Mezichladič plnicího vzduchu případně mezichladič palivové směsi (též intercooler, v americké angličtině pak aftercooler) je zařízení na výměnu tepla u přeplňovaných motorů — s turbodmychadlem nebo mechanickým kompresorem poháněným převodem od klikového hřídele. Jeho úkolem je ochlazovat stlačený vzduch (resp. palivovou směs) vystupující z dmychadla, což umožňuje dostat do válce vyšší hmotnost vzduchu umožňující shoření větší dávky paliva a tedy vyšší výkon motoru při zachování jeho zdvihového objemu. Co možná nejnižší teplota zlepšuje tzv. plnicí účinnost motoru, posouvá níže teplotu cyklu a tím také oddaluje riziko samovznícení paliva předtím, než je zapálí jiskra zapalovací svíčky (samozápaly a detonace jsou problémem výkonných zážehových motorů).

Pojem inter (anglicky „vnitřní“ či „mezi“) v názvu pochází ještě z původních historických letadlových motorů, u kterých mezichladič ochlazoval vzduch mezi jednotlivými stupni dmychadla. V dnešních automobilových motorech se vesměs nacházejí tak zvané aftercoolery (after, tedy po či za), protože se nacházejí až za turbodmychadlem či kompresorem.

Mezichladiče se mohou lišit zejména rozměry a obsahem, provedením výměníku (kupř. voštinový), technologií výroby a umístěním v automobilu. Stejně jako vzduchový filtr se mezichladič umisťuje do motorového prostoru tak, aby měl co největší přísun vzduchu, který o automobil naráží v závislosti na jeho rychlosti. Proto jsou také intercoolery výkonnější čím rychleji se vůz pohybuje, protože to má za následek větší přísun vzduchu (pokud není použito nucené proudění pomocí ventilátoru).

Příklady instalace mezichladiče

Mezichladiče se velmi často montují do prostoru mezi chladič chladicí kapaliny, který bývá umístěn ihned za předním nárazníkem, a motor. Zejména u sportovních a závodních vozů se pak záměrně mění pořadí, takže se umisťuje jako první a až poté následuje chladič, aby došlo k maximálnímu ochlazení plnicího vzduchu. Právě závodní a sportovní vozy jsou upravovány pro maximální výkon (byť i při snížené životnosti motoru).

Některé motory mají mezichladič umístěný vedle chladiče. Toto řešení eliminuje problém s pořadím těchto dvou prvků.

Stejně používaným řešením je instalace mezichladiče do zadní části motorového prostoru, blíže k čelnímu oknu. Vedení vzduchu je pak řešeno buďto samostatným přívodem z plastu, plechu či jiného materiálu na vnitřní stěně kapoty, nebo samostatným sacím otvorem nahoře na kapotě.

• 
  Mezichladiče sportovních aut bývají z velké části umístěny za nárazníkem.
• 
  Mezichladič v motoru Mitsubishi 4A30 nainstalovaný nad motorem.
• 
  Mezichladič u vozidla Subaru Impreza WRX STI. Zde je nainstalován v zadní části motoru, téměř u čelního okna.
• 
  Subaru Impreza WRX STI je jedním z typických sériově vyráběných vozů, který má samostatný vstup vzduchu přímo na kapotě.

Ostřik mezichladiče

Zejména závodní vozy používají také ostřik vodou. Toto řešení umožňuje dosáhnout při stejných rozměrech vyššího výkonu mezichadiče,^[1] často se také záměrně do nádobky s vodou, ze které ostřikovač čerpá, dává co nejstudenější voda s kostkami ledu pro zvýšení efektu.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Intercooler na Wikimedia Commons