Německo - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Německo
 ...
Na tento článek je přesměrováno heslo SRN. Další významy jsou uvedeny na stránce SRN (rozcestník).
Spolková republika Německo
Bundesrepublik Deutschland
vlajka Německa
vlajka
znak Německa
znak
Hymna
3. strofa písně Das Lied der Deutschen
Motto
Einigkeit und Recht und Freiheit
(Jednota, právo a svoboda)
Geografie

Poloha Německa
Poloha Německa

Hlavní městoBerlín
Rozloha357 588 km² (62. na světě)
z toho 2,18 % vodní plochy
Nejvyšší bodZugspitze (2962 m n. m.)
Časové pásmo+1
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel84 482 267 (30. červen 2023)[1] (19. na světě, (2023))
Hustota zalidnění236 ob. / km² (58. na světě)
HDI 0,942[2] (velmi vysoký) (5. na světě, 2021)
Jazykněmčina
Národnostní
složení
91,5 % Němci
2,4 % Turci
2,3 % Asiaté
2,1 % Afričané
1,7 % ostatní
Náboženstvíprotestantské, římskokatolické, muslimské
Státní útvar
Státní zřízenífederativní parlamentní republika
Vznik18. ledna 1871 (Sjednocení Německa)
23. května 1949 (vyhlášení na základě Trizónie)
3. října 1990 (Znovusjednocení Německa)
PrezidentFrank-Walter Steinmeier
KancléřOlaf Scholz
Měnaeuro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)66 073[3] USD (19. na světě, 2023)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1276 DEU DE
MPZD
Telefonní předvolba+ 49
Národní TLD.de
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Německo (německy Deutschland), plným názvem Spolková republika Německo (německy Bundesrepublik Deutschland), je stát v západní části střední Evropy. Rozkládá mezi Baltským a Severním mořem na severu a Alpami na jihu. Na severu sousedí s Dánskem, na východě s Polskem a Českou republikou, na jihu s Rakouskem a Švýcarskem a na západě s Francií, Lucemburskem, BelgiíNizozemskem. Německo má rozlohu 357 600 km2 a žije v něm 84 milionu obyvatel, což z něj činí druhou nejlidnatější zemi Evropy po Rusku a nejlidnatější členský stát Evropské unie. Hlavním a nejlidnatějším městem země je Berlín a hlavním finančním centrem Frankfurt nad Mohanem; největší městskou oblastí je Porúří.

Severní části dnešního Německa obývaly již od klasického starověku různé germánské kmeny. Před rokem 100 n. l. je doložen region s názvem Germánie. V roce 962 tvořilo Německé království převážnou část Svaté říše římské. V 16. století se severní německé oblasti staly centrem protestantské reformace. Po napoleonských válkách a rozpadu Svaté říše římské v roce 1806 vznikl v roce 1815 Německý spolek.

Formální sjednocení Německa v moderní národní stát bylo zahájeno 18. srpna 1866 smlouvou o Severoněmeckém spolku, kterou byl založen Severoněmecký spolek vedený Pruskem, později transformovaný v roce 1871 v Německé císařství. Po první světové válce a německé revoluci v letech 1918-1919 se říše přeměnila na poloprezidentskou Výmarskou republiku. Převzetí moci nacisty v roce 1933 vedlo k nastolení totalitní diktatury, druhé světové válce a holocaustu. Po skončení druhé světové války v Evropě a po období spojenecké okupace bylo v roce 1949 Německo jako celek uspořádáno do dvou samostatných státních útvarů s omezenou suverenitou: Spolkové republiky Německo, obecně známé jako Západní Německo, a Německé demokratické republiky, známé jako Východní Německo, zatímco Berlín měl nadále de iure čtyřmocenský status. Spolková republika Německo byla zakládajícím členem Evropského hospodářského společenství a Evropské unie, zatímco Německá demokratická republika byla komunistickým státem východního bloku a členem Varšavské smlouvy. Po pádu komunisty vedené vlády ve východním Německu se po sjednocení Německa 3. října 1990 bývalé východoněmecké státy připojily ke Spolkové republice Německo.

Německo je označováno za velmoc se silnou ekonomikou; má největší ekonomiku v Evropě, třetí největší ekonomiku na světě podle nominálního hrubého domácího produktu a pátou největší podle parity kupní síly.[4] Jako světová velmoc v průmyslových, vědeckých a technologických odvětvích je třetím největším světovým vývozcem i dovozcem. Jako vyspělá země nabízí sociální zabezpečení, všeobecný systém zdravotní péče a bezplatné vysokoškolské vzdělání. Německo je členem Organizace spojených národů, Rady Evropy,Evropské unie, Schengenského prostoru, eurozóny, Severoatlantické aliance, Rady Evropy, skupiny G7, G20 a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Má třetí největší počet památek světového dědictví UNESCO.[5]

Název

Původ českého názvu Německa, tj. území, které obývají Němci, se obvykle odvozuje od slova „němý“, jež se v češtině použilo jako označení lidí, kteří se nedovedou dorozumět česky.[6] Druhý možný výklad názvu je jeho odvození od germánského kmene Nemetů, který obýval Porýní. Moderní němčina má pro německý národ výraz Deutsche resp. die Deutschen, a Německo se nazývá Deutschland.

Do roku 1989 se v češtině běžně používal politický název Německá spolková republika (zkratka NSR)[pozn. 1], ale také název užívaný z československé strany v oficiálním styku - Spolková republika Německa (SRN)[8] (nikoliv Spolková republika Německo, jak si přála německá strana). Výraz Bundesstaat se většinou překládá jako federativní stát. Běžný byl také geografický název západní Německo. Tehdy „spojenecká“ Německá demokratická republika (NDR) byla z geografického hlediska, avšak jen neoficiálně, nazývána východní Německo.

Slovenština dodnes používá název Německá spolková republika (zkratka NSR) a pouze v oficiálním styku (mj. mezinárodní dohody, smlouvy a podobné dokumenty, týkající se Německa a Slovenska) používá na výslovnou žádost německé strany název Spolková republika Německo (zkratka SRN).[9]

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Německa.

Prehistorie

Venuše z Hohle Fels

Nález čelisti Mauer 1 z roku 1907 ukazuje, že pravěcí lidé byli na území Německa přítomni už před 600 000 lety.[10] Nejstarší dosud nalezené kompletní lovecké zbraně byly objeveny v uhelném dole v Schöningenu v roce 1995. Šlo o tři 380 000 let staré dřevěné oštěpy 6-7,5 stopy dlouhé.[11]

Disk z Nebry je okolo 3 600 let starý

V údolí Neandertal byla v roce 1856 objevena vůbec první fosilie lidského druhu, který byl pojmenován neandertálec. O této fosilii nazvané Neanderthal 1 je dnes známo, že je 40 000 let stará. Důkazy o moderních lidech podobně starých byly nalezeny v jeskyních v pohoří Švábská Alba nedaleko Ulmu. Nalezeny byly také 42 000 let staré flétny, vyrobené z ptačích kostí a mamutí slonoviny, které jsou nejstaršími nalezenými hudebními nástroji,[12] dále 40 000 let stará soška Lvího muže,[13] a 35 000 let stará Venuše z Hohle Fels, které jsou dosud nejstarším objeveným sochařským uměním.[14] Disk z Nebry, nalezený poblíž Nebry v zemi Sasko-Anhaltsko, byl světovým registrem programu Paměť světa (UNESCO) nazván "jedním z nejvýznamnějších archeologických nálezů 20. století."[15]

Germánské kmeny a Franská říše

Podrobnější informace naleznete v článcích Germánie a Stěhování národů.
Migrace v Evropě mezi 2. a 5. stoletím

Historie germánských kmenů sahá do severské doby bronzové nebo předřímské doby železné (zejm. Jastorfská kultura). Z jižní Skandinávie a severního Německa od 1. století př. n. l. postupovali Germáni jižním, východním a západním směrem a přišli do kontaktu s keltskými kmeny, jakožto i s íránskými, baltskými a slovanskými kmeny ve střední a východní Evropě.[16]

Arminius

Pod vládou císaře Augusta začalo Římské impérium napadat území Germánie (oblast rozprostírající se zhruba od Rýna po Ural). Během bitvy v Teutoburském lese roku 9 byly tři římské legie vedené Publiem Quinctiliem Varem zničeny spojenými germánskými vojsky, vedenými cheruským vůdcem Arminiem. Šlo o jednu z nejhorších porážek Římského impéria vůbec. Kromě občasných trestných výprav se Římané následně vzdali dalších pokusů o expanzi do Germánie a místo toho vytvořili na Rýnu a Dunaji trvalou hranici zvanou Limes Germanicus. Kmeny na sever od ní byly na Římě nezávislé, oblasti na jih od hranice (moderní státy Bádensko-Württembersko, jižní Bavorsko, jižní Hesensko, Sársko a Porýní) byly pod římským vlivem. Římané toto území rozdělili do dvou provincií: Germania Inferior (s hlavním městem nacházejícím se v Colonia Claudia Ara Agrippinensium, dnešní Kolín nad Rýnem) a Germania Superior (s hlavním městem v Mogontiacum, moderní Mohuč). Po vzniku tetrarchie roku 293 se Augusta Treverorum (dnešní Trevír) stala jedním ze čtyř hlavních měst Římské říše.

Ve 3. století přišla do Evropy řada dalších germánských kmenů: Alamani, Frankové, Chattové, Sasové, FrísovéDurynkové. Kolem roku 260 začali Germáni nájezdy na římská území.[17] Po invazi Hunů v roce 375 a s úpadkem Říma od roku 395 se germánské kmeny přesunuly dále na jihozápad. Frankové vytvořili nakonec mocnou Franskou říši. Centrum měla na území dnešní Francie, ale ovládla i Sasko a Bavorsko. Východ dnešního Německa zůstal pod kontrolou Slovanů.[18]

Svatá říše římská

Podrobnější informace naleznete v článku Svatá říše římská.
Mapa Svaté říše římské národa německého v roce 1648

Dne 25. prosince 800 byl franský král Karel Veliký korunován na císaře a založil Karolínskou říši, která byla v roce 843 rozdělena.[19] Na německém území tak vznikla Východofranská říše. Její území se táhla od řeky Eider na severu ke Středozemnímu moři na jihu.[19] Za vlády ottonských císařů (919–1024) bylo sjednoceno několik významných vévodství a německý král Ota I. Veliký byl v roce 962 korunován na císaře, čímž vznikla tzv. Svatá říše římská. V roce 996 se Řehoř V. stal prvním německým papežem. Jmenoval ho jeho bratranec Ota III., který byl krátce před tím korunován císařem Svaté říše římské.[20] Za vlády sálské dynastie (1024–1125) Svatá říše římská pohltila severní Itálii a Burgundsko, i když císaři ztratili kvůli boji o investituru moc.[21]

Martin Luther, který inicioval reformaci

Pod vládou Štaufů (1138–1254) posílila německá knížata svůj vliv dále na jih a na východ do oblastí obývaných Slovany (Ostsiedlung). Severní německá města rostla a prosperovala jako členové Hanzy.[22] Počínaje velkým hladomorem v roce 1315 a konče černou smrtí v letech 1348–1350 se počet obyvatel Německa snížil.[23] Zlatá bula z roku 1356 zajistila základní ústavu říše a kodifikovala volbu císaře sedmi kurfiřty, kteří vládli některému z nejmocnějších knížectví a arcibiskupství.[24]

Martin Luther v roce 1517 ve Wittenbergu zveřejnil 95 tezí, ve kterých napadal římskokatolickou církev a zahájil protestantskou reformaci. Samostatná luteránská církev se po roce 1530 v mnoha spolkových zemích stala státním náboženstvím. To nicméně vedlo k náboženským válkám, které roku 1555 ukončil augšpurský mír, postavený na principu cuius regio, eius religio (čí země, toho náboženství; neboli měšťan či šlechtic si může víru vybrat, nebo kvůli ní migrovat, poddaný nikoli). Německý kompromis ale nezabránil europeizaci protestantsko-katolického sporu, čehož výsledkem byla třicetiletá válka (1618–1648), která německé země zpustošila.[25] Počet obyvatel německých zemí se snížil asi o 30 %.[26] Vestfálský mír (1648) mezi německými zeměmi náboženskou válku ukončil, ale říše byla de facto rozdělena do mnoha nezávislých knížectví. V 18. století se Svatá říše římská skládala z přibližně 1800 takových území.[27]

Tato rozdrobenost vedla ke značnému vlivu rakouských Habsburků v německých zemích, který začal být ale postupně omezován Pruským královstvím, největším německým státem, jenž existoval od roku 1701. Pruské království čím dál více sílilo, a tak ve slezských válkách v letech 17401745 dobylo od Habsburské monarchie část Země Koruny české - většinu Slezska i s Kladskem. Na konci 18. století Prusko územně nabobtnalo v důsledku dělení Polska.

V roce 1806 byla Svatá říše definitivně rozbita v důsledku napoleonských válek.[28]

Německý spolek a císařství

Podrobnější informace naleznete v článcích Německý spolek, Německé císařství a Pangermanismus.
Původní černo-červeno-zlatá vlajka: Březnová revoluce v Berlíně (19. března 1848)
Založení německého císařství ve Versailles 1871. Otto von Bismarck uprostřed v bílé uniformě.

Po pádu Napoleona byl v roce 1814 svolán Vídeňský kongres a byl založen Německý spolek (Deutscher Bund) - volná liga 39 svrchovaných německých států, včetně Rakouska, které si v něm udržovalo značný vliv. Nesouhlas s restaurátorskou politikou částečně vedl k vzestupu liberálních hnutí, na něž reagovaly represe ze strany rakouského státníka knížete Metternicha (Karlovarská usnesení). Celní unie Zollverein podporovala hospodářskou jednotu v německých státech.[29]

Národní, liberální a demokratické ideály francouzské revoluce získávaly rostoucí podporu mezi mnoha, zejména mladými, Němci. Etapa rozkladu absolutismu v první třetině 19. století na německých územích se obvykle nazývá Vormärz a k hlavním projevům rostoucího odporu patřila především hambašská slavnost v květnu 1832.[30] Ve světle revolucí jinde v Evropě, začali intelektuálové i prostí občané v roce 1848 revoluci i v německých zemích (někdy zvána březnovou revolucí). Byl svolán a navolen frankfurtský parlament, který vyhlásil německý národní stát jakožto konstituční monarchii, na základě tzv. maloněmecké koncepce (bez rakouských zemí, tedy s dominantním postavením Pruska). Pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV. byl nabídnut titul císaře, ale se ztrátou moci; korunu a navrhované stanovy odmítl. Brzy byla revoluce poražena a parlament rozehnán. Sjednocení Německa tak bylo odloženo.

Německé císařství (1871–1918) s dominantním Pruskem (modře)

Došlo k němu až pod taktovkou Pruska. Král Vilém v roce 1862 jmenoval Otto von Bismarcka novým pruským ministerským předsedou. Ten úspěšně vedl druhou šlesvickou válku v roce 1864 a pruské vítězství v prusko-rakouské válce v roce 1866 mu umožnilo vytvořit Severoněmecký spolek (Norddeutscher Bund) a Rakousko z jeho záležitosti vyloučit. Po francouzské prohře v prusko-francouzské válce bylo v roce 1871 ve Versailles vyhlášeno Německé císařství, sdružující všechny rozptýlené části Německa s výjimkou Rakouska.[31] Prusko bylo dominující složkou nového státu; pruský král z rodu Hohenzollernů vládl současně jako císař a hlavní městem se stal Berlín.

V období Gründerzeit po sjednocení Německa zaručila Bismarckova zahraniční politika (Bismarck se za císaře Viléma stal německým kancléřem) Německu postavení velmoci, diplomatickou cestou izolovala Francii a vyhýbala se válce.

Barevná grafika znázorňující německou delegaci po příchodu do železničního vagónu při podpisu příměří.
Německá delegace v železničním vagónu u Compiègne při podpisu příměří 11. listopadu 1918

Pod taktovkou Viléma II. se Německo, stejně jako ostatní evropské mocnosti, ubralo novoimperialistickým směrem, což vedlo k třenicím se sousedními zeměmi. Většina aliancí, jichž bylo Německo dříve členem, nebyla obnovena a nové aliance ho nikam "nepustily".[32] Německo odpovědělo roku 1882 aliancí zvanou Trojspolek, uzavřenou s Rakouskem a Itálií. V důsledku berlínské konference v roce 1884 Německo nárokovalo několik kolonií včetně východní Afriky, jihozápadní Afriky, Toga a Kamerunu.[33] Německé represe proti africkým Hererům v letech 1904 až 1908 jsou někdy označovány za první genocidu 20. století.[34][35]

Atentát na Františka Ferdinanda d'Este 28. června 1914 spustil první světovou válku. Německo jako součást ústředních mocností (aliance založené na půdorysu Trojspolku) utrpělo od států Dohody (Británie, Francie, Rusko) porážku. Přibližně dva miliony německých vojáků za první světové války padly.[36]

Německá revoluce vypukla v listopadu 1918 a císař Vilém II. se všemi vládnoucími knížaty abdikoval. Příměří 11. listopadu válku ukončilo a Německo v červnu 1919 podepsalo versailleskou smlouvu. Přišlo o všechny své kolonie a muselo vrátit Francii Alsasko a Lotrinsko.[37] Němci smlouvu vnímali jako ponižující a nespravedlivou, čímž měla později, podle mnoha historiků, vliv na Hitlerův vzestup.[38][39][40]

Výmarská republika

Související informace naleznete také v článku Výmarská republika.
Německá říše a její státy v období Výmarské republiky (rok 1937). Modře je vyznačen Svobodný stát Prusko.

Listopadová revoluce roku 1918 učinila z Německa republiku, která měla být založena na parlamentní demokracii, nicméně boj o moc mezi levicovými až krajně levicovými silami na jedné straně a politicky středovými a pravicovými silami na straně druhé pokračoval v celé zemi. V Bavorsku vyhlásili komunisté podle vzoru ruských bolševiků krátkodobou Bavorskou republiku rad. Revoluční pokusy skončily 11. srpna 1919, kdy říšský prezident Friedrich Ebert, původně významný člen Sociálnědemokratické strany Německa (SPD), podepsal Výmarskou ústavu. Oficiální název státu zůstal Německá říše, novou ústavou však byl konstituován demokratický stát, jenž je historiky nazýván Výmarská republika.[41]

Německo ovšem zažilo v následujících letech bouřlivé období, kdy probíhala okupace Porúří francouzskými a belgickými vojsky. V důsledku tíživých reparací ve prospěch vítězných mocností první světové války došlo k obrovském vzestupu inflace, který vyústil v katastrofální hyperinflaci let 1922 a 1923. Tu zastavily až zavedení nové přechodné měny (tzv. Rentenmark) a plán na restrukturalizaci válečných reparací (tzv. Dawesův plán). Okolo roku 1924 tak začala „zlatá dvacátá léta“ vyznačující se rostoucí prosperitou a obnovováním německého národního sebevědomí. Rozkvetl liberální kulturní život, především v Berlíně, Mnichově a jiných velkoměstech, ale také v místech, kde se soustředily tvůrčí síly směřující k modernímu uměleckému výrazu, jejichž příkladem je škola architektury zvaná Bauhaussaském městě Dessau. Nicméně Německo zůstalo po politické stránce nestabilní. Historik David Williamson popisuje jeho stav v období mezi lety 1924 a 1929 jako „jen částečnou stabilizaci“.[42]

Hindenburg během volební kampaně v roce 1932

V roce 1929 Německo zasáhla velká hospodářská krize. Po odstoupení vlády kancléře Hermanna Müllera a rozpadu velké koalice v roce 1930 se již nepodařilo sestavit vládu, která by získala většinovou podporu v Říšském sněmu. Následující vlády Heinricha Brüninga, později Franze von Papena, Kurta von Schleichera a nakonec Adolfa Hitlera byly jmenovány a do úřadu uvedeny bez ohledu na parlament říšským prezidentem Paulem von Hindenburgem na základě nouzových ustanovení v čl. 48 Výmarské ústavy.

Brüningova vláda se zaměřila na politiku fiskálních úspor a ponechala prostor deflaci, která způsobila vysokou nezaměstnanost a zanechala mnohé Němce, zejména nezaměstnané, na pouhém minimu mezd či sociálních dávek. V roce 1932 téměř 30 % práceschopných Němců bylo nezaměstnaných.[43] Ve volbách téhož roku získala NSDAP 37 % hlasů, ale nemohla vytvořit koaliční vládu. Po sérii neúspěšných kabinetů Hindenburg jmenoval ke 30. lednu 1933 Adolfa Hitlera, původem Rakušana, novým kancléřem Německa.[44]

Nacistické Německo

Související informace naleznete také v článcích Nacistické Německo a Zločiny Německa za druhé světové války.
Adolf Hitler

27. února 1933 zachvátil budovu Reichstagu požár. Byl přijat dekret o požáru Říšského sněmu, kterým se zrušila základní občanská práva, a zmocňovací zákon, který dal Hitlerovi neomezenou zákonodárnou moc. Hitler, který se nechal nazývat „vůdcem“ (Führer), a jeho pomocníci, jako byli Heinrich Himmler, Hermann Göring, Martin Borman nebo Rudolf Hess rychle přeměnili Německo v centralizovaný totalitní stát. Začali systematicky potlačovat politickou levicovou opozici a pronásledovat židovské občany, komunisty, ale také národnostní a jiné menšiny. Již v únoru 1933 byly zřízeny první německé koncentrační tábory pro oponenty režimu. V září téhož roku Německo vystoupilo ze Společnosti národů. Velmi brzy se Hitler začal věnovat znovuvyzbrojování země a budování početně silného vojska (Wehrmacht).[45] Byla založena organizace Schutzstaffel (SS), která postupem času ovládla veškerý státní i bezpečnostní aparát nacistického státu.

Nacistické Německo a jeho satelity v roce 1942

V roce 1935 nacistický režim znovu zavedl povinnou vojenskou službu, odstoupil od Versailleské smlouvy a zavedl rasistické Norimberské zákony, které byly zaměřeny především proti Židům, Slovanům, Romům ale také dalším skupinám obyvatel. Německo ve stejný rok opět získalo kontrolu nad Sárským teritoriem a v roce 1936 poslalo vojáky do Porýní, což bylo Versailleskou smlouvou původně zakázáno.[46]

Rakouská republika byla k Německu připojena v březnu 1938 (tzv. Anschluss). Po Rakousku obrátil Hitler svůj zrak na Československo, kde se národnostní menšina sudetských Němců, silná počtem 3,3 milionu lidí, dožadovala nejen autonomie jako dříve, ale již přímo odtržení a připojení k Německu pod heslem Heim ins Reich (Domů do Říše). V září 1938 se vedoucí představitelé čtyř mocností, Adolf Hitler (Německá říše), Benito Mussolini (Itálie), Neville Chamberlain (Spojené království) a Édouard Daladier (Francie), dohodli na Mnichovském diktátu, kterým bylo Československo přinuceno odstoupit své tzv. sudetské pohraničí Německu. Šest měsíců poté, dne 15. března 1939, využil Hitler rozporů mezi politickými představiteli ČechůSlováků jako záminku k rozbití Československa, k obsazení historických Českých zemí a jejich přeměně v Protektorát Čechy a Morava a také k vytvoření jemu poddajného Slovenského státu. V témže měsíci obsadila německá vojska také přístav MemelLitevské republice. Západní politika tzv. appeasementu tak zcela ztroskotala.[47]

Němečtí vojáci strhávají hraniční závoru při přepadení Polska roku 1939

Vláda tzv. Velkoněmecké říše se připravila na invazi do Polska podpisem paktu Ribbentrop–Molotov se Sověty[48] a naplánovala tzv. operaci Himmler, tedy falešný polský útok na říšský rozhlasový vysílač Hlivice (německy Reichssender Gleiwitz). 1. září 1939 německý Wehrmacht zahájil invazi a rychle obsadil velkou část Polska.[49] Z opačné světové strany začala dosavadní východní polská území obsazovat sovětská Rudá armáda. Spojené království a Francie reagovaly na invazi Polska vyhlášením války Německu, čímž formálně začala druhá světová válka (aniž by reálně někdo Polsku přišel na pomoc).[50] Německé zločiny v okupovaném Polsku si vyžádaly miliony lidských životů.[51] Německo postupně napadlo a okupovalo Belgii, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Jugoslávii, Řecko a další evropské země. Učinilo tak ve spolupráci se svými klíčovými spojenci - fašistickou Itálií a militaristickým Japonskem. Tyto tři země vytvořily válečnou koalici zvanou Osa Berlín-Řím-Tokio, nebo jen Osa.[52]

Pochod německých vojsk v Paříži vedle Vítězného oblouku

22. července 1940 Francie s Německem podepsala příměří poté, co nacistická vojska obsadila velkou část francouzského území. Britové však německé vzdušné útoky v roce 1940 úspěšně odrazili v leteckých bojích, které jsou známy jako bitva o Británii.[53] Spojené království bylo po určitou dobu jediným vážným účastníkem boje proti mocnostem Osy. 22. června 1941 Německo vypovědělo pakt Molotov–Ribbentrop a napadlo Sovětský svaz.[54] V této době mělo Německo a další mocnosti Osy pod kontrolou většinu Evropy a severní Afriky. Zprvu postupovala motorizovaná německá vojska velmi rychle (tzv. Blitzkrieg), dostala se až na několik kilometrů od Moskvy a na dlouhých 900 dní oblehla Leningrad. Na začátku roku 1943 začala německá vojska po porážce v rozhodující bitvě u Stalingradu ustupovat z dobytých území Sovětského svazu. Jejich další porážky v těžkých bitvách vedly k definitivnímu obratu ve válce.[50]

Sovětský maršál Žukov a britský maršál Montgomery v ruinách Berlína 12. července 1945

Od prosince 1941 bylo Německo ve válce i se Spojenými státy, ty ale byly prozatím zaměstnány především bojem proti Japoncům v Tichomoří.[55] V září 1943 se vzdal německý spojenec, Italské království. K obraně proti nastupujícím spojeneckým silám v Itálii musely být nasazeny velké jednotky Wehrmachtu a Waffen SS, které pak chyběly na jiných bojištích včetně východní fronty. Západní spojenci (zejm. USA) připravili a provedli vylodění v Normandii, čímž se ve velkém rozsahu otevřela západní fronta.[56] I přes německý protiútok v Ardenách spojenecké síly v roce 1945 vstoupily na území Německa. V návaznosti na Hitlerovu sebevraždu a bitvu o Berlín se Německo vzdalo 8. května 1945.[57]

Druhá světová válka byla nejkrvavějším konfliktem v historii lidstva a v Evropě způsobila smrt asi 40 milionů lidí,[58] včetně 26,6 miliónu sovětských občanů.[59] Ztráty německé armády byly mezi 3 250 000 a 5 300 000 vojáky,[60] 80 % padlých vojáků zahynulo v bojích na východní frontě.[61] V průběhu válečného konfliktu, v neposlední řadě v důsledku plošného bombardování měst v Německu letectvem Velké Británie a Spojených států, včetně bombardování Hamburku a Drážďan, přišly o život přibližně dva miliony německých civilistů.[62]

Hromadný hrob v koncentračním táboře Bergen-Belsen

Jedním z nejhrůznějších zločinů Německa za druhé světové války byl holokaust, nacistickým Německem prováděné systematické pronásledování a hromadné vyvražďování etnických a jiných velkých skupin obyvatelstva. Oběťmi holokaustu se stalo asi šest milionů Židů, mezi 220 000 a 1 500 000 Romů, 275 000 osob s mentálním nebo zdravotním postižením v rámci Akce T4, tisíce Svědků Jehovových a homosexuálů. Státními a vojenskými útvary byly zavražděny stovky tisíc politických protivníků nacistického režimu.[63] Bylo zabito cca šest milionů Ukrajinců a Poláků. Přibližně 2,8 milionu sovětských válečných zajatců bylo zabito nebo zemřelo v důsledku nelidského zacházení. Nacistický Generalplan Ost, který měl pro německé obyvatelstvo vytvořit životní prostor na východě, chystal po vítězné válce germanizaci, vysídlení a likvidaci Čechů, Poláků, Rusů a dalších slovanských národů.[64]

Prohra ve válce pro Německo znamenala ztrátu území východně od řek Nisy a Odry včetně exklávy Východní Prusko a vysídlení milionů etnických Němců z dřívějších východních území Německa a z okupovaných zemí. Jak v Německu, tak v zemích osvobozovaných od německé okupace[65] došlo k masovému znásilňování žen.[66] V důsledku bombardování během války bylo zničeno mnoho měst a vznikly obrovské ztráty na kulturním dědictví.

Po druhé světové válce byli zadrženi vrcholní nacisté a souzeni za válečné zločiny a genocidu v Norimberském procesu[67] a v následných procesech, ale v důsledku nastupující studené války byla poválečná denacifikace předčasně zastavena a mnoho nacistických zločinců tak uniklo potrestání.[68][69][70][71]

Východní a Západní Německo

Související informace naleznete také v článcích Okupační zóny Německa, Západní Německo a Východní Německo.
Mapa Německa, rok 1947, čtyři okupační zóny, části Německa obsazené Polskem a Sovětským svazem a Sársko

Po kapitulaci Německa bylo jeho území rozhodnutím spojenců rozděleno do čtyř okupačních zón. Hlavní město Berlín obdrželo zvláštní čtyřmocenský status a byly v něm vytvořeny čtyři sektory. Všechny zóny a sektory přijaly více než 6,5 milionů etnických Němců vyhnaných z bývalých východních oblastí Německa a jiných oblastí do té doby obývaných Němci.[72]

Západní okupační zóny Německa, ovládané Spojenými státy americkými, Velkou Británií a Francií, byly sloučeny 23. května 1949 a vytvořily Spolkovou republiku Německo (Bundesrepublik Deutschland, neoficiální zkratka BRD, česky SRN). Ze sovětské okupační zóny se stala 7. října 1949 Německá demokratická republika (Deutsche Demokratische Republik, zkratka DDR, česky NDR). Neformálně byly tyto státní útvary známé jako „Západní Německo“ a „Východní Německo“. Hlavním městem NDR se stal Východní Berlín. Spolková republika Německo zvolila Bonn jako prozatímní hlavní město (vážným kandidátem byl také Frankfurt nad Mohanem), čímž zdůraznila svůj postoj, že vytvoření dvou německých států považuje za umělé a pouze dočasné řešení a že se Berlínu v budoucnosti vrátí jeho funkce hlavního města znovusjednoceného Německa.[73]

Západní Německo bylo založeno jako federální parlamentní republika se „sociálně tržním hospodářstvím“ (soziale Marktwirtschaft). Od roku 1948 se západní Německo stalo hlavním příjemcem finanční a materiální podpory ze strany USA při poválečné obnově, poskytnuté evropským zemím podle Marshallova plánu, a využilo ji k rychlé přestavbě průmyslu.[74]

Konrad Adenauer a Walter Hallstein při podpisu Římských smluv 25. března 1957

Spolkovým parlamentem SRN byl v roce 1949 zvolen Konrad Adenauer prvním spolkovým kancléřem (Bundeskanzler) a v tomto úřadu zůstal až do roku 1963. Pod jeho a následně pod Erhardovým vedením země zažila prudký a dlouhotrvající hospodářský růst, který začal již počátkem roku 1950. Do historie vešel jako „německý hospodářský zázrak“ (Wirtschaftswunder). Západní Německo se v roce 1955 připojilo k NATO a bylo zakládajícím členem Evropského hospodářského společenství v roce 1957. Přes denacifikaci byl ve státní správě vysoký podíl bývalých nacistů, a to včetně kancléře Kiesingera a prezidenta Scheela.[68][75][76]

Východní Německo bylo začleněno do východního bloku s politickou a vojenskou kontrolou ze strany SSSR. Zůstaly v něm silné sovětské vojenské jednotky a země se stala členem Varšavské smlouvy. Ačkoli Východní Německo prohlašovalo, že je demokratické, politická moc byla vykonávána pouze předními členy politbyra komunistické strany, zvané Sjednocená socialistická strana Německa (SED), podporované tajnou službou Stasi (Staatssicherheit)[77] a řadou dílčích organizací kontrolujících téměř veškeré dění ve společnosti. Byla zavedena plánovaná ekonomika a země se později stala členem RVHP.[78]

Trabant, symbol NDR

Zatímco východoněmecká propaganda byla založena na domnělých a některých skutečných výhodách tamějších sociálních programů a neustále hrozila invazí ze strany SRN a západních „imperialistů“, velké počty občanů NDR se snažily uniknout do Spolkové republiky za svobodou a prosperitou.[79] Do poloviny roku 1961 to bylo ještě částečně možné přechodem nebo přejezdem z východní do západní části Berlína. V onom roce však byla postavena Berlínská zeď, která prakticky znemožnila východním Němcům útěk do Západního Berlína a odtud do západního Německa. Tato zeď napříč Berlínem a na celé hranici Západního Berlína s územím NDR se stala symbolem celé tzv. železné opony mezi východním a západním blokem i studené války mezi nimi, a proto se její pád v roce 1989 stal nejen symbolem znovusjednocení Německa a zásadních změn, které se posléze uskutečnily v jeho východní části (tzv. Wende), ale také symbolem pádu komunismu v celé Evropě a dokonce i v Sovětském svazu samotném.

Na začátku 70. let 20. století se napětí mezi východním a západním Německem zmírnilo, k čemuž rozhodující měrou přispěla tzv. Ostpolitik, kterou prosadil spolkový kancléř Willy Brandt a ve které pokračoval i jeho nástupce Helmut Schmidt.[80] V následujícím období se postupně normalizovaly i vztahy Spolkové republiky s dalšími zeměmi východního bloku. S Československem uzavřela SRN dne 11. května 1973 tzv. Pražskou smlouvu. Československý prezident Gustáv Husák vykonal v dubnu 1978 oficiální návštěvu Spolkové republiky Německo.[81]

Berlínská zeď obsazená občany NDR v roce 1989; v pozadí je Braniborská brána

V létě 1989 se Maďarsko rozhodlo železnou oponu odstranit a otevřít hranice (tzv. panevropský piknik), což způsobilo emigraci tisíců východních Němců do Západního Německa přes Maďarsko.[82][83] To mělo na NDR zničující dopady. Poté docházelo k pravidelným masovým demonstracím, které získávaly stále více na podpoře (viz Pondělní demonstrace, Demonstrace na Alexanderově náměstí).[84][85] V den pádu berlínské zdi zmírnily východoněmecké úřady nečekaně omezení přístupu k hranicím, což dovolilo východoněmeckým občanům cestovat na Západ.[86] Původně se zamýšlelo udržet Východní Německo jako stát, ale otevření hranic vedlo k urychlení sjednocujícího reformního procesu. Ten vyvrcholil Smlouvou o konečném uspořádání ve vztahu k Německu (tzv. smlouva 4 + 2) o rok později (12. září 1990), v rámci níž se čtyři okupační mocnosti vzdaly svých práv daných v rámci bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa. Německo vedené spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem (vůdce koalice CDU/CSU a FDP, vicekancléřem a ministrem zahraničí byl Hans-Dietrich Genscher) se stalo prakticky opět plně suverénním státem. Tím bylo umožněno i formální znovusjednocení Německa, které se uskutečnilo 3. října 1990 vstupem pěti zemí bývalé NDR (Neue Länder) do Spolkové republiky.[87]

Současné Německo od znovusjednocení

Související informace naleznete také v článku Znovusjednocení Německa.
Helmut Kohl roku 1989
3. října 1990 bylo dokončeno znovusjednocení Německa. Vnější hranice Německa jsou z roku 1990, vnitrostátní hranice ukazují stav po 29. červnu 1993.
Angela Merkelová v typickém postoji

Na základě zákona přijatého 10. března 1994 (Berlin/Bonn-Gesetz) byl dosavadní provizorní stav ohledně hlavního města změněn tak, že se hlavním městem sjednoceného Německa definitivně stal Berlín. Městu Bonnu byl přiznán zvláštní status jako tzv. Bundesstadt („spolkové město“) se zachováním některých spolkových ministerstev a úřadů.[88] Přemístění vlády v dohodnutém rozsahu bylo dokončeno v roce 1999.[89]

Po volbách v roce 1998 se sociálnědemokratický politik Gerhard Schröder stal kancléřem historicky první tzv. červeno-zelené koalice SPD a Svazu 90/Zelených, která trvala až do voleb v roce 2005.

Sjednocené Německo se aktivně podílelo na prohlubování evropské integrace. Aktivní bylo i v rámci NATO. Zúčastnilo se například operace Spojenecká síla a po jejím skončení se angažovalo při zajišťování stability na Balkáně. Vojenské jednotky Bundeswehru byly také součástí mise NATO v Afghánistánu s cílem zajistit v této zemi bezpečnost po svržení vlády Talibanu (viz Válka v Afghánistánu).[90] Tato vojenská nasazení vyvolala jak v Německu samotném, tak mezinárodně, kontroverze, protože po druhé světové válce bylo Německo vázáno spojeneckými dohodami i vnitrostátním právem k rozmístění jednotek pouze na vlastním území k výlučně obranným účelům.[91]

V roce 2005 se jako první žena stala kancléřkou Německa Angela Merkelová, která vytvořila vládu tzv. velké koalice za účasti křesťanských stran CDU/CSU a sociálně-demokratické SPD. Po volbách v roce 2009 vznikla druhá vláda kancléřky Merkelové jako koalice CDU/CSU a Svobodné demokratické strany (FDP), jejíž předseda Guido Westerwelle se stal vicekancléřem a ministrem zahraničí. Po volbách v roce 2013 se vrátila k moci tzv. velká koalice a vznikla třetí vláda Angely Merkelové. Od roku 2014 si pozici v německém politickém systému vybudovala konzervativní strana Alternativa pro Německo (AfD). Roku 2018 se Merkelová stala kancléřkou již čtvrté vlády.[92]

Mezi hlavní politické plány německého vedení na počátku 21. století patří tzv. energetická revoluce (Energiewende) pro využití udržitelných zdrojů energie (solární energie, větrná energie a další zdroje),[93] tzv. „brzda dluhu“ (Schuldenbremse), která má zajistit vyrovnané státní a komunální rozpočty, reforma německých imigračních zákonů, právní předpisy pro obecnou minimální mzdu a high-tech strategie pro informatizaci a další modernizaci již tak velmi vyspělé německé ekonomiky na model zvaný Industrie 4.0.[94]

Z ekonomického hlediska bylo začleňování „nových zemí“ do znovusjednoceného Německa po roce 1990 velmi nákladné. Pro krytí těchto nákladů byly zmobilizovány nejrůznější finanční zdroje včetně (v současnosti) 5,5 % tzv. solidárního příplatku (Solidaritätszuschlag) k řadě daňových sazeb (mj. daně z příjmu obyvatelstva[95] a z kapitálových výnosů). Tento příplatek je přes několik iniciativ k jeho zrušení či alespoň snížení vybírán i nadále, téměř 29 let po znovusjednocení Německa, ale již existuje návrh zákona, který od roku 2021 počítá s jeho zrušením.[96] Použití těchto významných finančních prostředků není transparentní, neboť není nijak účelově vázáno. Tyto prostředky může spolková vláda použít podle svého uvážení.[97]

Kromě značných vnitropolitických a ekonomických problémů vyvolaných znovusjednocením se Německo v letech 1990 až 2015 potýkalo s dočasně se zvyšující nezaměstnaností a zvětšováním sociální propasti mezi příjmovými skupinami, s nízkou porodností a z toho vyplývajícím stárnutím a dokonce úbytkem obyvatelstva.

Velká vlna imigrace zvláště z muslimských zemí od roku 2015 (ale i dříve) přinesla vážné problémy se začleňováním přistěhovalců do společnosti.[98][99] V souvislosti s tím se projevilo zesílení pravicového i levicového extremismu. Mnoho Němců má pocit, že se nemohou na veřejnosti k těmto problémům svobodně vyjadřovat.[100] Po rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa v prosinci 2017, kterým uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele, byly v Německu uspořádány protiizraelské demonstrace. V Berlíně byla propalestinskými demonstranty spálena improvizovaná izraelská vlajka. Ústřední rada Židů v Německu (Zentralrat der Juden) vyjádřila velké znepokojení nad antisemitskými tendencemi, které se projevují i v mešitách v německých městech. Předseda rady Josef Schuster prohlásil, že reprezentanti muslimských svazů sice vystupují proti antisemitismu, avšak v mnoha muslimských obcích a jejich mešitách se proti nim nic nepodniká. Naopak imámové v nich rozhlašují výhrady proti Židům a Izraeli.[101]

Státní symboly

Vlajka

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Německo
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Ádil Šáh
Émile Zola
Émilie du Châtelet
Úmrtí v roce 2021
Únor
Ústava (Platón)
Útok na Tuilerijský palác
Čína
Čadca
Časové pásmo
Čeština
Čeněk Chyský
Černé indie
Červenec
Česká Wikipedie
České kráľovstvo
Český zemský sněm
Česko
Česko na Letních olympijských hrách 2020
Činohra
Řím
Římské číslice
Římský konzul
Řecko
Śląkfa
Šáhruch
Šagrat Al Durr
Šen Fu
Šestá hodnotící zpráva IPCC
Šest historií prchavého života
Španělsko
Špičácký tunel
Štrbské Pleso
Štvorcový kilometer
Švédsko
Žánr
Železniční trať Plzeň – Furth im Wald
Židé
Žofie Šarlota Hesensko-Kasselská
1. únor
1. červen
1. červenec
1. květen
1. leden
1. november
1. srpen
10. únor
10. červen
10. říjen
10. august
10. březen
10. duben
10. prosinec
10. srpen
10. storočie
10. září
11. únor
11. červenec
11. březen
11. květen
11. leden
11. prosinec
11. srpen
11. storočie
1179
1191
12. únor
12. červen
12. březen
12. duben
12. květen
12. leden
12. srpen
120
1238
1246
1250
1267
1291
1292
1296
13. únor
13. červen
13. březen
13. duben
13. květen
13. leden
13. prosinec
13. srpen
1327
1346
1347
1357
1397
14. únor
14. červen
14. březen
14. duben
14. leden
14. listopad
14. prosinec
14. srpen
1405
1439
1449
1453
1455
1499
15. únor
15. červenec
15. březen
15. duben
15. leden
15. listopad
15. prosinec
15. srpen
15. září
1519
1520
1524
1527
1531
1537
1550
1555
1575
1586
1591
1595
16. únor
16. červen
16. červenec
16. december
16. duben
16. květen
16. leden
16. srpen
16. století
16. září
1600
1614
1615
1624
1626
1628
1630
1632
1649
1664
1665
1666
1667
1672
1674
1675
1676
1677
1678
1681
1682
1683
1684
1685
1688
1690
1693
1696
17. únor
17. červen
17. červenec
17. březen
17. duben
17. květen
17. leden
17. listopad
17. prosinec
17. srpen
17. století
17. září
1700
1704
1706
1707
1708
1711
1715
1719
1720
1723
1724
1728
1729
1733
1739
1745
1746
1747
1748
1749
175
1750
1751
1752
1753
1754
1755
1759
1763
1764
1768
1769
1772
1782
1785
1787
1789
1790
1791
1792
1797
1798
1799
18. únor
18. červen
18. říjen
18. březen
18. květen
18. leden
18. listopad
18. srpen
18. století
1800
1801
1802
1803
1804
1805
1808
1809
1810
1813
1814
1816
1817
1818
1820
1821
1822
1823
1825
1827
1830
1831
1832
1834
1835
1836
1838
1839
1840
1841
1845
1848
1849
1850
1851
1852
1853
1854
1856
1857
1858
1859
1860
1861
1862
1863
1865
1866
1867
1868
1869
1870
1871
1872
1873
1874
1875
1876
1877
1877 ve fotografii
1877 v loďstvech
1878
1879
1880
1881
1882
1884
1887
1888
1889
1890
1892
1893
1895
1896
1897
1898
1899
19. únor
19. březen
19. leden
19. listopad
19. prosinec
19. srpen
19. století
19. září
1900
1901
1902
1903
1904
1905
1907
1908
1909
1910
1911
1912
1913
1914
1915
1916
1918
1920
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1937
1938
1939
1940
1941
1942
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1949
1950
1951
1952
1953
1954
1957
1958
1959
1960
1961
1963
1964
1966
1967
1968
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1976
1977
1978
1979
1980
1981
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1992
1993
1997
1998
2. únor
2. červen
2. říjen
2. duben
2. leden
2. listopad
2. prosinec
2. srpen
2. tisíciletí
20. únor
20. červen
20. červenec
20. říjen
20. březen
20. květen
20. leden
20. srpen
20. století
2000
2001
2002
2004
2005
2006
2007
2009
2010
2011
2012
2013
2016
2018
2019
2020
2022
21. únor
21. červen
21. březen
21. květen
21. srpen
21. století
216 př. n. l.
22. únor
22. březen
22. duben
22. leden
22. prosinec
22. srpen
22. září
23. únor
23. červen
23. říjen
23. březen
23. květen
23. listopad
23. november
23. srpen
23. září
24. únor
24. červenec
24. říjen
24. duben
24. květen
24. leden
24. listopad
24. prosinec
24. srpen
24. září
25. únor
25. červen
25. říjen
25. květen
25. listopad
25. prosinec
25. srpen
25. září
26. únor
26. červen
26. červenec
26. říjen
26. duben
26. leden
26. srpen
26. září
27. únor
27. červen
27. březen
27. duben
27. květen
27. prosinec
27. srpen
27. září
28. únor
28. červen
28. říjen
28. březen
28. duben
28. květen
28. leden
28. prosinec
28. srpen
28. září
29. březen
29. duben
29. květen
29. leden
29. listopad
29. prosinec
29. srpen
29. září
3. únor
3. červen
3. červenec
3. březen
3. duben
3. květen
3. listopad
3. srpen
30. červen
30. duben
30. květen
30. prosinec
30. srpen
30. září
303. stíhací peruť
31. červenec
31. říjen
31. březen
31. srpen
338 př. n. l.
4. únor
4. červen
4. říjen
4. březen
4. duben
4. květen
4. leden
4. listopad
4. prosinec
4. srpen
4. září
40. roky 10. storočia
412
485
5. únor
5. červenec
5. březen
5. leden
5. listopad
5. prosinec
5. srpen
50. roky 10. storočia
6. únor
6. červen
6. červenec
6. říjen
6. březen
6. duben
6. srpen
6. září
60. roky 10. storočia
7. únor
7. červen
7. červenec
7. duben
7. leden
7. srpen
70
8. únor
8. červen
8. říjen
8. duben
8. květen
8. leden
8. november
8. srpen
843
9. únor
9. červen
9. červenec
9. říjen
9. březen
9. duben
9. květen
9. leden
9. listopad
9. prosinec
9. srpen
9. storočie
9. září
919
922
923
950
951
952
953
954
955
956
957
958
959
960
991
Abaj Kunanbajuly
Abdulaziz
Abolicionismus
Abraham Gottlob Werner
Abstraktní expresionismus
Achille Costa
Administratívne členenie Poľska
Administrativní dělení Spojených států amerických
Adolf Hitler
Adolf Kašpar
Adolf Ludvík Krejčík
Afšárovci
Afroameričané
Agapet II.
Agentura pro ochranu životního prostředí
Ajjúbovci
Alžběta Petrovna
Al-Mansura
Albánie
Albína Honzáková
Albert Milota
Albrecht II. Habsburský
Alessandro Magnasco
Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj
Alexandr Nikolajevič Radiščev
Alfons IV. Portugalský
Alfred Kubin
Alois Chytil
Alois Roudnický
Alois Ugarte (starší)
Alois Velich
Alois Zábranský
Alternativní historie
Amanda Gormanová
Američané hispánského a latinskoamerického původu
Americká občanská válka
Americká válka za nezávislost
Amharsko
Analog Science Fiction and Fact
André Cardinal Destouches
Andrea Sestini Hlaváčková
Angličané
Anglosasové
Antiutopie
Antoš Frolka
Antonín Beňa
Antonín Kraft
Antonín Pustka
Antonín Slavíček
Antonín Strnad
Antonio Banderas
Antoni van Leeuwenhoek
Anton Štefánek
Anton Roscher
Apokalyptická a postapokalyptická sci-fi
Arkadij a Boris Strugačtí
Arnošt Vaněček
Arthur C. Clarke Award
Arthur Charles Clarke
Arthur Dove
Arthur Siegel
Artur Kraus
Art deco
Asaph Hall
Asijští Američané
Astma
Athény
Atlantský oceán
Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki
Augsburg
Augustin Štefan
August Bedřich Piepenhagen
August III. Polský
Auschwitz
Autoritní kontrola
Avantgarda
Bílí Američané
Bělorusko
Březen
Bagel
Balet
Balthasar Denner
Baobab
Barbora Braniborská (1527–1595)
Barokní architektura
Battery Park City
Bedřich August Harrach
Bedřich Dlouhý
Benedikt XIV.
Benzín
Bibliografie dějin Českých zemí
Bitka pri Lechu
Bitva na Lechu
Bitva na Lechu (955)
Bitva o Širojamu
Bitva o průsmyk Šipka
Bitva u Abúkíru
Bitva u Chairóneie
Bitva u Hradce Králové
Bitva u Kann
Bitva u Maldonu
Bitva u Nikopole (1877)
Bořivoj Navrátil
Božena Weleková
Boeing B-29 Superfortress
Bohuslav Chňoupek
Bohuslav Schnirch
Bohuslav Svoboda
Boleslav I.
Boston
Boulogne-sur-Mer
Brno
Broadway
Bronx
Bronx Zoo
Brooklyn
Brooklyn Museum
Budapešťská konvence
Budoucnost
C. k.
Calvin Coolidge
Camillo Benso Cavour
Carlo Naya
Carl Gustaf Mannerheim
Carl Heinrich Biber
Carnegie Hall
Carolina Kostnerová
Catania
Catskill Mountains
Cena Ditmar
Cena Hugo
Cena Jupiter
Cena Karla Čapka (cena fandomu)
Cena Locus
Cena Ludvík
Cena Nebula
Central Park
Cesta kolem světa
Cestování v čase
Cheesecake
Chrysler Building
Cikáni
Cisterciácký řád
College of William & Mary
Commons:Featured pictures/cs
Condé Nast Building
Coney Island
Covid-19
Cukrářství
Dílo:Newtonův mozek
Děčín
Dagmar Frýbortová
Dallas
Daniel Bernoulli
Daniel Gottlieb Türk
David Berkowitz
David Crinitus z Hlavačova
Deimos (měsíc)
Demokratická strana (USA)
Denisa Chládková
Desaťročie
Diecéze míšeňská
Dionýz Blaškovič
Domažlice
Domenico Cimarosa
Dominikánská republika
Dominik Oesterreicher
Dora Boothbyová
Drahomír Josef Růžička
Dreadnought
Druhá anglo-nizozemská válka
Druhá světová válka
Druhá svetová vojna
Druhý chrám
Drupi
Dusty Hill
East River
Edred
Edward Jenner
Ekvádor
Eli Urbanová
Ellis Island
Emanuel Mandler
Emile Berliner
Emil Enhuber
Emil Pluhař
Emil Pollert
Emma Waldecko-Pyrmontská
Empire State Building
Encyklopedie
Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel
Epos o Gilgamešovi
Eric Adams (politik)
Erijský kanál
Ernst Friedrich Benda
Eskamotérství
Esperanto
Estuár
Etiopie
Evangelická církev
Eva Jakoubková
Eva Josefina Julie Potocká
Führer
Falafel
Fandom
Fantastika
Fantasy
Fat Man
Federal Hall
Fedor Houdek
Fehime Sultan
Ferdinand VI.
Fernão de Magalhães
Fernando Tarrida del Mármol
Fifth Avenue
Filadelfie
Filip II. Makedonský
Filip II. Orleánský
Filip Josef Kinský
Film
Filmový žánr
Fiorello H. La Guardia
Fonograf
Forry Award
Fráňa Šrámek
Frédéric Auguste Bartholdi
Francie
Francouzské království
Frank Herbert
Franská říše
František Bílkovský
František Bakule
František Faustin Procházka
František Geršl
František Heřmánek (spisovatel)
František I. Štěpán Lotrinský
František Piťha
František Trenck
František Xaver Harlas
Františka Marie Bourbonská
Franz Windirsch
Frederik I. Švédský
Frick Collection
Fridrich II. Veliký
Fritz Tampe
Görlitz
Gabriel Daniel
Gemeinsame Normdatei
George Cranfield Berkeley
George Washington
Georg Alexander Pick
Giordano Bruno
Giovanni da Verrazzano
Gmina
Gotická architektura
Greenwich Village
Gregoriánský kalendář
Gregor Mendel
Guercino
Guggenheimovo muzeum
Gustav Švamberg
Gustav Oplustil
Guyana
Habsburská monarchia
Habsburská monarchie
Haiti
Handlová
Hannibal
Hardcore
Hard science fiction
Harlem
Harlemská renesance
Harlem River
Hearst Tower
Hektár
Henrich I. (Bavorsko)
Henri Nestlé
Henry Steel Olcott
Herbert George Wells
Herbert Hoover
Hermenegild Škorpil
Hilsneriáda
Hip hop
Historický lexikon Švýcarska
Hlavní strana
Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau
Horkovzdušný balon
Horní Lužice
Hot-dog
Hudson (řeka)
Hugo Klement Mrázek
Hustota zalidnění
Hvězdná brána
Hybridní pohon
Hydrodynamika
Ian Anderson
Ibráhím Šáh
Ignác Händl
Ilindenské povstání
Indický císař
Indie rock
Indonésie
Ingeborg Dánská (1878)
Instituce
International Standard Book Number
Irák
Irové
Isaac Asimov
Isaac Newton
Isabel Allende
Isidor Vondruška
Italové
Iveta Toušlová
Izrael
János Richter
Ján (Čechy)
Ján Kalinčiak
Ján Mato
Ján XII.
Július Binder
Jaan Kaplinski
Jakub Arbes
Jakub II. Aragonský
Jakub II. Stuart
Jakub Jan Trautzl
James Dean
Jan Amos Komenský
Jan Bartoš (herec, 1932)
Jan Cicero Braniborský
Jan Henryk Dąbrowski
Jan Krásl
Jan Lucemburský
Jan Lukas
Jan Neruda
Jan Pohribný
Jan V. Palaiologos
Jan V. Portugalský
Jan Vašatý
Jan van Huysum
Jan VI. Kantakuzenos
Jan Zbranek
Japonská císařská armáda
Japonsko
Jaroslava Pokorná
Jaroslav Valenta (YMCA)
Jaroslav Vsevolodovič
Jazz
Jean-Baptiste Joseph Delambre
Jednota strakonická
Jiří Černošek
Jiří Šebánek
Jiří II.
Jiří II. (britský král)
Jiří Procháska
Jiří Vyvadil
Jiří Zídek
Jiří Zídek (1944)
Jiří z Poděbrad
Jindřiška Konopásková
Jindřich IV.
Johann Elias Schlegel
Johann Jakob Scheuchzer
Johann Sigmund Riesch
Johann Wolfgang von Goethe
John Logie Baird
John Montagu, 2. vévoda z Montagu
John Tyndall
John Williams
John Wood Campbell
Josef Čapek
Josef Šmaha
Josef David
Josef Drahoňovský
Josef Grus (1869)
Josef Hasil
Josef Hycl
Josef Ježek (ministr)
Josef Jindřich Šechtl
Josef Klán
Josef Král (malíř)
Josef Lacina
Josef Mayer (politik)
Josef Skřivan
Josef Tadra
Josef Tvrdý
Josef Tykal
Josef Václav Bohuslav Pilnáček
Josef Vydra
Josef Zoser
Jozef Buday
Juilliard School
Jules A. Hoffmann
Jules Verne
Julius Morman
Julius Richard Petri
Jussi Adler-Olsen
Justin Theroux
Köppenova klasifikace podnebí
Kagošima
Kalvinismus
Kaple Božího hrobu (Slaný)
Karel Čapek
Karel Absolon
Karel Ferdinand Bellmann
Karel Hanke
Karel Hejma
Karel II. Holý
Karel Kinský (malíř)
Karel Kula
Karel Mareš (skladatel)
Karel Pleskač
Karel Roden mladší
Karel Svoboda (bankéř)
Karel Toman
Karl Schuster
Karolina Kózka
Kaspar von Stieler
Katafalk
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Narození 2. srpna
Kategorie:Narození v roce 1749
Kategorie:Narození v roce 1877
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kebab
Kilometr čtvereční
Kinští
Kolumbie
Kolumbijská univerzita
Koncentračný tábor
Koncentračný tábor Auschwitz
Koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau
Koncentračný tábor Auschwitz I
Konflikt v Tigraji 2020
Konstantin I. Řecký
Konstantin XI. Dragases
Konzerva
Konzervatoř
Koordinovaný světový čas
Koordinovaný svetový čas
Koruna česká
Kostel svatého Petra a Pavla (Görlitz)
Království Velké Británie
Krakatit
Krakov
Kramerius (digitální knihovna)
Kristián Filip Clam-Gallas
Kristián VII.
Kryscina Cimanouská
Kultúra (spoločenské vedy)
Kursk
Kuvajt
Květuše Sgallová
Kyberpunk
Labutí jezero
Labyrint světa a ráj srdce
Lalibela
Leden
Leeuwenhoekova medaile
Lenapové
Leopold Chalupa
Leopold Hilsner
Les
Letiště JFK
Letiště LaGuardia
Letní čas
Letní olympijské hry 2020
Library of Congress Control Number
Libuše Baudyšová
Lidové noviny
Lisa Raymondová
Literární žánr
Londýn
Longinus Anton Jungnitz
Long Island
Lorenzo da Ponte
Lorne Betts
Lothar I. Franský
Louis-Nicolas Clérambault
Lovro Toman
Lower East Side
Lower Manhattan
Lužická Nisa
Luba Pellarová
Lucius Aemilius Paullus
Ludvík I. Pobožný
Ludvík II. Němec
Ludvík Souček
Ludvík XIV.
Ludvík XV.
Luisa Anna Hannoverská
Lunar Orbiter 1
Měsíc
Měsíc (satelit)
Městská hromadná doprava
Městské okresy v Německu
Maďaři
Madison Avenue
Madison Square Garden
Magdalena z Valois
Magie
Mahmud I.
Makedonie (region)
Malopoľské vojvodstvo
Manhattan
Marg Moll
Maria Caroline Charlotte von Ingenheim
Marie II. Stuartovna
Marie Pia Neapolsko-Sicilská
Marie Terezie
Marie Votrubová-Haunerová
Marie Zdeňka Baborová-Čiháková
Mars (planeta)
Martin Hampl
Martin Tenk
Martin Vahl
Massiel
Matej Bel
Matko Laginja
Meč a magie
Medián
Melting pot
Mendelovy zákony dědičnosti
Metropolitan Opera
Metropolitní muzeum umění
Metropolitní opera
Metrov nad morom
Metro v New Yorku
Metro v Praze
Mexiko
Mezivládní panel pro změnu klimatu
Michael Gottlieb Hansch
Michal Podolka
Mikrofon
Milada
Milada Schusserová
Milan Chladil
Milan Fijala
Milan Knobloch
Milan Nakonečný
Milavče
Milena Jesenská
Military science fiction
Miloš Šejn
Miloš Vojta
Miloš Vystrčil
Miloslav Švandrlík
Mimozemský život
Miroslav Fokt
Miroslav Jindra
Missouri (stát)
Momozono
Mongolové
Mrakodrap
Mučednice čistoty
Murad V.
Muzeum moderního umění
Muzikál
Muzikologie
Nádraží Praha-Libeň
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní divadlo
Národní knihovna Izraele
Německá demokratická republika
Německo
Německo-polská státní hranice
Nacistické Nemecko
Nadace Wikimedia
Nadmořská výška
Nagasaki
Napoleonovo tažení do Egypta a Sýrie
Napoleonské války
Narodnyj komissariat vnutrennich del
Na kometě
Nechanice
Nejvyšší soud Spojených států amerických
Nemčina
Nemecko
Newtonův mozek
Newyorská filharmonie
Newyorská kuchyně
Newyorská metropolitní oblast
New Jersey
New York
New York (rozcestník)
New York (stát)
New York Mets
New York Stock Exchange
New York Yankees
Nicolas Appert
Nikolaj Ťutčev
Nizozemci
Nový Amsterdam
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
Novogotika
Nowy Sącz
Nuselský pivovar
Oświęcim
Obléhání Plevna
Ochrana přírody
Okresy ve Spojených státech amerických
Oldřich II. z Rožmberka
Oldřich Lajsek
Olga Sommerová
Olympijské hry
Ondřej Boleslav Petr
One World Trade Center
Operace Chalk
Organizace spojených národů
Osmanská říše
Ostrava
Osvobozené divadlo
Otakar Frič
Otakar Lebeda
Ota Dub
Ota I. Veliký
Otto I. (Svätá rímska ríša)
Pán času
Předměstí
Přimda (hrad)
Paříž
Pagekon obří
Památková rezervace
Památný den romského holokaustu
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Panoráma
Papež
Park
Pasquale Cafaro
Paul von Hindenburg
Pavel Havránek (politik)
Pavel Holba
Pavel Jan Souček
Pavel Juráček
Pavel Linhart
Pavel Skramlík
Peking-Paříž 1907
Peter Atkins
Peter Minnewitt
Peter O'Toole
Petra Cetkovská
Petriho miska
Petrohrad
Petr Bezruč
Petr Hošek (hudebník)
Petr I. Veliký
Petr Iljič Čajkovskij
Philippe Soupault
Philip K. Dick
Phobos (měsíc)
Pierre Carlet de Chamblain de Marivaux
Pierre Charles L'Enfant
Pierre Simon de Laplace
Planeta
Plexis
Ploutvonožci
Poľština
Poľská obranná vojna (1939)
Poľské kráľovstvo (1385 – 1569)
Poľsko
Poštovní směrovací číslo
Požár v továrně Triangle Shirtwaist
Polština
Polské království
Polsko
Polyhistor
Pondělí
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Film
Portál:Geografia
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Literatura
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portál:Videohry
Portugalsko
Poslanecká sněmovna
Postupimská dohoda
Postupimská konference
Povídky malostranské
Povstání v Treblince
Powiat
Powiat bocheński
Powiat brzeski (Malopoľské vojvodstvo)
Powiat chrzanowski
Powiat dąbrowski
Powiat gorlicki
Powiat krakowski
Powiat limanowski
Powiat miechowski
Powiat myślenicki
Powiat nowosądecki
Powiat nowotarski
Powiat oświęcimski
Powiat olkuski
Powiat proszowicki
Powiat suski
Powiat tarnowski
Powiat tatrzański
Powiat wadowicki
Powiat wielicki
Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje (Praha)
Prevét
Prohibice
Proklos
Prokop Sedlák
Pruské království
Pruské Slezsko
Prvá svetová vojna
První konstituční éra
Punk
Punské války
Q20057877
Q20057877#identifiers
Q20057877#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q24925#identifiers
Q24925#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q60
Queens
Rómčina
Rómulo Gallegos
R.U.R.
Rakousko-uherská koruna
Rakousko-uherský zlatý
Rakousko-Uhersko
Rap
Ray Bradbury
Renesanční architektura
Rey Koranteng
Robert Anson Heinlein
Robert Hütter
Robert Manzer
Robert Nebřenský
Rockefeller Center
Rok
Romaneto
Roman Havelka
Roy Keane
Rozloha
Rudá armáda
Rudolf Hawelka
Rudolf Kufa
Ruská akademie věd
Ruské impérium
Rusko
Rusko-turecká válka (1877–1878)
Rychlobruslení
Sakrální stavba
Saliha Sultan (dcera Abdulazize)
Salsa (tanec)
Samuraj
San Francisco
SARS-CoV-2
Sasko
sci-fi
Science-fiction
Science fantasy
Science fiction
Scipione Borghese (kníže)
Seagram Building
Sedmá křížová výprava
Semtex
Sergej Adamovič Kovaljov
Severné Porýnie-Vestfálsko
Sevilla
Seznam českých science fiction filmů a seriálů
Seznam římských králů
Seznam španělských vládců
Seznam nejvyšších budov v New Yorku
Seznam spisovatelů science fiction
Seznam světového dědictví v Africe#Etiopie
Shea Stadium
Skalnaté hory
Skleníkové plyny
Slaný
Slavistika
Slezská kuchyně
Slovensko
Smallville
Socha Svobody
Soft science fiction
Soubor:5 Boroughs Labels New York City Map.svg
Soubor:Adolf kaspar.jpg
Soubor:Andrea Hlavackova Aegon International Eastbourne 2011.jpg
Soubor:Antonio Banderas KVIFF.jpg
Soubor:A view of Fort George with the city of New York, from the SW.jpg
Soubor:B Svoboda 2014.JPG
Soubor:Carolina Kostner 2007 Nebelhorn Trophy.jpg
Soubor:Castelloplan.jpg
Soubor:Central Park New York City New York 23 cropped.jpg
Soubor:Central Park Summer.JPG
Soubor:Drupi 1975.jpg
Soubor:Flag of New York City.svg
Soubor:Frana Sramek 1926.jpg
Soubor:Goethe (Stieler 1828).jpg
Soubor:Greenpoint Houses.JPG
Soubor:Herbert Clark Hoover.jpg
Soubor:Ian Anderson Munich 2014 1.JPG
Soubor:Imagination 195808.jpg
Soubor:Isabel allende.jpg
Soubor:James Dean in East of Eden trailer 2.jpg
Soubor:John Williams tux.jpg
Soubor:Jussi Adler-Olsen.jpg
Soubor:Justin Theroux at the 2008 Tribeca Film Festival.JPG
Soubor:Lisa Raymond 2011.jpg
Soubor:LOC Lower Manhattan New York City World Trade Center August 2001.jpg
Soubor:LowerEastSideTenements.JPG
Soubor:Lunar orbiter 1 (large).jpg
Soubor:Metropolitan Opera auditorium.jpg
Soubor:MET entrance.jpg
Soubor:Mulberry Street NYC c1900 LOC 3g04637u edit.jpg
Soubor:Nagasakibomb.jpg
Soubor:New-York-Jan2005.jpg
Soubor:New York City Midtown from Rockefeller Center NIH.jpg
Soubor:New York Midtown Skyline at night - Jan 2006 edit1.jpg
Soubor:Nobel Prize 2011-Press Conference KI-DSC 7584.jpg
Soubor:NYC Montage 2014 4 - Jleon.jpg
Soubor:Olga-Sommerová.jpg
Soubor:One world trade center - New York.jpg
Soubor:Peter Atkins Paris 2007.JPG
Soubor:Peter O'Toole -- LOA trailer.jpg
Soubor:Rey kora...jpg
Soubor:Rising-lewecke.jpg
Soubor:Roy keane 2014.jpg
Soubor:Seal of New York City.svg
Soubor:Spaanse zangeres Massiel, winnares Euro Song Festival tijdens opname in studio K, Bestanddeelnr 921-2648.jpg
Soubor:Thilafushi1.jpg
Soubor:Viktor Dyk 1927.png
Sovětský svaz
Sovietsky zväz
Space opera
Space western
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/80-200-0345-2
Spojené státy americké
Srážka vlaků u Milavčí
Srážky
Srpen
Stát
Středa
Střední Evropa
Stanisław Lem
Stanislav Brebera
Starí Maďari
Stara Zagora
Starosta
Starověký Řím
Star Trek
Star Wars
Staten Island
Staten Island Ferry
Steampunk
Storočie
Strakonice
Stredoeurópsky čas
Stredoeurópsky letný čas
Světové obchodní centrum
Světový kongres esperanta
Světskost
Svatá říše římská
Svatí čeští novomučedníci
Svatý Xaverius
Svatopluk Čech
Třída Conte di Cavour
T. F. Šimon
Taliansko
Tarnów
Tešínske kniežatstvo
Telefonní předvolba
Teodor Rotrekl
Teosofie
Teroristické útoky 11. září 2001
Terry Cooper
Théby
Théodore Agrippa d'Aubigné
They Might Be Giants
The Strokes
Thilafushi
Thomas Alva Edison
Tigrajská lidově osvobozenecká fronta
Times Square
Tin Pan Alley
Tokio
Tomáš Čermák (1943)
Tomáš Hudec (kněz)
Tom Wolfe
Trinidad a Tobago
Tropická cyklóna
Troy (New York)
Ukrajina
Umění
UNESCO
Univerzita v Leidenu
Upálení na hranici
Upper East Side
Upper West Side
Urolog
US Open (tenis)
Utopie
Václav II.
Václav Jíra (fotbalista)
Václav Jan Kopřiva
Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan
Václav Pařík (politik)
Válka s Mloky
Válka v Zálivu
Vévoda z Yorku
Výbuch v Dole Handlová
Východní Germáni
Východofranská říše
Vývar
Věra Růžičková
Vakcína proti covidu-19
Valtr Komárek
Vasa
Vatikán
Vavřinec Benedikt z Nudožer
Velká francouzská revoluce
Velká hospodářská krize
Velká východní krize
Velké divadlo
Velké okresní město
Verdunská smlouva
Verrazano-Narrows Bridge
Vesmír
Vettius Valens
Vikingové
Viktorie (britská královna)
Viktor Dyk
Viktor Mikeš
Vilém III. Oranžský
Vilém Julius Josef Hauner
Vincenc Červinka
Vincenc Kramář
Virginie
Virtual International Authority File
Visla
Vital Šyšov
Vittorio Alfieri
Vladimír Beneš (1921)
Vladimír Hauptvogel
Vladimír Komárek
Vladimír List
Vladimír Páral
Vladimir
Vladislav I. (Poľsko, 1320)
Vladislav Soukup
Vlastimil Bedrna
Vojtěch Černý (kněz)
Vojtěch Birnbaum
Vojtěch Tkadlčík
Vojtěch Věchet
Vojtěch Zapletal
Vyhlazovací tábor Treblinka
Wall Street
Warren G. Harding
Washington, D.C.
Werner Seelenbinder
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipédia:Výhonok
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2021
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2021
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/srpen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2021
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wilhelm Maixner
Wilhelm Stärze
Willgodt Theophil Odhner
Williamsburg (Virginie)
William Jones (matematik)
Wimbledon (tenis)
Woolworth Building
Yankee Stadium
YMCA
Září
Západní Slované
Zabiják (kniha)
Zbraslav
Zbraslavský klášter
Zdeněk Zouhar
Zdobnice (řeka)
Zeměpisné souřadnice
Zemepisné súradnice
Zemní plyn
Zemský okres Zhořelec
Zgorzelec
Zikmund Polášek




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk