Italské království Regnum Italicum ↓ 476–493 n. l.  →
Geografie Odoakerovo italské království (světle fialová) v roce 480 n. l. po smrti Julia Nepota a připojenou Dalmácií a formálně podřízené Byzantské říši (tmavě fialová), na mapě je také Syagriova říše.
Hlavní město	Ravenna
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Římané, Germáni (Ostrogóti)
Jazyky	latina, vulgární latina, gótština
Náboženství	ariánské (zejm. Germáni), chalkedonské (majoritní, zejm. Římané), synkretické pohanství, judaistické, pelagiánské, manicheiské
Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie
Mateřská země	Východořímská říše Východořímská říše (vazalství)
Měna	solidus
Vznik	476 – sesazením Romula Augustula
Zánik	493 – zavražděním Flavia Odoakera
Státní útvary a území
Předcházející Západořímská říše Římská Itálie Sicílie Dalmácie Následující Ostrogótské království

Italské království (latinsky Regnum Italicum) vzniklo v důsledku sesazení západořímského císaře Romula Augusta a nepřijetí císařského titulu germánským vojevůdcem Flaviem Odoacerem, který plnil v císařských službách funkci velitele jeho gardy. Ten byl místo toho prohlášen za krále. Přestože se v podstatě jednalo o vojenský převrat, který ponechal stát a život v něm prakticky nedotčen, došlo tím k faktickému zániku Západořímské říše. Odoakerovo Italské království přetrvalo jen krátce do roku 493, kdy ostrogótský král Theodorich Veliký Odoakera zavraždil.

Historie

Odoaker vůdcem foederatů

Odoaker pocházel z germánského kmene Skirů. Po otcově smrti vstoupil do služeb Římanů a stal se velitelem germánské gardy římského patricie Oresta, otce posledního západořímského císaře Romula Augustula. Odoaker se ale spolu s dalšími germánskými žoldnéři vzbouřil a coby velitel italských vojsk koncem srpna 476 porazil a zabil Oresta, zanedlouho i sesadil Romula Augusta, poté ho vojáci prohlásili za krále.

Králem Itálie

Odoaker tedy v Itálii sesadil posledního západořímského císaře Romula Augusta. Titul císaře však nepřijal, a i když formálně respektoval předchozího vypuzeného císaře Julia Nepota sídlícího tou dobou v Dalmácii, kterého uznávala Konstantinopol, vnímá se to jako konec dějin Západořímské říše. Odoaker poslal císařské insignie do Konstantinopole, čímž de facto přijal svrchovanost císařství na východě. Nicméně, jeho vládu v Itálii to nijak neomezovalo, naopak; předešel tak konfliktu s Východořímskou říší. Třebaže se Nepos nevzdal svého nároku na trůn a obracel se kvůli tomu na Zenona s žádostí o finanční prostředky a vojsko, s jehož pomocí by mohl znovu získat kontrolu nad Itálií, kromě uznání a výzev k Odoakerovi se mu nedostalo od Východořímské říše žádné jiné hmatatelnější podpory. Odoaker projevoval formální respekt vůči Nepotovi a nechal v Mediolanu a Ravenně razit solidy se jmény obou císařů, ale jinak vládl Itálii zcela nezávisle jako suverénní král a neměl zájem učinit cokoli, čím by Nepotovi dopomohl zpět k moci. V roce 480 byl Nepos ve svém venkovském sídle v Dalmácii nedaleko Salony zavražděn dvěma veliteli (comes) Viatorem a Ovidou, v čemž měl patrně prsty i někdejší císař Glycerius. Nepotovi smrti Odoaker brzy využil jako záminky ke vpádu do Dalmácie a po vítězství nad Ovidou ji připojil ke svému království. V letech 490–493 bojoval proti Ostrogótům a jejich vůdci Theodorichovi. V roce 493 uzavřeli dohodu o společném panování v Itálii. Brzy po těchto událostech Theodorich Odoakera zavraždil.

Odkazy

Literatura

• Löwe, G.: ABC Antiky, Praha 2005
• Hrych, E. Velká kniha vládců starověku, Praha 2002
• Gibbon, E.: Úpadek a pád Římské říše, Praha 2005

Související články

• Odoaker
• Pád Západořímské říše
• Theodorich Veliký