Lyocell (zkratka CLY) je označení druhu viskózových vláken vyrobených „zvlákňováním z rozpouštědla“ (solvent-spun^[1] nebo dry-jet-wet^[2]).^[3]

Způsob výroby

Základní surovina je (stejně jako u standardní viskózy) dřevo z různých druhů rostlin (buk, eukalyptus aj). Rozdrcená buničina se rozpouští nejedovatým prostředkem NMMO (N-metylmorfolín-N.oxid). Roztok se po průchodu zvlákňovací tryskou sráží, rozpouštědlo se z vlákniny vypírá, recykluje (téměř stoprocentně) a vrací k novému použití.^[4]

Vlastnosti

^{[5] [6]} Jako textilní materiál se z lyocelu vyrábí hladká, lesklá staplová vlákna a filamenty v bílé barvě.

Porovnání fyzikálních vlastností s podobnými vlákny:

K pozitivním vlastnostem patří také: velmi dobrá afinita k barvivům (brilantnost barev), odolnost proti louhům, úplná biologická rozložitelnost, možnost praní výrobků při 60 °C

Nedostatky: nízká elasticita (mačkavost) a malá odolnost proti kyselinám

Použití

Příze se dají použít bez příměsí (často z mikrovláken) ^[7] nebo ve směsi s polyesterem, bavlnou, lnem, hedvábím nebo vlnou (s vhodnou jemností a délkou střiže) na oděvní tkaniny a pleteniny, šicí nitě, pneumatikové kordy, speciální papír aj. ^{[4] [8] [9]}

Z historického vývoje

Základní výzkum začal v 80. letech minulého století u nizozemské firmy Akco, od které zakoupily licenci firmy Courtalds a Lenzing a vyráběly od 90. let lyocell průmyslově. Lenzing převzal v roce 2004 také výrobní zařízení firmy Courtalds spolu se značkou Tencel®, pod kterou prodává lyocellová vlákna jako největší světový výrobce (v roce 2011). Celosvětová výrobní kapacita se v roce 2014 odhadovala na 200 000 ročních tun.^[10]

Související články

Viskózová vlákna, Ioncell

Literatura

• Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3-87150-876-4, str. 127-130
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 427

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lyocell na Wikimedia Commons

Reference