A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Litevština (lietuvių kalba) | |
|---|---|
 jazyk většiny
jazyk výrazné menšiny | |
| Rozšíření | Litva, Lotyšsko, Bělorusko, Rusko, Polsko, USA, Kanada |
| Počet mluvčích | 4 milióny |
| Klasifikace | |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | Komise litevského jazyka (Valstybinė lietuvių kalbos komisija) |
| Úřední jazyk | Litva, Evropská unie |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | lt |
| ISO 639-2 | lit (B) lit (T) |
| ISO 639-3 | lit |
| Ethnologue | LIT |
| Wikipedie | |
| lt.wikipedia.org | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Litevština (litevsky lietuvių kalba) patří do východní větve skupiny baltských jazyků. Je to úřední jazyk Litvy, kde jím mluví přibližně 2,9 miliónu mluvčích, v sousedních státech a ve světě je to pak přibližně 1,1 mil. mluvčích.
Historie
Východobaltské jazyky se od západobaltských jazyků (hypoteticky nazývaných protobaltské jazyky) oddělily mezi roky 400 a 600. Diferenciace mezi litevským a lotyšským jazykem začala kolem roku 800. V 13.–14. století měli velký vliv na vývoj lotyšského a litevského jazyka Livonci, kteří v tomto období obsadili území okolo řeky Daugavy. Toto území se téměř překrývalo s územím dnešní Lotyšské republiky.
Nejstarší písemná památka pochází z počátku 14. století. První tištěnou knihou je Katechismus Martynase Mažvydase, vydaný v Královci.
Hlásky
Samohlásky
Litevština používá 12 psaných samohlásek, které jsou podobné latinským, obrácený „háček“ (litevsky nosinė, polsky ogonek) značil dříve ~dlouhou samohlásku, původně však označoval ~nosovou samohlásku. V litevštině ė neoznačuje délku, ale jinou kvalitu. Zde by lépe odpovídala (přibližně) záměna ė na ě. Délku hlásek/slabik v litevštině určuje přízvuk, který se v běžném písemném projevu diakritikou neoznačuje (přízvuk – zejména vlnivý (označovaný ~) – může nést i „slabikotvorná“ souhláska, např. l, r). Češi litevský vlnivý přízvuk vnímají spíše jako dlouhou hlásku/slabiku. Délka se v psaném projevu ~diakritikou rozlišuje pouze u dvojic i/y a u/ū (nepřehlédněte, že y neoznačuje tvrdost jako v češtině či jinou kvalitu jako v některých jiných jazycích, ale délku Tvrdost/měkkost v tomto případě Litevci nerozlišují). Ą, ę, į a ų původně částečně s délkou souvisely (an > ą, en > ę, in > į, un > ų), ale nyní je již tato funkce prakticky zcela setřena, o délce i zde rozhoduje (graficky běžně neoznačovaný) přízvuk. V litevštině se graficky přízvuky označují pouze ve speciálních případech, jako jsou učebnice litevské gramatiky, některé stati v encyklopediích, v lingvistické literatuře a podobně. V litevštině i, následující těsně za souhláskou (a následované ještě další(mi) samohláskou/samohláskami), u které Litevci mohou rozlišit měkkost/tvrdost označuje měkkost, nikoli dvojhlásku ia, ią, ie, io, iu, ių. K takovým souhláskám patří zejména š, ž, č, s, z, l, r, dále také n, t, d, k, g, částečně i c, v, m. Z toho důvodu, že ve skutečnosti dosti obtížně (stejně jako Češi) rozlišují měkkou/tvrdou výslovnost b a p, došlo i ke změnám gramatiky – srovnej starší piautuvas, piauti s nynějším pjautuvas, pjauti (srp, řezat). (I Litevci při nedbalé výslovnosti někdy toto i vyslovují jako j). Litevština má také několik dvojhlásek: ai, ie, uo, au, ei, iu.
| Velká písmena | A | Ą | E | Ę | Ė | I | Į | Y | O | U | Ų | Ū |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Malá písmena | a | ą | e | ę | ė | i | į | y | o | u | ų | ū |
| Čeština | a | a | e | e | ~ě | i | i | í | o | u | u | ú |
Souhlásky
V litevštině existuje na 20 souhlásek, které jsou psány latinkou. Navíc se zde stejně jako v češtině vyskytuje spřežka CH.
| Velká písmena | B | C | Č | D | F | G | H | J | K | L | M | N | P | R | S | Š | T | V | Z | Ž |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Malá písmena | b | c | č | d | f | g | h | j | k | l | m | n | p | r | s | š | t | v | z | ž |
| Čeština | b | c | č | d | f | ɡ | h | j | k | l | m | n | p | r | s | š | t | v | z | ž |
Mluvnice
Litevština je syntetický jazyk. Z lingvistického hlediska je zajímavá pro četné archaické rysy, které jazykovědcům pomáhají při studiu vývoje indoevropských jazyků.
V litevštině se rozlišují dva jmenné rody – mužský (vyriškoji giminė) a ženský (moteriškoji giminė), slova bez rodu (nikoliv „střední rod“!) se používají jen zbytkově v případě přídavných jmen a zájmen. Má 5 vzorů podstatných jmen a 3 vzory u přídavných jmen. Všechna slovesa mají přítomný, minulý, budoucí a zvláštní minulý opakovaný čas; oznamovací, podmiňovací a rozkazovací způsob (u dvou posledních způsobů se nevyjadřují časy). Litevština má a používá nejvíce druhů přechodníků ze všech indoevropských jazyků, přechodníky zde existují ve všech časech a rodech. Pro časování zvratných sloves bez předpony existují speciální paradigmata.
Jména se skloňují sedmi pády: nominativem (litev. vardininkas), genitivem (kilmininkas), dativem (naudininkas), akuzativem (galininkas), instrumentálem (įnagininkas), lokálem (vietininkas), a vokativem (šauksmininkas). Ve staré litevštině se používaly další tři pády: illativ (používá se i dnes v hovorové litevštině), adessiv a allativ. Pozůstatky těchto pádů můžeme najít i v ustálených rčeních. Litevština má genitiv záporový a bezpředložkový lokál, tj. neexistuje zde předložka „v“ (př. lovoje = v posteli).
Slovesa
Časování sloves
Přítomný čas
| dirbti = pracovat | norėti = chtít | skaityti = číst | |
|---|---|---|---|
| 1. sg. | dirbu | noriu | skaitau |
| 2. sg. | dirbi | nori | skaitai |
| 3. sg. | dirba | nori | skaito |
| 1. pl. | dirbame | norime | skaitome |
| 2. pl. | dirbate | norite | skaitote |
| 3. pl | dirba | nori | skaito |
Minulý čas
| dirbti = pracovat | norėti = chtít | skaityti = číst | |
|---|---|---|---|
| 1. sg. | dirbau | norėjau | skaičiau (palatalizace – vznik afrikáty t→č) |
| 2. sg. | dirbai | norėjai | skaitei |
| 3. sg. | dirbo | norėjo | skaitė |
| 1. pl. | dirbome | norėjome | skaitėme |
| 2. pl. | dirbote | norėjote | skaitėte |
| 3. pl | dirbo | norėjo | skaitė |
Budoucí čas – infinitiv bez koncovky -ti + s + koncovka.
| dirbti = pracovat | norėti = chtít | skaityti = číst | |
|---|---|---|---|
| 1. sg. | dirb-s-iu | norė-s-iu | skaity-s-iu |
| 2. sg. | dirb-s-i | norė-s-i | skaity-s-i |
| 3. sg. | dirb-s | norė-s | skaity-s |
| 1. pl. | dirb-s-ime | norė-s-ime | skaity-s-ime |
| 2. pl. | dirb-s-ite | norė-s-ite | skaity-s-ite |
| 3. pl | dirb-s | norė-s | skaity-s |
Frekventativ (opakovaný děj v minulosti) – infinitiv bez koncovky -ti + dav + koncovka.
| dirbti = pracovat | norėti = chtít | skaityti = číst | |
|---|---|---|---|
| 1. sg. | dirb-dav-au | norė-dav-au | skaity-dav-au |
| 2. sg. | dirb-dav-ai | norė-dav-ai | skaity-dav-ai |
| 3. sg. | dirb-dav-o | norė-dav-o | skaity-dav-o |
| 1. pl. | dirb-dav-ome | norė-dav-ome | skaity-dav-ome |
| 2. pl. | dirb-dav-ote | norė-dav-ote | skaity-dav-ote |
| 3. pl | dirb-dav-o | norė-dav-o | skaity-dav-o |
Kondicionál
Podmiňovací způsob
| dirbti = pracovat | norėti = chtít | skaityti = číst | |
|---|---|---|---|
| 1. sg. | dirb-č-iau | norė-č-iau | skaity-č-iau |
| 2. sg. | dirb-t-um(ei) | norė-t-um(ei) | skaity-t-um(ei) |
| 3. sg. | dirb-t-ų | norė-t-ų | skaity-t-ų |
| 1. pl. | dirb-t-ume / umėme | norė-t-ume / umėme | skaity-t-ume / umėme |
| 2. pl. | dirb-t-ute / umėte | norė-t-ute / umėte | skaity-t-ute / umėte |
| 3. pl | dirb-t-ų | norė-t-ų | skaity-t-ų |
Imperativ
Rozkazovací způsob
| dirbti = pracovat | norėti = chtít | skaityti = číst | |
|---|---|---|---|
| 1. sg. | – | – | – |
| 2. sg. | dirb-k | norė-k | skaity-k |
| 3. sg. | tegu + přítomný čas | tegu + přítomný čas | tegu + přítomný čas |
| 1. pl. | dirb-k-ime | norė-k-ime | skaity-k-ime |
| 2. pl. | dirb-k-ite | norė-k-ite | skaity-k-ite |
| 3. pl | tegu + přítomný čas | tegu + přítomný čas | tegu + přítomný čas |
Číslovky
| česky | litevsky |
|---|---|
| 1 | vienas, viena (mužský rod/ženský rod) |
| 2 | du, dvi |
| 3 | trys |
| 4 | keturi, keturios |
| 5 | penki, penkios |
| 6 | šeši, šešios |
| 7 | septyni, septynios |
| 8 | aštuoni, aštuonios |
| 9 | devyni, devynios |
| 10 | dešimt |
| 11 | vienuolika |
| 12 | dvylika |
| 13 | trylika |
| 14 | keturiolika |
| 15 | penkiolika |
| 16 | šešiolika |
| 17 | septyniolika |
| 18 | aštuoniolika |
| 19 | devyniolika |
| 20 | dvidešimt |
| 30 | trisdešimt |
| 40 | keturiasdešimt |
| 50 | penkiasdešimt |
| 60 | šešiasdešimt |
| 70 | septyniasdešimt |
| 80 | aštuoniasdešimt |
| 90 | devyniasdešimt |
| 100 | šimtas |
| 1000 | tūkstantis |
| 2987 | du tūkstančiai devyni šimtai aštuoniasdešimt septyni |
Příjmení žen v Litvě
V litevštině se rozlišují příjmení nevdaných žen od příjmení vdaných žen. Tato příjmení jsou již v litevštině přechýlená, liší se od odpovídajících mužských příjmení. V některých velmi výjimečných případech žena, která si nepřeje, aby z jejího příjmení bylo zřejmé, zda je provdaná či nikoliv, používá (se svolením úřadů) přechýlené ženské příjmení, ve tvaru neutrálním. Případně používá příjmení ve tvaru mužského příjmení – nejčastěji pro usnadnění operací s osobními dokumenty v zahraničí.
Příklady
| Příjmení muže | Příjmení provdané ženy | Příjmení neprovdané ženy | Příjmení ženy s nevyjádřeným rodinným stavem |
Nedoporučený český přechýlený tvar |
|---|---|---|---|---|
| Kazlauskas | Kazlauskienė | Kazlauskaitė | Kazlauskė | Kazlauská (Kozlovská) |
| Jonaitis | Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Litevština