Obyvatelstvo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, souhrnným politonymem Britové je souhrnné označení osídlení Britských ostrovů. Jejich počet v roce 2014 činil přibližně 64 511 000.^[1]

Obyvatelstvo Spojeného království je příkladem populace, která prošla několika demografickými růstovými fázemi – z (typicky) předindustriální populace s vysokou porodností i úmrtností a tedy malým populačním růstem, přes populační stádium s klesající úmrtností a tedy rychlejším populačním růstem, na dnešní typ populace – s nízkou porodností i úmrtností a jako výsledek opět s malým populačním růstem. Tato probíhající změna byla v posledních dvou desetiletích doprovázena novým zdrojem populačního růstu – mezinárodní migrací.^[2]

Podle sčítání v roce 2011 činila populace Spojeného království zhruba 63 182 000 obyvatel.^[3] Toto číslo bylo třetí nejvyšší v EU (po Německu a Francii). Celková hustota zalidnění ve Velké Británii je jedna z nejvyšších na světě – 259 lidí na kilometr čtvereční, což je zapříčiněno hlavně vysokou hustotou zalidnění v Anglii, potažmo v jihovýchodní části Anglie, kde žije téměř jedna třetina populace. Z toho asi 8 milionů žije přímo v Londýně, jehož hustota zalidnění přesahuje 5 200 obyvatel na kilometr čtvereční.^[4]

Vzhledem ke své geografické blízkosti kontinentální Evropě byly britské ostrovy v historii cílem mnoha invazí a imigračních vln, především ze strany Skandinávie, ale i přímo z kontinentu, včetně římské okupace, která trvala několik set let. Dokladem imigračních vlivů jsou i jazyky dnes na ostrovech používané. Ačkoliv keltské jazyky jsou částečně užívány ve Skotsku, Walesu, Cornwallu a Severním Irsku, převažujícím jazykem je angličtina, jazyk původem germánský.

Demografický vývoj v průběhu historie

Podle Roberta Hughese (The Fatal Shore) byla populace Anglie a Walesu v letech 1700 až 1740 stabilní – kolem 6 milionů obyvatel – ale dramaticky vzrostla po roce 1740.

První sčítání v roce 1801 odhalilo, že populace Velké Británie činí 10,5 milionu.^[2][5] Irská populace se v roce 1800 odhadovala mezi 4,5 a 5,5 miliony.^[6][7]

Při dalším sčítání v roce 1841 již dosahovala populace Anglie a Walesu 15,9 milionu,^[8] populace Irska 8,2 milionu^[9] a populace Skotska 2,6 milionu.

V Irsku tzv. velký irský hladomor v letech 1845 – 1849 zapříčinil smrt asi milionu Irů a mnoho dalších pak ještě emigrovalo.^[10] Irská populace ve druhé polovině 19. století rapidně poklesla, z 8,2 milionu v roce 1841 na méně než 4,5 milionu v roce 1901. Populační pokles pak Irsko doprovázel až do poloviny dvacátého století.

Na rozdíl od Irska se počet obyvatel Anglie v druhé polovině 19. století téměř zdvojnásobil – z 16,8 milionu v roce 1851, na 30,5 milionu v roce 1901. ^[11]

Populace

Sčítání v roce 2011 odhadlo populaci Spojeného království na 63,182 milionu.^[12]

Na základě tohoto sčítání žilo v Anglii 53,012 milionu obyvatel (84 % britské populace), populace Skotska činila 5,295 milionu (8,4 %), populace Walesu 3,063 milionu (4,8 %) a konečně populace Severního Irska 1,811 milionu (2,9 %).

Následně, v polovině roku 2014, byla britská populace odhadována na 64,6 milionu. Z toho populace Anglie dosahovala 54,3 milionu, tedy 84 % celkové populace Británie. Skotsko mělo 5,3 milionu obyvatel (8 % britské populace), Wales 3,1 milionu obyvatel (5 % britské populace) a Severní Irsko 1,8 milionu (3 % britské populace).^[13]

Věková struktura

Věková struktura v roce 2011

Změny populace během dekád

^{[14] [15]}

Demografická statistika od roku 1960