Oddíl kosmonautů CPK je jedním z oddílů kosmonautů v Rusku, resp. do roku 1991 v Sovětském svazu. Oddíl je složkou Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina (CPK) a sídlí, společně s celým střediskem, v Koroljovu u Moskvy.

Byl založen roku 1960 jako první oddíl kosmonautů v Sovětském svazu ve Středisku přípravy kosmonautů, které bylo útvarem vojenského letectva. Stal se nejpočetnějším a nejaktivnějším sovětským oddílem kosmonautů, jeho členové se účastnili naprosté většiny sovětských pilotovaných kosmických letů. Roku 2009 bylo vojenské Středisko přípravy kosmonautů zrušeno a jeho majetek i personál převzala nově založená stejnojmenná federální rozpočtová organizace podřízená Roskosmosu.

Počátky

Rozhodnutí o vytvoření samostatného střediska pro přípravu kosmonautů v rámci letectva bylo přijato koncem roku 1959. V lednu 1960 hlavní velitel letectva potvrdil organizační strukturu nového Střediska přípravy kosmonautů vojenského letectva (CPK VVS). V únoru byl jmenován první náčelník CPK, plukovník Jevgenij Anatoljevič Karpov (zůstal zde tři roky)^[1], a začalo budování střediska.^[2]

Mezitím první aktivity v oblasti výběru a výcviku kosmonautů zahájil Institut letecké medicíny roku 1958 pod vedením Vladimira Jazdovského a Nikolaje Gurovského. Téhož roku Sergej Koroljov s Michailem Tichonravovem předložili vládě návrhy na pilotovaný vesmírný let. Oficiální souhlas dostali v první polovině roku 1959^{[pozn. 1]} Po stanovení kritérií výběru (do 35 let, do 175 cm, do 75 kg, výborné zdraví) byl vlastní výběr zahájen v srpnu 1959.^[3] Ze 3461 vojenských letců bylo do února 1960 v několika etapách vybráno plánovaných 20 lidí.^[3] Začátkem března rozkaz ministra obrany stanovil povinnosti a statut kosmonautů a od 7. března do 7. června 1960 bylo prvních dvacet budoucích kosmonautů rozkazem hlavního velitele letectva zařazeno do oddílu. Okamžitě (14. března 1960) byl zahájen výcvik na Frunzeho letišti v Moskvě, kde zpočátku sídlilo CPK.^[2] V létě 1960 středisko přesídlilo za Moskvu do dnešního Hvězdného městečka.^[2]

Protože na současnou přípravu všech dvaceti kosmonautů CPK nemělo vybavení, byla v létě 1960 (formálně až od 11. října) vydělena skupina šesti nejlepších kandidátů (Varlamov, Kartašov, Gagarin, Titov, Popovič a Nikolajev; už v červenci první dva, vyřazené lékaři, nahradili Něljubov a Bykovskij) procházející zrychlenou přípravou. Šestice 17. a 18. ledna 1961 složila zkoušky a získala kvalifikaci „kosmonaut VVS“. V březnu 1961 přišla první tragédie, Valentin Bondarenko uhořel v závěru týdenního pobytu v barokomoře. V březnu a dubnu 1961 oddíl opustili Varlamov a Kartašov, ostatní členové oddílu složili 3. dubna zkoušky a stali se kosmonauty.^[3] První let – Gagarinův – proběhl 12. dubna 1961, druhý – Titovův – v srpnu 1961. V září 1961 byl do užší skupiny zařazen Šonin (v červenci 1962 vyřazen z přípravy ze zdravotních důvodů, lékaři už v květnu vyřadili také Něljubova) a v listopadu přišel Volynov. Od června 1962 se na let Vostokem připravoval jako šestý ještě Komarov. V srpnu 1962 se do vesmíru podívali Popovič a Nikolajev. O rok později v červnu 1963 Bykovskij a Těreškovová. Od dubna 1963 se na let Vostokem připravovali i Chrunov a Leonov, od září ještě Zajkin, Beljejev a Gorbatko. V únoru 1964 byl program Vostok zrušen a kosmonauti převedeni do programu Voschod.

V lodích Voschod se kosmonauti do vesmíru podívali pouze dvakrát. V říjnu 1964 vzlétl Voschod 1 s tříčlennou posádkou, oddíl CPK zastupoval Komarov. V březnu 1965 Leonov poprvé vystoupil z lodi do vesmíru. Velitelem Voschodu 2 byl Beljajev.

Doplňování oddílu

Čas od času proběhl doplňovací nábor do oddílu. Od roku 1963 byla standardní procedura následující (v závorkách jsou uvedeny čísla pro třetí nábor roku 1965):^[4] U vojenských letců (jak z letectva, tak ze sil protivzdušné obrany i z námořního letectva – např. Gagarin přišel z námořního letectva) v útvarech prošli služební spisy a vytřídili odpovídající kandidáty podle věku, výšky, váhy, vzdělání(cca 1000). Vhodné letce prosela mandátní komise, úspěšní (asi 600) odjeli na pozorování do Ústřední vojenské vědeckovýzkumné letecké nemocnice (CVNIAG VVS), lékaři doporučili pouze několik málo nejvhodnějších (65 nebo 69), poté meziresortní komise (složená ze zástupců ministerstva obrany – včetně vedení CPK, ministerstva zdravotnictví, „kosmického“ ministerstva všeobecného strojírenství, a Akademie věd) dala definitivní doporučení k výcviku (22). Vlastní zařazení do oddílu bylo provedeno o několik dnů (někdy i měsíců) později příkazem hlavního velitele letectva nebo ministra obrany. Nový člen oddílu se stal posluchačem-kosmonautem (слушатель-космонавт), od 80. let kandidátem na zkušebního kosmonauta (кандидат в космонавты-испытатели). Po dvouletém všeobecném kosmickém výcviku složil zkoušky před meziresortní komisí, získal tak kvalifikaci zkušební kosmonaut (космонавт-испытатель) a byl zařazen do skupiny připravující se k letům v některém programu.

Od roku 1959 proběhlo celkem 14 náborů do oddílu.

60. – 90. léta

Začátkem září 1966 byli kosmonauti oddílu rozděleni do sedmi skupin podle programů - Voschod, Sojuz 7K-OK, Spiral, Zvezda 7K-VI, Almaz, L-1 a L-3. Skupina pro Voschodu byla záhy rozpuštěna. Skupiny pro lety k Měsíci (oblet Měsíce v programu L-1 a přistání na Měsíci v programu L-3) byly záhy prakticky sloučeny, začátkem 1970 byl oblet Měsíce zrušen, kosmonauti se soustředili na nácvik přistání na Měsíci. Po úspěších amerického Apolla ztratil pro politické vedení Sovětského svazu lunární program smysl, a od listopadu 1972 se skupina přeorientovala na přípravu letu Sojuz-Apollo. Lunární program byl nakonec zrušen v květnu 1974. Skupina připravující se od září 1966 na lety lodí 7K-VI Zvezda byla současně se zrušením projektu v únoru 1968 převedena na program Sojuz VI. Ten byl zrušen v srpnu 1970 a kosmonauti přešli do programu Almaz.

Od počátku 70. let se z kosmonautů CPK skládaly posádky orbitálních stanic řady Almaz, obsazovali též místa velitelů posádek létajících v rámci programů Saljut a Mir.

Od roku 2000

Od počátku osídlení Mezinárodní vesmírné stanice obsazují kosmonauti oddílu CPK polovinu míst ruské kvóty. Roku 2009 došlo k rozsáhlé reorganizaci. Dosavadní Středisko přípravy kosmonautů (CPK), vojenský útvar letectva, bylo zrušeno. Majetek a lidé CPK přešli do nově zřízené stejnojmenné organizace podléhající Roskosmosu. Kosmonauti změnili zaměstnavatele k 1. srpnu 2009. Se vznikem civilního střediska požádali o přijetí Jurij Malenčenko, v červenci 2009 uvolněný a armády i (vojenského) oddílu a Sergej Alexandrovič Žukov, vědec a manažer dosud stojící mimo oddíly. Byli přijati v únoru, resp. dubnu 2010. V prosinci 2010 Roskosmos rozhodl o shromáždění všech ruských kosmonautů do CPK a zrušení ostatních oddílů. V lednu 2011 proto začali kosmonauti z oddílu RKK Eněrgija a poslední člen oddílu Institutu lékařsko-biologických problémů přecházet do CPK.

Nábor 2012

Protože se v předchozích uzavřených náborech kandidátů na kosmonauty často nedařilo získat dostatek zájemců, např. kvůli nízkým platům nebo dlouhému čekání na první let,^[5] rozhodla se Meziresortní komise pro výběr kosmonautů přistoupit k náboru otevřenému zájemcům z řad široké veřejnosti. Bylo stanoveno, že u kandidátů bude hodnoceno splnění morálních a psychologických požadavků, požadavků na odbornou způsobilost, požadavků na fyzickou zdatnost a lékařských požadavků^[6]. První otevřený nábor za dobu sovětské a ruské kosmonautiky byl vyhlášen 27. ledna 2012^[7] a ustanovená soutěžní komise po svých jednáních pravidelně informovala o počtu obdržených a již posouzených žádosti, počtu uchazečů propuštěných do druhé etapy, během níž budou již osobně absolvovat odborné, tělovýchovné, lékařské, psychologické a další specializované testy a studie. Bylo také rozhodnuto o prodloužení původně dvouměsíční lhůty pro příjem žádostí až do 30. dubna 2012.^[8][6]

Soutěžní komise nakonec v termínu obdržela 304 žádostí (včetně 43 žen), z toho 220 od uchazečů z organizací mimo vojenské složky a kosmický průmysl. Po vyloučení neúplných žádostí komise k 1. červnu 2012 posoudila podklady od 238 uchazečů a 50 sad dokumentů ještě zbývalo k posouzení. Celkem 45 uchazečů bylo komisí doporučeno k účasti v druhé fázi výběru, ovšem 21 z nich již bylo z této druhé fáze vyřazeno.^[9]

A už 6. září 2012 komise informovala, že na zasedání o dva dny dříve dokončila výběr. K účasti v druhé, osobní fázi výběru doporučila celkem 50 uchazečů. Mnozí z nich byli během nebo po absolvování všech testů vyloučeni, protože nesplňovali dané požadavky. Z 10 úspěšných uchazečů nakonec komise vybrala 8 a navrhla jejich zařazení do oddílu CPK.^[10] Její návrh 8. října 2012 definitivně schválila Meziresortní komise pro výběr kosmonautů.^[11] Novými kandidáty na kosmonauty se stali Oleg Blinov, Nikolaj Čub, Pjotr ​​Dubrov, Andrej Feďajev, Ignat Ignatov, Anna Kikinová, Sergej Korsakov a Dmitrij Petělin. Kandidáti nastoupili do oddílu CPK 26. října 2012 a zahájili výcvik,^[12] s výjimkou Andreje Feďajeva, který se k ostatním naplno připojil až 25. dubna 2013, po svém uvolnění z vojenského letectva.^[13]

Všeobecná lékařská komise na svém zasedání 22. dubna 2014 po přezkoumání lékařské zprávy Ignata Ignatova nepovolila jeho účast na speciálním výcviku, který je pokračováním přípravy po dokončení základního výcviku a získání kvalifikace zkušebního kosmonauta. Bylo mu však umožněno kurz dokončit a podstoupit státní závěrečnou zkoušku.^[14] Tu celá skupina úspěšně složila na závěr základního výcviku ve dnech 5. a 6. června 2014. Meziresortní kvalifikační komisi proto bylo navrženo udělit všem osmi kandidátům kvalifikaci zkušebního kosmonauta^[15] Komise však na svém zasedání 16. června po projednání dokumentace a výsledků výcviku a státní zkoušky přidělila kvalifikaci jen šesti navrženým – Blinovovi, Dubrovovi, Korsakovovi, Petělinovi, Feďajevovi a Čubovi.^[16] Ignatov, který kvalifikaci nemohl získat kvůli rozhodnutí lékařské komise, se zasedání kvalifikační komise ani nezúčastnil,^[14] a ohledně Kikinové agentura Interfax informovala, že byla kvalifikační komisí dočasně ponechána v pozici kandidátka na kosmonauta s tím, že bude muset absolvovat kurz dalšího výcviku.^[17] Kvalifikační komise jí pak příslušný certifikát zkušebního kosmonauta udělila 17. prosince 2014.^[18] Na stejném zasedání navíc komise rozhodla o uvolnění Ignata Ignatova z oddílu kosmonautů na základě závěru MMC, což se rozhodnutím ředitele CKP 19. prosince 2014 také stalo.^[14]

Nábor 2018

Středisko pro výcvik kosmonautů informovalo o vyhlášení nového výběru kosmonautů 22. března 2017.^[19][20] Zájemci byli vyzváni, aby doručili požadované osobní doklady a zdravotní dokumenty do Hvězdného městečka v termínu do 14. července 2017. V poslední den lhůty CPK oznámilo, že pro zvládnutí náročných úkolů a nové techniky potřebuje sbor kosmonautů více mladých lidí s technickými, technickými a přírodovědnými kompetencemi, a proto bude i nadále přijímat přihlášky do výběru kosmonautů, zatímco kandidáti, jejichž přihlášky už byly schváleny, vstoupí do etapy testování.^[21]

Další zveřejněnou informací už bylo rozhodnutí příslušné meziresortní komise, která 10. srpna 2018 schválila 8 uchazečů jako nové kandidáty na kosmonauty, z nich 4 vojenské piloty a 4 inženýry. Byli jimi Konstantin Borisov, Alexandr Gorbunov, Alexandr Grebjonkin, Alexej Zubrickij, Sergej Mikajev, Kirill Peskov, Oleg Platonov a Jevgenij Prokopjev. CPK oznámilo, že jejich výcvik začne na podzim 2018 a potrvá asi dva roky. Po jeho dokončení, úspěšném složení zkoušek a při zachování potřebné úrovně zdravotního stavu budou kandidáti na kosmonauta zařazeni do oddílu kosmonautů. Ředitel CPK, zkušební pilot Pavel Vlasov, v oznámení o rozhodnutí komise uvedl, že žádosti do právě skončeného výběru podalo celkem 420 lidí, z toho 87 žen. Na druhou, prezenční etapu výběru bylo přijato 103 lidí, z toho 11 žen, z nich však žádná nesplnila všechna kritéria.^[22]

Vybraní kandidáti postupně nastoupili do výcviku během října a listopadu 2018. Obecnou kosmickou přípravu, která zahrnuje 3 700 teoretického a praktického výcviku,^[23] tak absolvovali v době komplikované opatřeními proti koronavirové pandemii, včetně nutnosti využít dálkovou výuku.^[24] Ani to však sedmi z nich nezabránilo úspěšně složit všech asi 60 testů a zkoušek, včetně závěrečné státní zkoušky 24. a 25. listopadu 2020,^[25] takže mohli 2. prosince 2020 získat certifikát o udělení kvalifikace zkušebního kosmonauta a tím i možnost pokračovat v přípravě speciálním výcvikem a vyhlížet zařazení do některé z plánovaných posádek.^[26] Šest z nich se dočkalo už po 14 měsících, 2. února 2022, kdy byl zveřejněn návrh posádek nadcházejících misí na ISS.^[27]

Jediným kandidátem ze skupiny, který se k udělení statusu zkušebního kosmonauta nekvalifikoval a byl přeřazen do základního kosmického výcviku, byl Jevgenij Prokopjev, bratr kosmonauta Sergeje Prokopjeva.^[28] Krátce poté – 11. února 2021 – oddíl kosmonautů opustil.^[29]

Nábor 2021

Další veřejný nábor kandidátů na kosmonauty CPK vyhlásilo 3. června 2019.^[30] přijímání dokumentů skončilo 1. června 2020.^[31] O místo v oddílu se i tentokrát mohli ucházet občané Ruské federace do 35 let, kteří získali vyšší, převážně technické vzdělání. Při výběru museli prokázat odbornou způsobilost, podstoupili lékařskou prohlídku a psychologické testování a splnit požadavky, které platí pro fyzickou přípravu kandidátů na kosmonauty.^[32]

V soutěžní komisi se sešlo 2229 ústních a písemných žádostí, ale pouze 183 lidí dodalo všechny potřebné dokumenty. Z toho 64 uchazečů včetně 9 žen posuzovala meziresortní komise a vybrala 4 přihlášené, kteří byli 27. ledna 2021 schváleni jako noví kandidáti na kosmonauty. Stali se jimi Sergej Irtuganov, Arutjun Kivirjan, Alexandr Koljabin a Sergej Teterjatnikov.^[33] Během jarních měsíců roku 2021 se zařadili do oddílu kosmonautů CPK a zahájili základní výcvik, po jehož dokončení přistoupili 14. června 2023 ke státní závěrečné zkoušce, v níž všichni uspěli.^[34] Meziresortní kvalifikační komise však o dva dny později rozhodla o udělení certifikátů zkušebních kosmonautů pouze třem uchazečům, protože v případě Sergeje Irtuganova se o udělení certifikátu nejednalo kvůli závěru hlavní lékařské komise z 27. dubna 2023 o nevhodnosti tohoto uchazeče pro speciální výcvik.^[35]

Nábor 2024

Čtvrtý otevřený výběr Roskosmos a CKP vyhlásili 10. července 2023. Zájemci se ho mohli zúčastnit za obdobných podmínek jako v předchozích případech – ruské občanství, věk do 35 let, výška 150 – 190 cm, hmotnost 50 – 90 kg, vysokoškolské vzdělání ve vybraných oborech, praxe v oboru minimálně 3 roky, znalost angličtiny, absence chronických onemocnění a dobrá fyzická zdatnost.^[36][37] Zástupci CKP a Roskosmosu na tiskové konferenci k vyhlášení výběru řekli, že v závislosti na kvalitách uchazečů očekávají, že oddíl kosmonautů doplní 4 až 6 lidí. Uvedli také, že výsledky výběru by měly být oznámeny do 22. března 2024.^[38][39]

Roskosmos a Centrum dokonce pro zvýšení zájmu uspořádali v září 2023 tiskovou konferenci, na které novináře podrobně informovali o průběhu výběru uchazečů a umožnili jim absolvovat některé testy.^[40] Přesto si situace vyžádala prodloužení původní lhůty pro podání přihlášek a souvisejících dokumentů ze 30. října na 20. prosince 2023.^[41]

Den po skončení termínu organizátoři výběru oznámili, že z 1394 přihlášek podaných telefonicky, emailem nebo písemně bylo 263 (zhruba pětina) doplněno také potřebným balíkem souvisejících dokumentů, z toho 69 doručily ženy. Přitom 63 žádostí přišlo od vojenských uchazečů a 45 od zájemců z podniků v raketovém a kosmickém průmyslu. Všichni absolvovali testy odbornosti a zdatnosti a zdravotnická i psychologická vyšetření, jimiž úspěšně prošlo do poslední fáze výběru 41 lidí (33 mužů, 8 žen). Z nich 20 už k 21. prosinci 2023 poslední fází prošlo a 2 úspěšní uchazeči čekají na závěrečné rozhodnutí lékařských komisí.^[42]

Aktivní kosmonauti

Seznam je aktuální k 21. lednu 2024, kdy má oddíl 26 členů. Zeleně jsou označeni kosmonauti pobývající ve vesmíru při dosud neukončených letech, kurzívou jsou vyznačeny plánované lety, do jejichž posádek byli kosmonauti jmenováni.

Dřívější členové oddílu kosmonautů

Seznam je aktuální k 21. lednu 2024.