Monogamie (ze spojení řeckých slov monos, jeden, sám a gamos, manželství, jednota) je příbuzenské pravidlo umožňující manželství pouze dvou lidí (párové manželství), obvykle mezi jednou ženou a jedním mužem. Analogicky u zvířat znamená monogamie to, že se po delší dobu páří pouze jeden samec s jednou samicí, kteří tak vytvoří trvalý pár, jako je tomu například u vlků nebo labutí.

Opakem monogamie je polygamie – manželství více než dvou partnerů, která se dále dělí na polygynii (více manželek) a polyandrii (více manželů). V knize Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu ukazuje Friedrich Engels, že v období rodového zřízení vládlo skupinové manželství. Ruský osvícenec Semjon Děsnickij také uváděl, že monogamie neexistovala věčně, neboť v nejranějších stadiích převládaly skupinové manželské vztahy.^[1]

Mnoho společností povoluje polygamii, ale celkově na světě převažuje monogamní forma manželství. Americký antropolog Robert Murphy uvádí, že velká většina světových manželství je monogamních.^[zdroj?

Jelikož v populaci je přirozené přibližně stejné zastoupení žen i mužů, monogamie by měla dobře odpovídat demografickým procesům. Monogamie také vede ke vzniku v současném světě nejrozšířenější^[zdroj? základní rodinné jednotky – nukleární rodiny, která se skládá z otce, matky a jejich potomků.

Odkazy

Reference

Literatura

• Robert F. Murphy, Úvod do sociální a kulturní antropologie. SLON, Praha 2001.
• ŠČIPANOV, I. J., 1976. Filosofické a sociologické názory ruských osvícenců druhé ploviny XVIII. století. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 228–232.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu monogamie na Wikimedia Commons
• Monogamie v Sociologické encyklopedii Sociologického ústavu Akademie věd České republiky