A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ludvík I. Veliký | |
---|---|
král uherský a chorvatský král polský | |
Dobová podobizna Ludvíka Velikého. | |
Doba vlády | Uhersko a Chorvatsko: 1342–1382 Polsko: 1370–1382 |
Korunovace | Uhersko: 21. července 1342, Székesfehérvár Polsko: 10. listopad 1370, Krakov |
Narození | 5. březen 1326 Visegrád |
Úmrtí | 10. září 1382 Trnava |
Pohřben | katedrála svatého Štěpána ve Stoličném Bělehradu |
Předchůdce | Uhersko a Chorvatsko: Karel I. Robert Polsko: Kazimír III. Veliký |
Nástupce | Uhersko a Chorvatsko: Marie Uherská Polsko: Hedvika z Anjou |
Manželky | Markéta Lucemburská Alžběta Bosenská |
Rod | Kapetovci |
Dynastie | Anjouovci |
Otec | Karel I. Robert |
Matka | Alžběta Lokýtkovna |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ludvík I. Uherský nebo také Ludvík I. Veliký z Anjou (5. březen 1326, Visegrád – 10. září 1382, Trnava) byl v letech 1342–1382 uherský a od roku 1370 také polský král.
Uherský král
Na uherský trůn usedl Ludvík v roce 1342 a nástupnictví v Polsku mu zajistil jeho otec Karel I. o tři roky dříve smlouvou s polským králem Kazimírem III. Byl druhým uherským králem z rodu neapolských Anjouovců. Počátek jeho vlády byl ve znamení válek s Benátkami o Dalmácii a Dubrovník, které Ludvík získal v roce 1358. Po smrti svého bratra Ondřeje v roce 1345 se pokusil získat neapolskou korunu a v letech 1348–1350 vedl válku s tamní královnou Johanou I. Ve svém dopise z 15. ledna 1346 papeži Klementovi VI. Ludvík požadoval, aby ji papež sesadil z trůnu ve prospěch Karla Martela, jejího a Ondřejova malého syna.[1] Nakonec Neapolsko sice dobyl, ale když vypukla morová epidemie, byl donucen ustoupit. Ludvík I. Veliký si dočasně podrobil také Valašsko, Bosnu, Srbsko a Bulharsko. Bojoval proti mongolské Zlaté hordě.
V roce 1366 Ludvíka v Pešti navštívil byzantský císař Jan V. Palaiologos a slíbil opětovné připojení východní církve k Římu, když křesťanská Evropa podpoří Byzanc proti Turkům. V následujícím roce Ludvík uzavřel v Pirně sedmileté spojenectví s císařem Karlem IV., které zahrnovalo vzájemnou podporu v Itálii. Svou starší dceru Marii přislíbil v roce 1372 Karlovu mladšímu synovi Zikmundovi.
Personální unie s Polskem
Po smrti svého strýce Kazimíra III. se Ludvík stal v roce 1370 polským králem, čímž vznikla uhersko-polská personální unie. Na počest své korunovace podnikl křížovou výpravu proti Litevcům a dobyl Červenou Rus, kterou k nelibosti polské šlechty připojil k Uhersku. V roce 1374 zahájil Ludvík vojenskou výpravu proti Turkům a podařilo se mu zvítězit nad sultánem Muradem I. Přesto nedokázal znovu získat balkánská knížectví, která se v následujících letech od Uherska definitivně odtrhla.
V roce 1380 se Ludvík Uherský sešel ve Zvolenu s českým králem Václavem IV. Předmětem jednání bylo odstranění papežského schizmatu a společná politika vůči francouzskému dvoru.
Uhersko evropskou velmocí
Za Ludvíkovy vlády dosáhlo Uhersko postavení evropské velmoci a prožívalo rozkvět. Král se proti magnátům opíral o nižší šlechtu (reformami z roku 1351 posílil moc šlechty) a města, kterým poskytoval početná privilegia. Současně podporoval hospodářský a kulturní rozvoj země. V roce 1367 založil první uherskou univerzitu v Pécsi.
Rodina
V roce 1342 se šestnáctiletý Ludvík oženil se sedmiletou Markétou Lucemburskou, nejstarší dcerou českého krále a císaře Karla IV. Ta však již ve čtrnácti letech zemřela, aniž by mu dala dědice. Ludvík se pak v roce 1353 oženil podruhé, a to s Alžbětou Bosenskou. Ani od ní se však mužského potomka nedočkal, Alžběta mu porodila jen tři nebo čtyři dcery, z nichž první dvě zemřely ještě před dosažením dospělosti:
- Marie? (1365–1366)
- Kateřina (1370–1378)
- Marie Uherská (1371 – 17. května 1395), ⚭ 1385 Zikmund Lucemburský (14. února 1368 – 9. prosince 1437), braniborský markrabě, uherský král, od roku 1410 římský král, slezský vévoda a lužický markrabě, moravský markrabě, český král, lombardský král a od roku 1433 římský císař
- Hedvika z Anjou (1373/74 – 17. července 1399), ⚭ 1385 Vladislav II. Jagello (1352/62 – 1. června 1434), litevský velkokníže a polský král od roku 1386 až do své smrti
Smrt a její důsledky
Ludvík I. Veliký zemřel 10. září roku 1382 ve své kurii v Trnavě, pochován byl ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérváru). Zemřel bez mužského dědice, ještě před svou smrtí se snažil zajistit následnictví svým dvěma dcerám, jež dosáhly dospělosti, Marii a Hedvice. Uhry měla dle jeho plánů zdědit mladší Hedvika (následnická práva k Uhrám měl také vévoda Karel III. z Drače zvaný Malý, který se jich však zřekl ještě za Ludvíkova života výměnou za Ludvíkův nárok na neapolskou korunu) a plánován byl její sňatek s habsburským princem Vilémem, starší Marie pak byla určena za dědičku polské koruny a zasnoubena s mladším synem českého krále a císaře římského Karla IV. Zikmundem Lucemburským. Nakonec se však po jeho smrti dědičkou uherského trůnu stala starší Marie a dědičkou polského trůnu mladší Hedvika (Jadwiga).
Vývod z předků
Reference
- ↑ GOLDSTONE, Nancy Bazelon. The lady queen : the notorious reign of Joanna I, Queen of Naples, Jerusalem, and Sicily. : New York : Walker, 2009. 380 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8027-1670-5. S. 120–121.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík I. Veliký na Wikimedia Commons
- Seznam prací o Ludvíkovi I. Velikém v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- (polsky) Ludvík I. z Anjou
- Ludvík, uherský král, potvrzuje mírovou smlouvu Karla IV. s rakouskými vévody (1364) – internetová výstava Národního archivu ČR (listina č. 933)
Předchůdce: Karel I. Robert |
Uherský král Ludvík I. 1342–1382 |
Nástupce: Marie Uherská |
Předchůdce: Karel I. Robert |
Chorvatský král 1342–1382 |
Nástupce: Marie Uherská |
Předchůdce: Kazimír III. Veliký |
Polský král Ludvík I. 1370–1382 |
Nástupce: Hedvika z Anjou |
Předchůdce: Kazimír III. Veliký |
Král haličsko-vladimiřský 1370–1382 |
Nástupce: Marie Uherská |
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk