Neptun (planeta) - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Neptun (planeta)
 ...
Neptun
Neptun vyfotografovaný sondou Voyager 2 (1989)
Neptun vyfotografovaný sondou Voyager 2 (1989)
Symbol planety♆
Elementy dráhy[1][2][3] [4][5]
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa4 498 252 900 km
30,068 963 48 au
Obvod oběžné dráhy26,263×109 km
188,925 au
Výstřednost0,011 214 269
Perihel4 452 940 833 km
29,766 070 95 au
Afel4 553 946 490 km
30,441 252 06 au
Perioda (oběžná doba)60 190 d
(164,79 a)
Synodická perioda367,49 d
Orbitální rychlost 
- minimální5,385 km/s
- průměrná5,432 km/s
- maximální5,479 km/s
Sklon dráhy 
- k ekliptice1,769 17°
- ke slunečnímu rovníku6,43°
Délka vzestupného uzlu131,794 310°
Argument šířky perihelu265,646 853°
Počet
přirozených satelitů
14
Fyzikální charakteristiky[6][5][1][7]
Rovníkový průměr49 528 km
(3,883 Zemí)
Polární průměr48 681 km
(3,829 Zemí)
Zploštění0,0171
Povrch7,6408×109 km²
(14,9 Zemí)
Objem6,254×1013 km³
(57,7 Zemí)
Hmotnost1,0243×1026 kg
(17,1 Zemí)
Průměrná hustota1,638 g/cm³
Gravitace na rovníku11,15 m/s²
(1,14 G)
Úniková rychlost23,5 km/s
Perioda rotace0,671 25 d
Rychlost rotace9660 km/h
(na rovníku)
Sklon rotační osy28,32°
Rektascenze
severního pólu
299,33°
(19 h
57 min
20 s)
Deklinace42,95°
Albedo0,41
Povrchová teplota 
- minimální50 K
- průměrná53 K
- maximální? K
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak>>100 kPa
vodík (H2)[5]80 % ± 3,2 %
helium (He)19 % ± 3,2 %
methan (CH4)1,5 % ± 0,5 %
deuterid vodiku (HD)0,0192 %
ethan (C2H6)0,00015 %

Neptun (česky zastarale Vodopán[8]) je osmá, od Slunce nejvzdálenější planeta sluneční soustavy; řadí se mezi plynné obry.[9] S rovníkovým průměrem okolo 50 000 km spadá mezi menší plynné obry sluneční soustavy. Podobně jako u ostatních plynných obrů je možno přímo pozorovat pouze svrchní vrstvy atmosféry, ve kterých je vidět několik velkých temných skvrn, připomínajících skvrny v atmosféře Jupiteru.[9] Neptun má charakteristicky modrou barvu, která je zapříčiněna mj. přítomností většího množství metanu v atmosféře.[10][11] Není to ale tak sytě modrá, jak často prezentují fotografie, které prošly úpravou, ale jen lehce namodralá.[12]

Planeta Neptun je značně podobná Uranu, obě planety mají rozdílné složení než další plynní obři sluneční soustavy Jupiter a Saturn. Uran a Neptun jsou proto někdy vyčleňováni do zvláštní kategorie jako tzv. „ledoví obři“. Atmosféra Neptunu je složena převážně z vodíku a hélia s větším podílem vody, čpavku a metanu. Vnitřní stavba planety je spíše kamenitá a navíc obohacená vodním ledem.

Planeta byla objevena 23. září 1846 Johannem Gallem jako vůbec jediná na základě matematických výpočtů. Ty provedl francouzský astronom Urbain Le Verrier. Ten vypočítal přibližnou lokaci planety, když si všiml gravitačních odchylek v pohybu planety Uran. 23. září 1846 informoval Galla o svých výpočtech a tu samou noc Galle a jeho asistent Heinrich Louis d’Arrest identifikovali Neptun v berlínské observatoři. Na základě pozorování pohybu tělesa v porovnání s relativním pozadím za 24 hodin potvrdili, že se jedná o planetu.[9][13] Následně planeta dostala své jméno podle římského boha moří Neptuna.[14]

Vznik a vývoj planety

Předpokládá se, že Neptun vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece[15] a teorii gravitačního kolapsu.[16]

  • Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice a posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických (kamenných) planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti.[17]
  • Teorie gravitačního kolapsu naopak předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd. Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan BossCarnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě planety Neptun trval jen několik století.[16]

V poslední době existují názory popírající tyto teorie vzniku. Argumentuje se, že Neptun a Uran nemohly vzniknout v takovéto vzdálenosti od Slunce, jelikož protoplanetární disk v této oblasti nemohl být dostatečně hustý na akreci takto velkých těles, jak naznačují současné modely. Případným vysvětlením by mohla být lokální nestabilita v protoplanetárním disku.[18] Alternativní hypotéza předpokládá, že planeta vznikla blíže Slunci, kde byla hustota meziplanetární látky větší a až časem došlo k planetární migraci na současnou oběžnou dráhu.[19] Hypotéza migrace je v současnosti mezi planetology favorizována, jelikož umožňuje lépe vysvětlit malé objekty za drahou Neptunu.[20]

Vznik velkých Neptunových měsíců proběhl pravděpodobně stejným způsobem, jakým vznikaly kamenné planety. Jelikož je však Neptun od Slunce velmi vzdálen, v žádné z fází vzniku měsíců nevystoupila teplota na vysoké hodnoty jako v případě okolí Jupitera. Vlivem nízkých teplot tak nedošlo k úniku lehce tavitelných látek z původního disku okolo vznikající planety.

Fyzikální a chemické vlastnosti

Porovnání se Zemí

Neptun je svým vzhledem, velikostí i hmotností velmi podobný Uranu. S hmotností 1,0243×1026 kg[5] je Neptun těleso nacházející se mezi hmotností Země a většími plynnými obry. V porovnání se Zemí je Neptun sedmnáctkrát hmotnější, ale zároveň jeho hmotnost dosahuje pouze 1/19 hmotnosti Jupitera.[pozn. 1] Poloměr rovníku Neptunu je 24 764 km[6] – čtyřikrát větší než Země. Jelikož je Uran a Neptun podobného složení tvořeného částečně ledem, občas se vyčleňují ze skupiny plynných obrů do skupiny tzv. ledových obrů. I přes to, že Neptun je mnohem dále od Slunce než Uran, je teplota povrchu o něco málo vyšší a dosahuje −213 °C.[11]

Složení Neptunu je nejspíše velice podobné složení Uranu, a planeta je tedy složena převážně z ledu, kamení s obsahem okolo 15 % vodíku a menšího množství hélia.[14]

Vnitřní stavba

1 – horní vrstva atmosféry, vrcholky mraků
2 – atmosféra složená z vodíku, hélia a metanu
3 – plášť tvořený vodou, čpavkem a ledem metanu
4 – kamenoledové jádro

Předpokládá se, že oblast jádra zabírá přibližně dvě třetiny poloměru planety a že je složena z kamenného jádra[14] ve středu, ledu a tekutého čpavku s metanem. Kamenné jádro je asi složeninou železa, niklu a silikátů. Hmotnost jádra se odhaduje na 1,2 hmotnosti Země,[14] teploty a tlak se zde pohybují okolo 5130 K respektive 7 Mbar.[21][22]

Nad tímto velkým jádrem se nachází třetina planety v podobě pláště tvořená nejspíše směsicí horkých plynů vodíku, hélia, vody a metanu, který způsobuje i charakteristickou modrou barvu planety.[9] Při odrazu světla od planety metan nejvíce rozptyluje modré paprsky[23] a naopak absorbuje červenou část spektra.[10] Předpokládá se, že plášť by mohl dosahovat desetinásobku až patnáctinásobku hmotnosti Země.[13]

Měření za pomoci mikrovlnného záření naznačují, že teplota na Neptunu (jako u ostatních planet) roste s hloubkou. Před měřením sondy Voyager 2 se předpokládalo, že teplota Neptunu bude přibližně −228 °C, ale sonda naměřila −218 °C. Tento rozdíl v naměřených hodnotách naznačuje, že Neptun má podobně jako Jupiter a Saturn vnitřní zdroj energie.[24] V plášti, kde se nachází přehřátý plyn, je teplota v rozmezí 1730 až 4730 °C. Modely naznačují, že by se v hloubce okolo 7000 km mohly nacházet podmínky, které by umožňovaly vznik diamantů z metanu. Vzniklé diamanty by pak padaly k jádru planety.[25]

Atmosféra

Velká tmavá skvrna vyfotografovaná sondou Voyager 2

Atmosféra Neptunu má zelenomodrou barvu,[11] zabírá nejspíše 5 až 10 % celkové hmotnosti planety a rozkládá se do hloubky 10 až 20 % planetárního poloměru. Je o mnoho bouřlivější, proměnlivější než atmosféra Uranu. V horních vrstvách je složena převážně z vodíku (80 %) a hélia (19 %).[11][22] Mraky různé výšky jsou v ní unášeny rychlostí více než 1000 km/h (v okolí Velké tmavé skvrny až 2000 km/h[9] – jde o nejvyšší zjištěnou rychlost ve sluneční soustavě[10]). Většina větrů, které na planetě vanou, se pohybuje západním směrem souběžně s rovníkem,[10] a tedy proti rotaci planety.[9] Jsou soustředěny do pásů podobně jako v atmosféře Jupiteru a mají průměrnou dobu oběhu 19 hodin.[11] Jelikož doba rotace planety je 16 hodin, atmosféra planety rotuje rychleji než samotná planeta.

Počasí a atmosférické útvary

Pásy mraků ve vysoké nadmořské výšce vrhají stíny na spodní mraky Neptunu

Zajímavým jevem byla v době průletu sondy Voyager 2 Velká tmavá skvrna na jižní polokouli,[10] široká jako Země (či jako polovina známé Velké rudé skvrny na Jupiteru).[9][14] Nejspíš to byl obrovský vír, otáčející se rychlostí více než 600 km/h, ale existují i hypotézy, že se jednalo o obrovskou bublinu vystupující z hlubších částí planety.[10] Větry pohybovaly skvrnou na západ rychlostí okolo 1080 km/h.[10] Opětovné pozorování Neptunu v roce 1994 Hubbleovým vesmírným dalekohledu ukázalo, že Velká tmavá skvrna zmizela či byla překryta dalšími útvary v atmosféře.[10] Vyjma Velké temné skvrny byla v atmosféře pozorována i tzv. Malá temná skvrna.[11]

V největší výšce obrovskou rychlostí prolétají malé jasné obláčky, o kterých se soudí, že jsou tvořeny ledovými krystaly metanu. Vyjma skvrn byly během průletu sondy Voyager 2 objeveny i dlouhé světlé mraky v horní části atmosféry planety,[9] které se pohybovaly kolem planety každých 16 hodin.[14] Vžilo se pro ně označení „skútr“.[14]

V atmosféře planety byly pozorovány i mraky nápadně připomínající pozemské cirry. Předpokládá se, že by tato mračna mohla být spíše než vodním ledem tvořena krystalky metanu, který v atmosféře tvoří 2,5 až 3 %.[24]

Roční období

Změna teploty v oblasti jižního pólu jako důkaz změny ročních období (zdroj Hubbleův vesmírný dalekohled)

Šest let pozorování Hubbleova vesmírného dalekohledu naznačují, že v atmosféře planety dochází ke střídání ročních období podobně jako na Zemi. Dle snímků dochází na jižní polokouli k výraznému nárůstu odraženého světla, což je vysvětlováno právě změnou roční doby.[26] Od roku 1996 docházelo k roku 2002 postupně k nárůstu světlosti jižní části planety, které bylo způsobováno nárůstem množství světlejších mraků v této oblasti, což podpořilo předchozí pozorování prováděné od roku 1980 na půdě Lowellovy observatořeArizoně. Předpokládá se, že podobně jako na Zemi, i na Neptunu panují čtyři roční období, které se budou projevovat teplejším létem a studenou zimou s postupným přechodem přes jaro a podzim. Na základě doby oběhu planety okolo Slunce, která je přibližně 165 let, je patrné, že délka ročních období na Neptunu bude dosahovat okolo 40 let pro jednotlivou periodu.[27] Pro definitivní potvrzení teorie o ročních obdobích bude potřeba pokračovat s pozorováními přibližně dalších 20 let (údaj k roku 2005), po které by mělo docházet neustále ke zvyšování jasu jižních oblastí planety.[27]

Teorii o střídání ročních období podporuje skutečnost, že rotační osa planety je skloněná o 29°, v případě Země je to 23,5°.[27]

Magnetosféra

Sonda Voyager 2 během průletu detekovala i magnetické pole, které je, podobně jako Uranovo dipólové magnetické pole,[11] podivně orientované. Sklon osy je 47° vzhledem k rotační ose a osa je posunutá od středu o 0,55 poloměru planety[11] (přibližně o 13 000 km).[13] Předpokládá se, že vznik magnetického pole je spojen s pohybem vodivého materiálu (nejspíše vody[14]) ve středních vrstvách planety.[10] Jelikož je magnetické pole stejně podivně orientované i u Uranu, vědci se domnívají, že by se mohlo jednat o obecnou vlastnost ledových obrů.[13] Hodnota magnetického pole na rovníku planety dosahuje 14 μT a magnetický dipólový moment 0,2×1018 Tm3.[11] Je tedy 27krát větší než je magnetický dipólový moment Země.[11]

Magnetické pole způsobuje i polární zář v oblasti pólů, která byla pozorována.[11] Předpokládá se, že magnetosféra sahá do podobné vzdálenosti jako u Uranu.[11]

Přijímaná a vydávaná energie

Neptun je velmi daleko od Slunce, a proto na jednotku plochy dostává 900krát méně sluneční energie než Země. Zajímavostí však je, že vyzařuje 2,7krát více energie, než přijímá.[10] V současnosti zdroj této vnitřní vyzařované energie není známý. Vyzařovaná energie však vysvětluje existenci bouřlivých procesů v atmosféře Neptunu.

Dráha a rotace

Neptun (červená dráha) dokončí oběh Slunce (uprostřed) po 164,79 oběhů Slunce Země. Světle modrý objekt je Uran.

Neptun obíhá Slunce ve střední vzdálenosti 4 498 252 900 km. Planeta se přibližuje ke Slunci nejvíce na 4 459 631 496 km a vzdaluje na 4 536 874 325 km. Vlivem velké excentricity dráhy Pluta se Neptun může dočasně ocitnout dál od Slunce než Pluto. Když se Pluto počítalo za planetu, docházelo tak k tomu, že se Neptun v takových dobách dostával na devátou pozici v pořadí planet podle vzdálenosti.[10]

Okolo Slunce Neptun oběhne jednou za 165 let a kolem své osy se otočí za 16 hodin a 7 minut.[11]

Trojáni Neptunu

Podrobnější informace naleznete v článku Neptunovi trojáni.

Podobně jako v případě Jupiteru byla i v libračních bodech Neptunu objevena tělesa, která sdílejí stejnou oběžnou dráhu jako planeta Neptun. Tento objev z roku 2003 přispěl k poznatku, že tito takzvaní trojáni se vyskytují i u dalších planet sluneční soustavy, a ne pouze v okolí Jupiteru, což se ostatně již déle před samotným pozorováním těchto těles u Neptunu předpokládalo.[28] V květnu 2008 bylo známo celkem 6 trojánů kopírujících oběžnou dráhu Neptunu,[29] které se nacházejí kolem čtvrtého libračního bodu L4 ležícího před samotnou planetou v úhlu 60°.[30]

Prstence

Podrobnější informace naleznete v článku Prstence Neptunu.
Prstence planety, jak je viděla sonda Voyager 2
Prstence planety, tak jak je viděl vesmírný dalekohled Jamese Webba

Existence prstenců okolo planety byla známa již od 60. let 20. století, definitivně je ale potvrdila až sonda Voyager 2, která pomohla objevit tři prstence okolo Neptunu, později byly objeveny další dva prstence. K roku 2009 je známo celkem pět prstenců: Galle, Le Verrier, Lassell, Arago a prstenec Adams. Jsou velmi nevýrazné a tenké a podobně jako u Jupiteru a Saturnu jsou značně tmavé. Jejich složení je neznámé.[14] Nejvzdálenější a nejvýznamnější z nich prstenec Adams je zvláštní tím, že tvoří asi tři výraznější oblouky, poblíž kterých je nejvíc hmoty. Tato zhuštění mají i vlastní pojmenování: Volnost, Rovnost a Bratrství.[10] Po prstenci Adams následuje bezejmenný prstenec se stejnou oběžnou drahou, jako má měsíc Galatea. Za ním je prstenec Leverrier s vnějším protažením v podobě Lassella a Arga a nejblíže k planetě se nachází tenký, ale široký prstenec Galle.[10]

Měsíce

Podrobnější informace naleznete v článku Měsíce Neptunu.
Povrch měsíce Triton

V současné době známe 14 měsíců Neptunu.[31] Největší z nich je Triton, který byl objeven jen 17 dní po objevu vlastní planety.[31] Je to nejchladnější těleso pozorované ve sluneční soustavě. Teplota jeho povrchu je −228 °C (45 K). Kromě Tritonu a dalšího původně známého měsíce Nereida objevila dalších šest měsíců americká sonda Voyager 2 při průletu kolem Neptunu v průběhu roku 1989. Dalších 5 měsíců bylo objeveno v letech 2002 a 2003.[11] Poslední, v pořadí 14. měsíc S/2004 N 1 byl objeven pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu v roce 2013.[32]

Předpokládá se, že některé měsíce Neptunu, např. Triton, jsou tělesa, která původně vznikla v jiné části sluneční soustavy, jako nejpravděpodobnější se jeví oblast Kuiperova pásu. Tato tělesa byla později zachycena Neptunem do gravitační pasti, čemuž napovídá například retrográdní rotace měsíce Tritonu.[33] Společně se zachycením Tritonu došlo nejspíše ke vzniku vnitřních měsíců. Přílet Tritonu do soustavy mohl způsobit narušení oběžných drah ostatních těles, jelikož se Triton stal největším měsícem v soustavě Neptunu, což způsobilo pozdější vzájemné srážky menších těles, jejich rozpady a spojování vedoucí k celkové přeměně vnitřních měsíců.[34]

Pozorování

Objev

Matematik Urbain Le Verrier, který výpočty předpověděl pozici Neptunu

Jako první opakovaně pozoroval Neptun svým nedlouho předtím zkonstruovaným dalekohledem italský fyzik Galileo Galilei na přelomu let 1612 a 1613.[11] Planetu, která se tehdy při pohledu ze Země nacházela v blízkosti Jupiteru, však mylně považoval za hvězdu a náznakům jejího (ve dnech pozorování obzvlášť slabého) pohybu nevěnoval další pozornost.[11]

Počátkem 19. století francouzský astronom Alexis Bouvard publikoval podrobné tabulky poloh tří tehdy známých obřích planet. Ukázalo se, že v případě planety Uranu se nová pozorování s tabulkovými propočty znatelně rozcházejí.[14] Bouvard po dalším pečlivém zkoumání těchto nepravidelností v pohybu Uranu vyslovil hypotézu, že pozorované odchylky mají svůj původ v gravitačním působení další, dosud neznámé planety. V letech 1843 až 1846 přibližnou polohu předpokládaného tělesa nezávisle na sobě vypočítali francouzský astronom Urbain Le Verrier a anglický astronom John Couch Adams.[11] Zatímco Adamsovy výpočty byly známy jen úzkému kruhu britských astronomů, kteří potají vyvíjeli horečné úsilí o nalezení planety, Le Verrier své postupně zpřesňované výpočty zveřejňoval, ale coby astronom-matematik nenacházel nikoho z francouzských pozorovatelů, kdo by byl ochoten prověření jeho díla věnovat čas. Nakonec se Le Verrier obrátil dopisem na astronoma Johanna Gottfrieda Gallehoberlínské hvězdárny.

Psaní dorazilo do Berlína 23. září 1846. Galle a jeho asistent Heinrich Louis d'Arrest nemarnili čas a ještě téhož večera se podle Le Verrierových doporučení pustili do pozorování. Ani ne po hodině se jim necelý stupeň od předpovězené polohy podařilo nalézt „hvězdu“, která na jejich čerstvé mapě hvězdné oblohy v těchto místech nebyla zakreslena.[14] Když následující noci opakované pozorování podezřelého objektu potvrdilo zřetelnou změnu jeho polohy, nebylo již pochyb, že byla objevena osmá planeta sluneční soustavy. Souběžná snaha britských astronomů vyšla naprázdno, zejména kvůli velkému rozptylu Adamsových výpočtů, které je postupem času spíše sváděly ze stopy (Adamsovy výsledky v době objevu planety udávaly polohu o 12 stupňů mimo), svou roli také sehrály neuspokojivé britské hvězdné mapy.

Pozorování pozemskými teleskopy

Pohled na Neptun v přírodních barvách s měsíci Proteus (nahoře), Larissa (vpravo dole) a Despina (vlevo), HST

Na konci 20. století astronomové začali získávat o Neptunu značné množství informací pomocí speciálních teleskopů umístěných na orbitální dráze kolem Země, ale také z obrovských teleskopů přímo na Zemi. Snímky z 80. let nepřinášely možnost detailnějších pozorování kvůli rušivému efektu zemské atmosféry. V 90. letech se začal využívat systém adaptivní optiky, který znamenal revoluci v pozorování vzdálených objektů a vedl k tomu, že dnešní snímky jsou kvalitnější než snímky zasílané prostřednictvím teleskopů na oběžné dráze a značně se přibližují kvalitě snímků pořízených sondou Voyager 2.[35]

Pozorování Hubbleovým vesmírným dalekohledem

Neptun byl detailně sledován Hubbleovým vesmírným dalekohledem ve druhé polovině 90. let[35] 20. století. Pozorování mimo rušivé vlivy pozemské atmosféry probíhala po dobu šesti let, což umožnilo pořídit sérii snímků, které ukazují dynamické změny v atmosféře planety po dobu 16 hodin sledování. Na základě snímků mohla být vytvořena animace jevů v atmosféře[36] pomáhající vědcům sledovat pohyby mračen v horních částech atmosféry či sledovat silný jet stream v oblasti rovníku.[36] Současně pomohl po šestiletém sledování objevit sezónní změny v atmosféře a umožnil vznik hypotézy o střídání ročních období (planeta byla snímkována v letech 1996, 1998 a 2002).[37]

Kromě Hubbleova dalekohledu byl použit pro podpůrná měření i Spitzerův vesmírný dalekohled sledující vesmír v infračerveném spektru.[35]

Výzkum sondou Voyager 2

Související informace naleznete také v článku Voyager 2.
Kosmická planetární sonda Voyager 2 v představách umělce

Za celou dobu kosmických letů byl Neptun pro svoji velkou vzdálenost od Slunce zkoumán pouze jedinou planetární sondou, jíž byl americký Voyager 2, který v roce 1989 prolétl okolo planety.

Nejbližší přiblížení k Neptunu nastalo 25. srpna 1989, ale sonda pozorovala planetu od června do října.[35] Protože to byla poslední velká planeta, kterou mohl Voyager 2 zkoumat, bylo rozhodnuto prolétnout blízko severního pólu planety (ve vzdálenosti 5000 km nad pólem)[35] a pak i kolem měsíce Triton (ve vzdálenosti 40 000 km).[35]

Během průletu kolem Neptunu sonda objevila Velkou tmavou skvrnu, již však Hubbleův vesmírný dalekohled později nenalezl, což vedlo k názoru, že skvrna již zmizela a že se podobně jako u Jupiteru jednalo o atmosférickou poruchu. Původně se předpokládalo, že se jedná o obrovské mračno. Později se usoudilo, že se jednalo o mezeru v oblačnosti Neptunu, která umožňovala spatřit nižší vrstvy atmosféry planety. V oblasti pólu sonda pozorovala polární záři.[38] Během průletu kolem planety sonda odeslala k Zemi okolo 10 000 fotografií.[39]

Sonda pomohla změřit velikost planety, rychlost rotace atmosféry a objevila magnetické pole planety. Současně potvrdila existenci Neptunových prstenců a objevila šest nových měsíců.[35]

Průlety kosmických sond

Název Datum
Voyager 2 25.8.1989

Plánované vesmírné sondy

Do roku 2019 nebyla oficiálně schválena žádná další mise k Neptunu či některému z měsíců planety. Vznikla řada studií a inženýrských návrhů, jak by sonda měla vypadat, ale žádný z nich ještě nebyl schválen či definitivně odsouhlasen. Koncepty předpokládají například atmosférickou sondu pro studium atmosféry planety,[40][41] která oproti Jupiteru a Saturnu bude zřejmě bližší původní mlhovině, ze které vznikla sluneční soustava.

Pro úspěšné vyslání sondy je potřeba zajistit jiný druh napájení sondy, než zpravidla používané fotovoltaické panely. Pro přílišnou vzdálenost od Slunce bude potřeba získávat energii radioaktivním rozpadem prvků[42]radioizotopovém generátoru,[41] který úspěšně používá i vozítko Curiosity na Marsu.[43]

Velká a Malá tmavá skvrna a bílá oblaka v atmosféře Neptunu

Odhady z roku 2004 hovořily o startu sondy mezi roky 2016 až 2018 s příletem k planetě v roce 2035[42] a novější plány počítaly s vysláním sondy mezi lety 2015 až 2020, kdy bylo možné využít Jupiter a Saturn jako gravitační prak pro urychlení letu a průletu sondy kolem planety na konci 20. let 21. století.[44] Vzhledem k neschválení žádné z těchto misí je další startovací okno pro misi k Neptunu až v letech 2029 až 2030.[45] Do roku 2017 nebyly známé podrobnější informace o případné sondě, jejím vybavení ani vzhledu. Vědecká komunita se soustředila na sestavení úkolů, které by sonda měla vykonat, aby přinesla nové poznatky o planetě či o jejím měsíci Tritonovi.[44][45]

V roce 2017 NASA vydala rozbor případných dalších misí k Uranu a Neptunu a zdůraznila vědeckou důležitost těchto misí.[46] Uran a Neptun jsou totiž ledoví obři, kteří se liší od plynných obrů i terestrických planet a jejich vlastnosti dosud nebyly uspokojivě prozkoumány, ačkoli je tento typ planet v Mléčné dráze velmi hojný, protože tvoří většinu nalezených exoplanet.[45] Pochopení jejich vlastností by umožnilo přesněji modelovat vznik a vývoj planet. Rozbor se věnoval mnoha okolnostem těchto misí a zjistil, že pro dosažení všech hlavních vědeckých cílů musí alespoň jednu z těchto planet navštívit planetární sonda, která k ní vypustí atmosférickou sondu. Zároveň ale v daném startovním oknu neexistuje dráha, na které by jediná sonda mohla navštívit obě planety, ale jediný nosič by mohl vypustit dvě sondy, ke každé planetě jednu. Tento rozbor na závěr doporučil vyslání planetární sondy s atmosférickou sondou pouze k jediné planetě.[45]

Další možnost přináší Evropská kosmická agentura, která představila koncept programu ODINUS (Origins, Dynamics, and Interiors of the Neptunian and Uranian Systems), který by pomocí dvojice planetárních sond vyslaných v roce 2034 prozkoumal Uran i Neptun.[47]

Amatérské pozorování

Neptun není možné spatřit pouhým okem. Pro pozorování stačí obyčejný triedr[14], ale pokud pozorovatel chce vidět více než malou tečku, je potřeba použít větší dalekohled. Pro pozorování modrozeleného disku se doporučuje použít dalekohled s minimálně 25 až 30 centimetrů velkým zrcadlem.[48] V době oposice je zdánlivá hvězdná velikost Neptunu 7,8m a úhlový průměr 2,4".[49].

Pozice

Až do roku 2022 se bude Neptun nacházet v souhvězdí Vodnáře a v květnu toho roku přejde dočasně do souhvězdí Ryb. Díky zdánlivému retrográdnímu pohybu se ovšem v srpnu vrátí do Vodnáře a do Ryb znovu přejde v březnu 2023.[pozn. 2] Jelikož se Neptun nachází v opozici v polovině září, jsou nejlepší měsíce pro pozorování mezi červencem a listopadem.[48] Pro zjištění polohy planety je nejvhodnější použít některý z celé řady softwarů (např. Stellarium), který ke konkrétnímu datu přesně určí pozici planety.

Název planety

Název planety je odvozen od starořímského boha Neptuna, který byl synem Saturna a Opina, představujícího původně boha toků a později jako boha moří, oceánů, koní a jezdeckých závodů.[50] Neptun byl ve starověkém Římě později ztotožněn s řeckým Poseidónem, čímž došlo i k výměně manželek z bohyně Salacie na Amfitrité.[50] Symbolem pro planetu se stal trojzubec.

Krátce po objevení Neptunu se planeta nazývala více názvy. Nejprve se o ní mluvilo jako o „planetě za Uranem“ a nebo jako o „Le Verrierově planetě“. První pokus o definitivní pojmenování planety vzešel od Galleho, který propagoval jméno Janus. V Anglii začal Challis používat jméno Okeanos.[51] Jelikož měl objevitel právo pojmenovat nově objevenou planetu, Le Verrier rychle rozhodl, že nově objevená planeta ponese jméno Neptun a nepravdivě prohlásil, že název byl oficiálně schválen francouzským úřadem Bureau des Longitudes. V říjnu se objevila snaha pojmenovat planetu zpět po Le Verrierovi, což se setkalo mimo Francii se značným odporem. Záměr byl přejmenovat Uran na „Herschel“ dle jejího objevitele sira Williama Herschela a pro Neptun používat název „Leverrier“.[52]

Německý astronom Struve 29. prosince 1846 v Petrohradě prosazoval název Neptun,[53] který byl pak rychle přijat jako oficiální název, čímž byla zachována tradice, že planety jsou pojmenovávány po mytologických postavách z římské mytologie.

Neptun v kultuře

Andrea Doria jako Neptun – alegorický obraz od Agnola Bronzina znázorňuje vladařskou hegemonii JanovaTyrhénském moři

Astrologie

Planeta Neptun nemá v klasické astrologii žádný význam, jelikož byla objevena až v novověku, starým národům nebyla její existence známa.

Řada moderních astrologů však s planetou Neptun pracuje. Podobně jako v případě Uranu, i zde hovoří o „transpersonální“ planetě, jejíž vliv je spojován i s celospolečenskými a dlouhodobými procesy. Překročení hranic jednotlivce (nebo jejich znejistění) je v moderní astrologii základním významem Neptunu, a to s kladným i záporným znaménkem. Do témat spojených s touto planetou tak patří např. nevědomí a hypnóza, iluze, podvody, drogy, ale také romantismus, sociální cítění, náboženské vytržení, touha po překonání vlastního Já, transcendenci a spáse. Z věcí prozaičtějších spadají pod Neptunův patronát třeba i módní trendy nebo Internet.[54]

Někteří moderní astrologové učinili pokus včlenit Neptun i do tradičního systému „vládců znamení“ a přiřadili mu vládu nad znamením Ryb, jež však v tradiční astrologii patří Jupiteru.

Sci-fieditovat | editovat zdroj

Neptun se vyskytl v celé řadě sci-fi filmů a knih. Poprvé se v literatuře vyskytl v roce 1889, kdy se objevil jako neobyvatelná ledová planeta v díle Earth-born!. V roce 1930 napsal Olaf Stapledon epický román Last and First Men: A Story of the Near and Far Future, ve kterém vystupoval Neptun jako domov vyspělé lidské rasy budoucnosti. V 40. a 50. letech 20. století se objevoval jako planeta s globálním oceánem v příbězích Kapitána budoucnosti. V 60. letech vyšel román Nearly Neptune od Hugha Walterse, která pojednává o prvním pilotovaném letu k Neptunu, jenž však skončí neúspěchem poté, co oheň zničí systémy podpory života na palubě lodi. Ve filmu se objevil Neptun například ve sci-fi hororu Horizont události, líčící příběh ztracené lodi za drahou Neptunu a záchranné mise.

Neptunovy měsíce v kultuřeeditovat | editovat zdroj

Vyjma planety samotné se objevují v umění i její měsíce. Například americký autor Larry Niven ve svém díle Prstenec situoval na měsíc Nereida základnu mimozemské rasy známé jako Outsider.

Odkazyeditovat | editovat zdroj

Poznámkyeditovat | editovat zdroj

  1. Hmotnost Země je 5,9736×1024 kg. Poměr hmotnosti Neptuna a Země je
    Hmotnost Uranu je 8,6810×1025 kg. Poměr hmotnosti k Zemi:
    Hmotnost Jupiteru je 1,8986×1027 kg; poměr činí
    .
    Zdroj: WILLIAMS, David R. Planetary Fact Sheet – Metric online. NASA, 2007-11-29 cit. 2008-03-13. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Výpočet proveditelný libovolným astronomickým simulačním programem, jako je například Stellarium.

Referenceeditovat | editovat zdroj

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Neptune na anglické Wikipedii, Neptun (Planet) na německé Wikipedii a Neptune in fiction na anglické Wikipedii.

  1. a b MUNSELL, K.; SMITH, H.; HARVEY, S. Neptune: Facts & Figures online. NASA, 2007-11-13 cit. 2009-10-02. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-09. (anglicky) 
  2. orizons Output for Neptune 2010–2011 online. 2007-02-09 cit. 2009-10-02. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SELIGMAN, Courtney. Rotation Period and Day Length online. cit. 2009-10-02. Dostupné online. (anglicky) 
  4. The MeanPlane (Invariable plane) of the Solar System passing through the barycenter online. home.comcast.net cit. 2009-10-02. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d WILLIAMS, David R. Neptune Fact Sheet online. NASA, 2004-9-1 cit. 2007-08-14. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b SEIDELMANN, P. Kenneth, Archinal, B. A.; A’hearn, M. F. et al. Report of the IAU/IAGWorking Group on cartographic coordinates and rotational elements. Celestial Mechanics and Dynamical Astronomy. Springer Netherlands, 2007, roč. 90, čís. 3, s. 155–180. Dostupné online cit. 2008-03-07. ISSN 0923-2958. DOI 10.1007/s10569-007-9072-y. (anglicky) 
  7. Vztaženo k hodnotě atmosférického tlaku 100 kPa
  8. JAN OTTO. Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí. s.l.: V Praze, J. Otto 1075 s. Dostupné online. S. 205, 206. 
  9. a b c d e f g h Neptun online. Astronomia – astronomie pro každého cit. 2008-12-26. Dostupné online. 
  10. a b c d e f g h i j k l m WAGNER, Jiří. Sluneční soustava – Neptun online. cit. 2008-12-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-27. 
  11. a b c d e f g h i j k l m n o p q Neptun online. cit. 2008-12-28. Dostupné online. 
  12. New images reveal what Neptune and Uranus really look like. phys.org online. cit. 2024-01-05. Dostupné online. 
  13. a b c d HAMILTON, Calvin J. solarviews.com – Neptune online. solarviews.com cit. 2008-12-28. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b c d e f g h i j k l Neptune online. nineplanets.org cit. 2008-12-28. Dostupné online. (anglicky) 
  15. POKORNÝ, Zdeněk. Exoplanety. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1510-5. S. 62.  Dále jen Pokorný
  16. a b Jupiter sa (možno) sformoval za 300 rokov. Kozmos. 2003, roč. XXXIV, čís. 1, s. 2. ISSN 0323-049X. (slovensky) 
  17. Pokorný, str. 75.
  18. Formation of gas and ice giant planets online. Earth and Planetary Science Letters cit. 2009-09-08. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-29. (anglicky) 
  19. THOMMES, Edward W. The formation of Uranus and Neptune among Jupiter and Saturn online. cit. 2009-09-08. Dostupné online. (anglicky) 
  20. HANSEN, Kathryn. Orbital shuffle for early solar system. Geotimes online. cit. 2009-9-8. Dostupné online. (anglicky) 
  21. NETTELMANN, N., French, M.; Holst, B.; Redmer, R. Interior Models of Jupiter, Saturn and Neptune online. University of Rostock cit. 2008-02-25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. (anglicky) 
  22. a b HUBBARD, W. B. Neptune's Deep Chemistry. Science. 1997, roč. 275, čís. 5304, s. 1279–1280. Dostupné online cit. 2008-02-19. DOI 10.1126/science.275.5304.1279. PMID 9064785. (anglicky) 
  23. DUŠEK, Jiří; GRYGAR, Jiří; POKORNÝ, Zdeněk. Náš vesmír. Praha: Aventinum, 2001. ISBN 80-7151-179-X. S. 153. 
  24. a b The Planet Neptune: A Mysterious Stormy Gas Ball online. Space Today Online cit. 2008-12-28. Dostupné online. (anglicky) 
  25. KERR, Richard A. Neptune May Crush Methane Into Diamonds. Science. 1999, roč. 286, čís. 5437, s. 25. Dostupné online cit. 2007-02-26. DOI 10.1126/science.286.5437.25a. (anglicky) 
  26. Atmosféra – Roční období na Neptunu online. Astronomia – astronomie pro každého cit. 2008-12-27. Dostupné online. 
  27. a b c DEVITT, Terry. Brighter Neptune Suggests A Planetary Change Of Seasons online. 2003-05-15 cit. 2009-09-24. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-14. (anglicky) 
  28. Planetka sleduje Neptun. Novinky.cz online. Borgis, 2003-01-10 cit. 2009-9-24. Dostupné online. 
  29. IAU Minor Planet Center - List Of Neptune Trojans online. IAU Minor Planet Center cit. 2009-09-24. Dostupné online. (anglicky) 
  30. SHEPPARD, Scott S.; TRUJILLO, Chadwick A. A Thick Cloud of Neptune Trojans and Their Colors. Science. Červen 2006, roč. 313, čís. 5786, s. 511–514. Dostupné online. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1127173. PMID 16778021. (anglicky) 
  31. a b Měsíce Neptunu online. Astronomia – astronomie pro každého cit. 2008-12-27. Dostupné online. 
  32. rei, Novinky. NASA objevila další Neptunův měsíc. Novinky.cz online. 2013-07-16 cit. 2013-07-17. Dostupné online. 
  33. New capture scenario explains origin of Neptune's oddball moon Triton online. Currents.ucsc.edu cit. 2009-09-24. Dostupné online. (anglicky) 
  34. BANFIELD, Don. A dynamical history of the inner Neptunian satellites online. cit. 2009-09-24. Dostupné online. (anglicky) 
  35. a b c d e f g Later observations of Neptune from Earth online. Britannica cit. 2009-01-04. Dostupné online. (anglicky) 
  36. a b Hubble Makes Movie of Neptune's Rotation and Weather online. hubblesite.org cit. 2009-01-04. Dostupné online. (anglicky) 
  37. BRITT, Robert Roy. Hubble Photos Show Neptune Has Seasons online. Space.com cit. 2009-01-04. Dostupné online. (anglicky) 
  38. BELL, II, Dr. Edwin V. Voyager Project Information online. NSSDC cit. 2008-02-22. Dostupné online. (anglicky) 
  39. The Outher Planets - Voyager 1 & 2 online. LASP cit. 2009-09-20. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-20. (anglicky) 
  40. CARROLL, Michael. Far-reaching future missions online. Astronomy.com cit. 2009-09-24. Dostupné online. (anglicky) 
  41. a b CLARK, Stephen. Uranus, Neptune in NASA’s sights for new robotic mission online. Spaceflightnow.com, 2015-08-25 cit. 2019-02-27. Dostupné online. (anglicky) 
  42. a b CAIN, Fraser. Mission to Neptune Under Study online. Universetoday.com, 2004-12-09 cit. 2019-02-27. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Vozítko Curiosity přistálo bez problémů na Marsu online. 2012-08-06 cit. 2019-02-27. Kapitola Česká televize. Dostupné online. 
  44. a b White Paper: Argo Mission to Neptune, Triton, and a KBO online. futureplanets.blogspot.com, 2009-08-30 cit. 2019-02-27. Dostupné online. (anglicky) 
  45. a b c d Ice Giants: Pre-Decadal Survey Mission Study Report online. NASA, červen 2017 cit. 2019-02-27. Dostupné online. (anglicky) 
  46. NASA Completes Study of Future ‘Ice Giant’ Mission Concepts online. NASA, červen 2017 cit. 2019-02-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-06. (anglicky) 
  47. The ODINUS Mission Concept online. Institute for Space Astrophysics and Planetology, 2013-12-04 cit. 2019-02-27. Dostupné online. (anglicky) 
  48. a b Observing Neptune online. cit. 2019-02-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. (anglicky) 
  49. Neptun efemerida online. cit. 2019-02-27. Dostupné online. 
  50. a b Vysvětlení jména, jeho vzniku online. Astronomia – astronomie pro každého cit. 2008-12-27. Dostupné online. 
  51. MOORE, Patrick. The Data Book of Astronomy. Bristol: Institute of Physics Publishing, 2000. Dostupné online. ISBN 0-7503-0620-3. S. 206. 
  52. OWEN, Gingerich. The Naming of Uranus and Neptune. Astronomical Society of the Pacific Leaflets. 1958, roč. 8, s. 9–15. Dostupné online cit. 2008-02-19. (anglicky) 
  53. HIND, J. R. Second report of proceedings in the Cambridge Observatory relating to the new Planet (Neptune). Astronomische Nachrichten. 1847, roč. 25, s. 309. Dostupné online cit. 2008-02-18. DOI 10.1002/asna.18470252102. (anglicky) 
  54. GREENE Liz, The Astrological Neptune and the Quest for Redemption, Weiser Books 2000

Literaturaeditovat | editovat zdroj

  • ČEMAN, Róbert; PITTICH, Eduard. Vesmír – 1 Sluneční soustava. Bratislava: Mapa Slovakia, 2002. ISBN 80-8067-072-2. 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj


Úmrtí v roce 2021
Úniková rychlost
Ústava Spojených států amerických
Čínština
Čínské znaky
Čínský císař
Čao Wen-chua
Čarodějnictví
Časové pásmo
Černá díra
Černé moře
Černý trpaslík
Červený obr
Česká Kubice
Česká Wikipedie
Česká západní dráha
České království
Česko
Říše Ming
Římské číslice
Řecko
Šáhruch
Šablona:Cite book
Šablona:Cite journal
Šablona:Infobox - železniční trať/legenda
Šestiočka sadistická
Španělští Habsburkové
Španělská Florida
Španělské impérium
Španělské Nizozemí
Španělsko
Španělsko v době osvícenství
Švédsko
Ťia-ťing
Železniční napájecí soustava
Železniční trať Domažlice – Planá u Mariánských Lázní
Železniční trať Horažďovice předměstí – Domažlice
Železniční trať Nýřany – Heřmanova Huť
Železniční trať Plzeň–Cheb
Železniční trať Plzeň – Furth im Wald
Železniční trať Staňkov–Poběžovice
Železo
Život
1. březen
1. duben
1. leden
1. srpen
1. září
10. září
11. duben
11. listopad
11. srpen
11. září
12. únor
12. červen
13. únor
13. říjen
13. září
14. červen
14. červenec
14. listopad
14. srpen
15. červenec
15. duben
15. srpen
1512
1565
16. únor
16. duben
16. listopad
16. prosinec
16. srpen
16. století
1649
1653
1659
1664
1668
1669
1670
1671
1682
1684
1685
1697
1698
1699
17. červen
17. leden
17. prosinec
17. století
1700
1701
1702
1703
1704
1705
1706
1707
1708
1709
1710
1711
1712
1713
1714
1715
1716
1717
1718
1719
1720
1721
1722
1723
1724
1725
1726
1727
1728
1729
1730
1731
1732
1733
1734
1735
1736
1737
1738
1739
1740
1741
1742
1743
1744
1745
1746
1747
1748
1749
1750
1751
1752
1753
1754
1755
1756
1757
1758
1759
1760
1761
1762
1763
1764
1765
1766
1767
1768
1769
1770
1771
1772
1773
1774
1775
1776
1777
1778
1779
1780
1781
1782
1783
1784
1785
1786
1787
1788
1789
1790
1791
1792
1793
1794
1795
1796
1797
1798
1799
18. prosinec
18. století
1800
1801
1802
1804
1808
1810
1812
1815
1816
1829
1838
1855
1870
19. říjen
19. století
1920
1960
1973
1994
2. březen
2. tisíciletí
20. únor
20. červen
20. červenec
20. leden
20. listopad
20. prosinec
20. století
2005
2017
21. březen
21. květen
21. srpen
21. září
22. říjen
23. červen
23. květen
23. leden
24. únor
24. březen
24. květen
25. říjen
25. listopad
26. únor
26. červenec
26. březen
26. květen
26. leden
27. prosinec
28. březen
28. prosinec
28. srpen
28. září
3. září
30. říjen
30. září
31. květen
31. prosinec
4. červen
4. listopad
4. srpen
5. březen
5. srpen
6. prosinec
7. říjen
7. březen
7. leden
7. srpen
8. červen
8. červenec
8. srpen
81P/Wild-2
9. březen
9. září
Ašraf Ghaní
Abbás III.
Abenakové
Adrastea (měsíc)
Adrian Zingg
Afghánistán
Afrika
Akádie
Akrece
Aktivní galaktické jádro
Alaouite
Albánie
Americká válka za nezávislost
Amerika
Amharsko
Anglické království
Anglie
Anglo-španělská válka (1727–1729)
Anna Göldi
Anna Ivanovna
Anna Stuartovna
Appalačské pohoří
Aragonské království
Aristarchos ze Samu
Arizona
Arthur Eddington
Asie
Astrofotografie
Astronomická jednotka
Astronomie
Asymptotická větev obrů
Atom
Augusta Württemberská (1734–1787)
Austrálie
Autorita (knihovnictví)
Bílý trpaslík
Babylon (okres Domažlice)
Bahnstrecke Plzeň–Furth im Wald
Bastila
Bavorské kurfiřtství
Bavorsko
Berijev Be-200
Bitva na řece Čorna
Bitva na Abrahamových pláních
Bitva u Cassana
Bitva u Cullodenu
Bitva u Höchstädtu
Bitva u Malplaquet
Bitva u Oudenaarde
Bitva u Palásí
Bitva u Poltavy
Bitva u Quiberonu
Bitva u Ramillies
Bitva u Turína
Bitva u Varšavy (1920)
Bitva u Yorktownu (1781)
Bitva v zátoce Vigo
Blížejov
Bleskosvod
Boston
Bostonské pití čaje
Bourboni
Bourbonské Španělsko
Brestská pevnost
Britské impérium
Brumairový převrat
Brunšvicko-lüneburské kurfiřtství
Cape Breton
Carl Sagan
Casus belli
Celostátní dráha
Cenzorát
Champlainovo jezero
Charleston (Jižní Karolína)
Charles Alexandre de Calonne
Charles Bukowski
Charles Cornwallis, první markýz Cornwallis
Charles Louis Montesquieu
Charon (měsíc)
Chemická reakce
Chemický prvek
Chotěšov u Stoda
Chu Cung-sien
Claude de Villars
Commons:Featured pictures/cs
Connecticut (řeka)
Covid-19
Cung-tu
Dánsko-Norsko
Dějiny Anglie
Degenerovaný plyn
Deimos (měsíc)
Deklarace nezávislosti Spojených států amerických
Deklarace nezávislosti USA (Trumbull)
Devítiletá válka
Didius Iulianus
Diferenciální rotace
Digital object identifier
Dolní Kamenice (Holýšov)
Domažlice
Domenico Trezzini
Domobrana
Dopad neznámého tělesa na Jupiter roku 2009
Dráhová rezonance
Elektromagnetické spektrum
Elipsa
Eliptická galaxie
Emanuel Swedenborg
en:Jean Alaux
Encyklopedie
Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel
Energie
Epidemie
Etiopie
Europa (měsíc)
Evžen Savojský
Evropa
Excentricita dráhy
Exoplaneta
Falcké kurfiřtství
Federální okruhy Ruska
Filadelfský ústavní konvent
Filipína Alžběta Orleánská
Filip V. Španělský
Florida
Formation and evolution of the Solar System?oldid=364891809
Fosfidy
Fosilie
François-Joseph Gossec
François de Neufville de Villeroy
Francie
Francisco Zeno
Francouzi
Francouzské království
Francouzský král
Francouzsko-indiánská válka
František I. Rakouský
František II. Rákóczi
František Martin Pelcl
Franz Anton Mesmer
Frederik I. Švédský
Fred Hoyle
Fridrich I. Pruský
Fridrich II. Veliký
Fridrich Vilém I.
Furth im Wald
Furth im Wald–Plzeň-vasútvonal
Fyzika
Götingen
Galaktické jádro
Galaktický epicykl
Galaktický rok
Galaxie Mléčná dráha
Galaxie v Andromedě
Galileovy měsíce
Ganymed (měsíc)
Gemeinsame Normdatei
Geodata
Geologie
George Rooke
Georg Stahl
Gerd Müller
Gibraltar
Gravitační kolaps
Gravitace
Gregoriánský kalendář
Guido Starhemberg
Gunther Jakob
Habsburkové
Habsburská monarchie
Habsburské Španělsko
Haiti
Haitská revoluce
Hannoverské kurfiřtství
Havana
Heliocentrismus
Heliový záblesk
Helium
Hertzsprungův–Russellův diagram
Hertzsprungův–Russellův diagram#Horizontální větev
Hesensko-Kasselsko
Historie hypotéz vzniku a vývoje sluneční soustavy
Hlavní pás
Hlavní posloupnost
Hlavní strana
Hohenzollernové
Holýšov
Hradec u Stoda
Hromadná vymírání
Hubbleův vesmírný dalekohled
Hudsonův záliv
Hugenoti
Hustota
Hustota zalidnění
Hvězda
Hvězda typu T Tauri
Hvězdný vítr
Hvězdokupa
Hydrostatická rovnováha
Immanuel Kant
Indiáni
Infračervené záření
International Standard Book Number
International Standard Serial Number
Internet Archive
Io (měsíc)
Irokézové
Irsko
Itálie
Izotop
Józef Piłsudski
Jaan Kaplinski
Jaderná reakce
Jakobitské povstání
Jakub II. Stuart
James Fitzjames, vévoda z Berwicku
James Watt
Jan Antonín Otto Minquitz z Minquitzburgu
Jan Josef z Vrtby
Jan Nepomucký
Jan V. Portugalský
Japonsko
Jean-Baptiste Rey
Jean-Jacques Rousseau
Jen Sung
Jiří Grygar
Jiří I.
Jiří II.
Jiří II. (britský král)
Jiří III.
Jiří Pernes
Jižní Amerika
Jižní federální okruh
John Churchill, vévoda z Marlborough
John Leake
Josef Ferdinand Bavorský
Josef I. Habsburský
Josef II.
Joseph Wright of Derby
JSTOR
Jupiter (planeta)
Kábul
Křemičitany
Kanada
Karel Alexandr Württemberský
Karel II. Španělský
Karel II. Stuart
Karel VI.
Karel XII.
Kastilská koruna
Katalánské knížectví
Katalánsko
Kateřina II. Veliká
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Narození v roce 1734
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Katolicismus
Kchang-si
Kelvin
Kerč
Klement XII.
Kmitání
Kolínské kurfiřtství
Kolize galaxie v Andromedě s Mléčnou dráhou
Kometa
Kongres Spojených států amerických
Kontinent
Kovy
Královské Uhersko
Království Velké Británie
Kráter
Kríkové
Kraje v Rusku
Krasnodar
Krasnodarský kraj
Kryštof Karel Gayer
Krymská válka
Krystalická struktura
Kubáň
Kuiperův pás
Kurt Biedenkopf
Květen
Kyjev
Kypr
Lady Diana Beauclerk
Lalibela
Ledový obr
Leopold I.
Letní olympijské hry 2020
Librační centrum
Library of Congress Control Number
Linia kolejowa Plzeň – Furth im Wald
Lisabonské zemětřesení
Lithium
Lokomotiva 754
Louise de Keroual
Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme
Louis Lully
Ludvík Vilém I. Bádenský
Ludvík XIV.
Ludvík XV.
Ludvík XVI.
Luk
Lutyšské knížecí biskupství
Místní skupina galaxií
Místokrálovství Nové Španělsko
Měsíc
Měsíce Jupiteru
Měsíce Saturnu
Měsíc (satelit)
Měsíc planetky
Město-hrdina
Mahmud I.
Maine
Malá noční hudba
Mallorské království
Mantovské vévodství
Marianna Benti Bulgarelli
Marie I. Portugalská
Marie Terezie
Maroko
Mars (planeta)
Massachusetts
Maxmilián II. Emanuel
Menorca
Merkur (planeta)
Metalicita
Meteorit
Meteor Crater
Methan
Metis (měsíc)
Mezihvězdné prostředí
Michael Mark Woolfson
Michal Bedřich z Althanu
Mikmakové
Mikrometeorit
Milánské vévodství
Milavče
Minsk
Miroslav Tetter
Mississippi (řeka)
Mlhovina v Orionu
Mlhovinová hypotéza
Mobile
Model z Nice
Modrý obr
Mohawkové
Mohykáni
Molekulární mračno
Moment hybnosti
Morové epidemie v českých zemích
Moskva
Motorová jednotka 844
Motorový vůz 842
Mušketa
Mughalská říše
Murmansk
MusicBrainz
Nádir Šáh
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Španělska
Národní knihovna Izraele
Národní parlamentní knihovna Japonska
Následník trůnu
Nýřany
Německo
Načezové
Nadace Wikimedia
Nadmořská výška
Nakamikado
Napoleon Bonaparte
National Archives and Records Administration
Nature
Neapolské království
Neptun (planeta)
Newfoundland
New Hampshire
Nicolaas Laurens Burman
Nikl
Nová Anglie
Nová Francie
Nové Skotsko
Nový Brunšvik
Nový Jižní Wales
Novorossijsk
Novorossijsk (rozcestník)
Nukleosyntéza
Nystadská smlouva
Oběžná dráha
Obyvatelná zóna
Ochrana životního prostředí
Oděsa
Oddělený disk
Olympijské hry
Online Computer Library Center
Oortův oblak
OpenStreetMap
Osmanská říše
Ostrov prince Edvarda
Osvračín
Otáčení
Ottův slovník naučný
Ottův slovník naučný/Novorossijsk
Oxidy
Oxid uhličitý
Pátek
Píka
Přístav
Pacifická astronomická společnost
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Panspermie
Papež
Parní stroj
Parsek
Pchin-jin
Pensacola
Personální unie
Peter Perez Burdett
Petrohrad
Petr Havel
Petr I. Veliký
Phobos (měsíc)
Pierre-Simon Laplace
Pierre Simon de Laplace
Piráti wo-kchou v éře Ťia-ťing
Planetární mlhovina
Planetární prstenec
Planetární soustava
Planeta
Planetesimála
Planetka
Planetologie
Ploutvonožci
Pluto (trpasličí planeta)
Plynný obr
Plzeň-Jižní Předměstí (nádraží)
Plzeň hlavní nádraží
Poštovní směrovací číslo
Poláci
Polské království
Pontiacovo povstání
Portál:Španělsko
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kanada
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Novověk
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Spojené státy americké
Portál:Sport
Portál:Válka
Portugalské království
Portugalsko
Posmrtné jméno
Povinná školní docházka
Povrch Země
Pozdní velké bombardování
Prokop Diviš
Proměnná hvězda
Protestantismus
Protohvězda
Protoplanetární disk
Protoplaneta
Provozovatel dráhy
Prstencová mlhovina
Pruské království
Prusko
Prusko-francouzská válka
Prusové
První dělení Polska
Q150701#identifiers
Q150701#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q15760
Q15760#identifiers
Q15760#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q2890323
Q803015
Q869045#identifiers
Q869045#identifiers|Editovat na Wikidatech
Québec
Queen Anne's War?oldid=1009855349
Rázová vlna
Radbuza
Radioaktivní datování
Rakouští Habsburkové
Rakouské arcivévodství
Rakouské císařství
Rakousko
Rakousko-turecká válka (1716–1718)
Rakousko-turecká válka (1787–1791)
Ralph Abercromby
Rastattský mír
Regio-Shuttle RS1
Richterova stupnice
Roční období
Robert Roy MacGregor
Rocheova mez
Rok
Ropná skvrna
Rozchod koleje
Rozloha
Rozptýlený disk
Ruština
Rudá armáda
Ruské impérium
Rusko
Rusko-turecká válka (1768–1774)
Sün-fu
Sü Chaj
Safíovci
Sardinie
Sardinské království
SARS-CoV-2
Saturn (planeta)
Savannah (řeka)
Savojské vévodství
Savojsko
Science
Sedmihradské knížectví
Sedmiletá válka
Senkaku
Sergej Adamovič Kovaljov
Sevastopol
Severní Amerika
Severní válka
Seznam světového dědictví v Africe#Etiopie
Shoemaker-Levy 9
Sicílie
Sicilské království
Skleníkové plyny
Skleníkový efekt
Skotské království
Skvrňany
Slapy
Slunce
Sluneční soustava
Sluneční vítr
Smlouva
Smolensk
Sněžná čára (astrofyzika)
Sonda Cassini
Soubor:胡宗憲.jpg
Soubor:236084main MilkyWay-full-annotated cs.jpg
Soubor:Artist's concept of collision at HD 172555.jpg
Soubor:Bandera de España 1701-1760.svg
Soubor:Banner of arms crown of Castille Habsbourg style.svg
Soubor:Barringer Meteor Crater, Arizona.jpg
Soubor:Before Destruction (35073757404).jpg
Soubor:Bouchot - Le general Bonaparte au Conseil des Cinq-Cents.jpg
Soubor:BSicon ÜST.svg
Soubor:BSicon ABZg+l.svg
Soubor:BSicon ABZg+nr.svg
Soubor:BSicon ABZgl.svg
Soubor:BSicon ABZgnl.svg
Soubor:BSicon ABZgnr.svg
Soubor:BSicon ABZgr.svg
Soubor:BSicon BHF.svg
Soubor:BSicon BST.svg
Soubor:BSicon BUE.svg
Soubor:BSicon eABZg+l.svg
Soubor:BSicon eABZgl.svg
Soubor:BSicon eBST.svg
Soubor:BSicon GRENZE.svg
Soubor:BSicon HST.svg
Soubor:BSicon KMW.svg
Soubor:BSicon KRZo.svg
Soubor:BSicon STR+INCIDO.svg
Soubor:BSicon STR+r.svg
Soubor:BSicon STRr.svg
Soubor:BSicon WBRÜCKE2.svg
Soubor:Catherine II by I.Argunov (1762, Russian museum).jpg
Soubor:Charles II (1670-80).jpg
Soubor:Coat of Arms of Novorossiysk.svg
Soubor:Coa Hungary Country History (14th century).svg
Soubor:Croix huguenote.svg
Soubor:Death of Father Sebastian Rale of the Society of Jesus.jpg
Soubor:Declaration of Independence (1819), by John Trumbull.jpg
Soubor:DeerfieldRaid1704.jpg
Soubor:Didius Julianus (cropped) - Residenz Museum - Munich.jpg
Soubor:Europe c. 1700.png
Soubor:EvacutionOfPortRoyal1710byCWJefferys.png
Soubor:Flag of Cross of Burgundy.svg
Soubor:Flag of England.svg
Soubor:Flag of Great Britain (1707–1800).svg
Soubor:Flag of Novorossiysk.svg
Soubor:Flag of Spain (1760–1785).svg
Soubor:HaverhillRaid1708.png
Soubor:JosephFerdinand.jpg
Soubor:Jozef Pilsudski1.jpg
Soubor:Lhborbits.png
Soubor:Louis XIV of France.jpg
Soubor:M42proplyds.jpg
Soubor:M57 The Ring Nebula.JPG
Soubor:Map of Russia - Krasnodar Krai (Crimea disputed).svg
Soubor:MassacreOfTheIndiansByOrderOfChurch.png
Soubor:Mohawk-kings.jpg
Soubor:Nouvelle-France map-en.svg
Soubor:Nov Pan.jpg
Soubor:Peter der-Grosse 1838.jpg
Soubor:Pierre-Simon Laplace.jpg
Soubor:Plzen cz railway-main-station 1.JPG
Soubor:Portrait, Pierre Le Moyne d'Iberville, Montréal Archives.jpg
Soubor:PortRoyalAcadia1702.jpg
Soubor:Protoplanetary-disk.jpg
Soubor:QueenAnnesWarBefore.svg
Soubor:Quibcardinaux2.jpg
Soubor:Royal Standard of King Louis XIV.svg
Soubor:Royal Standard of the King of France.svg
Soubor:SirJohnLeake.jpg
Soubor:Solar Life Cycle cs.svg
Soubor:Sun red giant cs.svg
Soubor:Vendome-and-PhilipV.jpg
Soubor:Vitčice - socha svatého Jana Nepomuckého.jpg
Soubor:Voyager 2 Neptune and Triton.jpg
Soubor:Western Europe Utrecht Treaty.jpg
Soubor:Wiki letter w.svg
Sovětsko-polská válka
Speciální:Co odkazuje na/Železniční trať Plzeň – Furth im Wald
Speciální:Hledání
Speciální:Kategorie
Speciální:Moje diskuse
Speciální:Moje příspěvky
Speciální:Náhodná stránka
Speciální:Nové stránky
Speciální:Poslední změny
Speciální:Související změny/Železniční trať Plzeň – Furth im Wald
Speciální:Speciální stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/0-670-80379-0
Speciální:Zdroje knih/0030062284
Speciální:Zdroje knih/1-58381-134-6
Speciální:Zdroje knih/80-204-0637-9
Speciální:Zdroje knih/80-204-0805-3
Speciální:Zdroje knih/80-7185-380-1
Speciální:Zdroje knih/80-7277-008-X
Speciální:Zdroje knih/80-85876-25-6
Speciální:Zdroje knih/80-902745-5-2
Speciální:Zdroje knih/978-0-300-05917-5
Speciální:Zdroje knih/978-0-471-24690-9
Speciální:Zdroje knih/978-0-520-05126-3
Speciální:Zdroje knih/978-0-582-42401-2
Speciální:Zdroje knih/978-0-7425-6094-9
Speciální:Zdroje knih/978-0-7735-2699-0
Speciální:Zdroje knih/978-0-8020-3755-8
Speciální:Zdroje knih/978-0-8032-3575-5
Speciální:Zdroje knih/978-0-8032-9861-3
Speciální:Zdroje knih/978-0-8078-2910-3
Speciální:Zdroje knih/978-0-8122-1869-5
Speciální:Zdroje knih/978-0-8173-0528-4
Speciální:Zdroje knih/978-0-8203-0305-5
Speciální:Zdroje knih/978-0-8263-0706-4
Speciální:Zdroje knih/978-0470092972
Speciální:Zdroje knih/978-1-85109-411-0
Speciální:Zdroje knih/978-1854109613
Speciální:Zdroje knih/978-84-16473-45-8
Speciální:Zdroje knih/9780874515268
Spirála
Spojené království
Spojené provincie nizozemské
Spojené státy americké
Společnost Hudsonova zálivu
Správa železnic
Srážka vlaků u Milavčí
Stát
Středomoří
St. Augustine (Florida)
St. John's (Newfoundland a Labrador)
Staňkov (okres Domažlice)
Stanislav I. Leszczyński
Stardust (sonda)
Starosta
Stephan Rautenstrauch
Stod
Století
Sulfidy
Supernova
Světelný rok
Světový oceán
Svatá říše římská
Svatý Kryštof a Nevis
Tálibán
Tření
Telefonní předvolba
Teorie chaosu
Teorie relativity
Teorie velkého impaktu
Teplota
Teplota tání
Terestrická planeta
Termonukleární fúze
Tigrajská lidově osvobozenecká fronta
Titan (měsíc)
Tlak
Tlučná
Tokio
Toleranční patent
Tomahavk
Tomas Venclova
Tony Esposito (lední hokejista)
Tovaryšstvo Ježíšovo
Triton (měsíc)
Tula
Turecko
Tuscarorové
Uhersko
Uhlík
Ukrajinština
UNESCO
Uran (planeta)
UTC+3
Utrechtský mír
Válka
Válka čtverné aliance
Válka krále Filipa
Válka krále Viléma
Válka královny Anny
Válka o španělské dědictví
Válka o bavorské dědictví
Válka o polské následnictví
Válka o rakouské dědictví
Válka v Tigraji
Vázaná rotace
Vít Vlnas
Vakcína proti covidu-19
Valencijské království
Vejprnice
Velká aliance
Velká francouzská revoluce
Velká jezera
Velký křach
Velký montréalský mír
Venuše (planeta)
Vesmír
Viktor Amadeus II.
Virginie
Virtual International Authority File
Vitčice
Vital Šyšov
Vladimir Mitrofanovič Puriškevič
Vodík
Voda
Voda na Marsu
Vodní pára
Volgograd
Voyager 2
Vypařování
Vznik a vývoj sluneční soustavy
Württemberské vévodství
Wang Č’ (pirát)
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2021
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2021
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/srpen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:WikiProjekt Překlad/Rady
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2021
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wolfgang Amadeus Mozart
Wolfgang von Kempelen
WorldCat
Yves-Joseph Kerguélen-Trémarec
Záření
Zářivý výkon
Zářivost
Zákon zachování hybnosti
Západní Evropa
Závěť
Závist (okres Blansko)
Zakázané moře
Zbůch
Země
Zeměpisné souřadnice
Zemětřesení na Haiti 2021
Země prince Ruprechta
Zemská osa
Zubřina




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk