých studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen)