Mešita

	Súčasť série článkov na tému
	Islam
	Dejiny islamu
	Viera a praktiky
	Jedinosť Boha · Vyznanie viery · Modlitba · Pôst · Púť · Almužna · Mešita
	Hlavné osobnosti
	Mohamed ; Abú Bakr as-Siddík ; Umar ibn al-Chattáb ; Utmán ibn Affán ; Alí ibn Abí Tálib ; Mohamedovi súčasníci ; Členovia Mohamedovej domácnosti; Proroci islamu
	Texty a zákony
	Korán • Sunna • Šaría ; Zákonodarstvo; Životopisy Mohameda
	Vetvy islamu
	Sunniti (Hanífovská • Málikovská • Šáfiovská • Hanbalovská • Záhirovská) • Šiiti (Ismá'ílíja (Nizáríja (Asasíni) • Mustálíja • drúzovia) • Isná ašaríja (Dža'farovská • Alaviti • Aleviti) • Zajdíja) • Súfizmus (Bektašija • Čištíja • Mawlawíja) • Cháridža (Ibádíja)
	Sociopolitické aspekty
	Umenie • Architektúra ; Mestá • Kalendár ; Veda • Filozofia ; Náboženskí vodcovia ; Ženy v islame • Džihád ; Politický islam • Liberálny islam ; Ahmadíja • Wahhábizmus;
	Pozri aj
	Slovníček islamských pojmov ; Zoznam významných mešít ; Zoznam článkov o islame
	z • d • u

Mešita (iné názvy pozri nižšie; arab. مسجد‎ – masdžid) je náboženská budova moslimov slúžiaca na modlitby a zhromažďovanie veriacich.^[1]^[2]^[3] Historicky aj v súčasnosti zároveň mešita slúži ako centrum spoločenského, politického a vzdelávacieho života moslimskej komunity.^[4]

Terminológia a etymológia

Ako jedno z alternatívnych pomenovaní pre mešitu sa v slovenčine niekedy uvádza slovné spojenie mohamedánsky chrám,^[5] hoci podľa niektorých názorov má adjektívum mohamedánsky hovorový zastarávajúci^[6] a nevhodný, znevažujúci až urážlivý charakter^[7] (pozri bližšie článok moslim).

Medzi historické slovenské pomenovania – niektoré s výskytom v slovenskej literatúre doloženým už od konca 18. storočia – sa radia mohamedánsky kostol^[8]^[9]^[10], kostel turecký^[11]^[12], mošita^[9], mošea^[13]^[10], moša^[10], mečeta^[14]^[15]^[16], mečet^[17] a medžet^[18].

Do slovenčiny preniklo slovo „mešita“ z tal. meschita, pričom slovenská forma so „š“ vznikla asi pod nemeckým vplyvom (vzhľadom na výslovnosť nem. sch ako ). Uvedený taliansky výraz bol prevzatý zo špa. mezquita, ktorý vychádza z arab. مسجد‎ masdžid – „mešita“ (resp. presnejšie z tvaru mesdžid^[19]), ktorý vznikol odvodením od slovesa سَجَدَ sadžada – „hlboko sa skláňať ; uctievať “.^[20]

V moslimskom prostredí sa na označenie mešitových modlitební používa viacero termínov, ktoré zvýrazňujú určitý aspekt daného miesta a medzi ktorými existujú isté rozdiely. Arabský termín masdžid, t. j. „miesto pokľaknutia k modlitbe“ alebo jeho deriváty: mesdžid (typický pre niektoré arabské dialekty, perzský jazykový svet) a mescit^[21] (turečtina) označujú najmä menšie modlitebne, ktoré dnes prevažne nie sú určené na piatkové pobožnosti.^[19]^[22]

Ďalším, pôvodne arabským, označením moslimských modlitební je termín džámí (t. j. „miesto zhromažďovania“; iné tvary: džámi', djami, džámija)^[19]^[23]^[22]. Pôvodne džámíje označovali väčšie masdžidy^[24], dnes tvoria samostatnú kategóriu stavieb a sú určené prevažne na vykonávanie piatkových pobožností.^[23]^[22] Táto budova je v turečtine označovaná ako camii.^[21] Okrem toho existuje viacero ďalších, často lokálnych alebo špecifických označení stavieb, ktoré (aj) ako modlitebne slúžia na náboženské účely jednotlivých vetví islamu.

Dejiny

Mešity boli postupne zriaďované v každom sídelnom centre, do ktorého sa rozšíril islam, pričom neplnili len náboženskú funkciu, no súčasne boli centrami spoločenského, politického a vzdelávacieho komunitného života moslimských veriacich. V starších mestských centrách moslimovia buď zabrali dostupné nevyužívané miesto (napr. Jeruzalem, Damask), na ktorom vybudovali spravidla jednoduchý prístrešok, alebo premenili svätyňu staršieho náboženstva na moslimskú (napr. Hamá, Jazd). Popri veľkých mestských mešitách vznikali aj kmeňové mešity a mešity mestských štvrtí.

V Iraku sa rozvinul nový architektonický typ sakrálnej islamskej stavby v podobe hypostylovej, resp. stĺpovej mešity. Stĺpová konštrukcia pri nej stála nad štvorcovým, obdĺžnikovým alebo kruhovým pôdorysom rôznej veľkosti (v závislosti od počtu stĺpov). Jediný náboženský rys predstavovala kazateľňa (minbar) a smer modlitby udávaný väčšou hĺbkou stĺporadia v jednom rozmere stavby. Za vlády umajjovského kalifa Al-Valída I. (vláda 705 – 715) sa v dôsledku stavby troch veľkých mešít v Medine, Jeruzaleme (Mešita al-Aksá) a Damasku moslimskej architektúre ustálilo niekoľko komplexných vývojových smerov. Tieto mešity sa vyznačujú osobitosťami, no každá z nich vykazuje viacero rovnakých prvkov.^[25]^[26]^[27]

Galéria

Mešita v Asuáne Egypt
pohľad na vnútorné nádvorie Modrej mešity s fontánou

Referencie

↑ Kovács, Attila (2021), „mešita“, in Nešpor, Zdeněk R., Religionistická encyklopedie, Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2021-12-11, ISBN 978-80-7330-370-9, https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php/me%C5%A1ita_(JKI-I), dost. 2022-03-24
↑ „měšita“, Malá československá encyklopedie, IV. svazek M – Pol (1. vyd.), Praha: ACADEMIA, nakladatelství Československé akademie věd, 1986, str. 195, „chrámová stavba, místo společných modliteb i porad muslimských věřících. Ohrazené místo, zpravidla dvůr osázený stromy a lemovaný arkádovým ochozem, kde je umístěna studna pro rituální omývání a minaret. Jednu stranu m. uzavírá modlitebna, kde je nika pro modlení, kazatelna a lóže pro představitele světské moci. K m. bývají připojeny školy, knihovna, zařízení pro chudé a nemocné.“
↑ „mešita“, Malá slovenská encyklopédia, Bratislava: Encyklopedický ústav Slovenskej akadémie vied; Goldpress Publishers, 1993, str. 441, ISBN 80-85584-12-3, „chrámová stavba, modlitebňa mohamedánskych veriacich. Vnútorný priestor obsahuje niku (mihrab) na modlenie obrátenú k Mekke, miesto na uloženie Koránu a kazateľnicu (mimbar); vonkajší priestor zaberá rozľahlý dvor so studňou, minarety, priľahlá knižnica, nemocnica, chudobinec.“
↑ Encyclopaedia Britannica (2010), Islám : Náboženství, historie a budoucnost, Brno: Nakladatelství JOTA, str. 221-223, ISBN 978-80-7217-628-1
↑ mešita. In: ŠALING, Samo; IVANOVÁ-ŠALINGOVÁ, Mária; MANÍKOVÁ, Zuzana. Veľký slovník cudzích slov. 2. rev. a dopl. vyd. Veľký Šariš : SAMO-AAMM, 2000. 1328 s. ISBN 80-967524-6-4. S. 771.
↑ mohamedán. In: Slovník súčasného slovenského jazyka. Ed. Alexandra Jarošová. Zväzok M – N. Bratislava : Veda, 2015. 1103 s. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1485-2.
↑ muslim. In: DROZDÍKOVÁ, Jarmila. Lexikón islámu. 1. vyd. Bratislava : Kalligram, 2005. 270 s. ISBN 80-7149-764-9. S. 157.
↑ mešita. In: Slovenský náučný slovník. Ed. Pavel Bujnák. Diel II. E – M. Bratislava, Praha : Litevna, 1932. 379 s. S. 354.
↑ ^a ^b mošita. In: MAJTÁN, Milan, et al. Historický slovník slovenského jazyka. Zväzok II. K – N. Bratislava : Veda, 1992. 615 s. Dostupné online. ISBN 80-224-0385-7.
↑ ^a ^b ^c moša. In: MAJTÁN, Milan, et al. Historický slovník slovenského jazyka. Zväzok II. K – N. Bratislava : Veda, 1992. 615 s. Dostupné online. ISBN 80-224-0385-7.
↑ kostol. In: MAJTÁN, Milan, et al. Historický slovník slovenského jazyka. Zväzok II. K – N. Bratislava : Veda, 1992. 615 s. ISBN 80-224-0385-7.
↑ Šoltýs, Ondrej (1829), Jádro Hystorye Wsseobecné pro sskolnj mládež y dospělý lid obecný, w kterémž se přemnohé znamenité, důležité a wjry hodné přjběhy na této zemi, od stwořenj swěta, až do nassich časů zběhlé, k povčenj obsahugj (1. vyd.), Pismem Karla K. Snižka, str. 251, http://digit.spgk.sk/UCEBNICE%20DO%20ROKU%201918/%c5%a0olt%c3%bds%2c%20O.%2c%20J%c3%a1dro%20Hystorye%20Wsseobecn%c3%a9.%20Presspurk%201829.pdf#page=251, „Carhrad již od 5ti let obkljčený wojáty swými drsjem, potom ho předce oswobodil, tatje w něm 1. saudce turecký (tady) vstanowen a kostel turecký vystawěn bol.“
↑ KUKUČÍN, Martin. Sobrané spisy Martina Kukučína . Turčiansky Svätý Martin : Matica slovenská, 1937. 354 s. S. 174.
↑ Zo Slovenska do Carihrad. Pešťbudínské vedomosti: noviny pre politiku a literatúru (Budín: Ferienčík), 29.7.1894, roč. 61, čís. 4. Dostupné online .
↑ KALINČIAK, Ján. Staré cárske mesto Trnovo v Bulharsku. Orol: Obrázkový časopis pre zábavu a poučenie (Turčiansky Svätý Martin: Knihtlačiarsky účastinársky spolok), 1878, roč. 9, čís. 1, s. 28. Dostupné online .
↑ ZACHEJ, Samuel Jaroslav. Všeličo. Zora: časopis záujmom slovenského ľudu venovaný (Turčiansky Svätý Martin: Knihtlačiarsky účastinársky spolok), 30.11.1876, roč. 1, čís. 11, s. 183. Dostupné online .
↑ ČERNÝ, Emil. Slovenská čítanka : pre nižšie gymnasia. Turčiansky Svätý Martin : Matica slovenská, 1866. 348 s. S. 218.
↑ Měšita. In: KOTT, František Š.. Česko-německý slovník : zvláště grammaticko-fraseologický. V Praze : Knihtiskárna F. Šimáček, 1878. 1097 s. Dostupné online. Zväzok Díl první, A-M, s. 1007.
↑ ^a ^b ^c ÇELEBI, Evliya. Kniha ciest: cesty po Slovensku. Bratislava : Tatran, 1978. S. 319.
↑ Králik, Ľubor (2015), „mešita“, Stručný etymologický slovník slovenčiny (1. vyd.), Bratislava: VEDA, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, str. 356, ISBN 978-80-224-1493-7
↑ ^a ^b ÜNSAL, Behçet. Turkish Islamic Architecture in Seljuk and Ottoman Times, 1071-1923. London, New York : Academy Editions, St. Martin's Press, 1973. S. 13. (po anglicky)
↑ ^a ^b ^c MARCEL, Hájek; CHARIF, Bahbouh. Muslimský pacient: principy diagnostiky, terapie a komunikace. Praha : Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-271-9217-5. S. 168. (po česky)
↑ ^a ^b džámí, djami, džámija. In: Slovník cudzích slov. Ed. Balážová, Ľ. – Bosák, J.. 2., doplnené a prepracované vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo – Mladé letá, 2005. Dostupné online. ISBN 80-10-00381-6.
↑ TAUER, Felix. Svět islámu. Dějiny a kultura. 2. Vyd. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-828-2. S. 379.
↑ Encyclopaedia Britannica (2010), Islám : Náboženství, historie a budoucnost, Brno: Nakladatelství JOTA, str. 221-223, ISBN 978-80-7217-628-1
↑ „měšita“, Malá československá encyklopedie, IV. svazek M – Pol (1. vyd.), Praha: ACADEMIA, nakladatelství Československé akademie věd, 1986, str. 195, „chrámová stavba, místo společných modliteb i porad muslimských věřících. Ohrazené místo, zpravidla dvůr osázený stromy a lemovaný arkádovým ochozem, kde je umístěna studna pro rituální omývání a minaret. Jednu stranu m. uzavírá modlitebna, kde je nika pro modlení, kazatelna a lóže pro představitele světské moci. K m. bývají připojeny školy, knihovna, zařízení pro chudé a nemocné.“
↑ Adamec, Ludwig W. (2017), „MOSQUE (MASJID)“, Historical dictionary of Islam (3. vyd.), Lanham, MD: Rowman & Littlefield, str. 293-294, ISBN 9781442277243, https://books.google.sk/books?id=zHCIDQAAQBAJ&pg=PA293

Pozri aj

Iné projekty

Commons ponúka multimediálne súbory na tému Mešita
Wikislovník ponúka heslo Mešita

Tento článok týkajúci sa architektúry je zatiaľ „výhonok“. Pomôž Wikipédii tým, že ho doplníš a rozšíriš.

Zdroj:
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[RE-1] Kovács, Attila (2021), „mešita“, in Nešpor, Zdeněk R., Religionistická encyklopedie, Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2021-12-11, ISBN 978-80-7330-370-9, https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php/me%C5%A1ita_(JKI-I), dost. 2022-03-24

[MCSE-2] „měšita“, Malá československá encyklopedie, IV. svazek M – Pol (1. vyd.), Praha: ACADEMIA, nakladatelství Československé akademie věd, 1986, str. 195, „chrámová stavba, místo společných modliteb i porad muslimských věřících. Ohrazené místo, zpravidla dvůr osázený stromy a lemovaný arkádovým ochozem, kde je umístěna studna pro rituální omývání a minaret. Jednu stranu m. uzavírá modlitebna, kde je nika pro modlení, kazatelna a lóže pro představitele světské moci. K m. bývají připojeny školy, knihovna, zařízení pro chudé a nemocné.“

[MSE-3] „mešita“, Malá slovenská encyklopédia, Bratislava: Encyklopedický ústav Slovenskej akadémie vied; Goldpress Publishers, 1993, str. 441, ISBN 80-85584-12-3, „chrámová stavba, modlitebňa mohamedánskych veriacich. Vnútorný priestor obsahuje niku (mihrab) na modlenie obrátenú k Mekke, miesto na uloženie Koránu a kazateľnicu (mimbar); vonkajší priestor zaberá rozľahlý dvor so studňou, minarety, priľahlá knižnica, nemocnica, chudobinec.“

[4] Encyclopaedia Britannica (2010), Islám : Náboženství, historie a budoucnost, Brno: Nakladatelství JOTA, str. 221-223, ISBN 978-80-7217-628-1

[5] šita. In: ŠALING, Samo; IVANOVÁ-ŠALINGOVÁ, Mária; MANÍKOVÁ, Zuzana. Veľký slovník cudzích slov. 2. rev. a dopl. vyd. Veľký Šariš : SAMO-AAMM, 2000. 1328 s. ISBN 80-967524-6-4. S. 771.

[6] án. In: Slovník súčasného slovenského jazyka. Ed. Alexandra Jarošová. Zväzok M – N. Bratislava : Veda, 2015. 1103 s. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1485-2.

[7] uslim. In: DROZDÍKOVÁ, Jarmila. Lexikón islámu. 1. vyd. Bratislava : Kalligram, 2005. 270 s. ISBN 80-7149-764-9. S. 157.

[8] šita. In: Slovenský náučný slovník. Ed. Pavel Bujnák. Diel II. E – M. Bratislava, Praha : Litevna, 1932. 379 s. S. 354.

[:0-9] šita. In: MAJTÁN, Milan, et al. Historický slovník slovenského jazyka. Zväzok II. K – N. Bratislava : Veda, 1992. 615 s. Dostupné online. ISBN 80-224-0385-7.

[:1-10] ša. In: MAJTÁN, Milan, et al. Historický slovník slovenského jazyka. Zväzok II. K – N. Bratislava : Veda, 1992. 615 s. Dostupné online. ISBN 80-224-0385-7.

[11] stol. In: MAJTÁN, Milan, et al. Historický slovník slovenského jazyka. Zväzok II. K – N. Bratislava : Veda, 1992. 615 s. ISBN 80-224-0385-7.

[12] Šoltýs, Ondrej (1829), Jádro Hystorye Wsseobecné pro sskolnj mládež y dospělý lid obecný, w kterémž se přemnohé znamenité, důležité a wjry hodné přjběhy na této zemi, od stwořenj swěta, až do nassich časů zběhlé, k povčenj obsahugj (1. vyd.), Pismem Karla K. Snižka, str. 251, http://digit.spgk.sk/UCEBNICE%20DO%20ROKU%201918/%c5%a0olt%c3%bds%2c%20O.%2c%20J%c3%a1dro%20Hystorye%20Wsseobecn%c3%a9.%20Presspurk%201829.pdf#page=251, „Carhrad již od 5ti let obkljčený wojáty swými drsjem, potom ho předce oswobodil, tatje w něm 1. saudce turecký (tady) vstanowen a kostel turecký vystawěn bol.“

[13] KUKUČÍN, Martin. Sobrané spisy Martina Kukučína . Turčiansky Svätý Martin : Matica slovenská, 1937. 354 s. S. 174.

[14] Zo Slovenska do Carihrad. Pešťbudínské vedomosti: noviny pre politiku a literatúru (Budín: Ferienčík), 29.7.1894, roč. 61, čís. 4. Dostupné online .

[15] KALINČIAK, Ján. Staré cárske mesto Trnovo v Bulharsku. Orol: Obrázkový časopis pre zábavu a poučenie (Turčiansky Svätý Martin: Knihtlačiarsky účastinársky spolok), 1878, roč. 9, čís. 1, s. 28. Dostupné online .

[16] ZACHEJ, Samuel Jaroslav. Všeličo. Zora: časopis záujmom slovenského ľudu venovaný (Turčiansky Svätý Martin: Knihtlačiarsky účastinársky spolok), 30.11.1876, roč. 1, čís. 11, s. 183. Dostupné online .

[17] ČERNÝ, Emil. Slovenská čítanka : pre nižšie gymnasia. Turčiansky Svätý Martin : Matica slovenská, 1866. 348 s. S. 218.

[18] Měšita. In: KOTT, František Š.. Česko-německý slovník : zvláště grammaticko-fraseologický. V Praze : Knihtiskárna F. Šimáček, 1878. 1097 s. Dostupné online. Zväzok Díl první, A-M, s. 1007.

[:2-19] ÇELEBI, Evliya. Kniha ciest: cesty po Slovensku. Bratislava : Tatran, 1978. S. 319.

[20] Králik, Ľubor (2015), „mešita“, Stručný etymologický slovník slovenčiny (1. vyd.), Bratislava: VEDA, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, str. 356, ISBN 978-80-224-1493-7

[:3-21] ÜNSAL, Behçet. Turkish Islamic Architecture in Seljuk and Ottoman Times, 1071-1923. London, New York : Academy Editions, St. Martin's Press, 1973. S. 13. (po anglicky)

[:4-22] MARCEL, Hájek; CHARIF, Bahbouh. Muslimský pacient: principy diagnostiky, terapie a komunikace. Praha : Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-271-9217-5. S. 168. (po česky)

[:5-23] žámí, djami, džámija. In: Slovník cudzích slov. Ed. Balážová, Ľ. – Bosák, J.. 2., doplnené a prepracované vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo – Mladé letá, 2005. Dostupné online. ISBN 80-10-00381-6.

[:TAU-24] TAUER, Felix. Svět islámu. Dějiny a kultura. 2. Vyd. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-828-2. S. 379.

[25] Encyclopaedia Britannica (2010), Islám : Náboženství, historie a budoucnost, Brno: Nakladatelství JOTA, str. 221-223, ISBN 978-80-7217-628-1

[26] „měšita“, Malá československá encyklopedie, IV. svazek M – Pol (1. vyd.), Praha: ACADEMIA, nakladatelství Československé akademie věd, 1986, str. 195, „chrámová stavba, místo společných modliteb i porad muslimských věřících. Ohrazené místo, zpravidla dvůr osázený stromy a lemovaný arkádovým ochozem, kde je umístěna studna pro rituální omývání a minaret. Jednu stranu m. uzavírá modlitebna, kde je nika pro modlení, kazatelna a lóže pro představitele světské moci. K m. bývají připojeny školy, knihovna, zařízení pro chudé a nemocné.“

[27] Adamec, Ludwig W. (2017), „MOSQUE (MASJID)“, Historical dictionary of Islam (3. vyd.), Lanham, MD: Rowman & Littlefield, str. 293-294, ISBN 9781442277243, https://books.google.sk/books?id=zHCIDQAAQBAJ&pg=PA293

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]