Ludvík XV.
z Boží vůle nejkřesťanštější král Francie a Navarry, spolukníže Andorry
Louis-Michel van Loo, cca 1760
Doba vlády	1. září 1715 – 10. květen 1774
Korunovace	25. říjen 1722, Remeš
Úplné jméno	Louis de France
Tituly	Vévoda z Anjou (1710–12) Dauphin z Viennois (1712–15)
Narození	15. února 1710 palác ve Versailles
Úmrtí	10. květen 1774 (64 let) palác ve Versailles
Pohřben	Katedrála Saint-Denis, Saint-Denis
Předchůdce	Ludvík XIV.
Nástupce	Ludvík XVI.
Manželka	Marie Leszczyńská
Potomci	Luisa Alžběta, Anna Jindřiška, Marie Luisa, Ludvík Ferdinand, Filip Ludvík, Marie Adéla, Viktorie Luisa, Sofie Alžběta, Tereza, Luisa Marie
Rod	Kapetovci
Dynastie	Bourboni
Otec	Ludvík Burgundský
Matka	Marie Adelaide Savojská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík XV. (15. února 1710 Versailles – 10. května 1774 tamtéž), přezdívaný Ludvík Milovaný (le Bien-Aimé), byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1715–1774. Byl pravnukem „krále Slunce“ Ludvíka XIV. a po předčasné smrti svého otce v roce 1712 se jako dvouletý stal oficiálním následníkem trůnu, který zdědil v pěti letech po smrti svého slavného praděda v roce 1715. Na trůn usedl po období regentství svého strýce, Filipa II. Orleánského. Jeho vláda trvala bezmála šedesát let.

Život

První léta vlády

Ludvík, obdařený značnou inteligencí, ale i notnou dávkou arogance a lhostejnosti k potřebám státu, se ujal řízení státních záležitostí roku 1723, nedlouho před smrtí regenta Filipa II. Orleánského. Byl původem z mladší linie Bourbonů a po smrti Ludvíka XIV. spravoval stát v době tzv. regentství. V patnácti letech ho oženili s o šest let starší dcerou svrženého polského krále Stanislava Leszczyńského, Marií (1703–1768), jejíž rodina se po útěku z Polska uchýlila do exilu v Paříži. Ludvík XV. se později snažil Stanislavovi znovu zajistit polskou korunu, ale neúspěšně (1733).

Jak Filip Orleánský, tak později i král pokračovali v absolutistickém stylu vlády, vytvořeném ještě Ludvíkem XIV. Hlavní roli ve státě i nadále sehrávala vysoká šlechta, která se doslova koupala v dostatku a luxusu, účastnila se početných bálů, koncertů, divadelních a baletních vystoupení či lovů, intrikovala navzájem proti sobě atd. Finanční situace Francie nebyla dobrá. Již v roce 1720 došlo k hospodářské krizi, vyvolané aktivitami skotského finančníka Johna Lawa, a stabilizace poměrů nastala až po roce 1750. V letech 1739-40 král Ludvík působil jako zprostředkovatel míru mezi Habsburky a Osmanskou říší, s níž udržoval dobré vztahy.

Úspěchy a nezdary

Na krále měl dlouho velký vliv jeho rádce kardinál Fleury (1653–1743); byl to poměrně schopný politik a dokud řídil státní záležitosti, dosahovala Francie určitých úspěchů na zahraničněpolitickém i vnitropolitickém poli. Fleuryho snahou bylo především vyhnout se rozsáhlejším válečným konfliktům, což se mu víceméně dařilo. Po kardinálově smrti však Ludvíka XV. ovládly jeho milenky madame de Pompadour (s níž začal poměr na Bal des ifs) a později madame du Barry. Obě dámy zasahovaly do záležitostí vnitřní i zahraniční politiky, přestože postrádaly jakýkoli rozhled v politických a ekonomických záležitostech. To mělo zejména v posledních dvou desetiletích Ludvíkovy vlády nepříjemné důsledky pro celou zemi.

V letech 1740–1748 se Ludvík zapletl do válek o dědictví rakouské, z nichž ale neměl prakticky žádný prospěch. V lednu roku 1757 krále pobodal kapesním nožíkem jistý Robert F. Damiens, povoláním sluha, silně věřící a pravděpodobně psychicky narušený. Motiv činu se nepodařilo objasnit, útočník tvrdil, že chtěl krále pouze varovat a odvrátit od zhýralého života. Útočník byl uvězněn v Bastile a, přestože byl zjevně psychicky vyšinutý, odsouzen k smrti. O dva měsíce později, 28. března, byl popraven rozčtvrcením pomocí čtyř koní na Place de Grève. Taková středověká krutost byla v polovině 18. století naprostým anachronismem a dočkala se kritiky jak od francouzských intelektuálů (zejména Voltaira), tak hlavně v zahraničí. Během sedmileté války (1756–1763) s Anglií Francie ztratila Kanadu, část Louisiany a většinu držav v Indii. Tato porážka znamenala výrazné oslabení velmocenského postavení země, zostření napětí uvnitř společnosti a sílící kritiku absolutismu (osvícenci, encyklopedisté). Ludvík sám však jakékoli reformy odmítal a své kritiky přímo či nepřímo vyháněl do exilu. V ekonomické oblasti došlo po polovině století k jistému oživení, spojeném s rozvojem manufaktur.

V architektuře, umění a módě převládal za Ludvíka XV. aristokratický styl rokoka: dekorativní interiéry, jemné figurky z porcelánu, krinolíny a vysoké účesy dam, paruky, trojrohé klobouky, ozdobné kordy šlechticů a jiné. Francie zůstala hlavním kulturním centrem Evropy – místo, které si vydobyla již za Ludvíka XIV.

Potomci

• Luisa Alžběta (14. srpna 1727 – 6. prosince 1759), ⚭ 1738 Filip Parmský (15. března 1720 – 18. července 1765), vévoda z Parmy, Piacenzy a Guastally
• Anna Jindřiška (14. srpna 1727 – 10. února 1752), zemřela na neštovice
• Marie Luisa (28. července 1728 – 19. února 1733)
• Ludvík Ferdinand (4. září 1729 – 20. prosince 1765), dauphin z Viennois (otec tří francouzských králů),

  ⚭ 1744 Marie Tereza Bourbonská (11. června 1726 – 22. července 1746)

  ⚭ 1747 Marie Josefa Saská (4. listopadu 1731 – 13. března 1767)

• Filip Ludvík (30. srpna 1730 – 7. dubna 1733), vévoda z Anjou
• Marie Adéla (23. března 1732 – 27. února 1800), vévodkyně z Louvois, svobodná a bezdětná
• Viktorie Luisa (11. května 1733 – 7. června 1799), svobodná a bezdětná
• Sofie Alžběta (27. července 1734 – 2. března 1782), vévodkyně z Louvois
• Tereza (16. května 1736 – 28. září 1744)
• Luisa Marie (15. července 1737 – 23. prosince 1787), karmelitánská řeholnice

Z deseti dětí (dva synové a osm dcer), které se narodily z manželství Marie Leszczyńské a Ludvíka XV., mladší syn a dvě mladší dcerky zemřeli jako děti. Kromě nejstarší dcery Luisy Alžběty všechny další dcery zůstaly neprovdány.

Kromě manželských potomků měl Ludvík XV. i řadu potomků nemanželských.

V rámci usmíření s dlouholetým nepřítelem Francie – Habsburky – byla dohodnuta svatba jeho vnuka Ludvíka s Marií Antonií, dcerou Marie Terezie. Tento Ludvík se stal v důsledku několika úmrtí (již v útlém věku zemřeli dva jeho starší bratři a Ludvík XV. přežil i jeho otce Ludvíka Ferdinanda, nemocného souchotinami) v bourbonském rodu nástupcem starého krále, jenž zemřel roku 1774 na černé neštovice.

Galerie

• 
  Ludvík XV. jako dítě
• 
  Ludvík okolo roku 1715
• 
  Ludvík okolo roku 1720
• 
  Ludvík roku 1748
• 
  Ludvík okolo roku 1750
• 
  Ludvík okolo roku 1770

Tituly a oslovení

• 15. února 1710 – 8. března 1712: Jeho Královská Výsost vévoda z Anjou
• 8. března 1712 – 1. září 1715: Jeho Královská Výsost dauphin Francie
• 1. září 1715 – 10. května 1774: Jeho Veličenstvo král

Vývod z předků

Odkazy

Literatura

• HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7. 

Související články

• Dějiny Francie
• Smrt Ludvíka XIV.
• Ludvík XIV.
• Marie Leszczyńská
• Madame de Pompadour
• Madame du Barry

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík XV. na Wikimedia Commons
• Osoba Ludvík XV. ve Wikicitátech
• (francouzsky) Ludvík XV. Archivováno 14. 10. 2005 na Wayback Machine.

Předchůdce: Ludvík VIII. z Viennois

Dauphin z Viennois 1710 – 1715

Nástupce: Ludvík X. z Viennois

Předchůdce: Ludvík XIV.

král Francie a Navary Ludvík XV. (IV.) 1715 – 1774

Nástupce: Ludvík XVI.

Chronologie francouzských panovníků od 987 do 1870

987 996 1031 1060 1108 1137 1180 1223 1226    Hugo Kapet Robert II. Jindřich I. Filip I. Ludvík VI. Ludvík VII. Filip II. Ludvík VIII.

1226 1270 1285 1314 1316 1316 1322 1328 1350    Ludvík IX. Filip III. Filip IV. Ludvík X. Jan I. Filip V. Karel IV. Filip VI.

1350 1364 1380 1422 1461 1483 1498 1515 1547 1559    Jan II. Karel V. Karel VI. Karel VII. Ludvík XI. Karel VIII. Ludvík XII. František I. Jindřich II.

1559 1560 1574 1589 1610 1643 1715 1774 1792    František II. Karel IX. Jindřich III. Jindřich IV. Ludvík XIII. Ludvík XIV. Ludvík XV. Ludvík XVI.

1792 1804 1814 1824 1830 1848 1852 1870    — Napoleon I. Ludvík XVIII. Karel X. Ludvík Filip — Napoleon III.

Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové

Francouzští princové
první generací francouzských princů jsou synové Jindřicha IV.
1. generace	Ludvík XIII. • Mikuláš Jindřich Orleánský • Gaston Orleánský
2. generace	Ludvík XIV. • Filip I. Orleánský • Jan Gaston z Valois
3. generace	Ludvík • Filip Karel z Anjou • Ludvík František z Anjou • Filip Karel z Valois • Alexandr Ludvík z Valois • Filip II. Orleánský
4. generace	Ludvík • Filip V. Španělský* • Karel z Berry
5. generace	Ludvík Bretaňský • Ludvík • Ludvík XV. • Ludvík Asturský* • Filip Španělský*
6. generace	Ludvík • Filip z Anjou
7. generace	Ludvík Burgundský • Xaver Akvitánský • Ludvík XVI. • Ludvík XVIII. • Karel X.
8. generace	Ludvík Josef* • Ludvík XVII.* • Ludvík Antonín z Angoulême • Karel Ferdinand z Berry
9. generace	Jindřich z Chambord
* do roku 1713