Jako monochromatické záření se označuje elektromagnetické záření, jehož zdroj kmitá pouze na jediné frekvenci f. Název pochází z řeckého mono-chromos, tedy „jedna barva“.

Popis

V ideálním případě lze v libovolně zvoleném bodu prostoru (kde se šíří pouze toto záření) popsat časový průběh elektrického či magnetického pole časovou závislostí ${\displaystyle A=A_{0}\cos(2\pi ft+\phi )}$ kde ${\displaystyle A_{0}}$ označuje amplitudu pole, ${\displaystyle \phi }$ jeho fázi a t je čas. Samotná amplituda a fáze jsou prostorově závislé, jejich tvar je určen povahou zdroje, rozložením látky v prostoru atd.

Ve skutečnosti se záření označované jako monochromatické od tohoto ideálního případu poněkud odlišuje; jeho spektrum obsahuje místo jediné frekvence úzký pás frekvencí. Šířka tohoto pásu (čáry) je pak měřítkem monochromatičnosti.

Zdroje monochromatického záření

K hlavním zdrojům monochromatického viditelného záření patří lasery. Monochromatické záření lze získat také ze zdroje bílého světla (např. žárovky nebo Slunce) pomocí mřížkového nebo hranolového monochromátoru.

Související články

• Elektromagnetické spektrum
• Polarizace (elektrodynamika)
• Monochromatické vlnění
• Záření