PhDr. Marie Těšitelová, DrSc.
Narození	3. dubna 1921 Poličany
Úmrtí	30. října 2011 (ve věku 90 let) Praha
Povolání	jazykovědkyně
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Marie Těšitelová (3. dubna 1921 Poličany – 30. října 2011 Praha) byla česká jazykovědkyně, specializující se na oblast kvantitativní lingvistiky.^[1][2][3] Byla nazývána „první dámou české lingvistiky“.^[4]

Životopis

V roce 1940 maturovala na kutnohorském gymnáziu. Na Filozofickou fakultu přišla v roce 1945 po učitelské praxi na kutnohorských školách. Jejím oborem byla čeština a dějepis. Byla ovlivněna svým učitelem Vladimírem Šmilauerem, díky kterému vyšel v časopise Naše řeč její první článek. Článek se věnoval kvantitativní lingvistice a nesl název O frekvenci slov a tvarů v Čapkově románu Život a dílo skladatele Foltýna. Ve Výzkumném ústavu pedagogickém pomáhala se zpracováním frekvenčního slovníku češtiny. Slovník Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce nakonec vyšel až v roce 1961.^[5]

Od roku 1956 byla výkonnou redaktorkou časopisu Slovo a slovesnost, kde setrvala do roku 1990^[6]. Spolu s pracovníky ÚJČ Antonínem Tejnorem, Františkem Danešem, Vlastou Strakovou a Josefem Filipcem se podílela na Slovníku slovanské lingvistické terminologie^[7]. Na základě práce kolektivu pracovníků Oddělení matematické a aplikované lingvistiky v ÚJČ vznikl pod jejím vedením Korpus věcného stylu (v roce 2007 zveřejněn v elektronické a označkované podobě jako Český akademický korpus v ÚFAL MFF UK) původně zpracovaný pomocí děrných štítků a obsahující 540 000 slov.^[8] Významný z hlediska teorie komunikace byl její překlad sborníku Teorie informace a jazykověda. Z hlediska kvantitativní lingvistiky v rámci ÚJČ spolupracovala na problematice sporného autorství Rukopisů královédvorského a zelenohorského^[9].

Zároveň v roce 1956 začala pracovat v Ústavu pro jazyk český, kde pomáhala s přípravou 2. svazku Slovníku spisovného jazyka českého. Poté se v roce 1965 stala vedoucí Oddělení matematické a aplikované lingvistiky ÚJČ ČSAV. V této funkci setrvala do zániku tohoto oddělení, který nastal v polovině osmdesátých let. V roce 1990 odešla do důchodu.^[5]

Marie Těšitelová zemřela dne 30. října 2011 v Centru následné péče Clinicum v Praze-Vysočany.^[10]

Dílo

• Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, 1961
• O morfologické homonymii v češtině, 1966.
• Pětijazyčný slovník z kvantitativní lingvistiky (spolu s Marií Königovou, Marií Ludvíkovou a Jiřím Krausem), 1970.
• Otázky lexikální statistiky, 1974.
• Využití statistických metod v gramatice, 1980.
• sborníky Linguistica I-XV:, 1982–1985.
• Frekvenční slovník současné české administrativy, 1980.
• Frekvenční slovník současné české publicistiky, 1980.
• Frekvenční slovník současné odborné češtiny, 1982.
• Frekvenční slovník češtiny věcného stylu, 1983.
• Kvantitativní charakteristiky současné češtiny (Marie Těšitelová a kolektiv), 1985.
• Retrográdní slovník současné češtiny (spolu s Janem Králíkem a Janem Petrem), 1986.
• O češtině v číslech, 1987.
• Kvantitativní lingvistika, 1987.

Odkazy

Reference

Literatura

• Dvořáčková, Věra. Osudy Ústavu pro jazyk český. Dějiny ÚJČ ČSAV a jeho předchůdců ve světle archivních pramenů. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2011. 271 s. ISBN 978-80-86496-53-5.
• PETR, Jan. K životnímu jubileu Marie Těšitelové. Slovo a slovesnost. 1981, roč. 42, čís. 1, s. 68–73. Dostupné online. 

Související články

• Tajemství řeči

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Těšitelová

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.