A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Novověká filozofie je souhrnné a poměrně neurčité označení pro evropskou filozofii v období od raného 17. století do pozdního 19. století.
Společné charakteristiky
I když je filozofická produkce v tomto období bohatá a velmi rozmanitá, spojuje ji několik charakteristických rysů.
- Je to období občanských a náboženských válek, po nichž nastupují většinou absolutistické monarchie.
- Filozofové píší a publikují stále více v národních jazycích.
- Tak vznikají národní filozofické školy a tradice, které se navzájem méně stýkají a ovlivňují.
- Filozofie přestává být společnou tradicí a stává se dílem výrazných osobností.
- Hlavními tématy jsou politická filozofie, epistemologie a etika.
- Typický filozof už není kněz, mnich a často ani univerzitní učitel, nýbrž žije jako více méně zámožný soukromník (Descartes, Spinoza, Voltaire) nebo chráněnec šlechtice či panovníka (Hobbes, Locke, Leibniz, Vico, Rousseau).
- Od filozofie se oddělují další jednotlivé vědy.
Počátky novověké filozofie někteří spatřují v novém způsobu filozofického myšlení, jenž se v 17. století utvářel v učení Descartově, Spinozově, Hobbesově, Lockově, Leibnizově a dále se pak vyvíjel u osvícenců 18. století[1]; v téže době však vznikaly i myšlenky Pascalovy, později Kierkegaardovy.
Značná část novověkého myšlení je vedena snahou o ovládnutí přírody. V 16. století Podle Patočky střídá snahu porozumět snaha ovládat.[2] Marxisté M. Buhr a G. Irrlitz v monografii věnované německé klasické filozofii říkají, že „základním problémem klasické buržoazní filozofie“ od F. Bacona a R. Descarta po Hegela a Feuerbacha je problém ovládnout zákony přírody a racionální přestavby společenského života. „Bacon a Descartes už nezkoumají objektivní realitu v duchu feudálně klerikálního myšlení, tj. jako Bohem danou a na něm závislou, ale jako takovou realitu, kterou může člověk ovládnout tím, že ji přetváří“[3].
Hlavní proudy
Velké postavy novověké filozofie lze jen obtížně zařadit do nějakých škol, přesto v ní lze rozlišit tři hlavní proudy: racionalismus, empirismus a osvícenství.
Racionalismus
Občanské a náboženské války hluboce otřásly všemi tradičními jistotami a evropské křesťanství rozdělila reformace. Z této nejistoty vzniká naléhavá potřeba najít novou a spolehlivou jistotu, kterou může nabídnout pouze všem společný rozum. Je to pouze rozum, který dovoluje nacházet a vyjadřovat obecné pravdy a zákonitosti a z nich vyvozovat jisté závěry, zejména v matematice.
Hlavní představitelé:
- René Descartes (1596-1650)
- Baruch Spinoza (1632-1677)
- Nicolas Malebranche (1638-1715)
- Gottfried Wilhelm Leibniz (1646-1716)
Empirismus
V anglické filozofii převládla jistá skepse vůči možnostem rozumu, navazující na středověký nominalismus: jedinou – i když nepříliš spolehlivou – jistotou pro člověka je jeho zkušenost. Z ní je třeba vycházet, opatrně zobecňovat a výsledky stále kriticky ověřovat.
Hlavní představitelé:
- Francis Bacon (1561-1626)
- Thomas Hobbes (1588-1679)
- John Locke (1632-1704)
- George Berkeley (1685-1753)
- David Hume (1711-1776)
Osvícenství
Z dlouhého období míru, prosperity a politických úspěchů vznikl dojem úplné svrchovanosti a soběstačnosti člověka. Hlavní příčinou nedostatků v lidské společnosti je setrvačné působení náboženských a jiných pověr, které lze ale překonat věděním a rozumným uspořádáním věcí. Tak vzniká také myšlenka pokroku spojená s myšlenkou osvobození a emancipace člověka.
Hlavní představitelé:
- Charles Louis Montesquieu (1689-1755)
- Voltaire (1694-1778)
- Jean-Jacques Rousseau (1712-1778)
- Denis Diderot (1713-1784)
- Claude Adrien Helvétius (1715-1771)
- Immanuel Kant (1724-1804)
- Bernard Bolzano (1781-1848)
Panovníci:
Immanuel Kant
Na konci celého období stojí velká syntéza Immanuela Kanta, která spojuje a shrnuje všechny tři uvedené proudy. Kant sám byl především osvícenec, dokázal však smířit racionalismus s empirismem a obojí cestě poznávání vykázat její místo. Tím už přesahuje období novověké filozofie a zároveň zakládá německý idealismus, nejvýznamnější filozofický proud 19. století.
Odkazy
Reference
- ↑ Formování novověké filozofie. Vedoucí autorského kolektivu: T. I. Ojzerman. Praha: Svoboda, 1989. 731 s. ISBN 80-205-0025-1. S. 134.
- ↑ PATOČKA, Jan. Kacířské eseje o filosofii dějin. London – Praha: OIKOYMENH, 2007. 135 s. ISBN 978-80-7298-275-2. S. 73n..
- ↑ M. Buhr, G. Irrlitz: Der Anspruch der Vernunft, 1, Berlin 1968, str. 19
Literatura
- Sobotka – Znoj – Moural: Dějiny novověké filosofie. Praha 1994
- McGreal, I. P., Velké postavy západního myšlení. Praha 1999
- RÖD, W. Novověká filosofie I. Překlad Jindřich Karásek. 1. vyd. Svazek 8. Praha: OIKOYMENH, 2001. 384 s. (Dějiny filosofie). ISBN 80-7298-039-4. Zahrnuje filosofy od Francise Bacona po Spinozu (Galileo Galilei, René Descartes, Blaise Pascal, Thomas Hobbes a další).
- RÖD, W. Novověká filosofie II. Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. 1. vyd. Svazek 9. Praha: OIKOYMENH, 2004. 580 s. (Dějiny filosofie). ISBN 80-7298-109-9. Zahrnuje filosofy od Newtona po Rousseaua (Locke, Leibniz, Berkeley, Wolff, Lessing, Hume a další).
- Formování novověké filozofie (původním názvem: Философия эпохи ранних буржуазных революций). Vedoucí autorského kolektivu: T. I. Ojzerman. Praha: Svoboda, 1989. 731 s. ISBN 80-205-0025-1. Obsahuje bibliografické odkazy a rejstřík.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu novověká filozofie na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk