Mars (planeta) - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Mars (planeta)
 ...

Mars
Mars na snímku pořízené přístrojem OSIRIS neseným sondou ESA Rosetta
Mars na snímku pořízené přístrojem OSIRIS neseným sondou ESA Rosetta
Symbol planety♂
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa227 936 637 km
1,523 662 31 au
Obvod oběžné dráhy1,429×109 km
9,553 au
Výstřednost0,093 412 33
Perihel206 644 545 km
1,381 333 46 au
Afel249 228 730 km
1,665 991 16 au
Perioda (oběžná doba)686,9601 d
(1,8808 a)
Synodická perioda779,96 d
Orbitální rychlost 
- minimální21,972 km/s
- průměrná24,077 km/s
- maximální26,499 km/s
Sklon dráhy 
- k ekliptice1,850 61°
- ke slunečnímu rovníku5,65°
Délka vzestupného uzlu49,578 54°
Argument šířky perihelu286,462 30°
Počet
přirozených satelitů
2
Fyzikální charakteristiky[1]
Rovníkový průměr6792,4 ± 0,2 km
(0,532 Země)
Polární průměr6752,4 ± 0,2 km
(0,531 Země)
Zploštění0,005 89
Povrch1,448×108 km²
(0,284 Země)
Objem16,318×1010 km³
(0,151 Země)
Hmotnost6,4185×1023 kg
(0,107 Země)
Průměrná hustota3,933 g/cm³
Gravitace na rovníku3,69 m/s²
(0,376 G)
Úniková rychlost5,03 km/s
Perioda rotace1,026 (24h 37min 22,7s) d
Rychlost rotace868,22 km/h
(na rovníku)
Sklon rotační osy25,19°
Rektascenze
severního pólu
317,681°
(21 h
10 min
44 s)
Deklinace52,887°
Albedo0,15
Povrchová teplota 
- minimální(−143 °C) 130 K
- průměrná(−63 °C) 210 K
- maximální(35 °C) 308 K
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak0,7–0,9 kPa
Oxid uhličitý95,32 %
Dusík2,7 %
Argon1,16 %
Kyslík0,13 %
Oxid uhelnatý0,07 %
Vodní páry0,03 %
Oxid dusnatý0,01 %
Neon0,000 25 %
Krypton0,000 03 %
Xenon0,000 008 %
Ozón0,000 003 %
Metan0,000 001 05 %

Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Byla pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. s pevným horninovým povrchem pokrytým impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva měsíce nepravidelného tvaru nazvané PhobosDeimos.

V období, kdy je Mars v opozici ke Slunci a Země se tak nachází mezi těmito dvěma tělesy, lze Mars vidět na obloze celou noc. Spolehlivé informace o prvních pozorováních Marsu jako planety neexistují, ale pravděpodobně k nim došlo mezi lety 3000 až 4000 př. n. l. Všechny starověké civilizace, Egypťané, BabylóňanéŘekové, tuto „putující hvězdu“ znaly a měly pro ni své pojmenování. Kvůli načervenalému nádechu způsobenému červenou barvou zoxidované půdy na jejím povrchu považovaly staré národy Mars většinou za symbol ohně, krve a zániku.

Detailní zkoumání planety umožnilo od 60. let 20. století již takřka 20 úspěšných automatických sond. V současné době je na oběžné dráze kolem Marsu šest funkčních sond (Mars Odyssey, Mars Express, Mars Reconnaissance Orbiter, Mars Orbiter Mission, MAVEN a ExoMars TGO) a na povrchu planety dvě funkční vozítka (Curiosity a Perseverance) spolu s jednou funkční nepohyblivou sondou InSight. Díky sondám se povedlo zmapovat větší část povrchu, definovat základní historická období a v principu porozumět jevům, k nimž na planetě dochází.

Vznik

Mars vznikl podobně jako ostatní planety našeho systému přibližně před 4,5 miliardami let akrecípracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, srážely se navzájem a formovaly ve větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety.[2] V porovnání s ostatními má Mars – nejvzdálenější z terestrických planet – nejvyšší zastoupení lehkých prvků jako křemík, hliník či síra.

Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu materiálem, který ze vzniku soustavy zbyl, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Celý povrch se možná dokonce roztavil do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci vulkanismutektonických procesů.[3]

Fyzikální charakteristiky

Porovnání Marsu se Zemí
Porovnání Marsu se Zemí
Animace (00:40) s hlavními rysy Marsu.
Video (01:28) ukazuje gravitační pole Marsu.

Mars má oproti Zemi zhruba čtvrtinovou plochu povrchu a přibližně desetinovou hmotnost (1,448×108 km2 a 6,4185×1023 kg).[4] Střední hustota planety je 3933 kg·m−3.[4] Velikost Marsu, který zůstal znatelně menší než Země, přestože se vyvíjel v oblasti, kde bylo více místa, a mohl proto nasbírat více materiálu, se řadí k hlavním – a dosud neuspokojivě vysvětleným – paradoxům ve vývoji sluneční soustavy. Podle jedné z teorií to možná souvisí s dávnou migrací Jupiteru sluneční soustavou, při níž tato obří planeta mohla zónu terestrických planet nakrátko navštívit a část materiálu odsud vymést.[5]

Sluneční den je na Marsu podobně dlouhý jako na Zemi (24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund) a nazývá se Sol.[6]

Geologické složení

Podrobnější informace naleznete v článku Geologie Marsu.
Geologická stavba Marsu se podobá té zemské. Na povrchu kůra, pod ní plášť a zcela uprostřed jádro
(umělecká představa)

Přesné geologické složení planety neznáme, ale na základě astronomických pozorování a průzkumu několika desítek meteoritů z Marsu[7] nalezených na Zemi se soudí, že jeho povrch tvoří převážně horniny ze skupiny čedičů.[8] Oproti pozemským čedičům jsou některé oblasti obohaceny o křemičitanovou složku podobnou až pozemským andezitům[9] (na druhou stranu je možné, že jsou tvořeny i sopečným sklem). Při pozorování je planeta načervenalá, protože celý povrch planety pokrývá oxid železitý. V okolí Marsu se v současnosti nevyskytuje globální magnetické pole, avšak některé oblasti planety vykazují trvalou magnetizaci, což svědčí pro hypotézu, že historické magnetické pole bylo globálního charakteru. Na povrchu se nevyskytuje voda v tekutém stavu, což může být jeden z důvodů, proč na Marsu není pozorována desková tektonika. V minulosti (zejména na počátku vývoje planety) však mohla být část kůry mobilní, a pozorované paleomagnetické anomálie by mohly proto souviset s tvorbou nové kůry,[10] podobně jako je tomu u zemských středooceánských hřbetů.

Vzhledem k faktu, že na Marsu nebyly prováděny podrobné geologické průzkumy, jsou současné poznatky o planetě a její vnitřní stavbě velmi kusé; vycházejí převážně ze srovnání se Zemí a teoretických modelů založených na nepřímých měřeních pořízených automatickými sondami. Pod kůrou Marsu se zřejmě nachází plášť primárně tvořený olivínemspinelem.[8] Odhaduje se, že planeta má žhavé, zčásti tekuté jádro o průměru přibližně 1480 km[11] (jiný zdroj uvádí 1300 až 1700 km[8]) složené převážně ze železa s 15 – 17 váhových procent příměsí síry, což je až dvakrát více než síry v jádru Země.[11] Nicméně mezi vědci nepanuje obecná shoda, jestli je jádro částečně tekuté, či pevné, a obě hypotézy jsou stále zvažovány.[8]

Jádro je obklopeno pláštěm, jehož aktivita spojená s tepelným vývojem dala vzniknout většině tektonických a vulkanických útvarů na planetě. V současnosti je tato aktivita minimální, avšak v hlubších částech pláště může plášťová konvekce stále probíhat. Nejsvrchnější část pláště tvoří kůra, jejíž průměrná mocnost dosahuje 38 km až 62 km.[8]

Povrch

Podrobnější informace naleznete v článcích Povrch Marsu a Vulkanismus na Marsu.
Největší hora sluneční soustavy Olympus Mons. Velikost základny je přibližně 600 km, přičemž hora ční asi 24 km nad okolní planinou[12]
(Viking 1)

Do 60. let 20. století se všeobecně věřilo, že polární čepičky Marsu jsou složené ze zmrzlé vody. Během průzkumu kosmickými sondami se ale ukázalo, že Mars má slabou atmosféru složenou především z oxidu uhličitého s pouze malou příměsí vody, která se předpokládala v polárních oblastech. Atmosférický tlak v průměru dosahuje 700 Pa.[13] Na základě tohoto zjištění byl následně vytvořen model atmosféry Marsu, z něhož vyplynulo, že dostatečně nízké teploty způsobily zkondenzování a zmrznutí samotného CO2 na pólech. Kvůli tomuto periodickému ději (na Marsu se střídají roční období podobně jako na Zemi) dochází také k významné změně tlaku během roku až o 20 procent.[13] Další podrobné zkoumání nicméně ukázalo, že se póly skládají z vodního i suchého ledu (H2O i CO2).[14]

Pro pozorovatele mimo planetu má Mars oranžovočervenou barvu[15] nebo růžovou se dvěma bělavými oblastmi polárních čepiček. Oblasti s nižším albedem se jeví při pozorování šedě.[15] Na červených oblastech se nacházejí rozličné světlé a tmavé plochy s nazelenalou barvou. Tmavé plochy ovšem nejsou oceány vody, protože ta se na Marsu nemůže vyskytovat v tekutém stavu kvůli nízkému atmosférickému tlaku (~700 Pa).[13] Tyto změny v jasnosti povrchu jsou způsobené rozdílným druhem povrchového materiálu:[13] světlejší naoranžovělé oblasti obsahují prach a písek bohatý na oxid železitý; tmavší plochy jsou zpravidla kamenitější a skalnatější. Tvary a rozměry těchto oblastí se mění vlivem občasných silných větrů, které prach přemísťují.[16]

Povrch Marsu je velmi různorodý. Jižní polokoule s víceméně hornatou krajinou pokrývají krátery, zatímco na severní polokouli jsou rozsáhlé rovné pláně zalité lávou. Obecně se na povrchu Marsu nacházejí skalnaté nebo kamenité útvary, místy překryté prachem a písečnými dunami. Mars má značné množství kráterů, koryt, kaňonůsopek. Je zde v současnosti nejvyšší známá hora sluneční soustavy – štítová sopka Olympus Mons, která dosahuje výšky přes 21 km.[17] V rovníkové oblasti Marsu se táhne obrovský kaňon Valles Marineris dlouhý 4 500 km a hluboký 7 km. Objevila ho sonda Mariner 9 mapující Mars v letech 19711972, podle níž byl kaňon pojmenován. Průzkum sondami Viking přinesl také snímky oblasti Cydonia Mensae se zvláštním útvarem připomínajícím lidskou tvář obrácenou k nebi.[18] Tento skalní útvar se později začal označovat jako tzv. „tvář z Marsu[19] byl pokládán za umělé dílo mimozemské civilizace. Pozdější kvalitnější snímky ale ukázaly, že se jednalo pouze o hru světla a stínu na obyčejném erodovaném skalním masívu.[19]

Atlas

Valles Marineris Syrtis Major Elysium Planitia

Pojmenování povrchových útvarů Marsu je složitější než v případě MerkuruVenuše, jelikož názvosloví vznikalo více než sto let, již od prvních pozorování prováděných italským astronomem Giovannim Schiaparellim roku 1877.[20] Ten během pozorování začal pro útvary používat jména známá z Evropy, AsieAfriky, která spojoval s mytologickými názvy. V práci, kterou Schiaparelli započal, pokračoval Eugene Antoniadi; oba pojmenovávali výrazné albedové útvary, které však ne nutně odpovídaly objektům na povrchu. Po roce 1973 došlo k podrobnému zmapování povrchu Marsu pomocí sondy Mariner 9, což přineslo velkou revizi názvů a jejich úpravu, na níž stojí současné názvosloví.[21]

Poznámky

Obrázek kráteru v Marsu.

Nulová výška: Protože Mars nemá vodní plochy, neexistuje tam žádná přirozená nulová výška (jakou je u Země hladina světového oceánu), od které by se mohly měřit výšky topografické. Byla tedy zavedena umělá nulová výška povrchu; do 90. let 20. století daná atmosférickým tlakem 6,1 mbar a později středním gravitačním potenciálem v oblasti rovníku planety.[22]

Nultý poledník: Rovník Marsu je odvozen z jeho rotace, ale nultý poledník byl – podobně jako na Zemi – stanoven dohodou, že prochází určitým konkrétním bodem. V 19. století si za tento bod astronomové (s poměrně velkou nepřesností) zvolili kruhový útvar na povrchu nazvaný Sinus Meridiani. Teprve poté, co roku 1972 sonda Mariner 9 získala první podrobnější snímky, bylo rozhodnuto, že nultý poledník prochází malým kráterem Airy-0 v oblasti Sinus Meridiani.[23]

Interaktivní mapa Marsu
Mapa MarsuAcheron FossaeAcidalia PlanitiaAlba PateraAmazonis PlanitiaAonia PlanitiaArabia TerraArcadia PlanitiaArgentea PlanumArgyre PlanitiaChryse PlanitiaClaritas FossaeCydonia MensaeDaedalia PlanumElysium MonsElysium Planitiakráter GaleHadriaca PateraHellas MontesHellas PlanitiaHesperia Planumkráter HoldenIcaria PlanumIsidis Planitiakráter Jezerokráter LomonosovLucus PlanumLycus Sulcikráter LyotLunae PlanumMalea Planumkráter MaraldiMareotis FossaeMareotis TempeMargaritifer Terrakráter Miekráter MilankovičNepenthes MensaeNereidum MontesNilosyrtis MensaeNoachis TerraOlympica FossaeOlympus MonsPlanum AustralePromethei TerraProtonilus MensaeTerra SirenumSisyphi PlanumSolis PlanumSyria PlanumTantalus FossaeTempe TerraTerra CimmeriaTerra SabaeaTerra SirenumTharsis MontesTractus CatenaTyrrhena TerraUlysses PateraUranius PateraUtopia PlanitiaValles MarinerisVastitas BorealisXanthe Terra
Mapa Marsu
Kliknutím na požadovanou oblast budete přesměrováni na odpovídající článek.
Barva udává výšku nad nebo pod referenčním elipsoidem.
Po stranách lze odečítat zeměpisnou šířku a délku.

Stratigrafie

Podrobnější informace naleznete v článku Stratigrafie Marsu.

Stratigrafie Marsu je vědní disciplína v planetologii, která se snaží vymezit základní stratigrafické jednotky na Marsu. Původně byly na základě fotografií sondy Viking ze 70. let vyčleněny čtyři, ale ty nyní vzhledem k novým údajům ze sond, které v posledním desetiletí kolem Marsu obíhají či po něm jezdí, procházejí podstatnou revizí. Protože zatím není možné získat geologické vzorky přímo z hornin na povrchu, je stratigrafie založena na pozorování svrchní vrstvy kůry, respektive na projevech impaktů cizích těles na povrch.[24]

Pozorováním kráterů byla v geologické historii planety vyčleněna čtyři základní historická období: pre-noachian, noachian, hesperianamazonian.[25] Pro jednotku noachian, pojmenovanou podle oblasti Noachis Terra, je charakteristický vysoký výskyt impaktních kráterů různé velikosti, takže se podobá měsíční krajině. S obdobím je tedy spojeno silné bombardování povrchu tělesy z vesmíru a množství kapalné vody na povrchu. Jednotka hesperian, nazvaná podle oblasti Hesperia Planum, je impaktními krátery pokryta průměrně. V tomto období docházelo k významné sopečné činnosti a katastrofickým záplavám způsobených činností outflow channels. Pro nejmladší jednotku, pojmenovanou podle Amazonis Planitia, je typický nízký počet nových impaktních kráterů a pozůstatky po projevech ledovců i výrazné sopečné činnosti například v oblasti Tharsis.

Marsovská historie (V miliónech let)

Atmosféra

Podrobnější informace naleznete v článku Atmosféra Marsu.
Nad povrchem je viditelná atmosféra
(Mars Global Surveyor)

Mars má velmi řídkou atmosféru, která nedokáže zachovávat tepelnou výměnu mezi povrchem a okolním prostorem, což vede k velkým teplotním rozdílům ve dne a v noci. Tlak na povrchu se pohybuje mezi 600 až 1000 Pa, což je přibližně 100 až 150krát méně než na povrchu Země či jako přibližně ve 30 km nad jejím povrchem. Podobně jako na Zemi ale dochází ke změnám v atmosféře v závislosti na sezónních výkyvech, jak se planeta ke Slunci přibližuje a zase se od něj vzdaluje. V zimě přibližně 25 % atmosférického oxidu uhličitého zmrzne na pólech, zatímco v létě opět sublimuje a vrací se do atmosféry.[26]

Atmosféra převážně z oxidu uhličitého (95,32 %) dále obsahuje dusík (2,7 %), argon (1,6 %), kyslík (0,13 %), oxid uhelnatý (0,07 %) a vodní páru (0,03 %),[27] která vzniká sublimací z polárních čepiček. Mezi ostatní plyny vyskytující se v atmosféře se pak ještě řadí neon, krypton, xenon, ozónmetan (který je možným indikátorem života na Marsu, jelikož rychle podléhá rozpadu,[28] nicméně studie z roku 2012 naznačuje, že vzniká jako výsledek interakce UV záření se sloučeninami uhlíků obsažených v mikrometeoritech a kosmickém prachu[29]).

Průměrná teplota u povrchu planety je okolo 210 K (−63 °C).[30] Pro Mars jsou charakteristické velké rozdíly mezi dnem a nocí. Na rovníku se teploty běžně pohybují od −90 do −10 °C a nad nulu se dostanou jen výjimečně. Naproti tomu teplota povrchové vrstvy půdy může někdy dosáhnout až +30 °C. I přes tyto občasně příznivé teploty nemůže na většině povrchu existovat kapalná voda; okamžitě by se vlivem nízkého tlaku začala vypařovat. Ve výšce okolo 40 až 50 km nad povrchem se nachází vrstva s konstantní teplotou. Dále ve výšce přibližně 130 km začíná ionosféra a vodíková koróna planety sahá až do výšky 20 000 km.[31]

Podrobné znalosti o složení atmosféry, jejích změnách a o dlouhodobějším klimatu byly získány díky několika sondám, které na povrchu přistály (např. Viking 12, Spirit, Opportunity atd.) anebo atmosféru zkoumaly z orbity. Měřením se zjistilo, že i na Marsu se projevuje skleníkový efekt, který planetu otepluje přibližně o 5 °C[32] a zadržuje okolo 30 % tepelné energie.[33] Výškově se atmosféra dělí na nižší (do 45 km), střední (do 110 km) a vyšší (nad 110 km).

Oblačnost

Na Marsu byla pozorována i oblačnost[34] nejspíše tvořená krystalky oxidu uhličitého[35] vznikajícími ve výšce zhruba patnáct kilometrů. Vyjma oblačnosti zde probíhají procesy napovídající, že i na Marsu se mění počasí. V atmosféře planety se také často vyskytují prachové bouře občas celoplanetárního charakteru[36] nebo malé vzdušné prachové víry.[37] Během bouří může vítr na povrchu planety dosahovat až rychlosti okolo 200 km/h, takže vynáší do atmosféry značné množství drobných prachových částic (obsahujících magnetit) o velikosti 0,1 mikrometru až 0,01 mm. Protože magnetit pohlcuje modré světlo lépe než červené, atmosféra se při pohledu z planety jeví žlutavá a při východu/západu Slunce červená. Tento proces je složitější než Rayleighův rozptyl, který způsobuje modrou barvu Země. Vítr vane průměrně rychlostí 35 až 50 km/hod.,[31] díky řidší atmosféře však nemá takovou sílu jako jeho obdoba na Zemi.

Voda

Podrobnější informace naleznete v článku Voda na Marsu.
Ma'adim Vallis – koryto vyhloubené tekoucí vodou v oblasti kráteru Gusev (horní kráter, který dosahuje průměru 170 km)
(Viking)

V současnosti se kvůli nízkému tlaku nemůže na povrchu Marsu voda vyskytovat v tekuté podobě[38] – existuje buď ve formě ledu, nebo jako vodní pára, která vzniká sublimací při zvýšení teploty. Z pozorování se zdá téměř jisté, že po povrchu planety voda kdysi tekla.[39] Je nyní spíše otázkou, kdy a jak dlouho se tam tekoucí voda nacházela a kam se poděla. Předpokládá se, že povrch Marsu byl zaplaven oceánem v období noachianu.[40] Vlivem ochlazování planety v hesperianu povrchová voda zmrzla a zbytek zřejmě unikl do kosmického prostoru. Následné erozivní procesy část zmrzlého ledu potopily pod povrch Marsu. Vedle těchto zatím neprozkoumaných vodních zdrojů se na pólech nacházejí dvě polární čepičky, tvořené jak ledem vodním, tak suchým. Předpokládá se, že se voda vyskytuje i ve formě permafrostu, který by měl zasahovat až do oblastí kolem 60°. V roce 2007 NASA provedla odhad množství vody zachycené v jižní polární čepičce. Podle modelu by po roztátí veškerá voda zaplavila celý Mars do výšky 11 metrů.[41]

Díky novým podrobným snímkům byly na povrchu Marsu rozlišeny geomorfologické pozůstatky vodní činnosti v podobě říčních koryt, sedimentů, pozůstatky zaplavených oblastí či relikty po rychlém úniku vody z kryosféry Marsu vlivem vulkanické aktivity. Předpokládá se, že jeden takový obrovský únik vytvořil i údolí Valles Marineris, které vzniklo v dávné historii Marsu. Dalším příkladem může být Cerberus Fossae, u něhož se předpokládá stáří více než 5 miliónů let. Prolomení vyvrhlo vodu do oblasti Elysium Planitia, kde se rozlila do ledového moře viditelného dodnes.[42]

V září 2015 přišla NASA s důležitým objevem: údajně se na povrchu Marsu za příznivých podmínek občas vyskytuje tekutá velmi slaná voda.[43]

Magnetické pole a radiace

Magnetické pole Marsu je slabé, proto chrání neporovnatelně méně než to zemské. Měření sondy Mars Global Surveyor přinesla důkazy, že krátce po vzniku planety měl Mars dynamičtější povrch, který se více podobal Zemi.[44] Měření magnetometrem ukázalo magnetické pruhy, což svědčí o silnějším magnetickém dynamu, které pracovalo několik miliónů let po vzniku. Neznámá událost (možná dopad asteroidu) však toto pole narušila.[44] Podle současných teorií stojí oslabení magnetického pole za "odfouknutím" marsovské atmosféry slunečním větrem.

Ze zjištění vědců z amerického Úřadu pro letectví a vesmír (NASA), kteří analyzovali data ze sondy Mars Odyssey, vyplývá, že radiace na oběžné dráze Marsu je 2,5krát větší než na Mezinárodní vesmírné stanici a dosahuje tak limitů pro bezpečný pobyt. NASA považuje tento problém za zvládnutelný pomocí stínítek a systému varování před vyšším zářením od Slunce.[45]

Oběžná dráha

Mars je vzdálen asi 230 000 000 km (143 000 000 mil) od Slunce; jeho oběžná doba je 687 dnů (zemských), znázorněna v červené barvě. Oběžná dráha Země je modře.

Mars obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti mezi 206 644 545 km (1,3815 AU[30]) v periheliu a 249 228 730 km (1,666 AU[30]) v afeliu. Jeden oběh kolem centrální hvězdy trvá 686,9601 pozemského dne. Kolem osy se otočí za dobu velmi podobnou délce pozemského dne – za 24 hodin 39 minut a 35,244 sekund[30] (Země 23 hodin, 56 minut a 4,091 sekund). Úhlový sklon planetární osy 25,19°[30] je srovnatelný se sklonem 23,44°, který má Země. Díky němu jsou zde roční období podobná těm na Zemi, jen téměř dvakrát tak dlouhá, neboť „marsovský rok“ činí 1,88 roku pozemského.

Vzdálenost od Země se v průběhu oběžné doby mění v rozmezí mezi 56 milióny až 400 milióny kilometrů v pravidelném cyklu 17 let,[46] kdy nastává nejpříznivější opozice planety pro pozorování a pro vysílání kosmických sond. Jelikož se Mars k Zemi někdy přibližuje a jindy se od ní vzdaluje, dochází ke změnám jeho hvězdné velikosti – pohyb mezi 1,6m až –2,8m, zdánlivý průměr 4" do 25". Proto je Mars v některých obdobích Mars čtvrtým nejjasnějším tělesem na obloze po Slunci, MěsíciVenuši – a jindy září méně než Jupiter.

V roce 2003 se Mars při velké opozici dostal k Zemi nejblíž, na 55,757 milionu kilometrů.[47] Další opozice Země a Marsu nastala 7. listopadu 2005,[48] kdy byl Mars při pozorování ze Země až 55° nad obzorem, další byla 29. ledna 2010,[48] kdy měl Mars magnitudu −1,2. Další opozice byla 3. března 2012,[48] kdy měl Mars magnitudu −1,1. Poslední Opozice proběhla 8. prosince 2002, další by se měly uskutečnit 16. ledna 2025, 19. února 2027 a 25. března 2029

Měsíce

Podrobnější informace naleznete v článcích Měsíce Marsu, Phobos (měsíc) a Deimos (měsíc).
Phobos
Deimos
Uměle dobarvené fotografie Phobosu (vlevo) a Deimosu (vpravo), pořízené kamerou HiRISE. Fotografie nejsou ve stejném měřítku.

Okolo planety obíhají dvě přirozené družice – Phobos („strach“) a  Deimos („hrůza“). Podle řecké mytologie byli FobosDeimos synové boha války Area, kteří ho jako vozatajové doprovázeli do válek. Protějškem řeckého Area byl římský Mars (mytologie).[49]

Oba měsíce objevil v roce 1877 Asaph Hall a pojmenoval je podle synů boha Marta. Je zajímavé, že existence měsíců byla v literatuře předpovězena dlouho před jejich objevením. Johannes Kepler usoudil, že pokud má Země jeden měsíc a Jupiter čtyři (v jeho době byly známy pouze Galileovy měsíce Jupitera), musí mít Mars kvůli harmonii kosmu měsíce dva. O dvou marsovských měsících psal i Jonathan Swift v knize Gulliverovy cesty (1726) či Voltaire v díle Micromégas (1752).[50]

Obě tělesa mají vázanou rotaci, neboli Marsu ukazují stále stejnou stranu. Chemickým složením a tvarem se velmi nápadně podobají tělesům tvořícím pás planetek mezi Marsem a Jupiterem, což vedlo k teorii, že se jedná o asteroidy, které Mars gravitací zachytil.[51] Další teorie je impaktní (podobně jako dnes převládající teorie původu Měsíce). Předpokládá srážku velkého tělesa s Marsem, která horniny z povrchu obou těles vyvrhla na oběžnou dráhu Marsu, a tento materiál se postupně zformoval do měsíce Phobos.[52] Pro definitivní zodpovězení této otázky bude nutné odebrat vzorky z povrchu těchto měsíců.

Phobos obíhá planetu rychleji, než se ona sama otáčí, což jeho oběh zpomaluje a vzdálenost od Marsu snižuje. Odhaduje se, že za 50 000 000 let Phobos do planety narazí.[53] Při pohledu z povrchu Marsu by Phobos měl úhlový průměr 12', zatímco Deimos asi 2'.

Přirozené satelity Marsu
jméno průměr (km) hmotnost (kg) objem (km3) poloměr
oběžné dráhy (km)
oběžná doba
Phobos 22,2 (27 × 21,6 × 18,8) 1,0659×1016[54] 5 729[54] 9 376[54] 7,65 hodin[54]
Deimos 12,6 (10 × 12 × 16) 1,4762×1015[55] 998[55] 23 458[55] 30,30 hodin[55]

Pozorování

Mapa neexistujících kanálů, jak je zachytil Giovanni Schiaparelli
Mapa neexistujících kanálů, jak je zachytil Giovanni Schiaparelli
Mapa Marsu z Hubbleova dalekohledu okolo roku 1999 (sever nahoře)
Mapa Marsu z Hubbleova dalekohledu okolo roku 1999 (sever nahoře)

Nejstarší pozorování planety jsou známá již z období starověkých civilizací (Egypťané, BabylóňanéŘekové), kdy Mars sledovali pouhým okem. V  první polovině 17. století využili astronomové první konstruované dalekohledy, díky nimž na povrchu planety rozeznali tmavé a světlé plochy, a proto usoudili, že Mars má polární čepičky.

V roce 1877 se v mapách povrchu Marsu poprvé objevily nové útvary, tzv. kanály, u nichž si jejich objevitel Giovanni Schiaparelli nebyl jist, oč vlastně jde.[20] Později se ukázalo, že jsou důsledkem optického klamu (pareidolie) způsobeného špatnými rozlišovacími schopnostmi dalekohledu a pohybem prachu po povrchu planety.[56] Částečně vlivem špatného překladu italského slova „canale“, které kromě uměle vybudovaného kanálu označuje i přírodní „koryto“, vznikl mylný závěr, že dílo je umělého charakteru.[20] Zpráva o tzv. kanálech se rychle roznesla, objev začala potvrzovat další pozorovací místa[20] a vytvářet nepřeberné množství podrobných map neexistujících kanálů (spolu s nimi se rozšířila teorie o jejich umělém vzniku a civilizaci, která na vysychající planetě zaniká).[56] Ve skutečnosti jsou kanály jen optický klam vzniklý na základě řetězce tmavých skvrn. Ač byla jejich existence po 50 letech pozorováním vyvrácena, část veřejnosti je stále měla za existující dílo. Až fotografie z kosmických sond toto přesvědčení vyvrátily jednou provždy.[56]

Při pozorování dalekohledem ze Země nelze na Marsu vidět žádné významné detaily povrchu vyjma polárních čepiček, a tak podrobné prozkoumání planety mohlo proběhnout až po návštěvě sond.[56]

Výzkum

Podrobnější informace naleznete v článku Výzkum Marsu.
První fotografie povrchu Marsu, pořízená lodí Viking 1

Mars se stal jednou z prvních planet zkoumaných hned od počátku vesmírného průzkumu. Americké, ruské, evropské a japonské sondy kolem této planety již obíhaly, dopadaly na její povrch, přistávaly tam a jezdily po ní, aby získaly data o jejím geologickém složení a vlastnostech povrchu, hledaly vodu či zkoumaly klima.

20. století

Přistávací modul Vikingu 2, fotografie zachycuje nejbližší okolí sondy

První úspěšná mise byla americká – v roce 1964 Mariner 4. Následoval symbolický úspěch dvou sovětských sond Mars 2Mars 3 vypuštěných v roce 1971, které přistály na jeho povrchu, ale kontakt s nimi byl ztracen několik sekund po dosednutí. Důležitou událostí začátku 70. let 20. století se stalo navedení americké sondy Mariner 9 na oběžnou dráhu, odkud pořídila první kvalitní fotografie povrchu planety, jež umožnily rozpoznat základní morfologické jednotky. Následoval americký program Viking, který se skládal ze dvou orbitálních sond, přičemž každá obsahovala i povrchový modul. Oba povrchové moduly úspěšně přistály na povrchu v roce 1976 a po dobu 6 (Viking 1) respektive 3 (Viking 2) let prováděly pozorování. Přistávací moduly odvysílaly na Zemi také první barevnou fotografii povrchu Marsu[57] a orbitální sekce pořídily detailní fotografie povrchu v takovém rozlišení, že jsou některé části používány dodnes. V roce 1988 byly vyslány dvě sovětské sondy Fobos 12, které měly studovat Mars a jeho dva měsíce. Bohužel se ale Fobos 1 odmlčel již na cestě k Marsu, zatímco Fobos 2 pořídil úspěšně fotografie Marsu i Phobosu, ale před vysláním dvou přistávacích modulů na povrch měsíce se porouchal.

Po selhání sondy Mars Observer v roce 1992 se roku 1996 k Marsu dostala sonda Mars Global Surveyor, která úspěšně mapovala povrch planety až do roku 2006, kdy bylo po třetím prodloužení mise se sondou ztraceno spojení. Měsíc po vyslání sondy Surveyor k Marsu odletěla sonda Mars Pathfinder s úkolem vysadit na povrchu malé pojízdné vozítko, které by zkoumalo okolí přistávacího modulu v oblasti Ares Vallis. Tato mise byla pro NASA obrovským úspěchem, jelikož přinesla velkou řadu snímků z povrchu, jimž se dostalo obrovské publicity.

Současnost

Skutečný povrch planety s uměle vygenerovaným vozítkem Opportunity
(umělecká představa)
Na výzkumu Marsu se jednou mohou podílet i automatické létající sondy
(umělecká představa)

V roce 2001 NASA vyslala úspěšně sondu Mars Odyssey, která je stále na orbitě planety. Pomocí gama spektrometru objevila známky vodíku ve svrchních metrech marsovského regolitu. Předpokládá se, že tento vodík je vázán ve vodním ledu, který se pod povrchem nachází.[58]

O dva roky později se v roce 2003 k planetě vydala evropská sonda Mars Express, která se skládala ze dvou částí, orbitálního modulu Mars Express a přistávacího s označením Beagle 2. Tato mise byla úspěšná jen částečně, jelikož přistávací modul z nezjištěných příčin selhal během přistávacího manévru a následně v únoru 2004 byl prohlášen za ztracený.[59] Na začátku roku 2004 byl pomocí planetárního fourierovského spektrometru pracujícího s infračerveným světlem ohlášen nález metanu v atmosféře Marsu. V červnu 2006 Evropská vesmírná agentura vydala zprávu, že objevila polární záři.[60]

V roce 2003 se k Marsu vydala i dvě stejná vozítka NASA v rámci projektu Mars Exploration RoverSpirit (MER-A) a Opportunity (MER-B). Obě úspěšně přistála na povrchu v lednu 2004 a začala zkoumat místa dopadu, pomocí mechanického ramena čistit vzorky a analyzovat je. Mezi největší objevy patří důkaz, že na Marsu kdysi skutečně byla tekutá voda v obou oblastech, kde sondy přistály. Vozítka měla hlavní misi naplánovanou na 90 dní, ale díky silnému větru a prachovým vírům, které solární panely vozítek čistí, pracovala mnohonásobně déle.[61] Vozítko Spirit přestalo fungovat 22. března 2010 po ujetí 7,73 km namísto plánovaných 600 metrů. Jeho dvojče Opportunity pracovalo až do 10. června 2018. Znovu navázat spojení se nepodařilo, takže byla mise ukončena. Za tu dobu ujelo přes 45 km.[62]

Dne 12. srpna 2005 byla k Marsu vyslána další americká sonda – Mars Reconnaissance Orbiter, která se na oběžnou dráhu planety dostala 10. března 2006.[63] Hlavním úkolem plánované dvouleté vědecké mise je zmapovat povrch Marsu a studovat počasí, aby se mohlo vybrat vhodné místo pro další sondy, které by měly na povrchu přistát. Sonda obsahuje telekomunikační zařízení s vyšší přenosovou rychlostí než všechny předchozí sondy dohromady.

Dne 25. května 2008 na Mars úspěšně dorazila nepohyblivá americká sonda Phoenix, která byla na cestu vyslána 4. srpna 2007. Dosedla na povrch poblíž severní polární čepičky. Přistávací modul byl vybaven robotickou rukou schopnou odebírat vzorky až do vzdálenosti 2,5 metru a dostat se až metr pod marsovský povrch. Během svého života sonda objevila v místě přistání vodní led nehluboko pod povrchem.[64]

Roku 2011 se měla uskutečnit ruská mise Fobos-Grunt s cílem dopravit zpět na Zem vzorky z měsíce Phobos. Nosná raketa odstartovala 8. listopadu 2011.[65] Po oddělení druhého stupně však nedošlo ke spuštění motoru, který měl sondu navést na dráhu k Marsu, sonda zůstala na oběžné dráze Země a nakonec zanikla v zemské atmosféře.[65]

Dne 26. listopadu 2011 proběhl start nosné rakety Atlas V541 se sondou Mars Science Laboratory známá pod jménem Curiosity.[66] Jde o sofistikovanou pojízdnou laboratoř, která na Marsu dodnes (2023) hledá organické sloučeniny či stopy života.[67] Sonda úspěšně přistála dne 6. srpna 2012.

Velmi podobná sonda s roverem pod jménem Perseverance přistála na Marsu 18. února 2021 i s testovacím vrtulníčkem Ingenuity, který úspěšně provedl desítky letů. Perseverance má 1025 kg a je tak o 126 kg těžší a mírně větší než Curiosity. Na oběžnou dráhu byla v únoru 2021 navedena také sonda Spojených arabských emirátů Al Amal (Naděje) a Čínská Tianwen-1, která nese i přistávací modul s roverem.

Budoucnost

Na rok 2018 plánovala Evropská kosmická agentura s ruským Roskosmosem svoje první vozítko pod názvem ExoMars; které by se mělo dokázat prokopat až dva metry pod povrch, kde by hledalo organické molekuly.[68][69] Start mise byl nejdříve odložen na rok 2022 a přistání na rok 2023, ovšem v start byl v roce 2022 odložen kvůli konci spolupráce ze strany Roskosmosu kvůli válce na Ukrajině.

V roce 2004 vyhlásil americký prezident George W. Bush dlouhodobý plán Vision for Space Exploration, dle kterého se USA připravují vyslat na povrch Marsu pilotovanou loď a na jeho povrch vysadit člověka.[70] Podobné plány má i Evropská kosmická agentura, která by chtěla dostat člověka na Mars někdy v 30. letech 21. století.[71] O obdobných ambicích mluví také Rusko[72] a soukromá vesmírná agentura SpaceX.

Život na Marsu

Podrobnější informace naleznete v článku Život na Marsu.
Detail výbrusu meteoritu AHL84001, kde se podle některých výzkumů nachází pozůstatky po „jednoduchém životě“. Průměr protáhlého útvaru je 100 nm

Současné poznání historie Marsu nasvědčuje, že po jeho vzniku se na povrchu nacházela hustá atmosféra a kapalná voda, která možná jako celoplanetární oceán pokrývala převážnou část severní polokoule.[73] Dle současné teorie o vzniku života tím byla splněna základní podmínka, která mohla na povrchu vytvořit obyvatelnou zónu a umožnit tak vznik primitivního života.[74] Na druhou stranu proti vzniku života hovoří fakt, že tyto příznivé podmínky trvaly pouze dočasně, v současnosti je téměř všechna voda na Marsu zmrzlá, a planeta se tak nachází mimo obyvatelnou zónu Slunce. Předpokládá se, že by pro případný vznik života musely být k dispozici jiné energetické zdroje než energie Slunce (např. vulkanismus).

Slabá magnetosféra a extrémně tenká atmosféra, veliké výkyvy teplot, ukončení současné vulkanické činnosti a bombardování povrchu meteory nedávají v současnosti příliš mnoho nadějí, že by život (pokud se vyvinul) mohl přežít do dnešních dní, i když vědci na Zemi jsou neustále překvapování podmínkami, za kterých může život přežívat (radioaktivita,[75] život v naprosté temnotě,[76] život bez dýchatelného kyslíku[77] atd.). V letech 2014–2015 probíhaly na Mezinárodní vesmírné stanici experimenty s antarktickými houbami rodu Cryomyces.[78] Na vesmírné stanici byly po dobu 18 měsíců vystaveny stejné atmosféře i silnému ultrafialovému záření, s jakým by se setkaly na povrchu Marsu.[79] Na konci testu přežilo 60 % všech houbových buněk a každá desátá byla schopna se množit a vytvářet nové kolonie.

Pro potvrzení i vyvrácení teorie o životě na Marsu zatím chybějí jasné důkazy. Některé náznaky sice nasvědčují tomu, že na Marsu život skutečně byl, jako například struktury připomínající pozůstatky činnosti organismů v meteoritu ALH 84001.[80] Na povrchu planety provedlo několik sond (např. Viking) experimenty, které měly objevit důkazy života, ale nepřinesly žádný důkaz potvrzující život na planetě nyní ani v minulosti.

Pro nebezpečí zavlečení pozemského života na Mars jsou sondy určené pro přistání na Marsu důkladně sterilizovány[81] (i když na začátku výzkumu nebyly všechny sondy sterilizovány příliš pečlivě[82]). Na jasnou odpověď, jestli na planetě skutečně vznikl život, či zda se jedná pouze o vědeckou fikci, je potřeba počkat, dokud nebude pečlivě prostudována větší část povrchu planety.

Kolonizace

Podrobnější informace naleznete v článku Kolonizace Marsu.

Lidská kolonizace Marsu je cílem mnoha spekulací i seriózních studií, které se objevují po celou dobu výzkumu této planety. Povrchové podmínky a snadná dostupnost vody dělají z Marsu jednu z nejlépe obyvatelných planet sluneční soustavy. Proto bude pravděpodobně dalším cílem lidské expanze. Dle nejnovějších záměrů by se měl člověk na Mars vypravit kolem roku 2030[71] a od této doby zde začít budovat stálou základnu.

Mars vyžaduje méně energie na jednotku hmotnosti (delta-v) k jeho dosažení ze Země než kterákoli jiná planeta s výjimkou Venuše. S využitím Hohmannovy oběžné dráhy trvá let k Marsu v závislosti na druhu použitého pohonu přibližně 9 měsíců[83], během kterých bude posádka vystavena stavu beztíže. Doba letu by mohla být i mnohem kratší, k tomu by však bylo potřeba mnohem vyšší delta-v.

Otevřenou otázkou zůstává, zda lidstvo bude odsouzeno na Marsu žít v uzavřených základnách, kde se bude uměle udržovat atmosféra, anebo zda se podaří povrch planety přeměnit v obyvatelný pomocí terraformace.

Terraformace

Podrobnější informace naleznete v článku Terraformace Marsu.
Umělecká představa, jak by mohl vypadat terraformovaný Mars

Terraformace Marsu je hypotetický soubor procesů, které by měly umožnit člověku život na povrchu Marsu bez nutnosti kvůli okolnímu prostředí používat ochranné prostředky. Jeho výsledkem by tak měl být vznik planety podobné Zemi.[84] Proces, který by mohl teoreticky změnit celou planetu, by probíhal po desítky či stovky let[85] od nejjednodušších organismů přes rostliny až po první živočichy.

Jelikož je Mars rozdílný a má menší gravitaci, podmínky nebudou nikdy zcela shodné s těmi pozemskými. V současnosti se jedná spíše o sci-fi myšlenku, jelikož neexistuje žádná dostupná technologie, která by tuto přeměnu zvládla, i když se již občas objevují nápady, jak takovou změnu povrchu Marsu zrealizovat.[86]

Mars v kultuře

Jméno planety

Socha boha Marta před Villa AdrianaTivoli, Itálie

Mars dostal jméno po římském bohu války,[87] s nímž se tedy setkáváme v římské mytologii (viz Mars (mytologie)). V babylónské astronomii byla planeta – pravděpodobně kvůli rudé barvě – pojmenována po Nergalovi, božstvu ohně, války a ničení.[88] Když Řekové spojili Nergala se svým bohem války Areem, pojmenovali planetu Ἄρεως ἀστἡρ (Areos aster) neboli „hvězda Areova“. Římané, kteří svého boha války Marta ztotožnili s řeckým Areem, s ním spojovali i planetu a říkali jí „Stella Martis“ neboli „Hvězda Martova“, resp. „Mars“. Řekové označovali planetu také jako Πυρόεις (Pyroeis), což přibližně znamená hořící.[89] V hinduistické mytologii je Mars znám jako Mangala (मंगल)[90] a spojován s bohem války[91]; v sanskrtu také jako Angaraka[92] podle boha války, učitele okultních věd, jehož znameními byl kozoroh a štír. Staří Egypťané tuto planetu nazývali „Ḥr Dšr“ – „Rudý Hor“.[93] Hebrejci jí naproti tomu říkali Ma'adim (מאדים‎) – „ta, která se zardívá“; právě odsud pochází název jednoho z největších kaňonů Marsu – Ma'adim Vallis.[94] Mars je al-Mirrikh (المريخ‎) jak v arabštině,[95] tak v perštině (بهرام‎), v turečtině se mu říká Merih. Etymologie al-Mirrikh je zatím neobjasněná. Staří Peršané říkali Marsu Bahram[91] (بهرام‎) podle zoroastrijského boha osudu. Staří Turkové jej nazývali Sakit. Pro Číňany, Japonce, Korejce a Vietnamce planeta byla Ohnivou hvězdou[89] (čínsky v českém přepisu Chuo-sing, pchin-jinem Huǒxīng, znaky 火星); tento název je založen na starém čínském systému pěti elementů.

♂
Symbol Marsu

Symbolem Marsu je kolečko se šipkou směřující nahoru a ven, stylizované znázornění štítu a kopí. S těmi chodil do boje římský bůh Mars, který byl nejen bohem války, ale také patronem vojáků. Symbol se také užívá v biologii pro označení mužského pohlaví a v alchymii pro označení prvku železa, o němž se soudilo, že je díky charakteristicky červené barvě oxidu železitého ovládán Marsem..[96] ♂ označuje znak Unicode na pozici U+2642.

Význam v astrologii

Za vlády Chaldejců došlo v jižní Mezopotámii k významnému rozvoji astrologie a zavedení systému sedmi planet (k vládnoucímu páru SlunceMěsíc přidali ještě planetu Merkur, Venuši, Mars, JupiterSaturn), kterým byly také přiřazeny příslušné božské principy;[97] v případě Marsu babylónský bůh moru Nergal, k němuž byly později asociováni egyptský Hor, hindský Mangal, řecký Ares a římský bůh války Mars.[98] Tradičním astrologickým sedmi planetám odpovídá sedm dnů v týdnu.[99] Mars je spojen s úterým, z čehož také vychází pojmenování pro tento den v románských jazycích (např. ve španělštině martes, v italštině martedì a ve francouzštině mardi).[100] Podle Pythagora sedm planetárních sfér kolem Země svým otáčením vyluzuje tzv. hudbu sfér – starší hudební stupnice proto byly sedmitónové.[101] Marsu odpovídá číslo 5 a tón G.[102]

Mars ve zvěrokruhu vládne I. a VIII. nebeskému domu, tj. denní dům je pro něj Beran a noční Štír, povýšení pak zažívá v Kozorohu, pád v Raku a zničení ve Váhách a v  Býku.[103] Problémy tomuto systému přinesl objev trpasličí planety Pluto, v jejíž prospěch někteří moderní astrologové odebírají Marsu znamení Štíra.[98][104][105] Konzervativní astrologové naproti tomu raději ponechávají Pluto bez domicilu.[106]

Původně představoval božský princip Marsu (muže) harmonický protiklad k Venuši (ženě) a tomu odpovídal i jeho tehdejší symbol ♁ (nyní jde o symbol Země), pozdějším zdůrazněním agresivních prvků však došlo k deformaci kříže do úhlopříčného šípu, tj. k přechodu do dnešního symbolu ♂.[107] Astrologická povaha Marsu vychází z mytologie a je spojována se sebejistotou a prosazováním sama sebe, agresí, sexualitou, energií, silou, ambicemi a výbušností, tedy historicky chápanými samčími vlastnostmi.[108] Tyto vlastnosti zároveň svědčí o duchu ovládaném nižšími potencemi (hmotou),[109] což se odráželo i v již zmíněném původním symbolu ♁ (kříži hmoty nad kruhem ducha).[110]

Dle astrologů by se měl vliv Marsu uplatňovat v  povoláních, jako jsou vojáci, chirurgové či sportovci.[111] Francouzský psycholog a statistik Michel Gauquelin provedl v 60. letech 20. století velkou studii nazvanou „Mars Effect“, která dávala významnou korelaci mezi datem narození sportovních šampiónů a dominantním postavením Marsu.[112] Test na jinak sestaveném vzorku šampiónů však přinesl negativní výsledek.[113]

Inteligentní Marťanieditovat | editovat zdroj

Oblíbená představa, že Mars je obydlen inteligentními Marťany, se traduje od 19. století, kdy se naplno rozeběhlo mapování marsovských kanálů, které propagoval především italský astronom Giovanni Schiaparelli. V souvislosti s knihou Percivala Lowella o planetě, která postupně umírá, vysychá a chladne, jejíž prastará civilizace se proto snaží budovat síť zavlažovacích kanálů, se objevila lákavá myšlenka, že na Marsu existuje inteligentní život.[114]

Pozorování neexistujících kanálů na Marsu se mezi tehdejšími astronomy šířilo jako marsovská horečka[115] a přinášelo stále podrobnější a přesnější mapy. V roce 1899 během průzkumu atmosférického rádiového šumu zachytil vynálezce Nikola Tesla opakující se signál, o němž později prohlásil, že by se mohlo jednat o radiovou komunikaci z jiné planety, pravděpodobně z Marsu.[116] Teslově teorii se brzy dostalo podpory od Lorda Kelvina, který navštívil Spojené státy americké v roce 1902 a při této příležitosti údajně prohlásil, že Tesla zachytil Marťanské radiové vysílání určené pro Spojené státy.[117] V roce 1901 vyšel článek v New York Times, podle nějž ředitel Harvard College Observatory Edward Charles Pickering obdržel telegram z Lowell ObservatoryArizoně ohledně možného pokusu zachycené komunikace Marsu se Zemí.

Jak ale ukázaly kosmické sondy ve 20. století, na Marsu inteligentní život v současnosti není.

Sci-fieditovat | editovat zdroj

Mimozemšťani útočící na Zemi ve Wellsově knize Válka světů

Mars byl a je častým předmětem sci-fi příběhů, které ho v historii popisovaly jako živý svět inteligentních tvorů a v současnosti jako vyprahlou planetu, kterou se člověk snaží podmanit. Jeho magická rudá barva a chybná představa rozsáhlých kanálů na jeho povrchu inspirovala mnohé spisovatele, aby své příběhy zasadili do tohoto světa. Snad nejznámější knihou z rané historie sci-fi žánru je H. G. Wellsova kniha Válka světů z roku 1898, která popisuje invazi Marťanů z umírající planety na Zem a následnou válku s lidstvem. Kniha se stala hitem a dočkala se i rádiového vysílání 30. října 1938. Vysílání bylo natolik přesvědčivé, že mnozí posluchači, kteří si zapnuli rádio později, se domnívali, že se jedná o skutečnou událost, což vyústilo v paniku a chaos.[118]

Dalším slavným dílem je Marťanská kronika od amerického spisovatele Raye Bradburyho, která líčí zkázu marťanské civilizace nešťastnou náhodou způsobenou lidmi a neschopnost lidí se z této chyby poučit. V 60. letech 20. století o Marsu psali Edgar Rice Burroughs a Robert A. Heinlein.

Mars se v literatuře vyskytoval již dříve před vznikem moderní sci-fi. Například spisovatel Jonathan Swift ve své knize Gulliverovy cesty v devatenácté kapitole popisuje dva měsíce Marsu, přibližně 150 let před tím, než byly skutečně objeveny astronomem Asaphem Hallem.[119]

Před vysláním sond Mariner a Viking, které přinesly první podrobné snímky o skutečném povrchu Marsu bez života, se většina knih zabývala tématem inteligentních Marťanů a jejich vztahy s lidmi. Když se ale ukázalo, že život na Marsu není a že možná ani nikdy nebyl, téma knih se změnilo. Začalo se zaobírat blízkou lidskou budoucností, ve které se lidstvo pokusí na Marsu přistát a vytvořit na něm trvalou základnu a následně ho osídlit. Ceněnou ságou o kolonizaci a boji za svobodu Marsu je Marťanská trilogie od Kima Stanleyho Robinsona.

Snímky z Marsu ale nevyvrátily veškeré pochybnosti a některé paradoxně zájem sci-fi autorů ještě podpořily. Nejznámějším útvarem ze snímků sond Viking se stala tzv. Tvář na Marsu – hora, připomínající lidskou tvář, obrácenou do vesmíru (pozdější podrobné mapování ukázalo, že se jedná o přírodní útvar vzniklý zvětráváním[120]). Tento a podobné výjevy na Marsu měly za následek to, že je Mars i po zmapování povrchu pro spisovatele vědeckofantastické literatury stále zajímavý.

Dalším oblíbeným námětem se stal boj marťanské kolonie za nezávislost na Zemi, který se objevuje v dílech Grega Beara a nebo již zmiňovaného Kima Stanleyho Robinsona. Na stejném základě staví film Total Recall a televizní seriál Babylon 5. V nezávislé kolonii na Marsu se odehrává i děj tetralogie Pán modrého meče českého spisovatele Ondřeje Neffa.

Odkazyeditovat | editovat zdroj

Tento článek obsahuje text (GFDL) ze stránky z webu http://astro.pef.zcu.cz/.

Referenceeditovat | editovat zdroj

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mars na anglické Wikipedii a Mars na slovenské Wikipedii.

  1. Mars Fact Sheet online. NASA, rev. 2010-11-17 cit. 2012-09-27. Dostupné online. (anglicky) 
  2. DOUGLAS, N. C. Lin. The Chaotic Genesis of Planets. Scientific American. Květen 2008, roč. 298, čís. 5, s. 50–59. Dostupné online. ISSN 0036-8733. DOI 10.1038/scientificamerican0508-50. (anglicky) 
  3. ELKINS-TANTON, L. T., et al. Early magnetic field and magmatic activity on Mars from magma ocean cumulate overturn. Earth Planet. Sci. Lett.. 2005, roč. 236, s. 1–12. DOI 10.1016/j.epsl.2005.04.044. (anglicky) 
  4. a b Barlow, str. 23.
  5. BROŽ, Miroslav. Vývoj Marsu. Nebeský cestopis online. Praha: Český rozhlas Leonardo, 2011-08-06 cit. 2012-2-13. Čas 24:30 od začátku stopáže. Dostupné online. [nedostupný zdroj
  6. BARLOW, Nadine G. Mars - An introduction to its Interior, Surface and Atmosphere. s.l.: Cambridge Planetary Science, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-521-85226-5. S. 22. 
  7. Mars Meteorites online. NASA - Jet Propulsion Laboratory cit. 2007-08-19. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d e Barlow, str. 71.
  9. BARLOW, str. 83
  10. Goddard Space Flight Center. New Map Provides More Evidence Mars Once Like Earth online. cit. 2007-08-30. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-14. (anglicky) 
  11. a b APS X-rays reveal secrets of Mars' core online. NASA cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  12. Mars - Viking 1 Orbiter online. cit. 2007-10-15. Dostupné online. 
  13. a b c d Barlow, str. 163.
  14. Barlow, str. 153.
  15. a b Barlow, str. 73.
  16. Mars online. Západočeská univerzita v Plzni, rev. 2010-1-15 cit. 2012-07-20. Kapitola Povrch. Dostupné online. 
  17. BARLOW, str. 125
  18. TVÁŘ NA MARSU online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-28. 
  19. a b IAN.cz : Cydonia – tvář na Marsu online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-02. 
  20. a b c d Barlow, str. 3.
  21. GRYGAR, Jiří; DUŠEK, Jiří; POKORNÝ, Zdeněk. Fotografický atlas Náš vesmír. 2. vyd. Praha: Aventinum, 2000. ISBN 80-7151-179-X. S. 106. 
  22. 31st Annual Meeting of the DPS – D. E. Smith & M. T. Zuber: The Relationship of the MOLA Topography of Mars to the Mean Atmospheric Pressure online. cit. 2007-10-09. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-03. 
  23. The Martian Prime Meridian -- Longitude "Zero" online. Malin Space Science Systems cit. 2012-10-04. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-21. (anglicky) 
  24. CARR, Michael H. The Surface of Mars. New York: Cambridge University Press, 2006. ISBN 0-521-87201-4. 
  25. Carr M., str. 42
  26. Carr M., str. 5
  27. Encyclopedia of science; Mars, atmosphere online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  28. National Geographic News, Does Mars Methane Indicate Life Underground? od Stefana Lovgrena online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  29. UV light makes methane from meteorites online. Arizona State University cit. 2012-07-06. Dostupné online. (anglicky) 
  30. a b c d e Carr M., str. 16
  31. a b ČEMAN, Róbert. Vesmír 1 Sluneční soustava. 1. vyd. Bratislava: Mapa Slovakia Bratislava, 2002. ISBN 80-8067-072-2. S. 194. 
  32. SEDS, Mars online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-08. 
  33. European Astrobiology Magazine Extreme, Titan online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. 
  34. Solarview, Martian Clouds online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  35. ESA Life in Space, Rare high-altitude clouds found on Mars online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  36. Space.com, A global dust storm of massive proportions, unlike any seen since the early 1970s, now rages across Mars. online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-25. 
  37. Science@NASA, The Devils of Mars online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-29. 
  38. POKORNÝ, Zdeněk. Planety. Praha: Aventinum, 2005. ISBN 80-86858-07-3. S. 88. 
  39. Science@NASA, The Case of the Missing Mars Water online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-26. 
  40. Geomorphic Analysis of the Isidis Region: Implications for Noachian Processes and Environments online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  41. NASA, Mars' South Pole Ice Deep and Wide online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-08. 
  42. Murray et al., John B. (March 17, 2005), Evidence for a frozen sea close to Mars' equator online. cit. 2007-08-30. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-08. 
  43. Tajemství Marsu rozluštěno, hlásí NASA a svolává tiskovku. Novinky.cz online. Washington: Borgis, 27. září 2015. Dostupné online. 
  44. a b V magnetických pruzích je uchována historie Marsu online. cit. 2007-08-30. Dostupné online. 
  45. SPACE.com: Mars Odyssey Shows Intense, But Managable Radiation Risk for Astronauts online. cit. 2007-08-30. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-05. 
  46. BARLOW, str. 21
  47. Jakub Rozehnal: Velká opozice Marsu se blíží online. cit. 2007-08-30. Dostupné online. 
  48. a b c BARLOW, str. 22
  49. Barlow, str. 24.
  50. KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 264. 
  51. Mars Express, Close Inspection for Phobos online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  52. Mars Moon Phobos Likely Forged by Catastrophic Blast online. cit. 2010-10-01. Dostupné online. 
  53. Solar System Exploration, Mars: Moons: Phobos online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-24. 
  54. a b c d NASA Solar System Exploration – Phobos: Facts & Figures. solarsystem.nasa.gov online. cit. 07-11-2012. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-10-2013. 
  55. a b c d NASA Solar System Exploration – Deimos: Facts & Figures. solarsystem.nasa.gov online. cit. 07-11-2012. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-10-2013. 
  56. a b c d Barlow, str. 4.
  57. Journey Trough the Galaxy, Other Mars Missions online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-20. 
  58. Odyssey Spacecraft Generates New Mars Mysteries online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2003-12-05. 
  59. Europe's Beagle 2 Mars Probe Stays Ominously Silent online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-04-03. 
  60. Discovery of an aurora on Mars online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  61. Looking for Signs of Past Water on Mars online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  62. Spirit and Opportunity - update online. Jet Propulsion Laboratory cit. 2015-06-14. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-04. (anglicky) 
  63. VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond online. Praha: rev. 2010-3-29 cit. 2012-09-05. Kapitola 2005-029A - MRO. Dále jen Vítek. Dostupné online. 
  64. NASA Phoenix Mars Lander Confirms Frozen Water online. NASA cit. 2012-07-06. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-01. (anglicky) 
  65. a b Antonín Vítek. Praha: rev. 2012-1-25 cit. 2012-09-05. Kapitola 2011-065A - Fobos-Grunt. 
  66. Mars Science Laboratory online. NASA's MSL website cit. 2008-12-23. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-07. 
  67. NASA, Mars Science Laboratory online. cit. 2012-08-06. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-23. 
  68. ExoMars online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-03. 
  69. European Mars launch pushed back online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  70. The Vision for Space Exploration online. cit. 2007-09-03. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-10. 
  71. a b Liftoff for Aurora: Europe’s first steps to Mars, the Moon and beyond online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  72. Russia preparing for human journey to Mars online. cit. 2007-08-22. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. 
  73. Mars Ocean Hypothesis Hits the Shore online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  74. Mars, Water and Life online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  75. Deinococcus radiodurans online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-15. 
  76. Beatty JT, Overmann J, Lince MT, Manske AK, Lang AS, Blankenship RE, Van Dover CL, Martinson TA, Plumley FG. (2005). „An obligately photosynthetic bacterial anaerobe from a deep-sea hydrothermal vent“. Proceedings of the National Academy of Sciences 102 (26): 9306-10. PMID 15967984
  77. Pozemské metabolismy online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-26. 
  78. http://www.livescience.com/30627-10-driest-places-on-earth.html
  79. PETR, Jaroslav. Antarktická houba by přežila na Marsu online. Český rozhlas, 2016-02-01 cit. 2016-02-01. Dostupné online. 
  80. What is ALH 84001? online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-18. 
  81. Řeky na Marsu vyschly už před miliardami let online. cit. 2007-08-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-30. 
  82. GRÜN, Marcel. Těžký úkol sterilizace kosmických sond online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  83. Flight to Mars: How Long? Along what Path? online. cit. 2012-10-04. Dostupné online. (anglicky) 
  84. Melting Mars To Create A New Earth online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  85. FOGG, Martyn J. TERRAFORMING MARS: A REVIEW OF RESEARCH online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  86. Terraforming Mars, The Noble Experiment? online. cit. 2007-08-19. Dostupné online. 
  87. BARLOW, str. 1
  88. SHEEHAM, William. Pohyby Marsu online. 2. února cit. 2006-06-13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-20. 
  89. a b COCHRANE, Ev. Martian Metamorphoses: The Planet Mars in Ancient Myth & Religion. Ames, Iowa: Aeon Press, 1997. ISBN 0-9656229-0-8. S. 25. (anglicky) Dále jen Cochrane. 
  90. WILLIAMS, George Mason. Handbook of Hindu Mythology. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2003. Dostupné online. ISBN 1-57607-106-5. S. 209. (anglicky) 
  91. a b HOTAKAINEN, Markus. Mars: From Myth and Mystery to Recent Discoveries. Berlin: Springer, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-387-76507-5. S. 13–16. (anglicky) 
  92. FALK, Michael. Astronomical Names for the Days of the Week. Journal of the Royal Astronomical Society of Canada. Červen 1999, čís. 93, s. 122–133. DOI 10.1016/j.newast.2003.07.002. (anglicky) 
  93. Cochrane, s. 75.
  94. GREELEY, Ronald; BATSON, Raymond M. Planetary Mapping. Svazek 6. Cambridge: Cambridge Planetary Science, 2007. ISBN 0-521-03373-X. S. 97, 107. (anglicky) 
  95. DONZEL, E. J. van. Islamic Desk Reference. Leiden; New York; Köln: Brill, 1994. Dostupné online. ISBN 90-04-09738-4. S. 343. (anglicky) 
  96. Symboly planet online. cit. 2006-06-13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-09. 
  97. BERLING, Peter. Dějiny astrologie: Živly, symboly a základ astrologie od počátků do současnosti. Praha: Slovart, 2004. ISBN 80-7209-584-6. S. 23.  Dále jen: Dějiny astrologie: Živly, symboly a základ astrologie od počátků do současnosti.
  98. a b GIBSONOVÁ, Clare. Astrologická encyklopedie. Praha: Metafora, 2002. ISBN 80-86518-38-8. S. 21.  Dále jen: Astrologická encyklopedie.
  99. Astrologická encyklopedie. s. 18
  100. Origin Of Day Names online. cit. 2007-10-06. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-12. 
  101. Astrologická encyklopedie. s. 19
  102. LASENIC, Pierre de. Astrologie (Kosmologie). Praha: Vodnář, 2000. ISBN 80-86226-14-X. S. 27. 
  103. Dějiny astrologie: Živly, symboly a základ astrologie od počátků do současnosti. s. 360
  104. Dějiny astrologie: Živly, symboly a základ astrologie od počátků do současnosti. s. 93
  105. PULS - Zvěrokruh a barvy online. cit. 2007-10-07. Dostupné online. [nedostupný zdroj
  106. Dějiny astrologie: Živly, symboly a základ astrologie od počátků do současnosti. s. 94
  107. Dějiny astrologie: Živly, symboly a základ astrologie od počátků do současnosti. s. 207, 211 a 212
  108. www.myastrologybook.com - Mars in astrology online. cit. 2007-10-06. Dostupné online. 
  109. LASENIC, Pierre de. Astrologie (Kosmologie). Praha: Vodnář, 2000. ISBN 80-86226-14-X. S. 21. 
  110. CORNELIUS, Geoffrey; HYDE, Maggie; WEBSTER, Chris. Astrologie pro začátečníky. Brno: Ando, 1996. ISBN 80-902032-1-3. S. 59.  Dále jen: Astrologie pro začátečníky.
  111. Astrologie pro začátečníky. s. 64
  112. Dějiny astrologie: Živly, symboly a základ astrologie od počátků do současnosti. s. 279
  113. Roland Seidel. Co je astrologie online. cit. 2007-10-17. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-13. 
  114. Percivel Lowell's Canals online. cit. 2007-08-25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-19. 
  115. Fergus, Charles (May 2004). "Mars Fever". Research/Penn State 24 (2). online. cit. 2007-08-25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2003-08-31. 
  116. Tesla, Nikola (February 19, 1901). Talking with the Planets. Collier's Weekly. online. cit. 2007-08-25. Dostupné online. 
  117. CHENEY, Margaret. Tesla, man out of time. Englewood Cliffs, New Jersey: Prentice-Hall, 1981. Dostupné online. ISBN 978-0-13-906859-1. S. 162. 
  118. Radio's War of the Worlds Broadcast (1938) online. cit. 2007-08-31. Dostupné online. 
  119. Swift, Jonathan and the moons of Mars online. cit. 2007-08-31. Dostupné online. 
  120. Jiřina Hrušová: Tvář na Marsu – definitivní konec legendy (snad) online. cit. 2007-08-31. Dostupné online. 

Literaturaeditovat | editovat zdroj

  • HEUSELER, Holger. Mars: Pathfinder, Sojourner a dobývání rudé planety. Praha: Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0794-4. 
  • CARR, Michael H. The surface of Mars. New York: Cambridge University Press, 2006. ISBN 0-521-87201-4. 
  • ČEMAN, Róbert; PITTICH, Eduard. Vesmír - 1 Sluneční soustava. Bratislava: Mapa Slovakia, 2002. ISBN 80-8067-072-2. S. 192–227. 
  • BARLOW, Nadine G. Mars: an introduction to its interior, surface and atmosphere. New York: Cambridge University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 0-521-85226-9. (anglicky) 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj


Émile Zola
Írán
Österreichisches Jungvolk
Ötzi
Úmrtí v roce 2021
Únorový převrat
Ústřední mocnosti
Časové pásmo
Češi
Čeština
Černá smrt
Černé moře
Červen
Červenec
Česká strana sociálně demokratická
Česká Wikipedie
Český rozhlas
Český zemský sněm
Česko
Československá republika
Československo-polský spor o Těšínsko
Ľadová doba
Řád německých rytířů
Řád zlatého rouna
Řím
Římská legie
Římské číslice
Římské provincie
Římskokatolická církev
Řecká národní knihovna
Řecko
Šablona:Rakouští panovníci
Šicí stroj
Španělští Habsburkové
Španělsko
Štýrské vévodství
Štýrský Hradec
Štýrsko
Štěpán Habsbursko-Lotrinský
Štaufové
Štvorcový kilometer
Švédsko
Švýcarsko
Švajčiarsko
Železniční trať Plzeň – Furth im Wald
Židé
Žofia Bošňáková
.at
.pl
1. červen
1. květen
1. leden
1. listopad
1. polská armáda
10. únor
10. červen
10. červenec
10. říjen
10. leden
10. století
10. září
1098
11. únor
11. červen
11. duben
11. leden
11. listopad
11. prosinec
11. srpen
11. století
1156
1192
12. červen
12. březen
12. duben
12. květen
12. století
1246
1273
1278
1297
13. červen
13. květen
13. srpen
13. století
1358
1365
1379
1385
14. únor
14. červen
14. leden
14. prosinec
14. srpen
1423
1491
1494
15. únor
15. červen
15. červenec
15. duben
15. leden
15. listopad
15. prosinec
15. srpen
15. září
1526
1534
1535
1540
1541
1554
1558
1564
1565
1568
1569
1570
1571
1580
1583
1585
1587
1590
16. únor
16. červen
16. říjen
16. prosinec
1605
1609
1644
1645
1665
17. únor
17. červen
17. červenec
17. leden
17. století
1714
1720
1731
1740
1742
1751
1754
1772
1776
1784
1787
1793
1795
1798
18. červen
18. červenec
18. duben
18. srpen
18. století
18. září
1802
1807
1810
1811
1814
1815
1818
1819
1820
1822
1823
1830
1831
1832
1834
1835
1836
1837
1838
1839
1840
1840 ve fotografii
1841
1842
1843
1844
1846
1848
1850
1855
1857
1858
1860
1861
1862
1864
1873
1874
1875
1881
1883
1884
1886
1887
1888
1889
1890
1891
1892
1893
1894
1896
1897
1898
19. červen
19. říjen
19. květen
19. leden
19. prosinec
19. století
1900
1901
1902
1903
1904
1905
1906
1907
1908
1909
1911
1912
1913
1914
1915
1916
1917
1918
1919
1920
1921
1922
1923
1925
1926
1927
1928
1934
1936
1937
1939
1940
1943
1945
1947
1948
1949
1950
1951
1953
1954
1955
1956
1957
1958
1959
1960
1962
1963
1964
1965
1971
1974
1976
1978
1980
1983
1984
1985
1989
1993
1994
1996
2. červen
2. duben
2. prosinec
2. tisíciletí
20. červen
20. červenec
20. březen
20. květen
20. prosinec
20. století
2000
2001
2002
2003
2004
2006
2007
2009
2014
2018
2021
2022
21. únor
21. červen
21. červenec
21. leden
21. prosinec
21. století
22. únor
22. červen
22. duben
22. květen
22. listopad
22. srpen
23. únor
23. červen
23. červenec
23. říjen
23. leden
23. listopad
23. srpen
23. září
24. červen
24. duben
24. květen
24. listopad
25. červen
25. leden
26. únor
26. červen
26. červenec
26. květen
26. leden
27. červen
27. červenec
27. říjen
28. červen
28. březen
28. duben
28. květen
28. leden
28. listopad
29. červen
29. říjen
29. duben
29. listopad
29. září
3. únor
3. červen
3. říjen
3. květen
3. leden
3. prosinec
30. červen
30. říjen
30. březen
30. listopad
303. stíhací peruť
31. leden
31. prosinec
4. červen
4. duben
4. květen
4. listopad
4. srpen
4. století
455
476
5. únor
5. červen
5. červenec
5. duben
5. leden
5. srpen
575
6. únor
6. červen
6. červenec
6. březen
6. květen
6. listopad
6. září
657
7. únor
7. červen
7. říjen
7. květen
7. leden
7. srpen
7. září
718
757
8. červen
8. červenec
8. březen
8. duben
8. květen
8. srpen
8. století
8. století př. n. l.
8. září
9. červen
9. březen
9. listopad
955
976
996
Ašraf Ghaní
Abdikace
Abdulláh Abdulláh
Abdul Ali Mazari
Absolutismus
Adalbert Horawitz
Adolf Hitler
Afghánistán
Air Canada
Alžběta Habsburská (1436)
Alžběta I.
Alžběta II.
Alžběta Lucemburská
Albánie
Alban Berg
Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský
Albrecht II. Habsburský
Albrecht Rakouský
Albrecht V. Bavorský
Albrecht VI. Habsburský
Albrecht VII. Habsburský
Aleš Balcárek
Alexander Van der Bellen
Alexandr Leopold Habsbursko-Lotrinský
Alfons Španělský
Alma mater
Alois Beer
Alois Kirnig
Alpínske vrásnenie
Alphonse Daudet
Alpy
Alpy (Mesiac)
Amanda Gormanová
Americká revoluce
Americká univerzita v Bejrútu
Americký dolar
Amharsko
Amrulláh Sálih
Anšlus
Andrzej Duda
Anexe
Anglie
Anna de Foix a Candale
Anna Habsburská (1528–1590)
Anna Habsburská (1573–1598)
Anna Habsburská (1573-1598)
Anna Jagellonská
Antikatolicismus
Antiochie
Antisemitismus
Antonín Rakousko-Toskánský
Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský
Antonie di Giorgi
Anton Thomas Hanke
Apeniny
Apulská platňa
Archeologická lokalita
Archeologické prameny
Archeologický informační systém ČR
Archeologický nález
Archeologický výzkum
Archiv český
Arcivévoda
Arnošt Habsburský
Arnošt Habsbursko-Lotrinský
Arthur Ashkin
Arthur Seyß-Inquart
Art Garfunkel
ArXiv
Associated Press
Atentát na Františka Ferdinanda d'Este
Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki
Auguste Rodin
August Bebel
August II. Silný
August III. Polský
August Salaba
Australská národní knihovna
Austroalpinikum
Austrofašismus
Autoritarismus
Autorita (knihovnictví)
Autoritní kontrola
Běloruština
Bělorusko
Babenberkové
Babrak Karmal
Baltové
Baltské moře
Barack Obama
Barokní architektura
Barská konfederace
Bavoři
Bavorština
Bavorské vévodství
Bazilika
Bedřich Homola
Bedřich Rakousko-Těšínský
Bedřich Rozehnal
Benedikt I.
Berijev Be-200
Bibliografie dějin Českých zemí
BIBSYS
Biskupin
Bitva na Moravském poli
Bitva o Berlín
Bitva o Británii
Bitva o Monte Cassino
Bitva u Grunwaldu
Bitva u Lehnice
Bitva u Moháče
Bitva u Vídně
Bitva u Varšavy (1920)
Boeing B-29 Superfortress
Boj o investituru
Boleslav Chrabrý
Boleslav III. Křivoústý
Bosenská krize
Brigitte Hamannová
Britská Indie
Brno
Brownova univerzita
Budapešť
Burhánuddín Rabbání
Císař
Car
Carl Menger
Carnuntum
Caroline Kennedyová
Cestovní ruch
Charles Booth
Charles Warren
Charlie Watts
Charlotta Belgická
Chmelnického povstání
Chorvatština
Chorvatsko
Christianizace
Christoph Willibald Gluck
CiNii
Claude Monet
Claudius
Commons:Featured pictures/cs
Cornellova univerzita
Cosimo II. Medicejský
Covid-19
Curych
Curzonova linie
Czartoryští
Dějiny Polska
Dějiny Rakouska
Dělení Polska
Džaváharlál Néhrú
Damien de Veuster
Dana Picková
Dartmouth College
Diecéze míšeňská
Diktatura
Dináre
Dlouhá turecká válka
Doba železná
Doba bronzová
Doba halštatská
Dolní Rakousy
Doména nejvyššího řádu#Národní doména nejvyššího řádu
Domažlice
Dominik Riegel
Dom (vrch)
Doubravka Přemyslovna
Dr. House
Druhá Polská republika
Druhá světová válka
Druhohory
Dub
Dufourspitze
Dunaj
Dyje
Dynastie
Eduard Schnitzer
Eduard von Knorr
Edvard Beneš
Edward Śmigły-Rydz
Ekonom
Elektrická dráha na Letné v Praze
Elektrická tramvaj
Eleonora Gonzagová (1598–1655)
Eleonora Habsburská (1582–1620)
Eleonora Navarrská
Eleonora Portugalská (1467)
Emanuel Bořický
Emanuel František Züngel
Emilie Fryšová
Encyklopedie
Engelbert Dollfuss
Enrico Fermi
Epigram
Ernst Abbe
Ernst Kaltenbrunner
Estonsko
Etiopie
Eugen Johann Christoph Esper
Eugen Kadeřávek
Eurázijská platňa
Európa
Euro
Eurozóna
Evžen I.
Evžen Rakousko-Těšínský
Evangelická církev
Evropská unie
Fat Man
Favoritka
Federace
Federico Zandomeneghi
Felix Rakouský
Ferdinand I. Dobrotivý
Ferdinand I. Ferrante
Ferdinand I. Habsburský
Ferdinand II. Štýrský
Ferdinand II. Aragonský
Ferdinand II. Tyrolský
Ferdinand III. Habsburský
Ferdinand III. Toskánský
Ferdinand IV. Habsburský
Ferdinand IV. Toskánský
Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský
Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský (1868–1915)
Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este
Ferdinand Karel Tyrolský
Ferdinand Karel Viktor Rakouský-Este
Ferdinand Schmidt (fotograf)
Feudalismus
Filip I. Kastilský
Filip I. Sličný
Filip II. Španělský
Filip III. Španělský
Filip IV. Španělský
Film
Finsteraarhorn
Florence Marlyová
Florián Červeň
Francúzsko
Francie
Francouzská národní knihovna
Francouzské revoluční války
Franco Faccio
Franská říše
František Brusák
František Ferdinand d'Este
František Forst
František Hrobař
František I. Štěpán Lotrinský
František I. Rakouský
František IV. Modenský
František Josef I.
František Josef Toskánský
František Křižík
František Karel Habsbursko-Lotrinský
František Karel Rakousko-Toskánský
František Palacký
František Pilař
František Plánička
František Salvátor Rakousko-Toskánský
František Schwarz (1840–1906)
František V. Modenský
František Wichterle
František Xaver Naske
Franz Stangl
Fridrich Ferdinand Rakouský
Fridrich III. Habsburský
Fridrich Vilém III.
Fridrich Vilém IV.
Görlitz
Gabriela Navrátilová
Gabriel Max
Gaetano Donizetti
Gallus Anonymus
Geiserich
Gemeinsame Normdatei
Generalplan Ost
Geodata
Geografie Rakouska
Geológia
Geológia Álp
George Cadogan, 5. hrabě Cadogan
George Washington
Georg von Schönerer
Gerd Müller
Germáni
Gestapo
Gesta principum Polonorum
Glaciál
Gotická architektura
Gottfried Toskánský
Gran Paradiso
Gregoriánský kalendář
Gregoria Maximiliána Habsburská
Grossglockner
Gruzie
Guglielmo Marconi
Guta Habsburská
Hámid Karzaj
Habsburkové
Habsburská monarchie
Habsburská monarchie (rozcestník)
Habsburské Nizozemí
Hafizulláh Amín
Haiti
Hajbatulláh Achúndzáda
Haličsko-vladiměřské království
Halit
Hallstatt
Hall in Tirol
Hans Makart
Harlem
Harvardova univerzita
Hektár
Heliocentrismus
Helvetikum
Herculaneum
Hiram Stevens Maxim
Hirohito
Hlavní město
Hlavní strana
Hnězdno
Hohe Tauern
Holokaust
Horní Lužice
Hornina
Hornoslezská povstání
Hrubý domácí produkt
Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský
Hustota zalidnění
Ignác Šechtl
Ignác z Loyoly
Index lidského rozvoje
Indie
Innsbruck
International Standard Book Number
International Standard Serial Number
Invalidovna (Paříž)
Invaze do Polska (1939)
IROZHLAS
Isabela Bourbonská
Isabela Kastilská
Isabela Portugalská (1496)
Islám
ISO 3166-1
ISO 3166-2:AT
ISO 3166-2:PL
Itálie
Ivana Grollová
Ivan Hrbek
Ivy League
Izraelské obranné síly
Jára Beneš
Józef Beck
Józef Piłsudski
Jaan Kaplinski
Jaderná zbraň
Jagellonci
Jagellonská univerzita
Jakub Arbes
Jakub Hron Metánovský
Jaltská konference
James Wilson (Dr. House)
Jana Enríquezová
Jana I. Kastilská
Janovský záliv
Janov (Taliansko)
Jantarová stezka
Jan Ambrůz
Jan Habsbursko-Lotrinský
Jan Henryk Dąbrowski
Jan II. Aragonský
Jan II. Kastilský
Jan III. Sobieski
Jan Jindřich
Jan Karel Habsburský
Jan Karel Hraše
Jan Macháček
Jan Matejko
Jan Radimský
Jan Salvátor Toskánský
Jan Tomáš
Jan Váňa (havíř)
Japonsko
Jardins des Champs-Élysées
Jarmil
Jazyk (lingvistika)
Jiří II.
Jiří Toskánský
Jih
Jim Carroll
Jindřich Ferdinand Toskánský
Jindřich Habsbursko-Lotrinský
Jindřich II. Babenberský
Jindřich II. Pobožný
Jindřich IV.
Jindřich Niederle
Jindřich V. Sálský
Johann Franz Greipel
John Boyd Dunlop
John Kerry
John Spencer-Churchill, 7. vévoda z Marlborough
Josef August Rakouský
Josef Ferdinand Toskánský
Josef Frankovský
Josef František Habsbursko-Lotrinský
Josef Habsbursko-Lotrinský
Josef I. Habsburský
Josef II.
Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský
Josef Pražák
Josef Schulz
Josef Truhlář
Joseph Stiglitz
Josif Vissarionovič Stalin
Južná Európa
Judaismus
Juh
Juhovýchod
Kábul
Křížové výpravy
Křesťanství
Křižáci
Kašubština
Kaliningradská oblast
Kampus
Kapitulace Japonska
Karantánie
Kara Mustafa
Karel Španělský
Karel Štýrský (biskup)
Karel Štěpán Rakousko-Těšínský
Karel Adámek
Karel Albrecht Habsbursko-Altenburský
Karel Ambrož Rakouský-Este
Karel Bulíř (pedagog)
Karel Förster
Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský
Karel Havlíček Borovský
Karel Hořínek
Karel I.
Karel I. Josef Habsburský
Karel II. Španělský
Karel II. Štýrský
Karel IV.
Karel Jan Rudzinsky
Karel Jonáš
Karel Josef Habsbursko-Lotrinský
Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský (1918–2007)
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
Karel Ludvík Rakousko-Uherský
Karel Pius Rakousko-Toskánský
Karel Růžička starší
Karel Salvátor Rakousko-Toskánský
Karel Smělý
Karel V.
Karel VI.
Karel Vrátný
Karel Vraný
Karlovac
Karl Nehammer
Karpaty
Kateřina II. Veliká
Kateřina Jacques-Bursíková
Kateřina Renata Habsburská
Kateřina z Foix
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Narození v roce 1840
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Katolicismus
Katolické řády a řeholní kongregace
Katolictví
Katyňský masakr
Kavkazská válka
Kazimír III. Veliký
Kazimír IV. Jagellonský
Keltové
Kibuc
Kilometer
Kitzbühel
Klíma
Klagenfurt
Klaudie Medicejská
Klemens Wenzel von Metternich
Klement Salvátor Habsbursko-Altenburský
Kmen (sociologie)
Knížectví
Kościuszkovo povstání
Kolumbijská univerzita
Komtur
Komunistická strana Čech a Moravy
Komunistická strana Rakouska
Konžská republika
Kongresové Polsko
Konrád I. Mazovský
Konstance Habsburská
Konstancja Gładkowska
Konstituční monarchie
Korunní princ Rudolf
Korunovace
Korutany
Kosmická sonda
Kostel svatého Petra a Pavla (Görlitz)
Královský hrad (Varšava)
Kraňsko
Krakov
Krakovské povstání
Kras
Kreva
Krevská unie
Kryštalinikum
Krymský chanát
Kujavsko
Kujavsko-pomořské vojvodství
Kurt Biedenkopf
Kurt Waldheim
Květen
Květnový převrat (Polsko)
Lógar
Lac du Bourget
Ladislav Filip Habsbursko-Lotrinský
Ladislav Pohrobek
Ladislav Rott
Lajos Abafi
Lalibela
Latina
Lednové povstání
Leopold Ferdinand Salvátor
Leopold Habsbursko-Lotrinský
Leopold I.
Leopold I. Babenberský
Leopold I. Vilém
Leopold II.
Leopold II. Toskánský
Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský
Leopold V. Habsburský
Leo Karel Habsbursko-Lotrinský
Les
Letecká archeologie
Letní čas
Letní olympijské hry 2020
Levice
Lev XI.
Liberalismus
Library of Congress Control Number
LIBRIS
Lichtenštajnsko
Lichtenštejnsko
Lilek brambor
Linec
Lipica
Listopadové povstání
Literární fikce
Litevština
Litevské velkoknížectví
Litva
Londýn
Lotyšská národní knihovna
Louis-Nazaire Bégin
Lužická kultura
Lužická Nisa
Lublinská unie
Ludvík Habsbursko-Lotrinský
Ludvík Salvátor Toskánský
Ludvík Viktor Habsbursko-Lotrinský
Lulu (Berg)
Luna 22
Lvov
Lyskamm
Média:Pl-Rzeczpospolita.ogg
Měď
Měšťanstvo
Měšek I.
Měsíc
Městské okresy v Německu
Maďaři
Maďarština
Maďarsko
Madeleine Albrightová
Madrid
Mahátma Gándhí
Mahmúd Ahmadínežád
Malá Strana
Maltská konvence
Manhattan
Manuel Rivera-Ortiz
Maorové
Maršál Polska
Marie Anna Bavorská (1551–1608)
Marie Anna Bavorská (1574–1616)
Marie Burgundská
Marie Kristýna Rakouská (1574–1621)
Marie Magdalena Habsburská
Marie Stuartovna
Marie Terezie
Markéta Habsburská (1584–1611)
Markéta Habsburská (1584)
Markéta Saská
Markýz de Sade
Markrabě
Mars (planeta)
Mars Express
Martha Washingtonová
Martin Čech
Martin Van Buren
Massif des Écrins
Mateusz Morawiecki
Matterhorn
Matyáš Habsburský
Mauzoleum
Maximilián I. Habsburský
Maxmilián Arnošt Habsburský
Maxmilián Evžen Rakouský
Maxmilián František Habsbursko-Lotrinský
Maxmilián I. Habsburský
Maxmilián I. Mexický
Maxmilián II. Habsburský
Maxmilián III. Habsburský
Maxmilián Josef Rakouský-Este
Mazovčané
McDonnell Douglas DC-9
Metrov nad morom
Metro v Praze
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Michail Saakašvili
Mikuláš Koperník
Milan Havlín
Milan Zelený
Milavče
Miloš Klicman
Milton Friedman
Miocén
Miroslav Khol
Miroslav Tetter
Mongolský vpád do Evropy
Mont Blanc
Morava
Muhammad Dáúd Chán
Muhammad Nadžíbulláh
Mumie
MusicBrainz
Nářečí
Náboženství
Náměstí Hrdinů (Vídeň)
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Citace
Nápověda:Literatura
Nápověda:Obsah
Národní a univerzitní knihovna v Záhřebu
Národní hymna
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Španělska
Národní knihovna Izraele
Národní konvent
Národní muzeum
Národnost
Núr Mohammad Tarakí
Němčina
Němci
Německá říše
Německé císařství
Německé Rakousko
Německé zločiny v Polsku za druhé světové války
Německý spolek
Německo
Německo-polská státní hranice
Německo-polský pakt o neútočení
Nacismus
Nacistické Německo
Nadace Wikimedia
Nagasaki
Napoleonské války
Napoleon Bonaparte
National Archives and Records Administration
Neandertálec
Nedestruktivní archeologie
Negba
Nemecko
Neoabsolutismus
Neolit
Neutralita
New York
New York (stát)
New York City Police Department
Nihil novi
Nikolaj Davyděnko
Nobelova cena
Noricum
Novorossijsk
Občanská demokratická strana
Obléhání Brna (1645)
Obléhání Konstantinopole (717–718)
Obležení Hlohova
Obyvatelstvo
Odilon Redon
Odilo Globocnik
Odra
Okupační zóny Rakouska
Oldřich Nový
Oligocén
Olympijské hry
OpenStreetMap
Opera
Operace Tannenberg
Operace Visla
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
Organizace pro osvobození Palestiny
Organizace spojených národů
Organizace ukrajinských nacionalistů
Organizace zemí vyvážejících ropu
Orogenéza
Oskar Höcker
Osmanská říše
Osmansko-habsburské války
Osvícenství
Ota František Josef
Ota I. Veliký
Ota II.
Ota III.
Oto Linhart
Otto von Habsburg
Pádska nížina
Pákistán
Pán (šlechtický titul)
Předměstí
Přemyslovci
Přemysl Otakar II.
Přimda (hrad)
Paříž
Paštunština
Paštunové
Pagekon obří
Paleogén
Palisáda
Památková rezervace
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Pangermanismus
Panonie
Panoráma
Papež
Parita kupní síly
Parlamentní republika
Penninikum
Penninské Alpy
Penny Black
Pensylvánská univerzita
Pentagon
Perština
Personální unie
Per Teodor Cleve
Petr Ferdinand Toskánský
Petr Iljič Čajkovskij
Petr Kolínský
Piastovci
Pius X.
Piz Bernina
Pjotr Lavrov
Ploutvonožci
Poštovní známka
Požár
Požár Malé Strany a Hradčan
Pohřebiště
Pohorie
Poláci
Polština
Polané (západní)
Politik
Polská exilová vláda
Polská hymna
Polská lidová republika
Polská národní knihovna
Polská republika (rozcestník)
Polská vlajka
Polské království
Polské království (1916–1918)
Polský odboj během druhé světové války
Polský podzemní stát
Polsko
Polsko-litevská unie
Polsko-litevská unie (1569–1795)
Polsko-litevská válka
Polsko-sovětská válka
Polsko-ukrajinská válka
Pomořansko
Pompeje
Poniatowští
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Francúzsko
Portál:Geografia
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Novověk
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Politika
Portál:Pravěk
Portál:Spojené státy americké
Portál:Sport
Portál:Středověk
Portál:Starověk
Portál:Vedy o Zemi
Poslanecká sněmovna
Poznaňské velkovévodství
Poznaňsko
Príkrov (geológia)
Pražský hrad
Praha
Pravěk
Prevét
Princetonská univerzita
Privilegium minus
Projekt Manhattan
Prosperita
Protestantismus
Pruské království
Pruské Slezsko
Prusko
Prusko-rakouská válka
První anglo-afghánská válka
První křížová výprava
První opiová válka
První Rakouská republika
První světová válka
Pryč od Říma!
Pulitzerova cena
Q156400
Q156400#identifiers
Q156400#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q172388
Q172388#identifiers
Q172388#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q49088
Q49088#identifiers
Q49088#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q839954#identifiers
Q839954#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q866393
Q866393#identifiers
Q866393#identifiers|Editovat na Wikidatech
Rétové
Raabs an der Thaya
Rada Evropy
Raetie
Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský
Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský
Rakúsko
Rakouská hymna
Rakouská občanská válka
Rakouská státní smlouva
Rakouská vlajka
Rakouské arcivévodství
Rakouské císařství
Rakouské markrabství
Rakouské Nizozemí
Rakouské spolkové země
Rakouské vévodství
Rakouský stát
Rakousko
Rakousko-turecká válka (1663–1664)
Rakousko-uherské vyrovnání
Rakousko-Uhersko
Rekatolizace
Renáta Doleželová
Renesanční architektura
Renesance
Republika
Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství
Richard Jahn
Richterova stupnice
Robert Führer
Robert Oppenheimer
Robert Rakouský-d'Este
Robert Sean Leonard
Rok
Ropná skvrna
Rozhlas
Rozloha
Rudá armáda
Rudolf I. Habsburský
Rudolf II.
Rudolf IV. Habsburský
Rudolf Jan kardinál Habsbursko-Lotrinský
Ruské impérium
Rusko
Rusko-polská válka (1605–1618)
Rysy
Rytíř
Séraphin-Médéric Mieusement
Saintgermainská smlouva
Sakrální stavba
Salcburk
Sanace (Polsko)
Sarajevo
Sarmati
SARS-CoV-2
Sasko
Satira
Saturnin Heller
Schengenský prostor
Schutzstaffel
Sedimentačná panva
Sedmidenní válka
Sedmiletá válka
Sejm
Sergej Adamovič Kovaljov
Severní válka
Severoatlantická aliance
Severovýchod
Seznam římských králů
Seznam štýrských markrabat a vévodů
Seznam švédských králů
Seznam brixensko-bolzanských biskupů
Seznam korutanských vévodů
Seznam kraňských markrabat a vévodů
Seznam měn
Seznam mezinárodních poznávacích značek
Seznam mezinárodních směrových čísel
Seznam představitelů Afghánistánu
Seznam představitelů Polska
Seznam představitelů Rakouska
Seznam panovníků Svaté říše římské
Seznam pasovských biskupů
Seznam polských králů
Seznam portugalských panovníků
Seznam pruských panovníků
Seznam států podle státního zřízení
Seznam států světa podle data vzniku
Seznam států světa podle HDP na obyvatele
Seznam států světa podle hustoty zalidnění
Seznam států světa podle indexu lidského rozvoje
Seznam států světa podle nejvyšších hor
Seznam států světa podle počtu obyvatel
Seznam států světa podle rozlohy
Seznam světového dědictví v Africe#Etiopie
Seznam vratislavských biskupů a arcibiskupů
Shetlandy
Sidney Altman
Sjednocená kanadská provincie
Skanzen
Skotsko
Skytové
Slezané
Slezská kuchyně
Slezské vojvodství
Slezsko
Slované
Slovanské náboženství
Slovanský sjezd
Slovenština
Slovenská národní rada
Slovensko
Slovinština
Slovinsko
Smlouva z Waitangi
SNAC
Sofie Litevská
Solná komora
Soubor:1684 Entsatz von Wien anagoria.JPG
Soubor:Anonym Erzherzog Karl II.jpg
Soubor:Aschraf Ghani MSC 2017 2 (cropped modified).jpg
Soubor:Auguste Rodin fotografato da Nadar nel 1891.jpg
Soubor:Austria 1945-55.svg
Soubor:Austria Romana.png
Soubor:Austria satellite-map.jpg
Soubor:Biskupin - gate and wall.jpg
Soubor:Border changes in history of Poland.png
Soubor:Bregenz pano 1.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-1987-0922-500, Wien, Heldenplatz, Rede Adolf Hitler.jpg
Soubor:Carinthia Arms.svg
Soubor:Charlie Watts Berlinale 2008 cropped.jpg
Soubor:Claude Monet 1899 Nadar crop.jpg
Soubor:Coat of arms of Austria.svg
Soubor:ColumbiaNYUCoat.JPG
Soubor:Davydenko Hamburg.jpg
Soubor:Destroyed Warsaw, capital of Poland, January 1945.jpg
Soubor:Emile Zola MOPA.jpg
Soubor:Empire Autricien au XVIII. siecle.jpg
Soubor:EU-Austria.svg
Soubor:EU-Poland.svg
Soubor:Europa Jagellonica.svg
Soubor:Flag of Austria.svg
Soubor:Flag of Poland.svg
Soubor:Grunwald Wojciech Kossak.jpg
Soubor:Herb Polski.svg
Soubor:Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria.svg
Soubor:Jakub Arbes.jpg
Soubor:Jarlshof(NigelDuncan)Feb2007.jpg
Soubor:Joseph Siffred Duplessis - Christoph Willibald Gluck - Google Art Project.jpg
Soubor:Krizik Electric Tram 1891 Hercik.png
Soubor:Languages of Central Europe 1910 v češtině.png
Soubor:Low Memorial Library Columbia University NYC.jpg
Soubor:Marcha orientalis-cs.svg
Soubor:MieszkoDagome.jpg
Soubor:Nagasakibomb.jpg
Soubor:Polska-ww1-nation.png
Soubor:Tchaikovsky2.jpg
Soubor:Teresa-Stolz.jpg
Soubor:Thilafushi1.jpg
Soubor:VenusWillendorf.jpg
Soubor:Wappen Herzogtum Krain.png
Soubor:Wappen Herzogtum Steiermark.png
Soubor:Wentworth Miller by Gage Skidmore.jpg
Soubor:Wiki letter w.svg
Sovětská invaze do Polska
Sovětské represe proti Polákům a polským občanům 1939–1946
Speciální:Kategorie
Speciální:Map/16/52.788378/17.744691/cs
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/978-80-7106-239-4
Speciální:Zdroje knih/978-80-7243-455-8
Spisovatel
Spittal an der Drau
Spojené arabské emiráty
Spojené království
Spojené státy americké
Spojenci (druhá světová válka)
Srážka vlaků u Milavčí
Srbsko
Státní znak Polska
Státní znak Rakouska
Středa
Střední Evropa
Střední Litva
Střední paleolit
Stanfordova univerzita
Stanisław Żółkiewski
Stanislav II. August Poniatowski
Starověk
Starověký Řím
Story Musgrave
Strana Whigů
Strana Zelených
Stratzing
Stredná Európa
Sunnitský islám
Světová banka
Světová obchodní organizace
Světskost
Svatá říše římská
Svatá Helena (ostrov)
Svobodné město Krakov
Svrchovanost
Szlachta
Tádžikistán
Tálibán
Třicetiletá válka
Taliansko
Talibán
Terciární sektor
Terciér
Tereza Stolzová
Terst
Tethys (more)
Teurnia
Theodore Roosevelt
Theodor Tomášek
Thilafushi
Think tank
Thomas Hardy
Thomas Merton
Tigrajská lidově osvobozenecká fronta
Tokio
Tomáš Černý (politik)
Tomáš Vorel
Tony Award
Tony Esposito (lední hokejista)
Toomas Hendrik Ilves
Toruň
Tovaryšstvo Ježíšovo
Trapista
Treťohory
Trove
Turečtina
Turecko
Tyrolsko
Udórz (hrad)
Ukrajina
Ukrajinci
Ukrajinská povstalecká armáda
Umělá družice
Umajjovci
UNESCO
Union List of Artist Names
Univerzita
Univerzita ve Štýrském Hradci
Univerzitní systém dokumentace
Uzbekistán
Václav II.
Václav Mollenda
Václav Nekvasil
Václav Veber
Válka o španělské dědictví
Válka ve Vietnamu
Válka v Tigraji
Války o rakouské dědictví
Vápenec
Vídeň
Vídeňský kongres
Východ
Východní blok
Východní Germáni
Východní marka
Východní Prusko
Východofranská říše
Vakcína proti covidu-19
Vandalové
Varšava
Varšavská konfederace
Varšavské knížectví
Varšavské povstání
Vatikánská apoštolská knihovna
Velká francouzská revoluce
Velká turecká válka
Velké okresní město
Velkopolské povstání
Velkopolské povstání (1806)
Velkopolsko (historické území)
Veněra 15
Venuše z Galgenbergu
Versailleská smlouva
Viedeň
Viedenská kotlina
Viktor Wilhelm Russ
Vilém Habsbursko-Lotrinský
Vilém I. Nizozemský
Vilém II. Nizozemský
Vilém Rakousko-Těšínský
Vilém Tierhier
Virginie
Virtual International Authority File
Virunum
Visegrádská skupina
Vislané
Vitalianus
Vital Šyšov
Vladimír Slavínský
Vladislav I. Lokýtek
Vladislav II. Jagello
Vladislav Jagellonský
Vlastenecká fronta (Rakousko)
Vlastislav Antonín Vipler
Vlnolam
Vnitřní Rakousy
Vnitrozemský stát
Voda
Volyňský masakr
Vrása
Vrásnenie
Vrchol
Vstup Rakouska do Evropské unie
Vyhlazovací tábory nacistického Německa
Wachau
Warren Buffett
Weisshorn
Welfové
Wentworth Miller
Wettinové
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2021
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2021
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Přesměrování
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Uvádění zdrojů
Wikipedie:Věrohodné zdroje
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/srpen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2021
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Willendorfská venuše
William Gregory
William Henry Harrison
William Pittenger
Wkra
WorldCat
Yaleova univerzita
Západní Slované
Závěť
Złoty
Zaolzie
Zdeněk Šreiner
Zell am See
Zeměpisné souřadnice
Zemětřesení na Haiti 2021
Zemská armáda
Zemské desky
Zemský okres Zhořelec
Zgorzelec
Zikmund Báthory
Zikmund František Tyrolský
Zikmund Habsburský
Zikmund Habsbursko-Lotrinský
Zikmund III. Vasa
Zinalrothorn
Zlaté svobody




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk