A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Liechtensteinův klub (německy Liechtenstein-Club, oficiálně Klub středu, německy Centrumsclub) byla katolická parlamentní frakce v rakouské Říšské radě, která vznikla roku 1881.
Historie
V 70. letech 19. století se na Říšské radě utvořila konzervativní a federalistická síla, tzv. Hohenwartův klub neboli Strana práva, která se vymezovala proti tehdy dominantnímu, liberálně a centralisticky orientovanému bloku Ústavní strany. Po volbách do Říšské rady roku 1879 konzervativní a federalistické síly v Předlitavsku převládly. Ve vídeňském parlamentu pak fungovaly silné frakce (tzv. železný kruh pravice) Polský klub, Český klub a Hohenwartův klub, který zahrnoval především německorakouské konzervativce a federalisty, ale zasedali v něm i někteří neněmečtí poslanci (například z Bukoviny nebo z řad jihoslovanské populace).
Část německorakouských členů Hohenwartova klubu ale upřednostňovala katolický světonázor a sociálně reformní myšlenky, zatímco prosazování federalistické koncepce rakouského státu pro ni nebylo prioritní. V listopadu 1881 vznikl Liechtensteinův klub. Jeho zakladateli byli bratři Aloys z Lichtenštejna a Alfréd z Lichtenštejna ze Štýrska.[1] Mezi další významné osobnosti patřil Georg Lienbacher ze Salcburska nebo Franz Zallinger-Stillendorf z Tyrolska. Výrazný ohlas získal nový klub v Horních Rakousích, kde k němu přešla většina tamních konzervativních poslanců. Podle údajů tisku k 23. listopadu 1881 se k nové formaci celkem přihlásilo 22 poslanců.[2] Čekalo se na poradu konzervativních poslanců z Tyrolska, která se konala 25. listopadu 1881. Na ní ale většina tamních poslanců odmítla do Liechtensteinova klubu vstoupit. Předák tyrolských konzervativců Josef Greuter odmítl tříštění federalistických a konzervativních sil a argumentoval tím, že katolicismus je příliš úzká platforma pro budování celostátně vlivné politické síly.[3]
Liechtensteinův klub se jako samostatná parlamentní skupina zmiňuje i po volbách do Říšské rady roku 1885, kdy měl 16 členů. Separátně ale tehdy vystupovala Lienbacherova skupina s 5 poslanci.[4] V roce 1888 se uvádí, že Liechtensteinův klub má asi 17 členů.[5]
V roce 1890 se ve vídeňském tisku uvádí, že Liechtensteinův klub se rozpadá.[6] Koncem roku 1889 totiž na poslanecký mandát rezignoval Aloys z Lichtenštejna. Zbylí poslanci pak jednali o spojení s Hohenwartovým klubem.[7]
Na myšlenky Liechtensteinova klubu později navázala Katolická lidová strana a Křesťansko-sociální strana
Členové Liechtensteinova klubu na Říšské radě
- V roce 1881 celkem 22 (Heinrich Brandis, Anton Bärnfeind, Alexander Croy, Gregor Doblhamer, Franz Fischer, Berthold Fröschel, Viktor Fuchs, Alois Karlon, Alfréd z Lichtenštejna, Aloys z Lichtenštejna, Georg Lienbacher, Ferdinand Moser, Mathias Neumayer, Franz Noska, Johann Oberndorfer, Josef Anton Oelz, Albert Pflügl, Johann Plass, Anton Ruf, Josef Schmidbauer, Franz Zallinger-Stillendorf, Johann Zehetmayr)
- V roce 1885 celkem 16 (Heinrich Brandis, Gregor Doblhamer, Franz Fischer, Mathias Kaltenegger, Alois Karlon, Alfréd z Lichtenštejna, Aloys z Lichtenštejna, Ferdinand Moser, Johann Oberndorfer, Josef Anton Oelz, Johann Plass, Johann Rogl, Johann Thurnher, Remigius Weißsteiner, Josef Wenger, Johann Zehetmayr)
Odkazy
Reference
- ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: , 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Liechtenstein, Aloys Prinz von und zu (1846-1920), Politiker, s. 203. (německy)
- ↑ Tagesbericht. Linzer Volksblatt. Listopad 1881, roč. 13, čís. 269, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Z Vídně. Národní listy. Listopad 1881, roč. 21, čís. 295, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Výsledek voleb. Našinec. Červen 1885, čís. 69, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Různé náhledy o parlamentární zdvořilosti. Národní listy. Březen 1888, roč. 28, čís. 89, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Zvláštní telegramy Nár. listů. Našinec. Květen 1890, roč. 30, čís. 143, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Spojení klubu Liechtensteinova s Hohenwartových. Našinec. Květen 1890, čís. 129, s. 3. Dostupné online.
Související články
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk