Mezinárodní vesmírná stanice
ISS v listopadu 2021
Znak Mezinárodní vesmírné stanice
Základní informace
COSPAR	1998-067A
Volací znak	NA1SS, RS0ISS
Stálá posádka	7 osob
Start prvního modulu	Zarja: 20. listopadu 1998
Stav	aktivní
Hmotnost	419 725 kg
Délka	73 m (podél osy modulů)
Výška	27,5 m
Šířka	109 m (podél osy hlavního nosníku)
Obytný objem	915,6 m³
Tlak vzduchu	1013 hPa
Perigeum	418 km
Apogeum	422 km
Sklon dráhy	51,64°
Doba oběhu	92,68 minuty
Oběhů za den	15,54
Oběhů celkem	>141 000 (k srpnu 2023)
Dnů na oběžné dráze	9291
Dnů s posádkou	8578
Konfigurace
Moduly Mezinárodní vesmírné stanice, srpen 2021

Mezinárodní vesmírná stanice (anglicky International Space Station, rusky Междунаро́дная косми́ческая ста́нция, МКС), známější pod zkratkou ISS, je v současné době jediná trvale obydlená vesmírná stanice. První díl stanice, modul Zarja, byl vynesen na oběžnou dráhu 20. listopadu 1998. Od 2. listopadu 2000, kdy na stanici vstoupila první stálá posádka, je trvale obydlena. V současné době je posádka, která se každých 6 měsíců obměňuje, tvořena 7 členy.^[1] Stanice je umístěna na nízké oběžné dráze Země ve výšce kolem 400 km. Při průměrné rychlosti okolo 7 700 m/s (27 720 km/h) pak pravidelně obíhá Zemi s periodou cca 92 minut.

V mnoha ohledech ISS reprezentuje sloučení předchozích plánovaných nezávislých stanic, ruské stanice Mir 2 a americké Freedom. Kromě ruských a amerických modulů plánovaných pro tyto stanice je ke stanici připojen evropský laboratorní modul Columbus a japonský laboratorní modul Kibó. Kosmonauti musí mluvit anglicky a rusky.^[2]

Mezinárodní vesmírná stanice je společným projektem pěti kosmických agentur: NASA, Roskosmos, JAXA, CSA a ESA (účastní se 11 z jejích členů; Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie).^[3] Základní rozdělení je na ruský a americký segment. Do ruského segmentu patří šest obyvatelných modulů. Do amerického segmentu patří sedm obyvatelných modulů, jejichž podpůrné služby jsou rozděleny 76,6 % pro NASA, 12,8 % pro JAXA, 8,3 % pro ESA a 2,3 % pro CSA.

Brazilská kosmická agentura se účastní na základě zvláštního kontraktu s NASA. Podobně Italská kosmická agentura má oddělené smlouvy pro různé aktivity, které nedělá v rámci úloh Evropské kosmické agentury pro ISS (jejíž je Itálie také plným účastníkem).

Dopravu kosmonautů na stanici a zpět zajišťují transportní pilotované ruské kosmické lodě Sojuz a lodě Crew Dragon od americké soukromé společnosti SpaceX. V přípravě je také využívání amerických soukromých lodí Starliner. Zásobování stanice zajišťují automatické nákladní kosmické lodě – ruské Progressy, americké Cargo Dragony a Cygnusy a japonské HTV. Kosmonauty i zásoby dříve vozily na stanici i americké raketoplány Space Shuttle, zásoby pak evropské automatické lodě ATV a americké Dragony.

Původně plánovaná životnost ISS byla do roku 2016. V zimě 2013–2014 bylo zajištěno finanční krytí vládou USA do roku 2024^[4] a v poslední den roku 2021 NASA oznámila, že vláda bude provoz stanice financovat až do roku 2030.^[5] Na přelomu ledna a února 2022 pak byl zveřejněn plán,^[6] který počítá s postupným snižováním průměrné výšky dráhy stanice a řízeným ukončením existence stanice v lednu 2031 za pomoci brzdicího manévru prostřednictvím zásobovacích lodí Progress, případně lodi Cygnus. Manévr by byl proveden tak, aby zbytky stanice, které v atmosféře neshoří, dopadly do obvyklé odlehlé oblasti v Tichém oceánu, na půli cesty mezi Novým Zélandem a Chile.^[7] NASA současně předpokládá, že ve vědeckém programu bude pokračovat ve spolupráci se soukromými subjekty, které pracují na vlastních projektech orbitálních stanic.^[8]

Historie

Historie Mezinárodní vesmírné stanice se začala psát již roku 1984, kdy americký prezident Ronald Reagan vyhlásil plán stavby vesmírné stanice pojmenované Freedom. Následující roky byly ve znamení oddalování začátku výstavby a finančních potíží. Roku 1991 se k plánu výstavby připojily Kanada, Japonsko a Evropská vesmírná agentura (ESA). K nim se roku 1993 připojilo Rusko a stanice se začala nazývat Alpha. Rok 1995 lze považovat za počátek přípravy na výstavbu. V letech 1995–98 se uskutečnilo 9 zkušebních spojení s vesmírnou stanicí Mir, při kterých se trénovalo připojování a výměny posádek.

Plánovaný start prvního modulu Zarja byl zpožděn opět finančními problémy, a proto byl raději celý zaplacen americkou stranou. Dne 20. listopadu 1998 odstartovala raketa Proton se zmiňovaným modulem Zarja z Bajkonuru. Stavba ISS byla zahájena. O 16 dní později se se Zarjou setkal raketoplán Endeavour a ve svém nákladovém prostoru k ní připojil modul Unity.

Modul Zarja původně sloužil pro zajišťování telekomunikačních služeb a řízení letu. Později by měl sloužit především jako skladovací prostor a zásobník. Modul Unity slouží jako křižovatka modulů. Může k němu být připojeno až 6 dalších modulů.

Již vypuštěné moduly nebyly schopny udržet potřebnou dráhu a byly nutné časté korekce. Čekalo se na další plánovaný modul – ruská Zvezda. Opět finanční potíže způsobily zpoždění jejího vypuštění a tím i pokračování ve výstavbě. Modul byl vypuštěn až 12. července 2000 a připojen k modulu Zarja, aby tak tvořil základ ruské části stanice.

Tento servisní modul slouží jako obytný prostor a zajišťuje dodávky elektrického proudu, telekomunikaci s pozemními středisky a korekce dráhy.

Již 2. listopadu 2000 mohla stanici navštívit první stálá posádka. Jejím hlavním úkolem byla aktivace a zabydlení stanice. Kosmonauti dále vybalovali uložené zásoby a zařízení. Museli se také připravit na přijetí raketoplánu Atlantis s novým modulem Destiny. Tento modul byl připojen 10. února 2001 k modulu Unity.

Modul Destiny je hlavním centrem vědeckých experimentů na stanici. Kosmonauti oživili modul a dále čekali na raketoplán Discovery, který 10. března přivezl novou posádku a nákladní modul Leonardo. Raketoplán naložil modul plný odpadu a spolu s první posádkou stanice se vrátil zpět na zemi.

Další důležitou součástí je kanadský robotický manipulátor Canadarm2, který přivezl raketoplán Endeavour 16. dubna 2001. Robotický manipulátor je dlouhý 17,6 m, slouží k přemisťování lidí i nákladu podél příhradové konstrukce. Pro jemné a přesné montážní práce je možné k manipulátoru připojit robotickou nástavbu Dextre.

Po havárii raketoplánu Columbie v roce 2003 došlo k několikaletému pozastavení letů raketoplánů a výstavba stanice tak nabrala téměř 3leté zpoždění.

Po plném obnovení letů raketoplánů byly dále připojeny dvě další laboratoře. Japonský modul Kibó s venkovní plošinou a dalšími součástmi a evropský laboratorní modul Columbus.

Stavba stanice

Při stavbě stanice byla ověřena nová koncepce tzv. hlavního nosníku.^[9] Koncepce je založena na více než 100 m dlouhé příhradové konstrukci tvořící kostru stanice (Integrated Truss Structure). Na obou koncích konstrukce jsou připojeny dva páry fotovoltaických panelů. K nosníku pak jsou v jeho středu připevněny vlastní hermetizované moduly a další části stanice. K usnadnění výstavby a redukci výstupů do kosmického prostoru je podél hlavního nosníku vybudován mobilní servisní systém, jehož součástí je servisní robotické rameno Canadarm2.

Po svém dokončení má ISS celkový vnitřní přetlakový objem téměř 1000 m³ a hmotnost okolo 450 tun. Pro všechny moduly je potřeba mnoho energie, která se získává z fotovoltaických článků o energetickém výkonu 110 kW. Rozpětí stanice je 108,4 metru a její délka pak 74 metrů.

Stavba stanice ISS byla naplánována na více než 40 montážních letů. Z tohoto počtu obstaraly 35 americké raketoplány. Ostatní starty s ruskými moduly Zarja, Zvezda, Pirs (již vyřazený v roce 2021), Poisk, Nauka a Pričal (připravovaný ke startu v roce 2021) jsou zabezpečovány klasickými raketami jako Proton a Sojuz.

Jako doplněk montážních letů bylo do července 2021 uskutečněno přes 120 bezpilotních zásobovacích misí. Z toho 78 letů zajistily ruské nákladní lodě Progress, 9 letů japonské nákladní lodi HTV, 5 letů evropské automatizované bezpilotní lodi ATV, 15 letů americké automatické zásobovací lodi Cygnus a 24 letů zásobovací lodi Dragon.

Postup stavby shrnuje následující tabulka.

Aktivní moduly

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk

Seznam modulů stanice s daty jejich vypuštění (hmotnosti a rozměry uvedeny v době připojení ke stanici)

Modul	Vlastník	Označení Letu	Nosný prostředek	Datum vypuštění	Délka (m)	Průměr (m)	Hmotnost (kg)
Zarja (Заря, funkcionalno-gruzovoj blok, FGB, функционально-грузовой блок, ФГБ) – skladový modul	→	1A/R	Nosná raketa Proton	20. listopad 1998	12,6	4,1	19 323
Unity (Node 1 + PMA 1,2) – propojovací modul a přechodové tunely		2A – STS-88	Raketoplán Endeavour	4. prosinec 1998	5,49	4,57	12 717
Zvezda (Звезда, servisnyj modul, сервисный модуль, СМ) – servisní modul		1R	Nosná raketa Proton	12. červenec 2000	13,1	4,15	19 050
Z1 Truss – centrální příhradová konstrukce		3A – STS-92	Raketoplán Discovery	11. říjen 2000	4,9	4,2	8 755
P6 Truss – solární panel		4A – STS-97	Raketoplán Endeavour	30. listopad 2000	73,2	10,7	15 824
Destiny – americký laboratorní modul		5A – STS-98	Raketoplán Atlantis	7. únor 2001	8,53	4,27	14 515
External Stowage Platform (ESP-1) – externí úložná paleta		LF 1 – STS-102	Raketoplán Discovery	13. březen 2001	4,9	3,65	2 676
Canadarm2 – mechanický manipulátor		6A – STS-100	Raketoplán Endeavour	19. duben 2001	17,6	0,35	4 899
Quest Joint Airlock Module – přechodová komora		7A – STS-104	Raketoplán Atlantis	12. červenec 2001	5,5	4,0	6 064
S0 Truss – příhradová konstrukce		8A – STS-110	Raketoplán Atlantis	8. duben 2002	13,4	4,6	13 971
Mobile Servicing System – mobilní platforma pro mechanickou ruku Canadarm2		UF-2 – STS-111	Raketoplán Endeavour	5. červen 2002	5,7	2,9	1 450
S1 Truss – příhradová konstrukce		9A – STS-112	Raketoplán Atlantis	7. říjen 2002	13,7	4,61	14 124
P1 Truss – příhradová konstrukce		11A – STS-113	Raketoplán Endeavour	24. listopad 2002	13,7	4,6	14 003
External Stowage Platform (ESP-2) – externí úložná paleta		LF1 – STS-114	Raketoplán Discovery	26. červenec 2005	4,9	3,65	2 676
P3/P4 Truss – solární panel		12A – STS-115	Raketoplán Atlantis	9. září 2006	73,2	10,7	15 824
P5 Truss – příhradová konstrukce		12A.1 – STS-116	Raketoplán Discovery	10. prosinec 2006	3,37	4,55	1 864
S3/S4 Truss – solární panel		13A – STS-117	Raketoplán Atlantis	8. červen 2007	73,2	10,7	16 183
S5 Truss – příhradová konstrukce		13A.1 – STS-118	Raketoplán Endeavour	9. srpen 2007	3,37	4,55	1 864
External Stowage Platform (ESP-3) – externí úložná paleta		13A.1 – STS-118	Raketoplán Endeavour	9. srpen 2007	4,9	3,65	2 676
Harmony (Node 2) + přesun P6 Truss na konec nosníku		10A – STS-120	Raketoplán Discovery	23. říjen 2007	7,2	4,4	14 288
Columbus – evropský laboratorní modul		1E – STS-122	Raketoplán Atlantis	7. únor 2008	6,87	4,49	19 300
Kibó – japonský logistický modul (vybavený) – přetlaková sekce (ELM-PS)		1J/A – STS-123	Raketoplán Endeavour	11. březen 2008	3,9	4,4	8 484
Dextre – robotický manipulátor[10]		1J/A – STS-123	Raketoplán Endeavour	11. březen 2008	–	–	1 550
Kibó – japonský laboratorní modul (přetlakový modul JEM-PM) a robotický manipulátor		1J – STS-124	Raketoplán Discovery	31. květen 2008	11,2	4,4	15 900
S6 Truss – Solární panel		15A – STS-119	Raketoplán Discovery	15. březen 2009	73,2	10,7	15 900
Kibó – japonská experimentální plošina – Exposed Facility (JEM EF) a Exposed Section (ELM-ES)		2J/A – STS-127	Raketoplán Endeavour	15. červenec 2009	–	–	4 100
Poisk (Mini-Research Module 2, MRM 2) – výzkumný modul, přechodová komora, přípojné místo pro lodě Sojuz a Progress		5R	Raketa Sojuz-U s lodí Progress M-MRM2	10. listopad 2009	4,6	2,6	4 000
EXPRESS Logistics Carriers 1 & 2 – venkovní logistická plošina		ULF3 – STS-129	Raketoplán Atlantis	16. listopad 2009	–	–	4 445
Tranquillity – uzlový modul	→	20A – STS-130	Raketoplán Endeavour	8. únor 2010	6,71	4,48	15–500
Cupola – pozorovací kupole	→	20A – STS-130	Raketoplán Endeavour	8. únor 2010	1,5	2,95	1–880
Rassvet – výzkumný minimodul		ULF4 – STS-132	Raketoplán Atlantis	14. května 2010	–	2,35	8 015
EXPRESS Logistics Carriers 3 – venkovní logistická plošina		ULF5 – STS-133	Raketoplán Discovery	24. února 2011	–	–	–
PMM(Permanent Multipurpose Module) Leonardo – víceúčelový přetlakový modul		ULF5 – STS-133	Raketoplán Discovery	24. února 2011	6,4	4,6	~4 000
Alpha Magnetic Spectrometer + EXPRESS Logistics Carrier 4		ULF6 – STS-134	Raketoplán Endeavour	16. května 2011	–	–	6 731
Bigelow Expandable Activity Module		SpaceX CRS-8	Nosná raketa Falcon 9	8. dubna 2016	4	3,2	1360
Bishop – přechodová komora