Pozn.: Létal ve vzduchoplaveckých silách rakousko-uherské armády.

Pozn.: Válečné ztráty sem sice nepatří, ale protože to byl historicky první, a za 1. sv. války jediný český pilot padlý v boji na straně Dohody, uděláme mu výjimku. Úplně prvním padlým českým pilotem byl František Malina z rakousko-uherské armády (s pozorovatelem Fridrichem Rosenthalem), kterého 8.9.1914 (dle ruského kalendáře 26.8.1914) srazil prvním taranem v dějinách známý ruský pilot Petr N. Nestěrov. Zahynuli všichni tři.^[4] V rakousko-uherském letectvu padlo v průběhu války mnoho českých pilotů, ale o těch jinde, např. v časopisu Historie a vojenství, 2009 č. 2 a 3, 2010 č. 2,^[5], apod.

Pozn.1: Karel Svátek se narodil 23.9.1895 v Lamperticích, okr. Trutnov, a byl pohřben na hřbitově obce Bítov, zatopené Vranovskou přehradou.

Pozn.2: v Lidových novinách ze dne 10.11.1918 je uvedeno, že u Napajedel přistál v těchto dnech po přeletu z italské fronty prap. Rudolf Forst z Napajedel, s letadlem vyzbrojeným dvěma kulomety. O Karlu Svátkovi však nic.

Pozn.1: Václav Antoš, narozen 1890 v Kostomlatech nad Labem, domovská příslušnost v Praze, byl 16.11.1918 pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze (parte je otištěno v časopisu Hobby Historie č. 39, vydání 2017, a v knize Jiřího Rajlicha, Cheb 1917 – 1947, vydání 2020, str. 122.), správa hřbitova však záznam o pohřbu nemá, takže nevíme, ve kterém hrobě leží.

Pozn.2: Jediné vojenské letiště v Českých zemích bylo v převážně německém Chebu. Toto staré letiště v Chebu bylo v provozu až do druhé světové války, kdy bylo Němci jižně od něj vybudováno nové letiště, za války byla obě poničena bombardováním a staré letiště bylo v roce 1947 zrušeno.

Pozn.3: Bylo rozhodnuto zajistit letadla pro novou republiku a přelétnout je z Chebu do Prahy. Této ozbrojené akce se pod velením setníka Jaroslava Rošického zúčastnili kromě mnoha vojáků a námořníků i tito piloti, kteří přelétávali letadla (většinou Brandenburg B.1): Klement Adamec (letěl z Chebu v neděli a jako jediný v neděli doletěl do Prahy - Strašnic; zemřel 13.7.1974); Antonín Bělohlávek (letěl z Chebu v neděli s Adamcem až k Žebráku, tam přistál, stavil se doma a doletěl do Prahy až v úterý; zahynul 15.5.1922); Vladimír Lepař (letěl z Chebu v neděli do Plzně, do Prahy přiletěl v pondělí; zahynul 11/1919); ing. Karel Mašek (letěl z Chebu v neděli do Plzně, do Prahy přiletěl asi v pondělí; zemřel 14.12.1963); Břetislav Plischke/Pliške, (letěl s pozorovatelem Zdeňkem Jirouškem letadlem Brandenburg CI č.26.53 z Chebu v neděli do Plzně, do Prahy přiletěl v pondělí a přistál na Císařské louce, a 13.11.1918 přeletěl na letiště Vysočany; později odešel do Ameriky a jeho fotografie v Americe je v časopisu Letectví 1921, č.5, str. 92); Václav Belza (letěl z Chebu v neděli, zabloudil do Německa, tam mu letadlo zabavili (pak vrátili) a poslali ho pěšky domů; zemřel 3.9.1979); Josef Malý (letěl z Chebu v pondělí, přes Plzeň doletěl do Prahy, později byl tajemníkem Svazu čs. pilotů/od 1929 Svazu letců, za okupace organizoval odchody pilotů do zahraničí, pak odešel i sám a vstoupil do RAF, zemřel 13.6.1967^[9]); Rudolf Polanecký (letěl z Chebu v pondělí, přes Plzeň doletěl do Prahy; zahynul 27.8.1922); Josef Pucholt (letěl z Chebu v pondělí, přes Plzeň doletěl do Prahy; zahynul 18.5.1920); Václav Bahník (letěl z Chebu v pondělí, přes Plzeň doletěl do Prahy; utopil se při koupání 8.7.1922); Vladislav Goldschmied/Goldšmíd (doletěl pro poruchu motoru jen do Plzně); Jaroslav Maschulka (asi letěl s Lepařem); Arnošt Kredba;^[10]

Seznam nemusí být kompletní. Tito všichni jsou bývalí piloti poražené (kapitulace 3.11.1918) rakousko-uherské armády. Byl předposlední den války (Německo ještě bojovalo), takže piloti ze zahraničních československých legií se do nového Československa ještě nevrátili.

Pozn.: Stalo se to při vytlačování maďarských vojsk z nového Slovenska (do té doby maďarských Horních Uher).

Pozn.: použité letouny LWF byly koupeny v USA a rozmontované v bednách dovezeny lodí do Vladivostoku.

Pozn.: Motor Rolls-Royce tohoto letadla, i ten náhradní, skončily ve sbírkách NTM, a v roce 1993 byl za něco vyměněn do Velké Británie, kde byl zprovozněn a pohání rekonstruovaný Bristol F.2 Fighter D 8084.

Pozn.: Jindřich Brejla (nar. 19.2.1897 v Budapešti) a Mirko Dostál (nar. 1.8.1893 v Kyšperku) byli italští legionáři (dle vrtulník.cz a stránek Krev legionáře). Proto létali s italským letadlem. Další nehoda 16.6.1919.

Pozn.1: Zdeněk Keck z Prahy byl prvním žákem Kašparovy letecké školy v roce 1911, a 6.8.1912 získal pilotní průkaz FAI-Rakousko č. 62 ^[14]

Pozn.2: Písmena v označení německých letadel první světové války značila jejich kategorii: Dr – stíhací trojplošníky

Pozn.: Milan Rastislav Štefánik,^[15] a dva italští letci serž. V.Merlino a G. Aggiunti, jsou pohřbeni v mohyle na vrchu Bradlo. Třetí italský letec I. Mancinelli-Scotti je pohřben v Itálii. Dle časopisu Letec ze dne 15.4.1929.

Pozn.: Stalo se to v bojích s vojsky Maďarské republiky rad. Příčinou bojů bylo překročení Pichonovy linie (=Pařížskou mírovou konferencí stanovená hranice mezi Maďarskem a Československem) československým vojskem. Následoval maďarský útok a obsazení části Slovenska. Vrchním velitelem ustupující čs. armády byl jmenován francouzský generál Pellé, pod jehož velením čs. armáda, za pomoci francouzské letecké eskadry Bré. 590, vytlačila Maďary za upravenou Pichonovu linii. Více na stránkách VHÚ Praha . Konečné hranice byly stanoveny roku 1920 Trianonskou smlouvou.

Pozn.: Stalo se to v bojích s vojsky Maďarské republiky rad – viz poznámka k 23.5.1919.

Pozn.: tento letec setník (kpt.) Stanislav Novák není totožný s letmistrem Stanislavem Novákem, který zahynul 2.8.1921.

Pozn.1: Jindřich Brejla (nar. 19.2.1897 v Budapešti) a Mirko Dostál (nar. 1.8.1893 v Kyšperku) byli italští legionáři (vrtulník.cz a stránek Krev legionáře). Proto létali s italským letadlem. Předchozí nehoda 3.4.1919.

Pozn.2: Dle stránek Krev legionáře Mirko Dostál zemřel na následky zranění po pádu letadla – ale není uvedeno kdy a po kterém.

Pozn.3: staré letiště (1919 – 1962?) v Nitře leželo jihovýchodně od města, hned za řekou Nitrou, a bylo často zaplavováno vodou.

Pozn.1: Nafilmované záběry ze břehu (kamera na loďce se rozbila) se dochovaly a jsou k vidění pod názvem „Smrtelný let aeroplánu pod pražským mostem 1919“ (vyrobili Bratři Deglové, Praha). Zprávy o nehodě jsou i v novinách Venkov ze dne 6.7.1919, Moravských novinách ze dne 8.7.1919, a Speciálu L+K 2006.

Pozn.2: James B. McCreary byl vedoucím filmového oddělení YMCA a sekretářem (tajemníkem) americké mise. Za války sloužil jako vzduchoplavec a kinooperatér. Pohřeb měl 7.7.1919 na vojenském oddělení Olšanských hřbitovů (dle Národní politiky ze dne 6.7.1919, pohřeb je i v tom filmu), a dle informací správy hřbitova leží v hrobě číslo 1, v oddělení 6, na hřbitově 2ob.

Pozn.3: Ve filmu je italský pilot uveden jako Tennente Haass, ale Tenente znamená italsky poručík, dle novin se jmenoval Guglien Haass.

Pozn.: Písmena v označení německých letadel první světové války značila jejich kategorii: D – stíhací dvojplošníky, později všechny stíhací

Pozn.1: Letiště Vysočany bylo zřízeno 30.12.1918, ale pak bylo nalezeno vhodnější místo pro letiště v sousedních Kbelích, a letiště Vysočany bylo zrušeno .

Pozn.2.: Letadlo č. 329 by mohl být Brandenburg C.I, série 329, vyráběný v licenci firmou Oest.-Ung. Albatros .

Zápisy o úmrtí obou letců v Knize zemřelých z Milevska a další dokumenty jsou na stránkách Genealogie jihočeské rody a Digitální české archivy . Hrob Vladimíra Lepaře (bohužel bez data úmrtí) na Olšanských hřbitovech v Praze.^[18] Zpráva o jmenování prap. Vladimíra Lepaře čs. polním pilotem ke dni 1.2.1919 je uvedena ve Věstníku MNO – část osobní, 1919, str. 601, zpráva o přeložení prap. v zál. pilota Vladimíra Lepaře do stavu leteckého sboru ke dni 15.10.1919 je uvedena ve Věstníku MNO – část osobní, 1919, str. 950.

Pozn. 1: datum nehody a úmrtí obou letců dle knihy zemřelých, i žádosti o převezení mrtvol (ze dne 28.11.1919), je 25.11.1919, ale polní kurát z Posádkové nemocnice v Praze napsal do úmrtního listu Vladimíra Lepaře datum 27.11.1919 (možná se spletl podle data úmrtí Václava Provazníka – prý havaroval stejný den, ale Provazník zemřel až za dva dny), a toto datum 27.11.1919 je i v knize Po zavátých stopách – historie svazu letců ČR, str. 56. V novinách Pozor ze dne 28.11.1919 je krátká zpráva, že ve středu (tedy 26.11.1919) se telegraficky oznámilo zřícení letadla u Milevska blíže Voseka – takže k nehodě muselo dojít nejpozději 26.11.1919. Dle Moravských novin, Venkova a^[17] havarovali 26.11.1919.

Pozn. 2: údaje o přesném místu nehody se různí: na stránkách Genealogie jihočeské rody je uvedena obec Veselíčko (7 km J od Milevska), v knize zemřelých obec Velká (6 km Z od Milevska), v Moravských novinách a Venkovu je uvedeno u Voseku (Osek je vedle Velké), v práci Ing. Josefa Studeného je mezi Osekem a Zbelitovem, a v knize Po zavátých stopách – historie svazu letců ČR, str. 56 je uvedeno 1,5 km JZ od Milevska; dle^[17] je místo nehody Stropnice u Milevska (což jsem vůbec nenašel, ale nějaké Stropnice jsou u Nových Hradů, odkud asi startovali).

V kronice obce Moraveč je s datem 25. listopadu psáno: Ve druhé polovině listopadu 1919 přistál nedaleko Myslova cizí aeroplán, nemohl pro nějakou poruchu odstartovati. Říkalo se, že byl zakoupen Ukrajinou v Německu. Naše úřady aeroplán zabavily a vyslaly pilota a montéra, aby aeroplán rozmontovali a odvezli do Prahy. Pilot Václav Provazník a montér Josef Jičínský z Pardubic stroj opravili a o 1 hodině vzlétli, že budou ještě večer v Praze. Po 10 minutách bylo slyšet výbuch. Obyvatelé Moravče Chmelné a Myslova sledovali letadlo a věstilo zřícení tohoto. Lidé spěchali v tu stranu a brzy našli hrozný obraz zříceného aeroplánu zarytého do močálu v Podlipčí na louce patřící Matěji Augustovi č.13. Nešťastní letci byli z aeroplánu vytaženi a v nosítkách do Moravče přineseni. Byli umístěni v škole, v rodinném příbytku ř. uč. F. Toula. Pilot Václav Provazník z Prahy zemřel ráno 27. listopadu 1919 následkem těžkého zranění vnitřního. V sobotu 29. listopadu doprovodilo ho obyvatelstvo v hojném počtu. Tělesná schránka jeho vezena na nádraží do N. Cerekve a odtud do Prahy, kde byla slavnostně pohřbena. Příbuzní darovali chudým dětem 500 K. Montér Josef Jičínský byl převezen do nemocnice v Pelhřimově, utrpěl při pádu těžké ublížení na hlavě a vyléčil se.

Pozn.: Možná je zde nějaká souvislost s přeletem letadel L.V.G. z Jižních Čech do Prahy. Startovat prý měli v těch dnech od Nových Hradů (dle Moravských Novin ze dne 29.11.1919 a Venkova ze dne 28.11.1919), vedle kterých leží Stropnice (odtud asi startoval Lepař, Provazník startoval z Myslova)

Pozn.: Gustav Švára se narodil 1.10.1893 v Praze, pilotní diplom získal 17.5.1918, bojoval na albánské frontě, byl zajat a vstoupil do čs. Legií v Itálii^[21]. Zápis o úmrtí Gustava Šváry (narozeného roku 1893 v Praze) je v matrice zemřelých církve evangelické v Chebu, str. 71. Byl pohřben 27.2.1920 na hřbitově v Chebu. Správa hřbitova v Chebu však má záznamy o pohřbených až od roku 1945, takže neví, kde je Gustav Švára pohřben.^[22]

Pozn.: Písmena v označení německých letadel první světové války značila jejich kategorii: GL – lehká dvoumotorová letadla

1. Dle práce Ing. Josefa Studeného se stalo 20.4.1920, letadlo zavadilo o střechu školy a havarovalo, posádka přežila.

2. Dle stránek vrtulník.cz „Italští letci u nás“, se nehoda stala 24.4.1920, při přistání se zabořilo kolo do rozmočené půdy, letadlo havarovalo, posádka přežila.

3. Dle Dle článku: Kbely, letiště na okraji Prahy, sborníku Jihočeského muzea: Vojenská letiště v Čechách a na Moravě po roce 1918, str. 21, a se nehoda stala 16.4.1920 a letadlo při přistání zavadilo o střechu školního statku rolnické školy, po dopadu na blízké pole explodovala nádrž a posádka zahynula.

Pozn.: fotografie Domenica Bolognesiho je na stránkách italské wikipedie „78a Squadriglia aeroplani da caccia“ (zde se píše jen o jeho válečném působení u této jednotky

Pozn.: letadla LVG byla pro naše piloty nezvyklá, protože se ovládala řídící pákou, kdežto rakousko-uherská letadla měla volantové řízení.

Pozn.: Francouzská letecká jednotka Escadrille Bré. 590 pomáhala bránit Československo proti útoku Maďarů – viz poznámka k letecké nehodě z 23.5.1919.

Jmenování štábního šikovatele Severina Dřímala čs. polním pilotem ke dni 1.1.1919 je uvedeno ve Věstníku MNO – část osobní, 1919, str. 599, udělení leteckých odznaků oběma letcům PRO MEMORIA je ve Věstníku MNO – část osobní, 1924, str. 59,61.

Pozn. 1: pilot Severin Dřímal (nar. 24.1.1894 v Břeclavi, domovská příslušnost Horní Bojanovice) byl za války pilotem u rakousko-uherského letectva a dosáhl jednoho sestřelu na ruské frontě. Jeho foto z poválečné doby (u francouzského Breguetu) je ve Speciálu L+K 2008. Jeho jméno je připsáno jako poslední na pomník padlých v Horních Bojanovicích.^[25] Zemřel 25.5.1920 v posádkové nemocnici v Bratislavě, a byl pohřben 28.5.1920 na hřbitově v Bratislavě. (dle stránek VUA Praha – není však jasné, proč je uveden v kartotéce padlých 1. světové války)

Pozn. 2: Jan Prinz (nar. 1898) pocházel z Hlubokých Mašůvek, kde je i pohřben.^[26] Nápis na náhrobku potvrzuje jméno Prinz. Ve vojenských dokumentech je však uveden jako Princ (možná si v nové republice počeštil jméno - a nebyl by jediný: např. Neumann/Najman, Janhuber/Janhuba, Goldschmied/Goldšmíd,…).

Pozn. 3: 50 letadel Salmson 2 A.2 darovala Francie mladému Československu. Pro naše piloty však byla tato výborná francouzská letadla nezvyklá, protože se ovládala řídicí pákou, kdežto rakousko-uherská letadla měla volantové řízení.

Pozn.1: Je možné, že kpt. Lachmann havaroval i v létě 1919 se Spadem VII, č.11255, který byl opraven. Foto některé z těchto havárií je v knize^[27] i na , ale přesná identifikace není.

Pozn.2: Francouzská letecká jednotka Escadrille Bré. 590 pomáhala bránit Československo proti útoku Maďarů – viz poznámka k letecké nehodě z 23.5.1919.

Pozn.: Letiště Vysočany bylo zřízeno 30.12.1918, ale pak bylo nalezeno vhodnější místo pro letiště v sousedních Kbelích, a letiště Vysočany bylo zrušeno .

Pozn.: Ferdinand Hánek zahynul 19.5.1921.

Pozn.: stalo se to při návratu z průzkumného letu, kdy byla armáda nasazena proti dělnické vzpouře v oblasti Rosicko - Oslavanských dolů.

NENÍ JISTÉ, ŽE JDE O LETECKOU NEHODU

Pozn.1: v Kronice LP1 (ke čtení ve VHA Praha) je Václav Švarc uveden jako zemřelý v roce 1921, místo úmrtí je tam uvedeno jako Nitra. Ale hned nad ním je Karel Hrubín, zemřelý 17.10.1921, s místem úmrtí Mladá Boleslav. Jenže Karel Hrubín zemřel v Nitře, takže je možné, že je to přehozené, a Václav Švarc zemřel v Mladé Boleslavi.

Pozn.2: u Karla Hrubína je v Kronice LP1 uvedeno letadlo „velký Brandenburg“, se kterým skutečně havaroval. U Václava Švarce jsou místo letadla jen muří nohy – že by taky velký Brandenburg? Nebo žádné letadlo?

Pozn.3: o Václavu Švarcovi je známo: - narozen (pokud je to on) v Libušíně 183 dne 27.4.1894 (dle římskokatolické matriky narozených Smečno 42 1892-1900, str. 82) - psáno Švarc.

- za 1. sv. války létal u Flik 24 na italské frontě (Jiří Rajlich: disertační práce UK 2018: Příslušníci rakousko-uherského letectva z českých zemí, str. 183). V knize Jiřího Rajlicha Na křídlech světové války, str. 285 je jeho foto.

- Wenzel (Václav) Schwarz (z Libušína u Kladna, nar. 1894) byl nositelem GTM (Zlaté medaile za statečnost), kterou dostal jako průzkumný pilot u Flik 24 na italské frontě 16.1.1917 (10.10.1916) (dle knihy Jiřího Rajlicha Na křídlech světové války, str. 276)

- Václav Švarc byl držitelem čs. pilotního diplomu II. stupně č. 52 (Letectví 1921, číslo 10, str. 176)

- polní pilot Václav Schwarz, držitel diplomu FAI-R 333/1916, nositel zlaté medaile za statečnost a veterán Flik 24 byl jedním z prvních československých pilotů sedlajících francouzský Brequet XIV (speciál L+K 2008)

- dne 18.1.1920 zalétával u letecké setniny č.6 letadlo Salmson v.č. 4566 (dle knihy Salmson 2A2 v Československu, str. 28)

- v časopisu Letectví 1921, číslo 7, str. 119, je uvedeno, že Svaz čs. pilotů (na mimořádné valné hromadě dne 26.6.1921) věnuje pí. Pucholdové – Antošové 1000Kč jako náhradu za výlohy při pohřbu pilota V. Švarce bez dalšího nároku na podporu.

Pozn.: František Sazima byl velitelem LP2 od 1.12.1920 (místo mjr. Josefa Smetany, postřeleného 4.9.1920 na honu ve Slatěnicích) do 26.6.1921 (po dobu léčení Františka Sazimy po této letecké nehodě jej zastupoval kpt. František Kabeláč). Od 26.6.1921 byl František Sazima převelen k LP3 jako velitel I. skupiny LP3 (I/3), a velitelem LP2 byl znovu jmenován mjr. Josef Smetana. Znovu byl mjr. František Sazima jmenován velitelem LP2 dne 21.7.1923 a byl jím až do 10.10.1929, kdy byl jmenován velitelem LP3. Velitelem LP2 byl od 10.10.1929 jmenován pplk. Jaroslav Skála. Dle Kroniky LP2.

Pozn.1: zápis o úmrtí Josefa Řepky (narozeného 24.2.1896 ve Vladimiru Wolyňském) je v matrice zemřelých církve evangelické v Chebu. Byl pohřben na 11.3.1921 hřbitově v Chebu. Dle^[32] byl v Chebu téhož dne pohřben i Emanuel Petrovič. Správa hřbitova v Chebu však má záznamy o pohřbených až od roku 1945, takže neví, kde je jsou pohřbeni.^[33]

Pozn.1: učitel létání Karel Janda byl při dalším nouzovém přistání 29.5.1925 znovu zraněn, a na následky tohoto zranění zemřel 7.12.1930 v sanatoriu Teplice - Šanov.^[35]

Pozn.2: Letmistr byla hodnost užívaná u letectva v letech 1920 až 1922, poté byla nahrazena hodností rotmistr.^[36]

Pozn.1: český Němec Gottfried (česky Bohumil) Russ se narodil roku 1892 v Dolním Lánově, byl dvakrát vyznamenán Zlatou medailí za statečnost (GTM), a 27.9.1917 u Flik 7F sestřelil v Besarábii ruského stíhače. ^[40]

Pozn.2: Písmena v označení německých letadel první světové války značila jejich kategorii: D – stíhací dvojplošníky, později všechny stíhací

Pozn.: Karel Smetana a Klement Adamec byli první piloti, pověření v roce 1918 zalétáváním letadel Leteckého arsenálu, pozdější ČS. vojenské továrny na letadla (Letov).

Pozn.1: Dle Speciálu L+K 2008 se stalo 8.2.1921 (možná spletené s Josefem Pospíšilem, který zahynul 8.2.1923).

Pozn.2: Místo nehody není ověřeno. Dle časopisu Letectví 1921 č.8, str. 134 se stalo u Blatov. Dle práce Ing. Josefa Studeného Stanislav Novák právě toho dne 2.8.1921 se stejným Spadem VII č.11476 nouzově přistál pro přehřátí motoru u Nového Města (asi část obce Břežany I) u Kolína, po zchladnutí motoru odstartoval a téhož dne po vysazení motoru tragicky havaroval mezi Blatovem a Újezdem (vedle Blatova je Újezd nad Lesy). Blatov leží po trase letu od Kolína zpět do Kbel (30 km od místa startu a 9 km od Kbel), takže je pravděpodobné, že se po opětovném startu vracel na letiště, závada se opakovala, ale tentokrát nedokázal nouzově přistát (neověřeno, protože žádný čas zde není uveden).

Dle^[41] zahynul u Klatov, ale nezdá se pravděpodobné, že by letěl s přehřívajícím se motorem do 280 km vzdálených Klatov. Navíc dle^[42] Stanislav Novák havaroval se Spadem VII č. 3168 dne 15.11.1920 taky u Klatov. Že by havaroval u Klatov dvakrát?

Pozn.3: Stanislav Novák se v té době jmenovali dva letci: tento sa narodil 13.11.1896 v Ostroměři č.59 a byl držitelem rakousko-uherského pilotního průkazu č.2101 z roku 1918; ten druhý byl kpt. (setník) Stanislav Novák – viz letecká nehoda z 5.6.1919.

Pozn.4: Dle práce Ing. Josefa Studeného bylo již dne 18.3.1921 při motorové zkoušce stejného Spadu VII č.11476 zjištěno, že z pravého výfuku kape voda, a následně diagnostikován prasklý blok motoru, ale motor nebyl vyměněn!^[41]

Pozn.: Vladislav Koželuh, v té době velitel dílen u LP3, byl konstruktérem větroňů (tehdy se říkalo plachtových letadel) Nitra, i amatérských letadel Koželuh (OK-VIA, OK-LIP). Jeho jméno bývá uváděno i jako Vladimír, ale v osobním Věstníku MNO – část osobní, 1922 str. 44 je uveden kpt. Vladislav Koželuh od LP3. Dle ^[44](a stránek Krev legionáře) byl Ing. Vladislav Koželuh (nar. 8.7.1893 v Jesenném, okr. Semily) ruský legionář, absolvoval v Chebu pilotní školu elementární, ale v roce 1920 byl vyřazen z pilotní školy pokračovací jako slabý pilot. Působil i jako dozorčí orgán MNO nad leteckou výrobou ve Škodě Plzeň.

Pozn.: Š-H-1 je naše první sériově vyráběné letadlo, konstrukce Aloise Šmolíka, označené prvně ŠA, pak Šm-1, později Š-H-1 nebo Š-M-1 (Š-M-2 když je vyrobilo Aero) a nakonec Š-1 nebo Š-2, podle použitého motoru Hiero nebo Maybach. Číslo za tečkou je výrobní číslo konkrétního letadla. Název výrobce se taky měnil: původně Letecký arsenál, od listopadu 1919 Hlavní letecké dílny, od března 1922 ČS. vojenská továrna na letadla a od října 1926 používala obchodní značku Letov.

Pozn.: typická budova kbelské potravní daně stále existuje (rok 2022), a má adresu Mladoboleslavská 301/10. I když to byla budova kbelské potravní daně, dnes leží v katastru Vysočan.

Pozn.1: Foto havarovaného letadla s viditelným označením Š-M-1.31 je na stránkách Klubu vojenské historie Litobratřice / Fotoalbum / ČSR – fotografie z meziválečného období / Letecké album / d1, d2. Na rubu fotografie je však napsáno „Havárie Šmolíka 1924“. Dle práce Ing. Josefa Studeného však toto letadlo mělo být zrušeno v roce 1922. Jak to doopravdy bylo?

Pozn.2: Letadlo Š-M-1.31 by bylo později přeznačeno na Š-2.3 (kdyby se změny značení dožilo)

Pozn.: Důvěryhodný zápis o jeho smrti 8.7.1922 je uveden v Knize zemřelých v Bráníku, ke čtení na ahmp.cz, BRN Z1 – 1906-1935, strana 217, sken 221. Naopak dle časopisu Letectví 1921, číslo 7-8 ze dne 31.7.1922, str. 138 zemřel 6. t.m., dle časopisu Letectví 1928, číslo 10, str. 350 zemřel v roce 1921.

Pozn.: V publikaci Chebská křídla v souvislostech str. 67 je správné datum 9.7.1922, ale hned na str. 68 je chybné datum 9.8.1923

Pozn.1: Písmena v označení německých letadel první světové války značila jejich kategorii: D – stíhací dvojplošníky, později všechny stíhací

Pozn.2: Neplést si letadla L.F.G. s letadly L.V.G. !

Pozn.1: Rudolf Polanecký patřil k průkopníkům létání u nás: BOHEMIA B 5, první motorové letadlo vyrobené v České republice po roce 1918, Aeroweb.cz 24

Pozn.2: Písmena v označení německých letadel první světové války značila jejich kategorii: D – stíhací dvojplošníky, později všechny stíhací

Pozn.: v literatuře se vykytují různá data jeho úmrtí: v časopisu Letectví 1923, str. 32 je 7.2.1923, ve Speciálu L+K 2008 je 2.8.1923 (možná spletené se Stanislavem Novákem, který zahynul 2.8.1921). Nápis na náhrobku však potvrzuje 8.2.1923.

Pozn.: mohlo by jít o letadlo Š-2.55 pilota Josefa Koláře a mechanika Bohuslava Vinše od LP3, kteří měli 27.3.1923 havarovat při nouzovém přistání u nitranského nádraží - dle práce Ing. Josefa Studeného.

Pozn.: Rudolf Gabzdyl létal za první světové války v rakousko-uherském letectvu u Flik 11, a v roce 1922 už v Československu byl členem komise pro vyzkoušení nových stíhacích letadel^[53]

NEOVĚŘENO, ASI CHYBNÉ DATUM, MÍSTO A POPIS ODPOVÍDÁ NEHODĚ ZE DNE 28.9.1923.

Pozn.: dle textu se stalo v pátek, ale 10.6.1923 byla neděle, kdežto 28.9.1923 byl opravdu pátek.

Pozn.: Pilot by mohl být rtm. František Procházka 26, který v té době sloužil v Leteckém učilišti v Chebu jako instruktor, později šéfpilot, a pilotní žáci mu říkali „Fotýrek“, protože patřil k první generaci vojenských letců a starší vojenští piloti než tito prostě na světě nebyli. Hezky o něm píše pilot Oldřich Doubek ve své knize Ikarové bez bájí a legend, vydání 2016, str. 88 a dál.

Pozn.1: Alexander Hess byl za války prvním velitelem 310. čs. stíhací perutě RAF. Životopis Antonína Zábranského je v časopisu Hobby historie, č. 34, rok 2016.

Pozn.: Jindřich Kostrba (nar. 22.10.1883 v Kutné Hoře) byl výborný pilot, ale asi špatný voják. V rakousko-uherské i československé armádě střídal letecké úspěchy s vyhazovy z letectva. Vojenským pilotem se stal již v roce 1915, a byl prvním rakousko-uherským pilotem, který dosáhl tří sestřelů během jednoho dne, a taky byl prvním rakousko-uherským stíhacím esem (první dosáhl pěti sestřelů). Celkem dosáhl osmi sestřelů, a můžeme jen hádat kolik by jich bylo, kdyby nebyl z trestu přeložen k pěchotě. Po válce byl prvním velitelem Leteckého sboru armády mladého Československa, ale brzy byl za trest znovu u pěchoty. Až po třech letech se mohl vrátit k letectvu, byl učitelem létání v Chebu a pak velitelem letky VLÚS. Zemřel ve Kbelích 24.9.1926, když do jeho letadla zezadu narazil startující Jugoslávský letoun^[57].

Pozn.: Josef Kohel zahynul 4.7.1924. Pátrání po jeho hrobu je na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa v sekci Badatelna.

Pozn.: oba letci zahynuli při leteckých nehodách: Josef Pekárek dne 5.9.1929, a Josef Hála dne 30.3.1931.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk