A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ludvík Tošner | |
---|---|
Narození | 27. července 1874 Praha |
Úmrtí | 5. srpna 1916 (ve věku 42 let) Praha |
Povolání | překladatel a spisovatel |
Politická příslušnost | Sociální demokracie |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ludvík Tošner (27. července 1874 Libeň (dnes část Prahy)[1] — 5. srpna 1916 Praha[2]) byl český středoškolský profesor, spisovatel a překladatel. Vyučoval na gremiální obchodní škole a krátce i na českoslovanské obchodní akademii. Roku 1901 vyvolal skandál neoprávněným užíváním akademického a šlechtického titulu „PhDr. Ludvík Silvan Tošner de Simon“; nebyl však odsouzen, protože svým jednáním nezpůsobil škodu. Podílel se na činnosti sociálně demokratické strany literárními příspěvky, pořádáním odborných přednášek a (neúspěšnými) kandidaturami ve volbách. Přeložil několik cestopisů Svena Hedina, zápisky R. F. Scotta a společně s Theodorem Šmeralem první díl Marxova Kapitálu.
Život
Mládí a pedagogická činnost
Narodil se 27. července 1874 v Nové Libni čp. 49 (dnes součást Prahy)[1] jako nemanželský syn služky Josefy Tošnerové (1839-??) původem z Loutí u Benešova;[3] otec nebyl v matrice uveden.[1] Jeho matka se 4. července 1882 provdala za vdovce Jana Šimona (uváděn též jako Johann Simon, 1816-1895),[3] sluhu a zasloužilého člena dobrovolného ochranného sboru.[4][p 1]
Vystudoval reálku a zemědělské oddělení techniky, kde se zaměřil na zeměpis a pomocné vědy. Roku 1895 získal místo odborného učitele české gremiální obchodní školy.[p 2] V letech 1898–1901 vyučoval rovněž na Českoslovanské obchodní akademii.[5]
Aféra s falešnými tituly
27. září 1901 byl postaven před okresní soud na Ovocném trhu pro přestupek podvodu, kterého se měl dopustit neoprávněným užíváním akademického a šlechtického titulu. Vydával se za doktora filosofie, ačkoliv nebyl promován, a nechal si neoprávněně vytisknout navštívenky se jménem „PhDr. šl. Tošner de Simon“ a šlechtickou korunkou[6] (celým jménem byl v té době uváděn jako „PhDr. Ludvík Silvan Tošner de Simon“).[7] Žaloba byla postavena na svědeckých výpovědích:
- Fr. E. Babánek, majitel domů na Vyšehradě, uvedl, že mu roku 1900 poslal Tošner dopis, kde se představil jako doktor filosofie a požádal o ruku jeho dcery. Babánek se na něj zeptal u domovníka, který mu sdělil, že „pan baron“ má už poměr, jedna dívka k němu pravidelně dochází a jednou ji dokonce bil. Babánek na dopis neodpověděl, ale když Tošner napsal podruhé, pozval ho na schůzku. Tošner se představil jako potomek staré francouzské šlechtické rodiny, který má zájem o nevěstu měšťanského původu. Později posílal Babánkovi další dopisy a „šlechtické“ navštívenky. Babánek, který k němu neměl důvěru, si jeho informace ověřil u poslance Březnovského a ředitele obchodní akademie Řežábka, kteří mu potvrdili, že není ani doktorem, ani šlechticem.
- Poslanec Václav Březnovský upřesnil, že si údaje ověřoval u profesora Dolejšky a zjistil, že Tošner není francouzský šlechtic, ale syn vdovy po plynárenském zřízenci Simonovi.
- Ředitel obchodní akademie Jan Řežábek vypovídal, že mu Tošner kdysi ukázal potvrzení šlechtického původu od magistrátu s cílem požádat o stipendium. Naopak na něm ocenil, že ihned po propuknutí aféry rezignoval z profesorského místa, aby nepoškodil pověst školy.
- Největší rozruch způsobil zubní lékař dr. Šmíd, který si stěžoval, že Tošner pomocí falešného šlechtictví pronikl do rodiny jeho příbuzných. Když u soudu prohlásil, že neteř s matkou nemohly přijít, protože jsou na dovolené v Opatii, odkud mu poslaly pohlednici, odpověděl Tošner, že dívka je v Praze a že s ní den předtím přijel z Vídně.[6]
Tošner se hájil poukazem na to, že šlo jen o jeho spisovatelský pseudonym a uváděl příklady dalších spisovatelů, kteří používali šlechtická jména, aniž by je kdokoli obviňoval z podvodu.[6]
Proces se uzavřel 24. října 1901. Jediná prokázaná „oběť“ údajných Tošnerových podvodů se za něj krátce předtím provdala a soud proto vynesl osvobozující rozsudek.[8] Stejné stanovisko — že Tošner neužíval titulů s podvodným úmyslem — zaujal o měsíc později i odvolací soud.[9]
V sociální demokracii
Tošner se zapojil do činnosti sociální demokracie literární tvorbou i praktickou pomocí.[10] Pořádal a propagoval výchovné kurzy pro funkcionáře družstev,[11] zejména peněžních.[12] Ve volbách 1908 neúspěšně kandidoval do českého zemského sněmu v městském okrese Kutná Hora (získal 27 hlasů z 1073; vítězný Bedřich Pacák z mladočeské strany dostal 583)[13] Neúspěchem skončila i jeho kandidatura do říšské rady ve volbách r. 1911: v městském okrese Karlín získal 1125 hlasů, zatímco František Fiedler 2372.[14]
Závěr života
V pátek 4. srpna 1916 se zastřelil ve svém pražském bytě. Příčinou sebevraždy byla zřejmě nesnesitelná nervová choroba.[10] Oficiální seznam ho uvádí mezi zemřelými o den později v c. k. všeobecné nemocnici.[15]
Dílo
Ze samostatných prací napsal Několik epištol (1915) pro SDTJ. Významné byly jeho překlady:[16]
- Sven Hedin: Po souši do Indie : Persií, Seistánem a Beludžistánem (1911)
- Sven Hedin: Tibet : výzkumy a dobrodružství v neznámé zemi (1911)
- Robert Falcon Scott: Dosažení jižní točny (1913)[17]
- Karl Marx: Kapitál : kritika politické ekonomie, sv. 1, společně s Theodorem Šmeralem
Pro výroční zprávy české gremiální obchodní školy napsal články O měrách a vahách (1899), O soustavách měr a vah (1911), O světovém obchodě (1901) a Obchod rakouskouherský (1903).[5]
Přispíval rovněž do Ottova slovníku naučného pod značkou Tšr.[18]
Poznámky
- ↑ Pražský dobrovolný sbor ochranný plnil tehdy na dobrovolném a dobročinném základě funkci dnešní zdravotnické záchranné služby. Viz např. Pražský dobrovolný sbor ochranný. Národní listy. 1909-05-10, roč. 49, čís. 128, s. 2. Dostupné online .
- ↑ Gremiální obchodní škola byla zřízena a udržována obchodním grémiem (společenstvem) obchodníků. Viz např. Gremium. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1896. Dostupné online. Svazek 10. S. 466. a Katalog obchodního oddělení. Praha: Obchodní odbor N. V. Č., 1895. 266 s. Dostupné online. Kapitola Česká obchodní gremia (Praha), s. 149.
Reference
- ↑ a b c Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených LBŇ N8 • 1872-1883, s. 42. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Apolináře, sign. AP Z39, s. 249
- ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 95 • 1816 • Šimon, Johann. Dostupné online.
- ↑ U okresního soudu pro přestupky. Národní listy. 1895-10-02, roč. 35, čís. 272, s. 2. Dostupné online .
- ↑ a b Tošner Ludvík. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1906. Dostupné online. Svazek 25. S. 605.
- ↑ a b c U okresního soudu pro přestupky. Národní listy. 1901-09-28, roč. 41, čís. 268, s. 6. Dostupné online .
- ↑ Kurs obchodních věd pro učitele pokračovacích škol obchodních. Národní listy. 1900-08-14, roč. 40, čís. 223, s. 2. Dostupné online .
- ↑ U okresního soudu pro přestupky. Národní listy. 1901-10-25, roč. 41, čís. 294, s. 3. Dostupné online .
- ↑ Potvrzený rozsudek. Národní listy. 1901-12-01, roč. 41, čís. 331, s. 4. Dostupné online .
- ↑ a b Soudruh Ludvík Tošner zemřel. Rovnost. 1916-08-08, roč. 32, čís. 365, s. 3. Dostupné online .
- ↑ viz Družstevník, 1909-07-20, roč. 1, č. 8, s. 69, Dostupné online pouze v prostorách NK ČR. Relevantní útržek textu se zobrazí po kliknutí na „Výtisk“ a následném vyhledání výrazu „Tošner“ v aktuálním výtisku (platí pro všechny další omezeně přístupné odkazy na této stránce).
- ↑ Viz např. Průkopník, 1911-05-04, roč. 3, č. 5, s. 1. Dostupné online pouze v prostorách NK ČR.
- ↑ Výsledek voleb v městských okresích král. Českého. Národní politika. 1908-02-28, roč. 26, čís. 58, s. 2. Dostupné online .
- ↑ Dnešní říšské volby. Národní listy. 1911-06-13, roč. 51, čís. 161, s. 1. Dostupné online .
- ↑ Zemřelí v Praze. Národní listy. 1916-09-06, roč. 56, čís. 247, s. 6. Dostupné online .
- ↑ Podle seznamu prací v NK ČR, není-li uvedeno jinak.
- ↑ Viz záznam v katalogu NK ČR
- ↑ Nově přibylí spolupracovníci. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1896. Dostupné online. Svazek 10.
Externí odkazy
- Autor Ludvík Tošner ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludvík Tošner
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk